47 Co 108/2025

Odůvodnění

1. Okresní soud v [adresa] (dále jen „okresní soud“) výrokem I rozsudku uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 11,75 % p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 12,75 % p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 12,75 % p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení a ve výši 12,75 % p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Ve výroku II okresní soud uložil žalovanému nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši [částka]. Ve výroku III stanovil lhůtu k plnění povinností žalovaného do 3 dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku IV okresní soud zamítl žalobu v části, jež se týkala úroků z prodlení ve výši 8,5 % p. a. ze [částka] za dobu od [datum] do [datum], ve výši 11,75 % p. a. ze [částka] od [datum] do [datum], ve výši 15 % p. a. ze [částka] od [datum] do [datum], ve výši 2,25 % p. a. ze [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 15 % p. a. ze [částka] od [datum] do [datum], ve výši 2,25 % p. a. ze [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 15 % p. a. z [částka] od [datum] do [datum] a ve výši 2,25 % p. a. z [částka] od [datum] do zaplacení.

2. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení podílu na ztrátě podnikání za období 3. čtvrtletí [datum], 1. – 3. čtvrtletí [datum] a za leden [datum] podle smlouvy o spolupráci při zajištění provozu bourárny masa v [adresa] uzavřené dne [datum].

3. Okresní soud zjistil, že strany spolu uzavřely smlouvu o obchodní spolupráci při zajištění provozu střediska bourárny podle § 1746 odst. 2 zákona 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Povinností žalovaného bylo podílet se z 50 % na ztrátě společného podnikání. Strany se dohodly, že smlouvu je možno měnit pouze písemně, číslovanými dodatky. Žalovaný neprokázal, že smlouvu vypověděl. K tomuto tvrzení navrhl důkaz svou výpovědí a souborem přijatých a vydaných faktur. Okresní soud neuvěřil výpovědi žalovaného. Žalobkyně prokázala elektronickou komunikací mezi stranami z let [datum] a zápisy z porad ze dne [datum], z nichž plyne, že obě strany intenzivně spolupracovaly při podnikání v bourárně. Činnost žalovaného odpovídala ujednání čl. II 3 smlouvy o spolupráci (zajištění, nastavení a kontrola práce řezníků, obchodní zajištění odbytu výrobků, cenotvorba a zavádění výrobků na trh, návrhy administrativní agendy žalobkyně, řešení nedostatků, zaučení a kontrola zaměstnanců žalobkyně apod). Činnost žalovaného pro žalobkyni i v období po roce [datum] vyplynula i z výpovědi svědků [tituly před jménem] [právnická osoba], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]. Advokát [tituly před jménem] [jméno FO] vypověděl, že v r. [datum] mu [tituly před jménem] [jméno FO] uložil přípravu smlouvy s [právnická osoba]., která by navázala na spolupráci žalobkyně a žalovaného. Žalovaný neprokázal ani tvrzení, že žalobkyni poskytoval služby na základě samostatných dohod a že za to mu bylo žalobkyní placeno. Žalobkyně prokázala, že faktury z let [datum] byly vystaveny za práci syna žalovaného [jméno FO], který pracoval pro žalobkyni na základě dohod o provedení práce. Výše uplatněného nároku byla nesporná. Skutečnost, že žalobkyně vyfakturovala žalovanému pohledávku až v průběhu řízení, měl okresní soud za nerozhodnou. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení pohledávky ve výši [částka] dopisem ze dne [datum] se splatností do 14 dnů od doručení vyúčtování. Dodejkou do datové schránky prokázala, že dopis byl žalovanému doručen [datum]. Částka se stala splatnou [datum]. Žalovaný se dostal do prodlení od [datum]. Žalobkyni tak vznikl i nárok na úroky z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Sazba úroků z prodlení ve 2. pol. [datum] činila 12,75 % p. a. Proto okresní soud v převážné zčásti vyhověl žalobě a zamítl ji pouze v té části, v níž se žalobkyně bezdůvodně domáhala úroků z prodlení – jednak za dobu, kdy žalovaný ještě nebyl v prodlení (před [datum]) a jednak ve výši přesahující 12,75 %. Žalovanému bylo uloženo nahradit ve věci úspěšné žalobkyni náklady řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

4. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný. Namítl, že se okresní soud nevypořádal s tvrzením žalovaného o ukončení smlouvy a s absencí fakturace na základě smlouvy ve vztahu k období po roce [datum]. Neexistenci fakturace podle smlouvy po roce [datum] měl žalovaný za stěžejní důkaz svědčící o tom, že došlo k ukončení smlouvy výpovědí. Pauza ve fakturaci trvala bez přerušení po dobu šesti let. Žalobkyně neprokázala, že došlo k dohodě o odkladu fakturace z důvodu nedobré hospodářské situace žalovaného. Žalovaný neposkytoval své služby na základě smlouvy po konci roku [datum]. V tomto období žalovaný pro žalobkyni příležitostně vykonával určité činnosti, a to bourání a zpracování zvěřiny a občasné přátelské rady ohledně provozu bourárny za odměnu v řádech nižších tisíců Kč, které vždy po jejich provedení žalobkyni řádně fakturoval. Tuto skutečnost žalovaný prokázal svými účetními dokumenty. Vedle toho žalovaný občasně poskytoval žalobkyni rady a doporučení ohledně provozu bourárny, za tuto činnost si však žalovaný nikdy nic neúčtoval. K fakturaci podle smlouvy o spolupráci mělo docházet po uzavření kvartálního období. Žalovaný však žalobkyni fakturoval nahodile, nikoliv v návaznosti na uplynulá kvartální období. Rovněž fakturoval částky, které nemají jakýkoliv odraz ve výsledcích hospodaření bourárny. Obecně nedává žádný smysl zůstávat v obchodním vztahu, který nejenže negeneruje zisk, ale navíc způsobuje značnou ztrátu. To vše za situace, kdy žalovaný mohl smlouvu a jí založenou spolupráci kdykoliv ukončit výpovědí. Pokud by bylo pravdivé tvrzení žalobkyně, že smlouva trvala i po roce [datum], znamenalo by to, že žalobkyně nechala dobrovolně promlčet nároky za dva a půl roku trvání smlouvy. Za období před koncem roku [datum] žalobkyně žalovanému podíl na ztrátě pravidelně fakturovala. Z důvodu procesní opatrnosti žalovaný namítl rozpor uplatnění nároku s dobrými mravy. Žalobkyně uplatnila nárok po téměř šesti letech, kdy žalovaný měl smlouvu za ukončenou. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud zrušil rozsudek okresního soudu a věc se vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalobkyně s odvoláním žalovaného nesouhlasila. Žalovaný neprokázal ukončení smlouvy výpovědí v roce [datum]. Žalobkyně prokázala doložením záznamů elektronické komunikace mezi stranami, že obě strany intenzivně spolupracovaly při podnikání v bourárně i v letech, za něž je nárok uplatňován. Ze záznamů elektronické korespondence stran plyne, že žalovaný dostával zprávy o hospodářských výsledcích podnikání včetně přehledů o výdělku jednotlivých zaměstnanců zvěřinového závodu, dále dokumenty, plány, hospodářské výsledky a rozvahy dalšího rozvoje střediska bourárny, záznamy konzultací a porad, dále že řešil v letech [datum] se zaměstnanci žalobkyně řadu provozních otázek - přijetí mongolského řezníka v r. [datum], návrh kupní smlouvy s Vojenskými lesy a statky v r. [datum], konzultace k obchodování se spol. Makro či konzultace s [tituly před jménem] [jméno FO] v r. [datum], při přijetí nového řezníka. To okresní soud posoudil jako projevy řídící činnosti odpovídající vymezení povinností žalovaného podle ujednání v čl. II 3 smlouvy o spolupráci. Činnost žalovaného pro žalobkyni potvrdili i svědci a zápis z porady vedení žalobkyně ze dne [datum]. Žalovaný (ať již pod svým jménem či následně pod hlavičkou [právnická osoba].) poskytoval pro žalobkyni kontinuálně od začátku roku [datum] až do téměř poloviny roku [datum] totožnou činnost, totožným způsobem. Tato činnost přesně odpovídala sjednané smlouvě, když žádná jiná smlouva než smlouva o spolupráci mezi účastníky, resp. následně mezi žalobkyní a [právnická osoba]. uzavřena nebyla. Absence fakturace ze strany žalobkyně nezpůsobila zánik jejího nároku. Dopadla výlučně na splatnost nároku a výši úroku z prodlení, nikoliv jistiny. Žalobkyně nechala promlčet své nároky za dva a půl roku trvání smlouvy pro nadstandardní vztah se žalovaným, který potvrdili i svědci. Žalovaný byl povinen dluh zaplatit na základě výzvy žalobkyně do [datum]. Od [datum] se ocitl v prodlení. Žalobkyně navrhla, aby krajský soud rozhodnutí okresního soudu jako věcně správné potvrdil a přiznal žalobkyni náklady řízení za odvolací řízení.

6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a že je přípustné (§ 201, contr. § 202, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu včetně řízení jeho vydání předcházejícího (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.) při nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

7. Okresní soud správně zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spolupráci jako nepojmenovaná smlouva ve smyslu § 1746 odst. 2 o. z. Podle čl. II odst. 2 a 3 smlouvy měl žalovaný zajišťovat provoz a know-how pro středisko bourárny, kontrolovat práci řezníků, obchodně zajistit odbyt výrobků, měl na starosti cenotvorbu, měl poskytovat know-how výrobních artiklů, apod. Podle čl. VI odst. 1 smlouvy se žalobkyně s žalovaným dohodli, že se budou podílet na zisku či ztrátě střediska bourárny rovným dílem, každá strana 50 %, a to za každé kvartální období. Podle čl. VII odst. 4 smlouvy měla žalobkyně v případě ztráty vystavit fakturu, v níž bude vyčíslena ½ ztráty za dané období. Žalovaný se zavázal fakturu zaplatit do 14 dnů.

8. Krajský soud se shoduje s okresním soudem, že žalovaný neprokázal, že smlouvu o spolupráci ústně vypověděl koncem roku [datum]. Žalobkyně takovou skutečnost popírala. Povinnost žalovaného své tvrzení prokázat je dána § 120 odst. 1 o. s. ř. Této povinnosti žalovaný nedostál.

9. Jeho výpovědi okresní soud neuvěřil. Žalobkyně prokázala výpověďmi svědků, záznamy elektronické komunikace a zápisy z porad, že žalovaný vykonával smluvní činnost pro žalobkyni až do roku [datum].

10. Pokud šlo o fakturaci žalovaného, z výpisu faktur vystavených žalovaným vyplynulo, že žalobkyni účtoval měsíčně částky v obdobné výši v roce [datum] (do tvrzené výpovědi), i v následujících letech. Z těchto důkazů nelze dovodit změnu finančních vztahů mezi žalobkyní a žalovaným po roce [datum].

11. Neexistence fakturace ztráty žalobkyní podle smlouvy po roce [datum] byla nesporná. Vyúčtovat žalovanému podíl na ztrátě bylo právem žalobkyně. To, že tak po dobu 6 let nečinila, nemá za následek ztrátu jejího nároku. Právo na zaplacení podílu na ztrátě se pouze promlčovalo (§ 609 o. z.). Nelze z toho ani dovodit tvrzení žalovaného o výpovědí smlouvy na konci roku [datum]. Chování žalobkyně ohledně účtování podílu na ztrátě jednatel žalobkyně vysvětlil přátelskými vztahy s žalovaným. To potvrdili i svědci.

12. Nárok žalobkyně vycházel z uzavřené smlouvy, rozpor s dobrými mravy nebyl shledán. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení podílu na ztrátě v roce [datum], následně vystavila fakturu. Žalovaný ve sjednané 14denní lhůtě dluh nezaplatil, dostal se do prodlení, proto žalobkyni vzniklo právo i na úroky z prodlení podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

13. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný včetně výroku o náhradě nákladů řízení potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

14. V odvolacím řízení byla úspěšná žalobkyně. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. jí vzniklo právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Podle § 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. d), g) a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. náleží žalobkyni náhrada odměny advokáta za dva úkony právní služby po [částka] a náhrada hotových výdajů po [částka] (vyjádření k odvolání a účast u jednání), celkem [částka]. Krajský soud uložil žalovanému nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady odvolacího řízení v celkové výši [částka] včetně 21 % DPH ve výši [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.).