Výrok
I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části výroku I, jíž byla zamítnuta žaloba o zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 70.600 Kč od 13. 3. 2025 do zaplacení, mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 70.600 Kč od 7. 10. 2025 do zaplacení, a ve zbylé napadené části se potvrzuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním ani krajským soudem.
Odůvodnění
1. Ve výroku I rozsudku okresní soud zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení [částka] s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Ve výroku II uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku III rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
2. Předmětem řízení byla pohledávka žalobkyně ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným. Na jejím základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka], který měl žalovaný splácet po [částka] měsíčně. Žalovaný úvěr řádně nesplácel. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Okresní soud zjistil, že úvěrová smlouva je neplatná pro neprověření úvěruschopnosti žalovaného podle § 86 zák. č. 257/2016 Sb. Žalovanému uložil zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši [částka] podle § 2991 o. z. Ve zbylé části žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že na ně nemá žádný účastník právo, neboť žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná a žalovanému náklady řízení nevznikly.
3. Žalobkyně podala proti části výroku I rozsudku odvolání. Namítla, že okresní soud pochybil, když neuložil žalovanému zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně nesplácel. Žalobkyně mu zaslala dne [datum] písemnou výzvu k vrácení nesplacené části úvěru do [datum]. Žalovaný se dostal do prodlení dne [datum]. Žalovaný byl po dobu soudního řízení neaktivní. Okresní soud porušil princip rovnosti stran, neboť sám do řízení vnesl tvrzení o nemožnosti žalovaného plnit dluh. Žalovaný netvrdil a ani neprokázal, že není schopen dluh uhradit v patřičné lhůtě. Žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1902/2025. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil výrok II. napadeného rozsudku tak, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 12,75 % ročně.
4. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.
5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a že je přípustné (§ 201, contr. § 202, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu včetně řízení jeho vydání předcházejícího (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné.
6. Okresní soud z provedených důkazů správně zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] sjednána smlouva o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka]. Okresní soud dovodil, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru neposoudila dostatečně úvěruschopnost žalovaného. Uložil proto žalovanému zaplatit žalobkyni jako postupníkovi bezdůvodné obohacení spočívající v poskytnuté jistině úvěru po odečtení zaplacených splátek podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. Předmětem odvolacího řízení je posouzení nároku žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.
7. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
8. Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 vzniká věřiteli právo na úroky z prodlení v případě neplatnosti smlouvy o úvěru z důvodu neprověření úvěruschopnosti dlužníka teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud.
9. Z uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR se dovozuje, že žalobkyně nemá nárok na úroky z prodlení, dokud doba podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru není soudem určena. Jde o ustanovení, které je speciální vůči obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Upravuje novou dobu splatnosti, a to buď mezi účastníky dohodnutou, nebo určenou soudem. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Doba splatnosti, kterou takto určí, neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru po uplynutí doby stanovené podle § 87 cit. zák.
10. Žalovaný je povinen dluh vrátit v době přiměřené jeho možnostem. Odvolací soud souhlasí s žalobkyní, že obecně je věcí žalovaného spotřebitele, aby poskytl ohledně svých možností splácet dluh soudu potřebné informace a aby případně takto tvrzené možnosti též věrohodně doložil (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1902/2025). K tomu však v daném případě nedošlo. Proto okresní soud nepochybil, když dovodil, že jde-li o dlužnou částku ve výši [částka] a žalovaný úvěr poskytnutý v březnu 2022 nesplácel, je obecně přiměřenou dobou k plnění doba třídenní. Nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká žalobkyni v okamžiku prodlení žalovaného po uplynutí soudem stanovené doby.
11. Okresní soud rozhodl o vrácení částky [částka] ve výroku II rozsudku, v němž určil lhůtu k zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrok II nebyl odvoláním dotčen a samostatně nabyl právní moci dne [datum]. Žalovanému počala běžet třídenní lhůta k plnění od právní moci výroku I a marně uplynula dnem [datum]. Žalovaný v řízení netvrdil, že dlužnou částku žalobkyni zaplatil. Žalovaný se dostal do prodlení s placením od [datum]. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně od tohoto data nárok na zaplacení úroku z prodlení. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá jejich výše roční výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů. Jelikož k prodlení žalovaného došlo v druhém pololetí roku 2025, činí úroková sazba 11,5 % ročně. Proto bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně od [datum] do zaplacení (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).
12. V části, jíž byla žaloba zamítnuta ohledně zákonných úroků z prodlení z téže částky ve výši 1,25 % za dobu předcházející od [datum] do [datum] byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen (§ 219 o. s. ř.).
13. V souladu s § 224 odst. 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud znovu rozhodl o nákladech řízení před okresním soudem. Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl ve sporu převážně úspěšný, žádné náklady řízení nevznikly.
14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení byly pouze úroky z prodlení z částky [částka] ve výši 12,75 % ročně od [datum] do zaplacení (počítáno do dne rozhodnutí [datum]) ve výši [částka]. Žalobkyni byly do dne rozhodnutí krajského soudu přiznány úroky ve výši [částka]. V odvolacím řízení byl převážně úspěšný žalovaný. Proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.