Výrok
I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části výroku II, jíž byla zamítnuta žaloba o zaplacení úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a o zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a ve zbylé napadené části se rozsudek okresního soudu potvrzuje.
II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady odvolacího řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Ve výroku I rozsudku okresní soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku [částka] a částku ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku II zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, částky [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a částky [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 9,20 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Ve výroku III rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
2. Předmětem řízení byla pohledávka žalobkyně jako postupníka ze tří smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených úvěrující [právnická osoba]., s žalovanou jako úvěrovanou dne [datum] a [datum]. Podle smlouvy ze dne [datum] byl žalované poskytnut úvěr ve výši [částka], na tuto smlouvu žalovaná zaplatila [částka]. Podle smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] byl žalované poskytnut úvěrový rámec [částka] na kreditní kartě. Žalovaná zaplatila [částka]. Podle úvěrové smlouvy nazvané [název] ze dne [datum] bylo žalované poskytnuto [částka]. Žalovaná zaplatila [částka]. Žalovaná úvěry podle smluv nesplácela, proto byly zesplatněny. Pohledávky byla postoupeny na žalobkyni. Okresní soud zjistil, že úvěrová smlouva je neplatná pro neprověření úvěruschopnosti žalované podle § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“). Právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala příjem žalované, ale výdaje odhadovala na základě historických dat z ČSÚ. Okresní soud žalované uložil zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši [částka] a [částka] podle § 2991 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Ve zbylé části žalobu zamítl. Nárok na úroky z prodlení zdůvodnil odkazem na § 87 odst. 1 ZSÚ a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]. Lhůtu k plnění stanovil třídenní. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že na ně nemá žádný účastník právo, neboť žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná a žalované náklady řízení nevznikly.
3. Žalobkyně podala proti části výroku I rozsudku odvolání. Namítla, že okresní soud pochybil, když neuložil žalované zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení ve výši ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalovaná poskytnutý úvěr řádně nesplácela. Byla vyzvána k plnění dluhu již v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], které jí bylo odesláno dne [datum]. Nejpozději třetí den po odeslání se výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalované. Po marném uplynutí 10denní lhůty, která jí byla poskytnuta ke splnění dluhu, se dne [datum] žalovaná dostala do prodlení a od tohoto data vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroků z prodlení dle § 1970 OZ minimálně z částky bezdůvodného obohacení. Následně byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne [datum]. Žalovaná v řízení ani netvrdila, že by neměla možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit ve lhůtě, která byla žalované ze strany žalobce poskytnuta. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka] uzavřel, že břemeno tvrzení a důkazní o možnostech žalovaného spotřebitele jistinu vrátit nese žalovaný. Rozhodovací praxe soudů je v této otázce nejednotná. Žalobkyně navrhla, aby krajský soud rozsudek okresního soudu v napadené části výroku II změnil tak, že uloží žalované zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení.
4. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.
5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a že je přípustné (§ 201, contr. § 202, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu včetně řízení jeho vydání předcházejícího (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné.
6. Okresní soud z provedených důkazů správně zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byly sjednány tři smlouvy o spotřebitelském úvěru. Správně také dovodil, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru neposoudila dostatečně úvěruschopnost žalované. Uložil proto žalované zaplatit žalobkyni jako postupníkovi bezdůvodné obohacení spočívající v poskytnuté jistině úvěru po odečtení zaplacených částek podle § 87 odst. 1 ZSÚ. Předmětem odvolacího řízení je posouzení nároku žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.
7. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ (ve znění účinném v době uzavření smluv) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
8. Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] vzniká věřiteli právo na úroky z prodlení v případě neplatnosti smlouvy o úvěru z důvodu neprověření úvěruschopnosti dlužníka teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud.
9. Z uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR se dovozuje, že žalobkyně nemá nárok na úroky z prodlení, dokud doba podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru není soudem určena. Jde o ustanovení, které je speciální vůči obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Upravuje novou dobu splatnosti, a to buď mezi účastníky dohodnutou, nebo určenou soudem. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Doba splatnosti, kterou takto určí, neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru po uplynutí doby stanovené podle § 87 cit. zák.
10. Žalovaná je povinna dluh vrátit v době přiměřené jejím možnostem. Odvolací soud souhlasí s žalobkyní, že obecně je věcí žalovaného spotřebitele, aby poskytl ohledně svých možností splácet dluh soudu potřebné informace a aby případně takto tvrzené možnosti též věrohodně doložil (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]). K tomu však v daném případě nedošlo. Proto okresní soud nepochybil, když dovodil, že jde-li o dlužnou částku ve výši [částka] a žalovaná úvěr poskytnutý v září [rok] a v únoru [rok] řádně nesplácela, je obecně přiměřenou dobou k plnění doba třídenní. Nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká žalobkyni v okamžiku prodlení žalované po uplynutí soudem stanovené doby.
11. Okresní soud rozhodl o vrácení částky [částka] ve výroku I rozsudku, v němž určil lhůtu k zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrok I nebyl odvoláním dotčen a samostatně nabyl právní moci dne [datum]. Žalované počala běžet třídenní lhůta k plnění od právní moci výroku I a marně uplynula dnem [datum]. Žalovaná v řízení netvrdila, že dlužnou částku žalobkyni zaplatila. Žalovaná se dostala do prodlení s placením od [datum]. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně od tohoto data nárok na zaplacení úroku z prodlení. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá jejich výše roční výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů. Jelikož k prodlení žalované došlo v druhém pololetí roku [rok], činí úroková sazba 11,5 % ročně. Proto bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně od [datum] do zaplacení (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).
12. V části, jíž byla žaloba zamítnuta ohledně úroků z prodlení ve výši 1,25 % z částky [částka] a ve výši 3,25 % z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen (§ 219 o. s. ř.).
13. V souladu s § 224 odst. 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud znovu rozhodl o nákladech řízení před okresním soudem. Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch žalobkyně a žalované byl srovnatelný.
14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 3 o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení byly pouze úroky z prodlení. Pokud jsou úroky počítány za dobu 5 let (§ 8 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb.), žalobkyně požadovala zaplacení částky [částka]. Soudem jí byly přiznány úroky za stejnou dobu ve výši [částka]. V odvolacím řízení byla převážně úspěšná žalobkyně, proto má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalobkyni náleží náhrada soudního poplatku ve výši [částka] Kč podle § 137 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně má právo na náhradu odměny advokáta za podané odvolání ve výši [částka] a na náhradu hotových výdajů [částka] (§ 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. d/ a § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. náleží žalobkyni i náhrada 21 % DPH z odměny a náhrady ve výši [částka]. Žalovaná nahradí žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) náklady odvolacího řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).