Výrok
I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části výroku II pod písm. d), jíž byla zamítnuta žaloba o zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 800,38 Kč od 12. 4. 2024 do zaplacení, mění pouze tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 800,38 Kč od 25. 3. 2025 do zaplacení, a ve zbylé napadené části se potvrzuje.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího advokáta náklady řízení před okresním soudem ve výši 1 375,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění
1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni [částka] do tří dnů od právní moci (výrok I). Žalobu zamítl v části o zaplacení: a) [částka], b) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], c) kapitalizovaného úroku ve výši [částka], d) zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, e) úroku ve výši 10,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok II). Žalovanému též uložil nahradit žalobkyni k rukám zástupce náklady řízení ve výši [částka] (výrok III).
2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě mu poskytla částku [částka] a žalovaný ve splátkách uhradil pouze [částka]. Tedy žalovaný platební povinnosti řádně neplnil, pročež právní předchůdkyně žalobkyně celý úvěr ke dni [datum] zesplatnila a poté pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni. Okresní soud dále zjistil, že v době poskytnutí úvěru nebyla právní předchůdkyní žalobkyně dostatečně pečlivě posouzena úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele. Takto zjištěný skutkový stav posoudil po právní stránce a dospěl k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je z důvodu absence řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného neplatná. Plnění poskytnuté právní předchůdkyní žalobkyně tak bylo poskytnuto bez právního důvodu a představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Žalovaný je povinen toto plnění žalobkyni vrátit. V řízení neprokázal, že by se tak v rozsahu [částka] stalo. Okresní soud z těchto důvodů uvedenou částku uložil žalovanému zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve zbývajícím rozsahu naopak žalobu zamítl. Žalobkyni nepřiznal ani úroky z prodlení s odůvodněním, že splatnost dluhu se stanoví až jeho rozhodnutím. Dříve se žalovaný v prodlení neocitl.
3. Proti rozsudku okresního soudu podala odvolání žalobkyně. Její odvolání směřovalo pouze do zákonného úroku z prodlení 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobkyně měla za to, že na věc je třeba vztáhnout obecnou úpravu občanského zákoníku, podle níž byl žalovaný v prodlení od doručení výzvy k plnění. Žalovaný se dostal do prodlení se splněním dluhu nejpozději uplynutím lhůty uvedené ve výzvě k plnění ze dne [datum], která mu byla zaslána zároveň s oznámením o postoupení pohledávky. Povinnost vrátit jistinu tedy nevznikla žalovanému až rozhodnutím soudu. Žalovaný navíc netvrdil ani neprokázal, že by nebylo v jeho možnostech dluh uhradit. Jednalo se o jeho břemeno tvrzení a důkazní. Žalobkyně má proto právo na úroky z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu v napadené části výroku II tak, že jí právo na úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
4. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.
5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v rozsahu dotčeném odvoláním a shledal odvolání částečně důvodným. Jednání odvolacího soudu se dne [datum] konalo v nepřítomnosti obou stran (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. A advokát žalobkyně, jenž nesouhlasil s rozhodnutím o věci bez nařízení jednání a předvolání obdržel již [datum], požádal dne [datum] o odročení. S tím, že se mu nepodařilo zajistit substituci advokátů z [adresa]. Krajský soud neshledal žádost o odročení důvodnou, neboť předvolaný zástupce žalobkyně žádný vlastní důvod pro odročení netvrdil.
6. Odvolací soud považuje za správný pečlivě odůvodněný závěr okresního soudu o tom, že v daném případě nebyla řádně poskytovatelem úvěru posouzena úvěruschopnost žalovaného a posuzovaná úvěrová smlouva je z tohoto důvodu ve smyslu § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru neplatná. Proti tomuto závěru okresního soudu ostatně nebrojila v rámci svého odvolání ani žalobkyně.
7. Žalovaný tedy je povinen podle výše citovaného ustanovení dluh vrátit v době přiměřené jeho možnostem. Odvolací soud souhlasí s názorem žalobkyně, že obecně je věcí žalovaného spotřebitele, aby poskytl ohledně svých možností splácet dluh soudu potřebné informace a aby případně takto tvrzené možnosti též věrohodně doložil. K tomu však v daném případě nedošlo. Soud neměl ohledně možností žalovaného zaplatit dluh žádné informace, neboť žalovaný byl v řízení procesně zcela nečinný a se soudem nikterak nekomunikoval. Odvolací soud je toho názoru, že pokud soud možnosti žalovaného splatit dluh nezná, nemá důvod se při stanovení lhůty k plnění odchýlit od její obvyklé, zákonem předpokládané délky 3 dnů ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.
8. I takto určená lhůta je však lhůtou stanovenou podle § 87 cit. zák., tedy lhůtou novou, před jejímž uplynutím se spotřebitel neocitá v prodlení. V tomto směru lze odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, z něhož se podává, že uvedené ustanovení (§ 87 zák. o spotřebitelském úvěru) upravuje dobu vrácení nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tedy splatnost dluhu. Jde o ustanovení, které je speciální vůči obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Upravuje novou dobu splatnosti, a to buď mezi účastníky dohodnutou, nebo určenou soudem. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Doba splatnosti, kterou takto určí, neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době stanovené podle § 87 cit. zák. Do té doby není dlužník v prodlení.
9. Nebylo proto možné přisvědčit názoru žalobkyně, že žalovaný byl v prodlení se splněním dluhu již ode dne následujícího po doručení výzvy k plnění. Žalovaný v prodlení nebyl a nemohl se do něj dostat dříve, než marně uplynula okresním soudem stanovená lhůta k plnění podle § 87 cit. zák.
10. Okresní soud rozhodl o vrácení zbylé části jistiny ve výroku I rozsudku, v němž určil lhůtu do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrok I nebyl odvoláním dotčen a samostatně nabyl právní moci dne [datum]. Doručen byl žalobkyni [datum] a žalovanému pak dne [datum] uplynutím desetidenní lhůty od uložení u soudu (§ 50m o. s. ř.). Žalovanému počala běžet třídenní lhůta k plnění od právní moci výroku I a marně uplynula dnem [datum] (tj. pondělí; § 57 o. s. ř.). Žalovaný v řízení netvrdil, že by dlužnou jistinu vrátil. Vzhledem k této procesní situaci lze v řízení vyjít z toho, že jistina nebyla vrácena a žalovaný se ocitl v prodlení s jejím vrácením od [datum]. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně od tohoto data nárok na zaplacení úroku z prodlení. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá jejich výše roční výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů. Jelikož k prodlení žalovaného došlo v prvém pololetí roku 2025, činí úroková sazba 12 % ročně. Proto bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši jí požalované (8,25 %) od [datum] do zaplacení (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).
11. V části, jíž byla žaloba zamítnuta ohledně zákonných úroků z prodlení z téže částky za dobu předcházející od [datum] do [datum] naopak byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen (§ 219 o. s. ř.).
12. V souladu s ust. § 224 odst. 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud znovu rozhodl o nákladech řízení před okresním soudem. Procesní obou úspěch obou účastnic zůstal i po částečné změně prvoinstančního rozsudku jen částečný, resp. na straně žalobkyně se vzhledem ke zčásti přiznanému příslušenství zvýšil na 55 %. Náleží jí tak náhrada 10 % z účelně vynaložených nákladů, jejichž celkovou výši okresní soud správně vypočetl na [částka] (viz bod 19 odůvodnění).
13. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. K datu vyhlášení rozsudku žalobkyně požadovala [částka], uspěla co do [částka]. V tomto stupni procesně úspěšnějšímu žalovanému však žádné náklady nevznikly.