Výrok
I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části výroku I mění tak, že se žaloba v části, jíž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši [úrok] ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem.
III. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému na účet Okresního soudu v Hradci Králové náklady odvolacího řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Okresní soud označeným rozsudkem uložil žalovanému do tří dnů od právní moci zaplatit žalobkyni [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši [úrok] % od [datum] do zaplacení a dále [částka] (výrok I) a nahradit jí k rukám zástupkyně náklady řízení ve výši [částka] (výrok II).
2. Okresní soud shledal žalobu zcela důvodnou. Vzal za prokázané, že dne [datum] uzavřeli účastníci smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž byl žalovanému poskytnut bezúčelový úvěr ve výši [částka] (§ 2395 a násl. o. z.). Žalovaný žádnou z úvěrových splátek neuhradil, což vedlo k zesplatnění úvěru. Dle názoru okresního soudu není smlouva neplatná dle § 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), neboť žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Vyšla přitom ze žádosti o úvěr, z údajů veřejně dostupných registrů a zejména z pohybu na účtu žalovaného. V období od [datum] do [datum] bylo na účet připsáno [částka], odepsáno [částka] a podle výdajových položek žalovaný jiné závazky neměl. Úvěrová smlouva není neplatnou ani pro nemravnost sjednaného úroku [úrok] % měsíčně či smluvní pokuty [úrok] % denně z dlužné částky.
3. Proti části výroku I rozsudku týkající se povinnosti zaplatit [částka] (tj. [částka] z titulu sjednaného příslušenství + [částka] ze smluvní pokuty) spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] podal žalovaný odvolání. Navrhl jej v této části změnit a žalobu zamítnout. Namítal, že žalobkyně nedostatečně prověřila jeho úvěruschopnost coby spotřebitele, tudíž je smlouva absolutně neplatná. Neporovnala příjmy s výdaji žalovaného a nemohla tak posoudit, zda bude schopen dostát závazkům z úvěrové smlouvy. Samotný obrat na účtu nevypovídá o skutečných závazcích žalovaného. Opatrovníkovi není ničeho známo a poměrech žalovaného, který je neznámého pobytu patrně kdesi v zahraničí.
4. Žalobkyně se k odvolání nevyjádřila.
5. Krajský soud přezkoumal napadenou část rozsudku, jakož i řízení, jež jeho vydání předcházelo. Odvolání žalovaného shledal důvodným. Nařízené jednání proběhlo v nepřítomnosti omluvené žalobkyně (§ 211, § 101 odst. 3 o. s. ř.).
6. Se zřetelem k obsahu odvolacích námitek krajský soud řešil především úvěruschopnost žalovaného, přičemž zopakoval k důkazu žádost o spotřebitelský úvěr na č. l. 25 spisu a výplatnice žalovaného na č. l. 24 za měsíce [datum]. Podle žádosti o úvěr měl být žalovaný (dříve příjmením [jméno FO]) svobodný, žít v dvoučlenné domácnosti s jediným příjmem, a sice jeho ve výši [částka] měsíčně za výkon práce dělníka u zaměstnavatele [jméno FO] (viz výplatnice), a s výdaji [částka] měsíčně. Z obsahu spisu plyne, že výpisy z účtu žalovaného, z nichž okresní soud především dovodil úvěruschopnost, žalobkyně při sjednání úvěru k dispozici neměla. Tedy aniž by jakkoli ověřila reálnost výdajů domácnosti a žalovaného bydlícího tehdy v [adresa] s plným pracovním úvazkem v [název], poskytla mu úvěr až do výše limitu [částka] na dobu neurčitou, úročený [úrok] % měsíčně s tím, že bude měsíčně splácet pouze úrok tj. [částka] měsíčně a že jistinu může splatit kdykoli během trvání smlouvy.
7. Podle § 86 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
8. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. V rozsudku sp. zn. [spisová značka] Nejvyšší soud vyjádřil názor, že z hlediska posuzování platnosti smlouvy ve smyslu § 87 zák. o spotřebitelském úvěru není podstatné, zda byla úvěruschopnost dlužníka řádně posouzena, nýbrž zda byla dána. I když by úvěruschopnost řádně posouzena nebyla, nelze považovat smlouvu za neplatnou, pokud dlužník v době poskytnutí úvěru úvěruschopný byl. Jak též vyplývá z citovaného rozhodnutí, důležitým kritériem pro posouzení úvěruschopnosti je i následné chování dlužníka ve vztahu k úhradě dluhu. V nyní posuzovaném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného byla dána, jelikož tvrzené veškeré výdaje se na první pohled jeví jako nereálné a žalovaný na dluh z úvěru neuhradil vůbec ničeho. Podle názoru odvolacího soudu třeba v těchto skutečnostech spatřovat důkaz toho, že v době uzavření smlouvy žalovaný nebyl schopen úvěr v dohodnutých splátkách splácet.
10. Jelikož žalobkyně v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybila a důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet zde existovaly, shledal krajský soud smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ. Žalovaný je proto povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru [částka], což mu bylo uloženo již pravomocnou částí výroku I prvoinstančního rozsudku. V odvoláním napadené části pak byl výrok I změněn a žaloba zamítnuta (§ 220 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.).
11. V souladu s ust. § 224 odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. bylo znovu rozhodnuto o náhradě nákladů před okresním soudem. Po změně rozsudku lze hodnotit procesní úspěch obou účastníků jako jen částečný, a proto žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů v tomto stupni.
12. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Procesně zcela úspěšnému žalovanému v tomto stupni náleží náhrada odměny advokáta ustanoveného opatrovníkem žalovaného za dva úkony právní služby po [částka] spolu se dvěma paušálními náhradami výdajů po [částka] (tarifní hodnota [částka]; § 7 bod 4, § 11 odst. 1 písm. g/, k/, § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění), což s připočtením DPH v sazbě [úrok] %, tj. [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) činí [částka] celkem. Žalobkyně je povinna zaplatit tyto náklady státu dle § 149 odst. 2 o. s. ř.