18 Co 327/2025

Odůvodnění

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu co do zaplacení [částka] s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], úrokem ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok II.), a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že se žalobce proti žalovanému žalobou doručenou okresnímu soudu dne [datum] a doplněnou podáním ze dne [datum] domáhal zaplacení [částka] (jistiny úvěru ve výši [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka]) s úrokem ve výši 60,31 % ročně z částky 145 366,39 od [datum] do [datum] v kapitalizované výši [částka] a úrokem ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka], a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši [částka], přičemž částka [částka] byla vyplacena přímo žalovanému a částka [částka] (správně [částka]) byla použita ke konsolidaci (dřívější) smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a ani se k nařízenému jednání (dne [datum]) bez omluvy nedostavil, a proto okresní soud rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného.

3. Okresní soud z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvy o úvěru č. [hodnota] (na č. l. 9 spisu) vzal soud za prokázané, že strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], ve které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal splatit žalobci celkem [částka], ve splátkách ve výši [částka] měsíčně. Z dohody o konsolidaci ke smlouvě o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] (na č. l. 20 spisu) vzal okresní soud za prokázané, že strany uzavřely doplňující dohodu, ve které se žalobce zavázal použít částku [částka] k předčasnému splacení celého úvěru ze smlouvy č. [hodnota] ze dne [datum] a vyplatit žalovanému (jen) částku [částka]. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvy o úvěru č. [hodnota] (na č. l. 72 spisu) vzal okresní soud za prokázané, že strany uzavřely rovněž (dříve) smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], ve které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal splatit žalobci celkem [částka], ve splátkách ve výši [částka] měsíčně. Z dokladu o vyplacení úvěru – otisku dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu (na č. l. 31 spisu) vzal okresní soud za prokázané, že žalobce poukázal částku [částka] na vlastní účet a částku [částka] na účet žalovaného platbami ze dne [datum]. Z výpisu z účtu (na č. l. 85 spisu) vzal okresní soud za prokázané, že žalobce poukázal částku [částka] na účet žalovaného platbou ze dne [datum]. Okresní soud z karty klienta (na č. l. 36 spisu) vzal za prokázané, že žalovaný splatil na smlouvu o úvěru č. [hodnota] (novější smlouvu) celkem [částka]. Z karty klienta (na č. l. 65 spisu) vzal za prokázané, že žalovaný splatil na smlouvu o úvěru č. [hodnota] (starší smlouvu) celkem [částka]. Z potvrzení o příchozích úhradách pak vzal dále za prokázané, že průměrný příjem žalovaného ze zaměstnání za měsíce červenec 2022 a srpen 2022 (tj. před uzavřením novější smlouvy) činil [částka]. Z potvrzení o příchozích úhradách (na č. l. 82 a 83 spisu) vzal za prokázané, že průměrný příjem žalovaného ze zaměstnání za měsíce červenec 2021 a srpen 2021 (tj. před uzavřením starší smlouvy) činil [částka].

4. Okresní soud na danou věc aplikoval ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, § 86 odst. 2 téhož zákona, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do [datum] a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od [datum] a dále také § 3016 občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb. - o. z.), a uzavřel, že žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky jednak na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], a dále na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], kterou měl podle obsahu za změnu závazku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, přičemž obě smlouvy měl za neplatné, neboť žalobce před jejich uzavřením řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného, když k výdajům žalovaného chybí podkladový materiál; vysvětlil, že pokud není postaveno najisto, kolik činily výdaje žalovaného (např. výpisem z účtu za poslední 3 měsíce), tak nelze činit rozvahu, ani usuzovat na to, zda bude schopný úvěry splácet, a takový nedostatek nelze kompenzovat různými výpisy (na č. l. 29 a 30 spisu), které o konkrétních výdajích žalovaného nevypovídají ničeho, ani prohlášeními spotřebitele (na č. l. 12 a 64 spisu), neboť na informace podané spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (k tomu odkázal na bod 14. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Okresní soud proto postupoval podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, a uložil žalovanému, aby zaplatil žalobci částku [částka] (výroku I. rozsudku), která je rozdílem mezi poskytnutými jistinami spotřebitelského úvěru ve výši [částka] (tj. [částka] + [částka]) a částečným plněním žalovaného v celkové výši [částka] (tj. [částka] + [částka]), a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (včetně úroku z prodlení – k tomu odkázal na bod 14. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), a to v rozsahu uvedeném ve výroku II. rozsudku. Ve vztahu ke starší úvěrové smlouvě poznamenal, že neaplikoval § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do [datum] z důvodů uvedených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. O nákladech řízení pak rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal s tím, že žalobce byl převážně neúspěšný a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

5. Proti rozsudku, a to pouze proti výroku II. a závislému výroku III., podal včas odvolání žalobce. Přitom výrok II. napadl pouze co do zamítnutí části žaloby o [částka] jako zbytku bezdůvodného obohacení a co do zamítnutí příslušenství – konkrétně zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Namítal, že okresní soud nesprávně započetl plnění na předchozí smlouvu č. [číslo], když na tuto smlouvu bylo uhrazeno [částka] a přitom žalovanému byla vyplacena dne [datum] jistina ve výši [částka] a okresní soud započetl [částka] na smlouvu č. [číslo]. Podle této smlouvy byla žalovanému vyplacena dne [datum] jistina [částka], žalovaný zaplatil [částka], a tedy měl by zaplatit [částka]. Protože okresní soud přiznal žalobci výrokem I. rozsudku [částka], zbývá k zaplacení částka [částka] jako bezdůvodné obohacení. Poukázal na to, že smlouva [číslo] a žádné skutkové posouzení platnosti této smlouvy neproběhlo, žalovaný byl v řízení zcela pasivní a tuto námitku neuplatnil. Žalobce zopakoval, že předmětem řízení byla smlouva [číslo], podle níž byla žalovanému vyplacena částka [částka], z čehož šlo [částka] dne [datum] na úhradu předchozí smlouvy a [částka] přímo žalovanému a žalobci tak náleží na bezdůvodném obohacení [částka]. Měl také za to, že okresní soud by mu měl přiznat zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, neboť u bezdůvodného obohacení přísluší zákonný úrok z prodlení od doby výzvy k plnění a odkázal k tomu na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]. Dále měl za to, že okresní soud rozhodl nesprávně i o náhradě nákladů řízení, když nepočítal s další částkou [částka], kterou mu nepřiznal a podle toho by měl také rozhodnout o nákladech řízení. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku II. změnil tak, že žalobu zamítá pouze v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení.

6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.

7. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění okresního soudu, proto na ně odkazuje, dospěl však zčásti k jinému právnímu závěru.

8. Dle ust. § 79 odst. 1 o. s. ř. řízení se zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla nebo identifikační čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, identifikační číslo, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech, v nichž je účastníkem řízení svěřenský správce, musí návrh dále obsahovat i označení, že se jedná o svěřenského správce, a označení svěřenského fondu. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních poměrů mezi žalobcem a žalovaným (§ 90), se nazývá žalobou.

9. Předmětem řízení v dané věci (podle žaloby ze dne [datum]) byl požadavek žalobce na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím dle smlouvy o úvěru č. [hodnota], podle které byla žalovanému poskytnuta žalobcem částka [částka], a to tak, že částka [částka] byla vyplacena žalovanému na jeho bankovní účet a částka [částka] byla uhrazena na splátku jiného úvěru u žalovaného.

10. Okresní soud pochybil, když v řízení rozhodoval o něčem, co nebylo předmětem řízení. V civilním řízení, může soud rozhodovat jenom o tom, co je předmětem řízení, a to nejenom podle toho, kolik je požadováno v petitu žaloby, ale i podle toho, jak žalobce vylíčil v žalobě rozhodující skutečnosti jako jednu z náležitostí žaloby dle ust. § 79 odst. 1 o. s. ř. Okresní soud však rozhodoval i o smlouvě o úvěru č. [hodnota], kterou žalobce neučinil předmětem řízení.

11. Nesprávný závěr okresního soudu je možné demonstrovat na tom, že v dané věci byla starší smlouva, z níž při rozhodování vycházel, uzavřena mezi účastníky, ale tak by tomu nemuselo být (a zjevně by tak, pokud by byl jeho závěr správný, musel postupovat), a soud by započítával plnění ze smlouvy účastníka, který by nebyl účastníkem řízení, což samozřejmě připustit nelze.

12. Z uvedeného tedy vyplývá, že námitka žalobce, že okresní soud započítával plnění i z předchozí smlouvu (která nebyla předmětem řízení), je důvodná. V dané věci byla žalobci dne [datum] vyplacena dle smlouvy o úvěru č. [hodnota] částka [částka] a je nerozhodné, zda to bylo v hotovosti na jeho účet či na konsolidaci jiného úvěru, žalovaný zaplatil dosud [částka] a měl by tedy žalobci vrátit bezdůvodné obohacení ve výši [částka]. Protože výrokem I. rozsudku okresního soudu bylo žalobci přiznáno [částka], proti němuž nebylo podáno odvolání, zbývá k vydání bezdůvodného obohacení žalobci žalovaným částka [částka].

13. Odvolací soud se přitom ztotožňuje se závěry okresního soudu o tom, že žalobci nenáleží další částky, které požadoval, ostatně žalobce tyto částky neučinil ani předmětem odvolacího řízení, požadoval pouze přiznání bezdůvodného obohacení ve výši [částka], a odvolací soud dospěl z uvedeného důvodu k závěru, že tento jeho požadavek je důvodný.

14. Odvolatel však vedle tohoto bezdůvodného obohacení požadoval v odvolacím řízení přiznat proti žalovanému i úrok z prodlení ve výši 15 % z částky [částka] od výzvy k plnění, tedy od [datum], do zaplacení. Tento jeho požadavek však odvolací soud za důvodný nepovažuje.

15. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného (tomu neodporoval ani sám žalobce, a tudíž nepožadoval smluvené úroky z prodlení a další zamítnuté částky), a proto je smlouva o úvěru neplatná. Žalobce má tudíž právo pouze na vydání bezdůvodného obohacení, tedy to, co podle smlouvy, která byla předmětem řízení, žalovanému poskytl, tj. [částka] minus to, co žalobci žalovaný zaplatil - [částka], a co dosud nebylo výrokem I. rozsudku přiznáno ([částka]), tedy má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka], nikoliv však na úroky z prodlení, a to z následujících důvodů.

16. Dle ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, nazvaném jako „Důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele“ plyne, že poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou uvedeného zákona, je smlouva neplatná, soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle uvedeného ustanovení, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Úkolem soudu v daném sporu mezi účastníky bylo stanovit přiměřenou dobu na vrácení jistiny podle možností žalovaného. A protože se žalovaný neúčastnil jednání před okresním ani odvolacím soudem, nejsou známy soudu možnosti žalovaného spotřebitele vrátit dluh, a proto odvolací soud stanovil lhůtu ke splnění povinnosti vrátit poskytnuté prostředky podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř., tedy do 3 dnů od právní moci rozsudku, přičemž prodlení žalovaného spotřebitele se splněním dluhu nenastane před uplynutím takto stanovené lhůty, tedy prodlení případně nastane až po uplynutí 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobci tudíž nebylo možné přiznat úroky, a to ani úroky z prodlení, neboť dosud nebyl žalovaný s vrácením žalované částky v prodlení.

17. Odvolací soud k tomu odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], v němž Nejvyšší soud uvedl, že ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívajících v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, na to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Z uvedeného vyplývá, že pokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. A pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splacení soud (body 16. a 17. rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]).

18. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části výroku II., aby žalovaný zaplatil žalobci [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.). Jinak rozsudek okresního soudu v napadené části potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

19. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil zčásti rozsudek okresního soudu, musel znovu rozhodnout o nákladech řízení před okresním soudem (§ 224 odst. 2 o.s.ř.), a dále rozhodl i o náhradě nákladů odvolacího řízení. Přitom o nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. a s ohledem na to, že účastníci měli před okresním i odvolacím soudem úspěch pouze částečný, žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Před okresním soudem měl žalobce převážný neúspěch a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, a před odvolacím soudem měl žalobce rovněž úspěch pouze částečný, neboť požadoval úrok z prodlení z částky [částka] ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, a to přestože mu byl před zahájením odvolacího jednání zprostředkován názor odvolacího soudu na věc a byl upozorněn na judikaturu Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], podle které by tento úrok z prodlení neměl s ohledem na zákon o spotřebitelském úvěru požadovat od výzvy k plnění, neboť jde o zvláštní úpravu stanovenou právě v zákoně o spotřebitelském úvěru. Přesto trval na přiznání úroků z prodlení, které by od [datum] do rozhodnutí odvolacího soudu činily přes [částka] a ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. ukládá soudu, aby buď náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil, popřípadě za situace, že účastníci mají jen částečný úspěch vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Odvolací soud tak tudíž učinil, a ani za odvolací řízení žalobci náhradu nákladů řízení nepřiznal