18 CO 64/2022

Odůvodnění

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobce proti žalovanému domáhal určení neplatnosti právního úkonu žalovaného učiněného dne 22.7.2020 – okamžité odstoupení od smlouvy o dílo ze dne 6.4.2019 (výrok I.) a žalobci uložil, aby nahradil žalovanému náklady řízení ve výši 16 940 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce (výrok II.).

2. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že okresní soud rozhodoval o žalobě, kterou se žalobce domáhal„ zneplatnění“ odstoupení ze dne [datum] od smlouvy o dílo ze dne [datum], resp. podle obsahu jeho podání určení neplatnosti tohoto právního jednání. Předmětem smlouvy o dílo byla rekonstrukce bývalého [název] [název] v [obec] na bytový dům o 11 nadstandardních bytových jednotkách. Během provádění díla požadoval žalovaný jako objednatel změnu rozsahu díla. Žalobce jako zhotovitel za tím účelem požadoval přepracování projektové dokumentace, k čemuž podle žalobních tvrzení nedošlo. Žalobce se do prodlení dostal až v roce 2020, neboť od ledna 2020 měly skluz montáže jednotlivých profesí, což bylo způsobeno chybějící dokumentací. Žalobce již v prosinci 2019 navrhl uzavřít dodatek ke smlouvě za účelem prodloužení termínu dokončení díla. Žalovaný s návrhem souhlasil, ale nikdy své sliby nesplnil. Jednatel žalobce odjel dne 22.7.2020 do [obec] za účelem podpisu tohoto dodatku. Namísto toho mu v advokátní kanceláři zástupce žalovaného bylo předloženo okamžité odstoupení od smlouvy, které však jednatel žalobce nepřevzal, nepodepsal a opustil advokátní kancelář. Ještě den předtím jednali účastníci o dodatku ke smlouvě, a proto žalobce považuje jednání žalovaného za nepoctivé. Dne 31.7.2020 byl žalobce vyzván k účasti na pasportizaci a předání stavby. Přístup na stavbu byl však jednateli žalobce znemožněn. Po tomto jednání, kam byla přizvána i policie, sám žalobce od smlouvy odstoupil.

3. Žalobce byl okresním soudem vyzván, aby doplnil svá tvrzení k naléhavému právnímu zájmu na určení. Tvrdil, že žalovaný celou situaci s odstoupením od smlouvy uměle vykonstruoval ve snaze zabránit žalobci bezprostředně před dokončením díla dokončení stavby, finančně se hojit na žalobci formou uplatňování různých finančních nároků a docílit tak ekonomické likvidace žalobce. Již nyní žalovaný požaduje po žalobci smluvní pokutu, náhradu škodu a bezdůvodné obohacení a uměle konstruuje nárok na zaplacení 1 326 494,11 Kč, a to paradoxně v kontextu toho, že nedoplatek žalovaného za činnost žalobce činí 3 512 292,11 Kč. Toto nemorální jednání ze strany žalovaného má finanční dopady na žalobce. Stávající dodavatelé a obchodní partneři s žalobcem z obavy z jeho platební neschopnosti odmítli spolupracovat, přitom na dodávkách stavebního materiálu je žalobce existenčně závislý. Žalobce byl nuce z důvodu nastalé ekonomicky nepříznivé situace, do níž byl uveden výlučně vinou žalovaného, sjednat si překlenovací úvěr. Někteří obchodní partneři ukončili s žalobcem spolupráci, k čemuž předložil e-mailovou komunikaci se [právnická osoba] s. r. o. Jedině výslovné konstatování neplatnosti odstoupení žalovaného od smlouvy může vnést do složité situace jasno a očistit žalobce v očích jeho obchodních partnerů, neboť žalobce zaznamenává významný pokles zakázek. Je velmi pravděpodobné, že žalovaný bude vůči žalobci vznášet další neoprávněné nároky.

4. Žalovaný před okresním soudem tvrdil, že žalobce měl po celou dobu realizace díla k dispozici projektovou dokumentaci, a i kdyby některé části v ní chyběly, nebránilo to žalobci postupovat v provádění těch činností, které prováděny být měly. Okamžité odstoupení od smlouvy bylo důsledkem porušení smluvních povinností žalobce uvedených v odstoupení od smlouvy. Ani žalobce neměl zájem setrvat v obchodním vtahu, neboť ve svém dopise ze dne 31.7.2020 od smlouvy odstoupil, a i kdyby tak došlo k určení neplatnosti odstoupení od smlouvy, které je předmětem tohoto řízení, pro žalobce by se ničeho nezměnilo, protože smlouva by zanikla 10 dnů po doručení tohoto odstoupení žalované straně. Případným prohlášením neplatnosti odstoupení od smlouvy ze dne 22.7.2020 nebude tedy smlouva opět„ platná“. Před Okresním soudem v Olomouci je vedeno řízení o zaplacení části smluvní pokuty, ve kterém bude řešena otázka platnosti a neplatnosti odstoupení jako otázka předběžná.

5. Okresní soud na základě provedeného dokazování zjistil, že dílo mělo být dokončeno 31.7.2020, ale dne 22.7.2020 žalovaný od smlouvy odstoupil pro závažné porušení smlouvy ze strany žalobce. U Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn [spisová značka] je vedeno řízení mezi účastníky o zaplacení smluvní pokuty.

6. Žalobce domáhající se určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, je vždy povinen v řízení tvrdit a prokázat existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Jinak soud žalobu zamítne, aniž by se zabýval meritem věci. Určovací žaloba má smysl a je soudně projednatelná pouze v případě, že její pomocí lze odstranit stav ohrožení práva či eliminovat právní nejistotu a současně odpovídající nápravy nebo ochrany nelze dosáhnout jinak (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 3 Cdon 1338/96, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 236/2017, stanovisko Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl ÚS – st. 21/05 či nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 1440/14). Žalobce nemá naléhavý právní zájem na určení, nejsou-li kumulativně splněny následující podmínky: 1/ žaloba je podána preventivně k odstranění právní nejistoty či odstranění ohrožení práva, 2/ dotčeného nároku se nelze domoci jinak (typicky žalobou na plnění) a 3/ požadované soudní určení bude představovat finální vyřešení sporu. Žalobce rovněž zásadně nebude mít naléhavý právní zájem tam, kde již došlo k porušení práva. Bylo-li právo porušeno, ztrácí prevence v podobě určení existence či neexistence práva či právního vztahu smysl a žalobce již nebude mít žádný objektivní zájem na určení předmětného práva či právního poměru, nýbrž bude mít už jen zájem na odstranění následků porušení práva, tedy na konkrétním plnění. Z judikatury Nejvyššího soudu dále vyplývá, že žalobce nemá naléhavý právní zájem na určení, že právní vztah účastníků řízení založený smlouvu trvá, jestliže v době podání žaloby měl žalobce vědomost o tom, že druhá smluvní strana nemíní smluvní závazky splnit, a znal důvody jejího postoje. Nejvyšší soud výslovně uvedl, že za těchto okolností„ žalobcem požadované určení nemůže posílit či upevnit jeho právní postavení a není zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků“.

7. Okresní soud na základě učiněných skutkových zjištění a za použití výše citované judikatury dospěl k závěru, že není dán naléhavý zájem žalobce na určení neplatnosti odstoupení od smlouvy ze strany žalovaného. Žalobcem požadované určení nemůže posílit či upevnit jeho právní postavení a není zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Žaloba v této věci nemá již preventivní charakter. Splnění smluvního závazku se lze domáhat žalobou na plnění, zejména pokud jde o doplatek ceny díla a nároků vyplývajících ze smlouvy o dílo, přičemž určení neplatnosti odstoupení od smlouvy nemůže finálně vyřešit spory mezi účastníky. Kromě toho žalobce již v době podání žaloby věděl, že žalovaný nemá zájem dostát smluvním závazkům, ani to již nebylo možné právě s ohledem na dokončené dílo. Pokud by soud určil, že odstoupení od smlouvy ze strany žalovaného, je neplatné, pak by k ukončení smluvního vztahu mezi účastníky došlo na základě odstoupení od smlouvy ze strany žalobce. Okresní soud neshledal, že by naléhavý právní zájem na určení spočíval v očištění dobrého jména žalobce, neboť i takovéhoto nároku se lze domáhat jinou formou žaloby, ostatně ani takové tvrzení žalobce v řízení prokázáno nebylo. Spory mezi účastníky jsou již řešeny žalobou na plnění u Okresního soudu v Olomouci, kdy se žalovaný domáhá zaplacení smluvní pokuty vůči žalobci právě z důvodu prodlení s provedením díla. Jako předběžnou otázku bude soud řešit právě otázku platnosti či neplatnosti odstoupení od smlouvy ze strany objednatele. Okresní soud proto žalobu zamítl a podrobně vysvětlil, proč neprovedl dokazování k posouzení platnosti a důvodnosti odstoupení od smlouvy.

8. Proti rozsudku okresního soudu podal odvolání žalobce. Namítal, že okresní soud bez bližšího odůvodnění neprovedl drtivou většinu navržených důkazů a nezabýval se rozporem odstoupení od smlouvy s dobrými mravy. Dovolával se judikatury soudů, podle níž je rozhodující, zda by případně úspěšná určovací žaloba mohla naplnit požadavky vyplývající z § 80 písm. c/ o.s.ř. (nyní § 80 o.s.ř.). Tento cíl může splnit jen taková žaloba, jež se bude domáhat určení existence či neexistence právě tohoto právního vztahu, od něhož jako od pevného právního základu lze další vztahy účastníků sporu odvozovat. Záleží na posouzení, jaké další právní vztahy mají být od onoho pevného základu odvíjeny. Za nedovolenou při možnosti žaloby na plnění lze považovat určovací žalobu jen tam, kde by nesloužila potřebám praktického života, nýbrž jen ke zbytečnému rozmnožování sporů (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 21 Cdo 3820/2009). Pozdější odstoupení od smlouvy o dílo ze strany žalobce bylo obranou proti jednání žalovaného. Není pravdou, že by se určením neplatnosti odstoupení od smlouvy ze strany žalovaného nic nezměnilo na právním vztahu, který by skončil posléze odstoupením od smlouvy ze strany žalobce. Významné jsou právní důsledky toho kterého odstoupení od smlouvy. Určení neplatnosti odstoupení od smlouvy ze strany žalovaného by mělo preventivní charakter a zamezilo by kumulaci a vznášení dalších nároků žalovaného vůči žalobci. U Okresního soudu v Olomouci je vedeno řízení o zaplacení části smluvní pokuty v návaznosti na„ lživé a nedůvodné“ odstoupení žalovaného od smlouvy o dílo. Okresní soud neprovedl důkazy navržené za účelem prokázání právního zájmu na určení a odhlédl od nutnosti zkoumání hmotněprávní stránky věci. Ve vztahu k dobrým mravům dodal žalobce, že okresní soud měl vysvětlit své právní úvahy a rozhodovat dokonce i protizákonně, pokud jde o reprobaci jednání příčícího se dobrým mravům. Poukázal na rozsudek Nevyššího soudu sp.zn. 24 Cdo 1438/2020, v němž se dovolací soud v obdobné věci zabýval dobrými mravy. Jednání žalovaného v rozporu s dobrými mravy spočívalo v kladení překážek žalobci ve splnění jeho povinností a mohlo nabýt povahy tzv. šikany – výkonu práva za účelem poškození druhé strany. V neposlední řadě se žalobce v odvolání ohradil proti některým formulačním nepřesnostem v odůvodnění rozsudku okresního soudu, např. že dodatek ke smlouvě„ … byl nebyl datován, ani podepsán žádným z účastníků řízení.“, nebo že tvrzení žalovaného o důvodech odstoupení od smlouvy jsou formulována jako skutková zjištění okresního soudu. Okresní soud mechanicky přejímal tvrzení žalovaného a o závěru řízení měl jasnou představu již před zahájením jednání a dokazování. Důkazy k prokázání nepravdivosti tvrzení žalovaného i k prokázání naléhavého právního zájmu byly mechanicky a bez jakéhokoliv pokusu o objektivní zhodnocení neprovedeny. Žalobce navrhl změnu rozsudku okresního soudu, eventuálně jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení.

9. Žalovaný se vyjádřil k odvolání tak, že okresní soud neproved další dokazování právě vzhledem k nedostatku naléhavého právního zájmu žalobce na určení. Tento soudní spor není nijak výjimečný a okresním soudem citovaná judikatura dopadá na tuto věc přiléhavě. Žalobce se měl na soud obrátit prostřednictvím jiného typu žaloby. Pokud není dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení, bylo by nadbytečné zabývat se otázkou dobrých mravů. V řízení vedeném Nejvyšším soudem pod sp.zn. 24 Cdo 1438/2020 se jednalo o skutkově odlišnou věc. Tam uvedený rozpor s dobrými mravy by byl založen tím, že žalobce odstoupil od smlouvy, přičemž důvod odstoupení pramenil z jeho vlastního jednání. Jednání žalobce v této věci je vedeno snahou o vyvázání se ze smluvní pokuty vymáhané v řízení u Okresního soudu v Olomouci. Otázka platnosti odstoupení od smlouvy by měla být řešena ve druhém jmenovaném sporu v řízení přerušeném nyní do doby vydání rozhodnutí v této věci. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu.

10. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné a obsahuje náležitosti dle § 205 odst. 1 o.s.ř., rozsudek z podnětu odvolání a v jeho mezích přezkoumal (§ 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř.), když přihlížel i k důvodům v odvolání výslovně neuplatněným.

11. Odvolací soud jednal v nepřítomnosti jednatele žalobce. Ten před odročeným odvolacím jednáním znovu předkládal nové potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti a žádal o odročení jednání. Odvolací soud mu předtím opakovaně vyhověl, neboť i účastník zastoupený advokátem má právo účastnit se jednání ve své věci. V případě poslední žádosti o odročení jednání odvolací soud již dovodil předpoklady pro nevyhovění žádosti a případně pro ustanovení opatrovníka žalobci podle § 29 odst. 3 o.s.ř., neboť je zřejmé, že jednatel žalobce se ze zdravotních důvodů nemůže účastnit jednání nikoliv jen po přechodnou dobu. K ustanovení opatrovníka odvolací soud však nepřistoupil, neboť opatrovník je zástupcem účastníka, pro ochranu práv a zájmů žalobce je dostačující zastoupení advokátem a bylo by neúčelné, aby žalobce zastupovali souběžně opatrovník z rozhodnutí soudu a zástupce na základě plné moci.

12. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, která jsou podrobně popsána v odůvodnění napadeného rozhodnutí, včetně důkazních prostředků, o něž se opírají; proto na ně pro stručnost odkazuje.

13. Dle § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

14. Okresní soud se správně zabýval nejprve otázkou naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení neplatnosti odstoupení od smlouvy o dílo, než by prováděl obsáhlé dokazování ve věci samé. Není pravdou, že okresní soud bez bližšího odůvodnění neprovedl drtivou většinu navržených důkazů.

15. Z odůvodnění rozsudku okresního soudu vyplývá, že žaloba v této věci je jednoznačně reakcí na žalobu [právnická osoba] proti [právnická osoba] o zaplacení části smluvní pokuty podanou před zahájením tohoto řízení u Okresního soudu v Olomouci, jemuž nic nebrání v tom, aby otázku platnosti odstoupení od smlouvy o dílo i další předpoklady vzniku smluvní pokuty posoudil jako předběžnou otázku. Stejně tak nic nebrání žalobci v této věci v tom, aby se domáhal žalobou zaplacení doplatku ceny za dílo. Nicméně účastníci shodně uvedli při odvolacím jednání, že jediný spor z předmětné smlouvy o dílo kromě tohoto je veden u Okresního soudu v Olomouci pod sp.zn. [spisová značka].

16. Žaloba na určení v této věci představuje zbytečné rozmnožování sporů mezi účastníky a stala se ze strany žalobce obvyklým nástrojem průtahů v řízení o zaplacení, v němž tento žalobce vystupuje v procesním postavení žalovaného. Není žádný rozumný důvod, aby řízení o zaplacení bylo nadále přerušeno a aby v něm soud vyčkával na rozhodnutí o jedné z předběžných otázek vydané v samostatném později zahájeném řízení, kde byla žaloba zprvu podána u věcně nepříslušného soudu, ale po vyslovení věcné nepříslušnosti by o předběžné otázce rozhodoval soud stejného stupně jako soud, který vede řízení o zaplacení.

17. Rozhodnutím o určení neplatnosti odstoupení od smlouvy o dílo ze strany žalovaného by ani v případě úspěchu žalobce v této věci nebyl spor mezi účastníky finálně vyřešen. Žalovaný dal jasně najevo, že by se dál domáhal v dříve zahájeném řízení zaplacení smluvní pokuty a rozhodně není ochoten na základě určovacího rozsudku dobrovolně bez vykonatelného rozhodnutí plnit na cenu za dílo, které nebylo žalobcem dokončeno.

18. Okresní soud zcela správně na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 3 Cdon 1338/96 (viz časopis Soudní judikatura č. 21/1997) a sp.zn. 21 Cdo 236/2017 vytyčil základní předpoklady podání žaloby na určení právního vztahu nebo práva. Žaloba v této věci se zdá být preventivním nástrojem k odstranění právní nejistoty či odstranění ohrožení práva, ale určení neplatnosti odstoupení od smlouvy by ani v případě úspěchu žalobce nevytvořilo pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu. Představovalo by jen zbytečně složitý, praktickým potřebám nevyhovující a spory rozmnožující způsob řešení předběžné otázky pro potřeby řízení vedeného Okresním soudem v Olomouci. Pokud se žalobci nejedná jen o obranu proti nárokům žalovaného uplatněným ve zmíněném řízení, ale žalobce má zájem vytvořit základ pro vymáhání svých pohledávek na zaplacení ceny za dílo, je třeba zdůraznit, že dotčeného nároku se lze domoci jinak než určovací žalobou, a to žalobou na plnění, kterou žalobce dosud nepodal. Konečně požadované soudní určení by ani nepředstavovalo finální vyřešení sporu, jak bylo vysvětleno již výše.

19. K odvolací výhradě, že při posuzování právního zájmu na požadovaném určení by mělo být zohledněno hledisko dobrých mravů, a to s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 24 Cdo 1438/2020, odvolací soud dodává, že v tam projednávané věci byl naléhavý právní zájem na požadovaném určení vlastnictví dán tím, že bez určení vlastnického práva k nemovité věci soudem nelze provést vklad skutečného stavu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Nejvyšší soud řešil otázku synallagmatického plnění, a to tak, že existence naléhavého právního zájmu na určení vlastnictví prodávajícího k nemovité věci po odstoupení od kupní smlouvy není podmíněna tím, zda sám kupní cenu vrátil kupujícímu anebo zda podal žalobu na vyklizení kupujícího oproti vrácení kupní ceny. Podobnost s nyní projednávanou věcí není v otázce posuzování právního zájmu na určení žádná.

20. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu potvrdil jako věcně správný, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení (§ 219 o.s.ř.).

21. Dle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. odvolací soud uložil žalobci nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení sestávající z odměny advokáta za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast při jednání) po 2 500 Kč (§ 7, § 9 odst. 3 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif), z paušální náhrady hotových výdajů advokáta za 2 úkony po 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a 21% DPH, celkem 6 776 Kč.