22 Co 101/2024

Odůvodnění

1. Citovaným rozsudkem okresní soud ve výroku I. uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, ve výroku II. žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl, tj. v části, v níž se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení a z částky [částka] od [datum] do [datum] a ve výroku III. rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] k rukám advokáta žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Okresní soud takto shledal částečně důvodnou a částečně nedůvodnou žalobu, kterou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení dlužných částek z titulu smlouvy o úvěru [název] č. [tel. číslo] uzavřené mezi účastníky, podle níž poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka], který se žalovaný zavázal splácet v pevně stanovených měsíčních anuitních splátek po [částka]. Žalobkyně současně tvrdila, že provedla s odbornou péčí a v souladu s jí nastavenou politikou obezřetného úvěrování přísně individuální posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele. Přitom vycházela z informací získaných od spotřebitele pro posouzení jeho příjmové a výdajové stránky, když jeho měsíční příjem byl ověřen ve výši [částka]. Zároveň si žalobkyně ověřila získané informace nahlédnutím do databází k posouzení úvěruschopnosti (BRKI, NRKI, insolvenčního rejstříku ISIR, databáze Ministerstva vnitra ČR apod.). Zároveň zohlednila státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, porovnala získané informace s historickými daty Českého statistického úřadu a stanovila výši disponibilních příjmů žalovaného, kterou poměřila jeho ověřenou výdajovou stránkou. Shledala tak, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet. Ze strany žalovaného však docházelo k opakovanému porušování smluvních ujednání (k prodlení s úhradou měsíčních splátek), a proto žalobkyně úvěr dle smluvního ujednání prohlásila za splatný ke dni [datum]. Současně žalovaného vyzvala k úhradě splatného dluhu, který se sestává z neuhrazené jistiny úvěru [částka]; z obchodního úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění v částce [částka], z úroku z prodlení z dlužné jistiny kapitalizovaného ke dni [datum] v částce [částka]; z úroku z prodlení z dlužného obchodního úroku kapitalizovaného ke dni [datum] v částce [částka] a z předepsaných poplatků v částce [částka]. Zároveň se žalobkyně domáhala zákonného úroku z prodlení z částky [částka] a [částka] vždy od [datum] do zaplacení.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Okresní soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání s tím, že účastníci s tím souhlasili v souladu s § 115a a § 101 odst. 4 o.s.ř. Přitom vycházel z obsahu spisu a předložených důkazů. Při právním posouzení okresní soud odkázal na právní úpravu smlouvy o úvěru dle § 2395 o.z. a zejména speciální úpravu spotřebitelského úvěru § 86 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

4. Okresní soud na základě listinných důkazů předložených žalobkyní uzavřel, že na základě smlouvy mezi účastníky o úvěru [název] ze dne [datum] žalobkyně jako banka poskytla žalovanému jako spotřebitel dne [datum] úvěr v částce [částka]. Dle smlouvy se žalovaný zavázal ke splácení úvěru v pravidelných, celkem [hodnota] měsíčních splátkách po [částka] vždy k 18. dni počínaje od [datum]. Sjednaná roční pevná úroková sazba činila 14,70 %, RPSN činilo 16,02 % a nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky a sazebník. Žalovaný úvěr splácel, resp. dle ve shodě s tvrzením žalobkyně nesplácel tak, že poslední platba byla přijata dne [datum] a ukončení smlouvy ze strany žalobkyně je evidováno ke dni [datum]. Okresní soud vzal za prokázané, že dle přehledu plateb žalovaný na úvěr uhradil celkem částku [částka]. Současně okresní soud zjistil, že dle žádosti o poskytnutí úvěru ze dne [datum] byl žalovaný svobodný, bydlel u rodičů, neměl vyživovací povinnost ani žádné měsíční splátky a byl zaměstnán u konkrétně uvedeného zaměstnavatele v pracovním poměru na sjednanou dobu od [datum] do [datum] s příjmem [částka] měsíčně, resp. dle potvrzení o výši příjmu žalovaného ze dne [datum] za posledních pět měsíců ve výši [částka] čistého. Jako celkový čistý měsíční příjem domácnosti žalovaného je dále uvedena částka [částka].

5. Okresní soud na základě uvedených prokázaných skutečností shledal, že žalobkyní byla uvedená smlouva o úvěru uzavřena jako podnikatelem při její podnikatelské činnosti a ze strany žalovaného byla uzavřena jako spotřebitelem. Proto se právní vztah mezi účastníky řídí nejen obecnou právní úpravou smlouvy o úvěru, ale také zvláštní právní úpravou ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany, a to ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (§ 419, § 420, § 433, § 1810, § 2395 a § 2991 odst. 1 a 2 o.z. a § 86 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 183/2017 Sb.). Žalobkyně tak nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Zároveň bylo povinností žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citovaná zákonná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, plyne z již ustálené a nadále použitelné judikatury (Nejvyššího soudu např. dle rozsudku sp. zn. [spisová značka] či sp. zn. [spisová značka], Nejvyššího správního soudu např. rozsudku sp. zn. [spisová značka] a Ústavního soudu např. dle nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne [datum]). Důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je tak (stále) absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, a to ve shodě se závěry rozsudku SDEU (druhého senátu) ze dne [datum] ve věci [spis. značka] a články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [spis. značka]. Okresní soud proto dospěl k závěru, že je třeba trvat na tom, že poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, a to ohledně schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Při tomto posouzení je nutné vzít v potaz jak stávající situaci spotřebitele, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, v případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení.

6. V dané věci okresní soud uzavřel, že žalobkyně předložila pouze potvrzení o výši příjmů žalovaného, podle něhož navíc byl pracovní poměr žalovaného sjednán na dobu určitou do [datum], tzn. S ukončením za necelých 6 měsíců od uzavření předmětné úvěrové smlouvy. Absentuje však objasnění skutečných poměrů, potřeb a s tím spojených životních výdajů žalovaného, u něhož jsou výdaje uvedeny jako nulové. To proto neumožňuje zjistit poměr mezi příjmy a výdaji žalovaného, tedy posoudit, zda žalovanému zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Proto je třeba uzavřít, že žalobkyně se úvěruschopností žalovaného řádně nezabývala, neboť posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi účastníky je proto absolutně neplatná, když vznesení námitky ze strany žalovaného není předpokladem pro takovýto závěr. Z tohoto důvodu je nárok žalobkyně vůči žalovanému omezen jen na vrácení zůstatku poskytnuté a neuhrazené jistiny dle právní úpravy bezdůvodného obohacení dle § 2991 o.z. Protože žalobkyně poskytla žalovanému částku [částka], na kterou žalovaný dosud žalobkyni uhradil [částka], shledal okresní soud žalobu důvodnou ohledně zaplacení částky [částka]. Zároveň shledal důvodný také nárok na zaplacení úroků z prodlení z této částky v zákonné výši 15 % p.a. od [datum] do zaplacení. K tomu zdůvodnil, že k zaplacení uvedené částky nedošlo ani ve lhůtě 7 dnů od odeslání předžalobní výzvy ze dne [datum], která byla dle podaného lístku žalovanému odeslána dne [datum], a žalovaný se dnem [datum] ocitl v prodlení. Výše úroků z prodlení okresní soud odůvodnil odkazem na § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2018 Sb.

7. Ve zbývající části okresní soud dle uvedených závěrů žalobu jako nedůvodnou zamítl.

8. O náhradě nákladů řízení okresní soud rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. na základě částečného úspěchu žalobkyně ve věci v rozsahu 78,23 %, resp. jejího neúspěchu a úspěchu žalovaného v rozsahu 21,77 %. Proto žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce [částka] jako 56,46 % z celkové částky nákladů žalobkyně [částka]. Celkové náklady řízení na straně žalobkyně okresní soud určil jako náhradu za zaplacený soudní poplatek [částka] a za právní zastoupení advokátem (dle § 7 bodu 6 a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu a žalobu) s odměnou po [částka] a paušální náhradou hotových výdajů po [částka], to vše spolu s náhradou DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Žalovanému povinnost k zaplacení náhrady stanovil k rukám advokáta žalobkyně dle § 149 odst. 1 o.s.ř. Lhůta k plnění byla vždy stanovena s odkazem na § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. s tím, že okresní soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

9. Proti citovanému rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, a to výslovně pouze proti výroku II. o zamítnutí žaloby a proti výroku III. o náhradě nákladů řízení. Žalobkyně namítla, že okresní soud skutkově a právně nesprávně posoudil předmětnou úvěrovou smlouvu mezi účastníky jako (absolutně) neplatnou pro porušení povinnosti žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně odkázala na svá tvrzení dle podané žaloby a jejího doplnění, z nichž takový závěr nelze dovodit. Žalovaný sice byl zaměstnán na dobu určitou, ale dle pracovního práva se jedná o standardní postup, který nepředjímá nepokračování pracovního poměru úvěrovaného. Proto nelze dojít automaticky k závěru, že úvěruschopnost nebyla řádně ověřována. Okresní soud se také nesprávně nevypořádal s tvrzeními žalobkyně o ověřování výdajové stránky žalované, např. o tom, že žalobkyně nahlížela do relevantních databází a registrů v období před poskytnutím úvěru za účelem získání informací o žalovaném (bankovních a nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku, databází MVČR, NRKI/BRKI atd.). Dle žalobkyně je v souladu s citovanou odbornou literaturou i běžnou praxí přípustné, aby v rámci hodnocení výdajové stránky vycházela žalobkyně ze statisticky zjištěných údajů Českého statistického úřadu. Rozdíl mezi výší zjištěných a doložených příjmů žalovaného a zjištěnými statistickými náklady je dostatečně velký, aby i v případě, že statistické údaje jsou pro stanovení výdajů žalovaného jen přibližné, byl odůvodněn závěr o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně tedy svoji předsmluvní povinnost ověřovat úvěruschopnost řádně splnila. Okresní soud případně pochybil i při závěru o výši bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Žalovaný na poskytnutou částku jistiny [částka] uhradil dle předložené platební historie [částka], proto správná částka zbývající dlužné úhrady žalovaného činí [částka], spolu s úroky z prodlení v zákonné výši. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhla změnu napadeného rozsudku či jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení.

10. Žalovaný při ústním jednání odvolacího soudu uvedl, že mu byl poskytnut předmětný úvěr, který použil na své potřeby (na zařízení bytu či auto). V době, kdy o úvěr žádal a byl mu poskytnut, žil ve společné domácnosti u své přítelkyně s jejich společnou nezl. dcerou [jméno FO], narozenou [datum]. Přítelkyně byla na mateřské dovolené a pobírala rodičovský příspěvek. Z tohoto svého příjmu přispívala polovinu na nájemného a druhou polovinu hradil žalovaný ze svého příjmu ze zaměstnání Zbývající peněžní prostředky byly jejich společné. Žalovaný měl v této době příjem ze zaměstnání dle předloženého potvrzení, tedy na dobu určitou a v doložené měsíční výši, jiný příjem neměl. Žalovaný nikdy netajil své uvedené konkrétní poměry, tedy ani to, že měl vyživovací povinnost k nezl. dceři. Proto si neumí vysvětlil nesrovnalosti uvedené v žalobkyní předložených listinách, které skutečnosti neodpovídají, neboť žalovaný byl svobodný, ale měl vyživovací povinnost k nezl. dceři a nežil u rodičů, ale s přítelkyní a neměl jiný příjem než ze zaměstnání dle předloženého potvrzení. Dále žalovaný uvedl, že zaměstnání mu nebylo prodlouženo, jiné stabilní zaměstnáni neměl. S přítelkyní se rozešel, od té doby nemá vlastní bydlení, bydlí různě u kamarádů, kterým dle svých možností přispívá na náklady bydlení. Z důvodu této nepříznivé změny v jeho poměrech nebyl od července [rok] schopen nadále hradit sjednané měsíční splátky předmětného úvěru. Jeho poměry se nezlepšily, hradí dle mimosoudní dohody výživné na nezl. dceru, nemá dostatečný, pravidelný a stabilní příjem, resp. zaměstnání, je nemajetný a splácí exekuce.

11. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu, tj. pouze v jeho výrocích II. a III. o zamítnutí žaloby a o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. V tomto rozsahu krajský soud přezkoumal napadená rozhodnutí včetně předcházejícího řízení, když v souladu s § 212 a § 212a o. s. ř. přihlížel jak k odvolacím námitkám, tak k důvodům v odvolání výslovně neuplatněným a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

12. Krajský soud v odvolacím řízení za přítomnosti účastníků zopakoval okresním soudem provedené listinné důkazy, a to sdělením obsahu potvrzení o výši příjmu žalovaného ze dne [datum] (čl. 18 spisu), obsahu žádosti žalovaného o úvěr s podpisem žalovaného ze dne [datum] (čl.- 33 a 33 p.v. spisu) a sdělením obsahu vyjádření žalobkyně k procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze dne [datum], zejména sdělením obsahu tabulky, která je jeho součástí v závěru (čl. 22 a 22 p.v. spisu). Takto krajský soud zjistil, že ve formulářové žádosti o úvěr zjevně vyhotovené žalobkyní žalovaný (dva dny) před uzavřením předmětné smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ke svým poměrům svým podpisem potvrdil, že bydlí u rodičů, má základní vzdělání, je svobodný, má pracovní poměr jako dělník/řemeslník na dobu určitou od [datum] do [datum], není ve zkušební ani výpovědní lhůtě a pobírá průměrný čistý měsíční příjem za poslední tři měsíce [částka]. Zdroj příjmu žalovaného byl uveden jeden a počet vyživovaných osob, srážky ze mzdy, splátky a ostatní nezbytné náklady byly uvedeny nulové. Celkový čistý měsíční příjem domácnosti žalovaného je uveden [částka]. Současně je uvedeno doložení potvrzení o hlavním příjmu žalovaného z konkrétně označeného zaměstnání. Ve shodě s tím krajský soud zjistil, že uvedený zaměstnavatel žalovaného potvrdil ke dni [datum] zaměstnání žalovaného na uvedenou dobu určitou i výši příjmu žalovaného za pět měsíců [částka] čistého měsíčně. Dále krajský soud zjistil, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela konkrétně z toho, že žalovaný má zjištěný čistý měsíční příjem [částka] dle doloženého zaměstnání na dobu určitou, že se jedná o jeden zdroj příjmu. Současně však vycházela z toho, že čistý měsíční příjem domácnosti žalovaného je [částka] a že žalovaný, který bydlí u rodičů a je svobodný, se podílí na nákladech bydlení v rozsahu 71,68 %. Žalobkyně k těmto zjištěným skutečnostem ničeho dalšího nedoplnila, ke konkrétnímu způsobu posouzení úvěruschopnosti žalovaného pouze zopakovala svá tvrzení uvedená již v řízení před okresním soudem a podaném odvolání s tím, že vycházela ze skutečností sdělených žalovaným.

13. Krajský soud na základě zopakovaného dokazování a po zhodnocení provedených důkazů jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a s přihlédnutím ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci dospěl k závěru, že žalobkyně náležitě a s odpovídající řádnou a odbornou pečlivostí nesplnila svoji zákonnou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost žalovaného tak, jak stanoví okresním soudem správně citovaná zákonná úprava § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s přiléhavě citovanou ustálenou judikatury, včetně rozhodných a závazných závěrů právní úpravy práva EU a judikatury Soudního dvora EU. Okresní soud správně vycházel z toho, že z důvodu nesplnění uvedené zákonné povinnosti žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru, podnikatele, odborníka a silnější smluvní strany, je dána (tzv. absolutní) neplatnosti uzavřené smlouvy o úvěru, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti i bez návrhu či námitek účastníků. Krajský soud oproti odvolacím námitkám žalobkyně dospěl k závěru, že z provedených a v odvolacím řízení zopakovaných listinných důkazů bylo prokázáno, že žalobkyně v rozporu se svojí odpovídající odborností a pečlivostí jako banky a odborníka na poskytování (také) spotřebitelských úvěrů vyházela z poměrů žalovaného, které nebyly dostatečně a věrohodně podložené. Žalobkyně nesprávně bez jakýchkoliv podkladů vycházela z toho, že nad rámec řádně zjištěného a doloženého jednoho zdroje příjmů žalovaného z jeho zaměstnání v pravidelné měsíční čisté výši [částka], má domácnost žalovaného nijak a ničím nepodložený celkový čistý měsíční příjem [částka], který byl pouze uveden, ale nebyl nijak doložen ani vysvětlen. Navíc se tento údaj o celkovém příjmu domácnosti žalovaného oproti očekávatelnému, obvyklému a logickému stavu přímo a zjevně rozchází s další uvedenou a nedoloženou konkrétní skutečností o tom, že žalovaný bydlí u rodičů. Na to navazuje další nelogický a ničím nepodložený údaj, navíc uvedený jen žalobkyní při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného o tom, že žalovaný se na nákladech bydlení podílí zřetelně většinovým podílem 71,68 %. Takový převážný podíl žalovaného na úhradě nákladů bydlení neodpovídá tomu, že obvyklou a logickou úvahou jsou naopak předpokládány náklady na bydlení u rodičů v podstatně nižším rozsahu, což by při logické úvaze více odpovídalo jak (nízkému) věku žalovaného a tím i krátké době jeho výdělečné činnosti (zaměstnání), ale také zjištěnému spíše nízkému příjmu žalovaného z doloženého zaměstnání na dobu určitou. Proto je třeba klást k tíži žalobkyně, že takto uvedené nelogické a neobvyklé konkrétní údaje o poměrech žalovaného s náležitou odborností a pečlivostí nevyhodnotila, nedoplnila a neprověřila tak, aby je mohla dostatečně věrohodně a přesvědčivě vysvětlit či zdůvodnit. Krajský soud žalobkyni přisvědčil v tom, že samo o sobě skutečnost, že žalovaný byl v rozhodné době zaměstnán v pracovním poměru na dobu určitou, nemohla vést k závěru o neschopnosti žalovaného úvěr splácet. Oproti odvolacím námitkám žalobkyně však krajský soud shledal, že jestliže žalobkyně, byť neobvykle či nelogicky a z nevysvětlených a nedoložených důvodů vycházela z toho, že žalovaný se podílí na nákladech bydlení v rozsahu téměř 72 %, musela současně dospět k tomu, že žalovaný takto ze svého jediného věrohodně doloženého zdroje pravidelného měsíčního čistého příjmu ze zaměstnání ve výši cca [částka] hradí téměř [částka] měsíčně jen na náklady bydlení. Takový závěr pak zjevně vede k tomu, že žalovanému poté z jeho čistého měsíčního příjmu zbývá měsíčně jen částka cca [částka], která zjevně nemůže dlouhodobě, dostatečně a pravidelně pokrývat další, byť minimální či statisticky podložené nezbytné potřeby žalovaného a jeho výdaje tak, aby mu zbývala potřebná a dostatečná měsíční částka téměř [částka] po relativně dlouhou dobu 72 měsíců na úhradu pravidelných anuitních měsíčních splátek úvěru poskytnutého v nezanedbatelné výši [částka] dle smlouvy uzavřené mezi účastníky následně dne [datum].

14. Na základě uvedených prokázaných skutečností a právní úpravy správně a přiléhavě uvedené okresním soudem krajský soud shledal, že žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru nepostupovala v souladu se svojí zákonnou povinností úplného, pečlivého a odborného posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele, neboť při tomto posouzení nevycházela z dostatečných a podložených zjištění, úplných a věrohodných konkrétních skutečností a z obvyklých či logických úsudků. Prokázané nedostatky posouzení úvěruschopnosti pak nemohly být zhojeny ani další žalobkyní namítanou činností (nahlížením do tvrzených veřejně přístupných databází, statických údajů, rejstříků apod.). Krajský soud naopak shledal, že konkrétní skutečnosti tak, jak z nich žalobkyně vycházela, spíše nasvědčují tomu, co žalovaný uvedl při ústním jednání odvolacího soudu, tedy že v době žádosti a poskytnutí předmětného úvěru bylo žalobkyni k jeho poměrům minimálně známo, že sice byl svobodný, případně měl trvalé či uvedené bydliště u svých rodičů, ale v převážné míře se podílel ze svého jediného příjmu ze zaměstnání na úhradě nákladů bydlení a domácnosti, jejíž čistý měsíční příjem byl sice v nedoložené výši [částka], ale ve výši, která by odpovídala čistému příjmu žalovaného z doloženého zaměstnání po připočtení příjmu z pobíraného rodičovského příspěvku jeho přítelkyně z důvodu péče o nezl. dítě. Krajský soud k tomu dodává, že v této souvislosti nelze pominout ani to, že žádost o úvěr ze dne [datum] sice žalovaný podepsal, ale zjevně se jednalo o formulář, jehož autorem byla žalobkyně, která také zjevně do něho prostřednictvím počítače doplňovala konkrétní údaje požadované po žalovaném jako spotřebiteli. Proto také (již) při této činnosti a při žalovaným poskytované součinnosti je nutné po žalobkyni požadovat vynaložení její odpovídající zvýšené odbornosti a potřebné pečlivosti za účelem uvedení všech rozhodných, skutečných, úplných a věrohodně podložených údajů týkajících požadovaných konkrétních poměrů žalovaného. Je třeba zdůraznit, že této povinnost se žalobkyně nemůže zprostit a nelze ji ani zčásti přenášet na žalovaného.

15. Na základě uvedených závěrů krajský soud shledal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadených výrocích II. a III. věcně správný, a proto jej v tomto rozsahu dle ¨219 o.s.ř. potvrdil. Krajský soud takto shledal, že okresní soud skutkově a právně náležitě uzavřel, že podaná žaloba není v dalším rozsahu důvodná pro (absolutní) neplatnost předmětné úvěrové smlouvy a správně dle výsledku řízení rozhodl po skutkové i právní stránce také o náhradě nákladů řízení.

16. Je třeba dodat, že oproti odvolacím námitkám krajský soud shledal, že okresní soud určil správně také konkrétní výši bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo. Rozdíl namítaný žalobkyní v podaném odvolání činí [částka]. Tuto částku však okresní soud dle zjištěných skutečností a prokázaného skutkového stavu správně hodnotil jako částku (rovněž) zaplacenou žalovaným ve prospěch žalobkyně z titulu předmětné uzavřené, ale neplatné úvěrové smlouvy ze dne [datum]. Krajský soud k tomu uvádí, že je zřejmé, že dle zjištění okresního soudu byla tato částka žalovaným žalobkyni uhrazena v den uzavření úvěrové smlouvy [datum], a to jako úhrada na jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě. Jedná se tedy o úhradu žalovaného na předmětný úvěr dle smlouvy, která byla shledána neplatná a která tak není právním titulem pro její poskytnutí ze strany žalovaného ve prospěch žalobkyně. Toto plnění proto okresní soud správně posoudil jako plnění žalovaného na částku [částka], kterou mu žalobkyně dne [datum] poskytla. Na tento závěr nemůže mít žádný vliv, že uvedenou spornou částku [částka] žalobkyně neevidovala v rámci předložené platební historie k předmětné úvěrové smlouvy, ale jen v rámci k ní vedené a předložené umořovací tabulky.

17. Protože žalobkyně nebyla v odvolacím řízení úspěšná a úspěšnému žalovanému v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly. rozhodl krajský soud o náhradě nákladů odvolacího řízení dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal.