Výrok
I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném výroku II, pokud jím byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení [částka], mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadené části výroku II, pokud jím byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, potvrzuje.
III. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném výroku III mění tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady za řízení před okresním soudem ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů za řízení před krajským soudem.
Odůvodnění
1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované zaplatit žalobkyni [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I, odvoláním nenapaden). Žalobu v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení [částka] úroku a úroku z prodlení zamítl (výrok II), žalované uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok III) a žalobkyni uložil povinnost doplatit soudní poplatek ze žaloby ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok IV, odvoláním nenapaden).
2. Ve věci se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní a žalovanou, na základě které měla žalobkyně poskytnout žalované úvěr ve výši [částka] a žalovaná se tento úvěr zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná uhradila pouze [částka] a žalobkyně proto z důvodu nesplácení úvěru od smlouvy odstoupila a domáhá se přiznání jistiny [částka], smluvních poplatků ve výši [částka] a smluvního úroku z jistiny ve výši [částka]. Dále žalobkyně požadovala přiznání zákonného úroku z prodlení z jistiny a to od [datum] do zaplacení. Ostatní nároky plynoucí ze smlouvy žalobkyně neuplatňovala. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy o úvěru důkladně posoudila úvěruschopnost žalované na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele. Příjem žalované ke dni uzavření smlouvy činil [částka] a splátka úvěru tak představovala pouze 8,44 % z příjmu žalované. Proto žalovaná měla za to, že žalobkyně byla schopna úvěr splácet.
3. Okresní soud nejprve přistoupil k posouzení toho, zda žalobkyně náležitě zkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením spotřebitelského úvěru ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Dovodil, že je povinností žalobkyně prokázat, že úvěruschopnost žalované před uzavřením spotřebitelského úvěru zkoumala a že ji posoudila řádně na základě řádně zjištěných skutečností. Okresní soud uzavřel, že žalobkyně nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované, když z předloženého částečného výpisu z účtu žalované nebylo možno zjistit informace o výdajích žalované, ale pouze to, že žalovaná vedle důchodu pobírá dávky od úřadu práce. Nebylo zjištěno, kolik má žalovaná vyživovacích povinností, jaké má další úvěry či zápůjčky apod. Žalobkyně tak podle okresního soudu nemohla uzavřít, že žalovaná bude schopna ze svého důchodu a dávek vyplácených úřadem práce řádně splácet poskytnutý úvěr. Důsledkem takovéhoto nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalované pak je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, a proto okresní soud dospěl k závěru, že žalobkyni náleží právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.). Okresní soud vyšel z toho, že žalobkyně žalované poskytla jistinu ve výši [částka], na kterou žalovaná uhradila pouze [částka]. Žalované proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni uvedenou nesplacenou jistinu [částka] (výrok I, odvoláním nenapaden).
4. Ve zbývajících částech požadovaného plnění okresní soud dospěl k závěru, že žalobkyně v důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru nemá nárok na úhradu smluvních poplatků ani smluvního úroku z jistiny, ale ani žalobkyní požadovaného úroku z prodlení podle § 1970 o. z.
5. K nepřiznanému úroku z prodlení okresní soud uvedl, že pro případ, že žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s požadavky na zkoumání úvěruschopnosti podle § 86 a následujících zákona o spotřebitelském úvěru, je nutné aplikovat i důsledky s tím spojené a vyjádřené v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy nejen závěr o neplatnosti, ale současně i pravidlo, že v takovém případě je pak spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého jeli smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta 2 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytoval úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; a nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době určené podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. To znamená, že pokud stranami takto neplatně sjednaného úvěru nedojde k dohodě o splatnosti vrácení poskytnutých finančních prostředků, bude splatnost určena teprve soudem. Zde odkázal na rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka].
6. O nákladech řízení okresní soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci.
7. Proti části výroku II a výroku III podala žalobkyně včasné odvolání. V něm uvedla, že okresní soud nesprávně zjistil úplnou výši bezdůvodného obohacení, které se žalované dostalo, neboť sjednaný spotřebitelský úvěr měl charakter revolvingového úvěru a celkově žalobkyně poskytla žalované jistinu ve výši [částka] sestávající z účelového čerpání na nákup mobilního telefonu u obchodníka ve výši [částka] a neúčelové čerpání úvěru ve výši [částka] dne [datum] a [částka] dne [datum]. Žalobkyně pak setrvala na svém tvrzení, že žalovaná na takto čerpanou jistinu uhradila pouze částku [částka]. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud změnil výrok II rozsudku okresního soudu v části, kterou zamítl žalobu pro zaplacení jistiny ve výši [částka] tak, že žalované uloží povinnost zaplatit žalobkyni další částku [částka].
8. Dále žalobkyně nesouhlasila se zamítnutím žaloby ohledně požadovaného úroku z prodlení. Podle žalobkyně okresní soud nesprávně automaticky aplikoval odklad splatnosti jistiny úvěru podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, když samotná dlužnice takový postup nenavrhla a pro poskytnutí další splatnosti nebyly splněny zákonné podmínky. Navíc samotná dlužnice před zahájením sporu nijak nesporovala splatnost jistiny. Neprojevila žádnou aktivitu a neprokázala překážky plnění. Podle žalobkyně je tak třeba vycházet z obecné zásady, že prodlení nastává po výzvě věřitele. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud změnil část výroku II okresního soudu a žalobkyni přiznal úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
9. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila, omluvila svoji neúčast u odvolacího jednání a souhlasila s tím, aby bylo rozhodnuto bez její přítomnosti.
10. Odvolací soud projednal odvolání žalobkyně a přezkoumal rozsudek prvního stupně v rozsahu napadeném tímto odvoláním, a to včetně závislého výroku III a dospěl k následujícím závěrům.
11. Odvolací soud plně souhlasí se závěrem okresního soudu, že žalobkyně poskytla žalované úvěr, aniž by při jeho poskytnutí řádně posoudila úvěruschopnost žalované, respektive tuto posoudila zcela formálně a nedostatečně. Z tohoto důvodu byl spotřebitelský úvěr sjednán neplatně podle § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a spotřebitel, tedy žalovaná je povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru.
12. Okresní soud však při zkoumání výše poskytnuté jistiny vycházel z nepříliš konkrétní žaloby a nepožadoval po žalobkyni odstranění nejasností této žaloby. Až v odvolacím řízení na výzvu odvolacího soudu žalobkyně odstranila neurčitá tvrzení o výši poskytnutého úvěru tak, že tvrdila a výpisem z přehledu transakcí prokázala, že žalovaná čerpala nejenom [částka] na zakoupení telefonu u společnosti [právnická osoba]., ale dále vyčerpala i částku [částka] dne [datum] a částku [částka] dne [datum]. Žalovaná tak celkem obdržela od žalobkyně jistinu ve výši [částka] nikoliv [částka], jak uzavřel okresní soud. Žalovaná na tuto částku uhradila pouze [částka]. Dluh na jistině v celkové výši tak činí [částka]. Okresní soud však žalobkyni přiznal pouze [částka].
13. Z uvedených důvodů odvolací soud změnil částečně výrok II rozsudku okresního soudu a žalované uložil zaplatit žalobkyni dalších [částka] jako nesplacenou jistinu poskytnutého úvěru. Tuto částku žalobkyni uložil zaplatit do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), když žalovaná netvrdila žádné rozhodné skutečnosti k závěru, že není schopna částku uhradit, ani to, v jaké přiměřené době a v jakých splátkách je schopna svůj dluh splácet.
14. Dále se odvolací soud zabýval odvoláním žalobkyně do části výroku II rozsudku okresního soudu, kterým nebyly žalobkyni přiznány úroky z prodlení. Odvolací soud vycházel z toho, že spotřebitelský úvěr ze strany žalobkyně byl žalované poskytnut v rozporu s požadavky na zkoumání úvěruschopnosti podle § 86 a následujících zákona o spotřebitelském úvěru. Z toho vyplývá nutnost použít důsledky spojené s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy nejen závěr o neplatnosti, ale současně i pravidlo, že v takovém případě je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, vyplývá závěr, že je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta 2 zákona o spotřebitelském úvěru, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlením dlužníka sama o sobě nezakládá.
15. Z uvedeného tedy vyplývá, že pokud žalobkyně odvodí svůj nárok na úrok z prodlení ze své výzvy k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, takovýto nárok jí nevznikl. Okresní soud tedy rozhodl správně, pokud žalobkyni nepřiznal jí požadovaný zákonný úrok z prodlení a odvolací soud v části výroku II, kterou byla zamítnuta žaloba o zaplacení úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil.
16. Odvolací soud k tomuto dodává, že tímto rozhodnutím není vyloučeno, že by v budoucnu žalobkyni mohl vzniknout nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení v případě, že by žalovaná řádně a včas nezaplatila jistinu spotřebitelského úvěru v době, která jí byla uložena soudem podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Takto se však žalobkyně svého nároku v této věci nedomáhá.
17. Dále se odvolací soud zabýval odvoláním žalobkyně do výroku III o nákladech řízení a dospěl k závěru, že žalobkyně v zásadě nesporuje výši jejich nákladů vyčíslených okresním soudem v bodu 17 rozsudku okresního soudu na částku [částka]. Odvolací soud se proto odkazuje na vyčíslení nákladů řízení provedený okresním soudem a z uvedené částky dále vychází. V odvolacím řízení však došlo k částečné změně rozsudku okresního soudu, proto odvolací soud podle § 224 odst. 2 o.s.ř. přistoupil k částečné změně rozhodnutí okresního soudu o nákladech řízení mezi účastníky. Jelikož odvolací soud přiznal žalobkyni na jistině další částku [částka] změnil se tak úspěch a neúspěch účastnic v řízení před okresním soudem, tak že žalobkyně se původně domáhala přiznání částky [částka]. Vyhověno jí pak spolu s rozhodnutím odvolacího soudu bylo pro částku [částka], tedy v 91,5 %. Neúspěšná byla žalobkyně v 8,5 % a proto jí ve smyslu § 142 odst. 2 náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 83 % z vypočtených účelně vynaložených nákladů [částka], což představuje částku [částka]. Odvolací soud z uvedených důvodů změnil výrok III rozsudku okresního soudu a převážně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů účelně vynaložených za řízení před okresním soudem ve výši [částka] s tím, že žalovaná je povinna tyto náklady řízení nahradit žalobkyni k rukám advokáta žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.)
18. Podle § 224 odst. 1 za užití § 142 odst. 2 o.s.ř. rozhodl odvolací soud o nákladech odvolacího řízení tak, že je žádnému z účastníků nepřiznal, neboť předmětem odvolacího řízení byla jednak částka [částka], která byla žalobkyni přiznána ale dále nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. V tomto rozsahu byla žalobkyně se svým odvoláním neúspěšná. Celková výše úroků z prodlení, které se žalobkyně domáhala a v které byla neúspěšná pak přesahuje částku [částka], v které byla v odvolacím řízení úspěšná. Žalobkyně teda v odvolacím řízení nebyla převážně úspěšná, a proto jí podle § 142 odst. 2 o.s.ř. nelze přiznat právo na náhradu těchto nákladů. Žalované pak s tímto odvolacím řízení náklady nevznikly, a proto odvolací soud právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal žádnému z účastníků.