22 CO 41/2022

Odůvodnění

1. Citovaným rozsudkem okresní soud ve výroku I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 14 900 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 572,78 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 16. 1. 2021 do zaplacení, a dále povinnost zaplatit 14 100 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 317,03 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 16. 1. 2021 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 900 Kč splatných vždy do každého 25. dne v příslušném kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém rozsudek nabyde právní moci, až do úplného zaplacení a to pod ztrátou výhody splátek. Ve výroku II. okresní soud žalované uložil nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 2 431 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 100 Kč splatných vždy do každého 25. dne v příslušném kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém rozsudek nabyde právní moci, až do úplného zaplacení a to pod ztrátou výhody splátek.

2. Okresní soud takto shledal zcela důvodnou žalobu ze dne 28. 6. 2021, neboť po provedeném dokazování vzal za prokázané, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně – společností [právnická osoba] – dvě smlouvy o zápůjčce – spotřebitelském úvěru v hotovosti. Dle této smlouvy ze dne [datum] byla žalované poskytnuta částka 23 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit v 78 splátkách po 558 Kč týdně, s poslední splátkou ve výši 504 Kč. Dle smlouvy činila jistina 23 000 Kč, pevný úrok 3 910 Kč na dobu trvání splácení, administrativní poplatek 4 600 Kč a odměna za hotovostní inkaso splátek 11 960 Kč, tj. celkem se žalovaná zavázala uhradit 43 470 Kč. Sjednaná zápůjční úroková sazba činila 21,27 %, RPSN byla uvedena 158,05 %. Dle uvedené druhé smlouvy ze dne [datum] byla žalované poskytnuta částka 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit v 60 splátkách po 600 Kč týdně. Dle smlouvy činila jistina 20 000 Kč, pevný úrok 4 000 Kč na dobu trvání splácení, administrativní poplatek 4 000 Kč a odměna za hotovostní inkaso splátek 8 000 Kč, tj. celkem se žalovaná zavázala uhradit 36 000 Kč, Sjednaná zápůjční úroková sazba činila 32,15 % a RPSN byla uvedena 206,15 % Okresní soud shledal, že podanou žalobou se žalobkyně v dané věci domáhá zaplacení pouze dlužných částí jistin, které byly žalované dle uvedených smluv jejím právním předchůdcem poskytnuty, a to po odečtení částek, které žalovaná zaplatila. Takto se žalobkyně domáhala z titulu poskytnuté částky dle smlouvy ze dne [datum] zaplacení zbývající dlužné jistiny 14 100 Kč s tím, že žalovaná na poskytnutou částku 23 000 Kč zaplatila 8 900 Kč, a z titulu částky poskytnuté dle smlouvy ze dne [datum] se žalobkyně domáhala zaplacení zbývající dlužné jistiny 14 900 Kč s tím, že žalovaná na poskytnutou částku 20 000 Kč zaplatila 5 100 Kč Okresní soud zjistil, že žalované bylo oznámeno postoupení žalovaných nároků na žalobkyni a žalovaná byla předžalobní výzvou žalobkyní vyzvána k jejich zaplacení, a to v celkové dlužné částce 82 536,64 Kč do 28. 5. 2021.

3. Okresní soud při právním posouzení vycházel z § 2390 a násl., § 2991 a násl. a § 1968 a násl. o.z. (č. 89/2012 Sb.) a ze zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (zejména jeho § 2, § 86 a § 87). Dospěl k závěru, že žalobkyně se v dané věci domáhá vydání pouze tzv. bezdůvodného obohacení se zákonným úrokem z prodlení, tj. vrácení peněz, které její právní předchůdce žalované zapůjčil a žalovaná je nevrátila. Žádných dalších nároků z uzavřených smluv se žalobkyně proti žalované v dané věci nedomáhá, tj. nepožaduje sjednané úroky, poplatky, smluvní pokuty ani jiné sjednané sankce. Žalovaný úrok z prodlení pak je v souladu s § 1968 o.z. a je zákonnou sankcí za nesplnění povinnosti řádně a včas, když v části byl tento úrok z prodlení žalobkyní za konkrétní období kapitalizován. Dle okresního soudu se žalobkyně zaplacení zákonného úroku z prodlení domáhá zcela po právu od doby, kdy měly být obě smlouvy splacené, ale žalovanou splaceny nebyly. Vznesenou obranu žalované shledal okresní soud zcela nedůvodnou. K žalovanou namítanému promlčení uvedl, že žaloba byla podána 28. 6. 2021. K úhradě půjčky ze dne [datum] mělo dojít 17. 2. 2020 a k úhradě půjčky ze dne [datum] mělo dojít 1. 1. 2020. Obecná promlčecí doba je tříletá a ke dni podání žaloby neuplynula, a proto námitka promlčení není důvodná. K žádosti žalované o osvobození od pohledávek s poukazem na její sociální poměry okresní soud uvedl, že poměry žalované může soud zohlednit při osvobození od soudních poplatků v daném soudním řízení, když toto se projevuje pouze ve vztahu k poplatkům vybíraným ve prospěch státu. Takový postup však není možný při rozhodování o hmotném právu. Okresní soud také zdůraznil, že žalovaná si peníze zapůjčila a je povinna je vrátit, když k tomu poukázal na základní zásadu právního státu, jíž je dodržování sjednaných smluv. Uvedl, že v souladu s judikaturou sice platí, že sjednané vysoké úroky vedou k neplatnosti ujednání, avšak i poté může být přiznáno právě a jen bezdůvodné obohacení, které vzniká, jestliže někdo drží plnění, které mu podle zákona nenáleží. V dané věci právě tímto bezdůvodným obohacením na straně žalované jsou žalované zůstatky obou zápůjček (jejich jistin), tedy to, co si žalovaná jako dlužník zapůjčila a dosud věřiteli nevrátila. Žalobkyně pak je v dané věci aktivně legitimována, neboť jí byly žalované pohledávky původním věřitelem v souladu se zákonem postoupeny. Obranu žalované, že jedná o obchodování s jejími daty, proto okresní soud rovněž jako nedůvodnou odmítl.

4. Z uvedených důvodů okresní soud uvedl, že skutečnost, že žalovaná je sociálně slabá, zohlednil pouze při svém rozhodnutí o lhůtě, resp. o způsobu plnění uložené povinnosti. Okresní soud z tohoto důvodu rozhodl o povinností žalované k zaplacení dlužných částek ve stanovených měsíčních splátkách. Oproti návrhu žalobkyně na splácení v minimálních měsíčních částkách 1 300 Kč okresní soud určil výši měsíčních splátek po 900 Kč. Zdůvodnil, že vycházel z výše dlužných jistin a kapitalizovaných úroků z prodlení (celkem 31 890 Kč) a z ustálené soudní judikatury, podle níž je možné splácení dluhu po dobu do tří let. Ve shodě s návrhem žalobkyně okresní soud žalované uložil povinnost k úhradě stanovených měsíčních splátek vždy k 25. dni v měsíci, počínaje měsícem po nabytí právní moci rozsudku, a to pod sankcí ztráty výhody splátek.

5. Na základě plného úspěchu žalobkyně ve věci rozhodl okresní soud o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. l o.s.ř. a žalobkyni přiznal právo na náhradu účelných nákladů, a to ve výši zaplaceného soudního poplatku za žalobu 1 160 Kč a za právní zastoupení žalobkyně advokátem s odměnou po 300 Kč za 2,5 úkonu právní pomoci a se třemi režijními paušály po 100 Kč, to vše spolu s náhradou 21% DPH. Proto okresní soud přiznal náhradu v celkové částce 2 431 Kč, kterou žalované uložil zaplatit žalobkyně rovněž v pravidelných měsíčních splátkách, a to po 100 Kč, vždy do každého 25. dne v příslušném kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém rozsudek nabyde právní moci, až do úplného zaplacení a pod ztrátou výhody splátek.

6. Proti uvedenému rozsudku podala včasné odvolání žalovaná, která zopakovala, že není v jejích schopnostech a možnostech dlužnou částku zaplatit. Opětovně namítla svůj minimální příjem a těžký zdravotní stav i to, že úvěr je úrokově proti zákonu a devastující její existenci. Měla za to, že ani původní věřitel, ani okresní soud náležitě neposoudili její schopnost úvěr splácet dle jejích tehdejších poměrů. Uvedla, že jejím jediným příjmem je invalidní důchod ve výši 8 200 Kč, který není dostačující ani na pokrytí základních životních potřeb. Žalovaná odkázala na skutečnosti uvedené k její obraně v řízení před okresním soudem a dodala, že při poskytnutí úvěrů byla krátce po insolvenčním řízení. Namítla, že věřitel však ke všem negativním překážkám nepřihlížel, všechny body její úvěruschopnosti nezvážil a úvěry jí přesto poskytl. Žalovaná také zopakovala, že je schopna splácet 200 Kč měsíčně, když zdůraznila, že ceny se každý rok navyšují. Doplnila, že její aktuální měsíční invalidní důchod činí 8 700 Kč, jiný příjem nemá a měsíčně je 3 000 Kč v minusu. Uzavřela, že je od ní žádáno nemožné, namítla, že kvůli milionářům nebude na ulici, a dodala, že soudce insolvenčního řízení to pochopil a všechny srážky zastavil. Z uvedených důvodů měla za to, že to bude chápáno i v této věci. Závěrem navrhla splátky po 200 Kč měsíčně na doplacení pouze jistiny 14 900 Kč a osvobození od úroků a všech soudních poplatků.

7. Žalobkyně odvolání žalované odmítla jako zcela nedůvodné a navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Poukázala na předmět řízení dle podané žaloby a uzavřela, že žalovaná v odvolání pouze neúčelně opakuje již vznesené námitky.

8. Krajský soud na základě obsahu podaného odvolání žalované, ve znění jeho doplnění, dospěl k závěru, že žalovaná rozsudek okresního soudu napadla v celém rozsahu. Proto krajský soud rozsudek v celém rozsahu přezkoumal, a to v souladu s § 101 odst. 3 ve spojení s 211 o.s.ř. v nepřítomnosti žalované, která svoji neúčast u odvolacího jednání řádně a včas omluvila a o odročení nežádala s tím, že vše již několikrát uvedla. Krajský soud v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř. při přezkoumání přihlížel jak k odvolacím námitkám, tak k důvodům v odvolání neuplatněným a dospěl k závěru, že podané odvolání není důvodné. Krajský soud dodává, že k námitkám žalované prověřil, že projednání a rozhodnutí v této věci nic nebrání, neboť dle veřejně dostupných zápisů v insolvenčním rejstříku nebylo, a ani není proti žalované vedeno žádné insolvenční řízení.

9. Krajský soud shledal, že okresní soud řádně, v potřebném rozsahu a správně zjistil rozhodný skutkový stav. Správně uzavřel, že předmětem žaloby je pouze vrácení peněžních prostředků, které byly žalované dle prokázaného skutkového stavu poskytnuty právním předchůdcem žalované na základě podpisu dvou zjištěných písemných smluv o spotřebitelském úvěru, a to dne [datum] ve výši 23 000 Kč a dne [datum] ve výši 20 000 Kč. Na základě tvrzení žalobce vzal okresní soud správně za prokázané, že žalovaná na tyto poskytnuté částky žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) zaplatila 8 900 Kč, resp. 5 100 Kč, a to naposledy dne 12. 3. 2019. Zbývající částky ve výši 14 100 Kč, resp. 14 900 Kč žalovaná přes výzvy k plnění dosud nezaplatila, což žalovaná ani v odvolacím řízení nesporovala. Žalovaný nárok na vrácení těchto dlužných částek, spolu se zákonnými úroky z prodlení za žalované období jak v kapitalizovaných částkách, tak žalované procentní roční výši z dlužných částek do zaplacení, je tak plně důvodný ve shodě se skutkovými a právními závěry okresního soudu, na něž lze odkázat. K právnímu posouzení krajský soud dodává, že výše úroků z prodlení je na základě okresním soudem správně citované právní úpravy § 1968 a násl. o.z. dána § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Dále krajský soud k odvolacím námitkám žalované doplňuje, že nárok dle podané žaloby je v celém rozsahu důvodný právě i v případě žalovanou namítané neplatnosti sjednaných smluv o spotřebitelském úvěru, až již pro nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně v silnějším postavení podnikatele při podnikatelské činnosti, nebo pro zjevně nepřiměřeně vysoké úhrady, které v nich byly sjednány za poskytnutí peněžních částek (jistin). Krajský soud přisvědčil okresnímu soudu i námitkám žalované, že v dané věci zjištěný obsah uzavřených smluv i prokázané konkrétní poměry na straně žalované nasvědčují tomu, že namítané důvody neplatnosti obou uzavřených smluv mohou být naplněny. I při neplatnosti uzavřených smluv však je v dané věci žalovaný nárok zcela důvodný, jak správně uzavřel okresní soud, neboť i v takovém případě je žalovaná jako spotřebitel povinna vrátit žalobci jako právnímu nástupci původního věřitele peněžení prostředky, které jí byly poskytnuty jako jistiny spotřebitelského úvěru, neboť k jejich poskytnutí došlo bez (platného) právního důvodu. K tomu lze odkázat na okresním soudem správně citovanou speciální právní úpravu dle § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. a dále na obecnou právní úpravu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o.z. Okresní soud se s opačnými námitkami obrany žalované dostatečně a srozumitelně vypořádal a správně je shledal nedůvodné, příp. nepřiléhavé daným konkrétním okolnostem a žalovanému předmětu řízení. Takto okresní soud správně odmítl jako nedůvodnou také vznesenou námitku promlčení, k níž lze pouze dodat, že obecná tříletá promlčecí lhůta platí i pro nároky z bezdůvodného obohacení a dle prokázaného skutkového stavu nemohla začít běžet dříve než od poskytnutí peněžních prostředků ve prospěch žalované, k němuž došlo ke dni uzavření citovaných smluv o spotřebitelském úvěru dne [datum], resp. [datum]. Je tedy zřejmé, že ke dni podání žaloby v této věci dne 28. 6. 2021 tato tříletá promlčecí lhůta neuplynula, a proto žalovaný nárok není ani zčásti promlčen (viz § 621, § 629 a § 638 o.z.).

10. Krajský soud ze všech uvedených důvodů rozsudek okresního soudu shledal ve věci samé ve výroku I. věcně správný, a proto jej v této části potvrdil dle § 219 o.s.ř. Takto krajský soud jako věcně správné potvrdil také rozhodnutí okresního soudu o lhůtě k plnění, o níž okresní soud rozhodl v souladu s § 160 o.s.ř. poté, co i v tomto směru náležitě a správně zjistil veškeré rozhodné skutečnosti. Okresní soud tak v této části správně uzavřel, že měsíční splátky ve stanovené výši po 900 Kč jsou plně v souladu s prokázanými konkrétními poměry, schopnostmi a možnostmi na straně žalované, včetně jejího osobního a zdravotního stavu, a zároveň se jedná o plnění, které odpovídá spravedlivému uspořádání vztahu mezi účastníky, tj. zejména odpovídá tomu, aby uložená povinnost k zaplacení dlužné částky byla uhrazena v přiměřené lhůtě, tj. v celém rozsahu cca do tří let. Námitky žalované směřující ke stanovení nižších měsíčních splátek nemohou dle krajského soudu obstát, neboť pouze samotné konkrétní poměry žalované nemohou představovat potřebný mimořádný důvod k tomu, aby bylo možné po žalobci spravedlivě požadovat, aby po značně dlouhou dobu čekal na úplné zaplacení uložené povinnosti. Krajský soud má naopak za to, že v dané věci nelze pominout, že žalovaná přijala od žalobce (jeho právního předchůdce) peněžní prostředky, které v žalovaném rozsahu dosud nevrátila a naposledy na ně plnila před značnou dobou - dne 12. 3. 2019. Od té doby již žalovaná ničeho nezaplatil, přestože sama opakovaně navrhuje pravidelné měsíční splátky, byť jen ve zcela minimální, resp. pouze symbolické výši, a přestože je zřejmé, že po celou dobu žalovaná pobírá pravidelný měsíční příjem v nezanedbatelné výši z částečného invalidního důchodu, k němuž i dle své obrany měla případně i další příjem z brigád. Krajský soud proto uzavřel, že prokázané konkrétní okolnosti dané věci ani ve spojení se zjištěnými konkrétními poměry žalované neodůvodňují žalovanou navrhované splácení, které je třeba označit za zcela nedostatečné.

11. K rozhodnutí o náhradě nákladů řízení krajský soud shledal, že okresní soud správně vycházel z toho, že žalobkyni byla v dané věci plně úspěšná, a proti jí v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. náleží proti žalované plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení, a to jednak za soudní poplatek za žalobu, a jednak za právní zastoupení advokátem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Krajský soud zdůrazňuje, že o náhradě nákladů řízení soud rozhoduje dle § 151 o.s.ř. z úřední povinnosti, proto není vázán návrhy účastníků a může rozhodnout i v neprospěch účastníka, a to i v odvolacím řízení. V dané věci krajský soud shledal, že okresní soud v odvoláním napadeném výroku II. neurčil správně rozsah a výši účelně vynaložených nákladů řízení na straně žalobkyně, neboť opomenul, že žalobkyni vznikly náklady také za další jeden úkon právní služby za účelné vyjádření ve věci k výzvě okresního soudu ze dne 27. 8. 2021. Za tento další úkon právní služby proto krajský soud shledal, že žalobkyni náleží další odměna, a to ve výši 2 260 Kč dle § 7 bodu 5 ve spojení s § 11 odst. 1, písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., a dále paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 této vyhlášky. Proto spolu s okresním soudem správně stanovenou výší náhrady nákladů na straně žalobkyně za její právní zastoupení činí tyto náklady celkem 3 610 Kč a po navýšené o 21% DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. celkem 4 368 Kč. Spolu s náhradou zaplaceného soudního poplatku za žalobu tak činí náklady žalobkyně za řízení před okresním soudem celkem 5 528 Kč Krajský soud z uvedených důvodů dle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil výrok II. o náhradě nákladů tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náklady za řízení před okresním soudem ve správné celkové výši 5 528 Kč, a to ve shodě se závěry okresního soudu k rukám advokáta žalobkyně a zároveň rovněž v pravidelných měsíčních splátkách se shodnou splatností. Krajský soud však výši měsíční splátky na uvedenou celkovou částku náhrady nákladů žalobkyně za řízení před okresním soudem určil po 300 Kč, neboť přihlédl k tomu, že tato náhrada je dle uvedených závěrů vyšší, a proto je třeba určit lhůtu, resp. způsob jejího plnění tak, aby ve shodě se závěry shora pod bodem 10 i k jejímu úplnému zaplacení došlo v přiměřené lhůtě, odpovídající spravedlivému uspořádání vztahu mezi účastníky. Pro úplnost krajský soud uvádí, že žalobkyni nepřiznal jí požadovanou další náhradu nákladů za řízení před okresním soudem, a to za další jeden úkon právní služby spočívající v písemném vyjádření žalobkyně ze dne 13. 10. 2021. Toto vyjádření krajský soud neshledal účelným úkonem právní služby, neboť jeho obsah žalobkyně již uvedla, příp. mohla uvést ve svém předcházejícím vyjádření ze dne 27. 8. 2021, za které jí byla náhrada přiznána.

12. Krajský soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, v němž byla dle výsledku plně úspěšná žalobkyně. Proto krajský soud žalobkyni v souladu s § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, a to za celkem dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání žalované a účast u odvolacího jednání) s odměnou po 2 260 Kč a paušální náhradou hotových výdajů po 300 Kč tak, jak je zdůvodněno shora, to vše navýšené o 21% DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Krajský soud tak shledal, že žalobkyni za odvolací řízení náleží náhrada v částce 6 195,20 Kč, kterou dle § 149 odst. 1 o.s.ř. žalované uložil zaplatit k rukám advokáta žalobkyně, a to ve lhůtě k plnění, kterou určil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. určil delší, a to v trvání tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Krajský soud při tomto závěru přihlédl k tomu, že odvolací řízení zahájila právě žalovaná, která v podaném odvolání a jejího doplnění v zásadě zopakovala své námitky uplatněné již v řízení před okresním soudem, s nimiž se okresní soud řádně zabýval a srozumitelně se s nimi vypořádal. Za těchto konkrétních okolností má krajský soud za to, že stanovení uvedené delší lhůty k plnění lépe odpovídá spravedlivému uspořádání vztahů mezi účastníky, které v odvolacím řízení vznikly, a proto již v této fázi řízení nepřistoupil k rozhodnutí o dalším plnění žalované ve splátkách. Dle závěrů krajského soudu není ani toto rozhodnutí o lhůtě k plnění v rozporu s prokázanými poměry žalované a oprávněnými zájmy žalobkyně.