Výrok
I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadené části výroku I. o lhůtě splatnosti mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadené části výroku II., pokud jí byla zamítnuta žaloba o zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, potvrzuje.
III. Rozsudek okresního soudu se ve výroku III. mění tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady za řízení před okresním soudem ve výši [částka] k rukám jejího advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění
1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni [částka] ve splátkách po [částka] měsíčně, vždy do každého 25. dne měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek (výrok I.), ve zbývajícím rozsahu, tj. co do dalších [částka] s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II.) a žalovanému uložil nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok III.).
2. Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že se žalobkyně domáhala shora naznačeného peněžitého plnění z titulu smlouvy o půjčce, uzavřené mezi [právnická osoba]. (právní předchůdce žalobkyně) a žalovaným dne [datum]. Pohledávka z předmětné smlouvy byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek č. [Anonymizováno] ze dne [datum], když toto postoupení se stalo vůči žalovanému účinným nejpozději doručením žaloby. Žalovaný se k žalobě (ani přes výzvu okresního soudu) nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování okresní soud vyšel ze zjištění, že dle návrhu na uzavření smlouvy o půjčce ze dne [datum] a akceptace tohoto návrhu z téhož data se [právnická osoba]. zavázala poskytnout žalovanému půjčku ve výši [částka] a žalovaný se zavázal vrátit celkem [částka] (ve 48 splátkách ve výši [částka] měsíčně), že [právnická osoba]. převedla peněžní prostředky ve výši [částka] na účet žalovaného platbou ze dne [datum] (výpis z běžného účtu č. l. 77 spisu) a že žalovaný splatil [právnická osoba]. celkem [částka] (výpisy z úvěru č. l. 66 a násl. spisu). Další skutková zjištění týkající se posouzení úvěruschopnosti žalovaného okresní soud čerpal z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta (č. l. 52 spisu) a z výpisu z účtu žalovaného za období od [datum] do [datum] (č. l. 56 a násl. spisu).
4. Spor účastníků okresní soud z právního hlediska posuzoval dle příslušných ustanovení zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, dále jen „z.s.ú.“ (viz § 86 odst. 1, 2, § 87 odst. 1 z.s.ú.), dále též odkázal na ust. § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o.z.“).
5. Po právní stránce okresní soud posoudil zjištěný skutkový stav tak, že [právnická osoba]. poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, ačkoliv byly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Tyto pochybnosti pramenily z toho, že za poslední tři měsíce před uzavřením smlouvy neměl žalovaný žádné disponibilní finanční prostředky, ze kterých by mohl úvěr splácet, když na konci žádného z těchto měsíců nezbývala žalovanému částka, která by se vzdáleně přibližovala výši splátky, kterou měl žalovaný na spotřebitelský úvěr splácet. Na podporu tohoto závěru okresní soud dodal, že výše úvěru je zjevně nepřiměřená majetkovým poměrům žalovaného, a že v posledních třech měsících před jeho poskytnutím žalovaný čerpal jiný spotřebitelský úvěr (byť pouze ve výši [částka]). Z těchto důvodů okresní soud postupoval dle § 87 odst. 1 věty třetí z.s.ú. a uložil žalovanému vrátit žalobkyni částku [částka] jako rozdílu mezi poskytnutou jistinou spotřebitelského úvěru ve výši [částka] a částečným plněním ve výši [částka], v době přiměřené jeho možnostem, pod ztrátou výhody splátek. Nepřiznal tedy žalobkyni ani zákonný úrok z prodlení, neboť žalovaný se nedostal do prodlení, pakliže nebylo v jeho možnostech úvěr splatit. Ve zbývajícím rozsahu okresní soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
6. K nákladům řízení okresní soud uvedl, že žalobkyně nárokovala celkem [částka] (se zohledněním úroků a zákonných úroků z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku) a byla úspěšná co do zaplacení [částka] (tj. 71,2 %), tudíž má dle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 42,4 %. Po bližší specifikaci nákladů řízení proto okresní soud rozhodl o nákladech řízení tak, jak je uvedeno ve výroku III. Pariční lhůtu odůvodnil ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místo ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.
7. Proti tomuto rozsudku, a to proti výroku I. v části, jež se týkala lhůty a způsobu plnění, resp. výše splátek určených ke splnění povinnosti rozsudkem uložené, a dále proti výroku II., v níž byla žaloba zamítnuta co do zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, podala včasné odvolání žalobkyně (dále též „odvolatelka“).
8. Žalobkyně předně nesouhlasila s názorem okresního soudu, že dosud nenastalo prodlení žalovaného, a proto bylo žalobě vyhověno pouze co do nároku na vrácení dlužné jistiny bez zákonného úroku z prodlení. Žalovanému nevznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu teprve rozhodnutím soudu o neplatnosti smlouvy o úvěru, ale již před podáním žaloby, a to na základě výzvy žalobkyně k vrácení peněžitého dluhu. V daném případě byl žalovaný vyzván k plnění svého dluhu novému věřiteli (žalobkyni) v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], které mu bylo odesláno téhož dne. Nejpozději třetí den po odeslání se tak výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného. Po marném uplynutí 10tidenní lhůty, která mu byla poskytnuta ke splnění dluhu, se tak dne [datum] žalovaný dostal do prodlení a od tohoto data vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroků z prodlení dle § 1970 o.z. Nadto odvolatelka upomínala žalovaného o zaplacení dluhu ještě předžalobní upomínkou ze dne [datum]. Žalovaný tak měl dostatečný prostor vrátit minimálně poskytnutou jistinu, což však neučinil. Ten v řízení před soudem prvního stupně ani netvrdil a neprokazoval, že by neměl možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit, ačkoliv břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele jistinu spotřebitelského úvěru vrátit nese spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil. Soudu nenáleží domýšlet si schopnost žalovaného plnit dluh, aniž by měl reálné podklady ve zjištěném skutkovém stavu. Věřitel musí pouze unést procesní břemeno ohledně doložení skutečnosti, že žalovaného řádně vyzval ke splnění pohledávky. Ten nemůže znát reálné majetkové poměry nekontaktního dlužníka. Svým postupem okresní soud žalobkyni uložil nepřiměřené břemeno jdoucí k její tíži, které je navíc fakticky nesplnitelné, čímž došlo k neúnosnému zásahu do práv garantovaných stranám civilního procesu. K tomu odvolatelka odkázala na judikaturu Ústavního soudu k důkaznímu břemenu (viz nálezy sp. zn. IV. ÚS 167/96 a sp. zn. IV. ÚS 14/17; shodně i rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). V intencích argumentace odvolatelky dále vyznívají některá rozhodnutí odvolacích soudů, připojená k odvolání (viz např. Krajského soudu v [adresa], pobočky v [Anonymizováno] č. j. [spisová značka], Krajského soudu v [adresa] č. j. [spisová značka] či Krajského soudu v [Anonymizováno] č. j. [spisová značka]).
9. Další odvolací výhrady se týkaly nesouhlasu odvolatelky s pariční lhůtou určenou ve výroku I. napadeného rozsudku, kde odvolatelka zdůraznila, že napadeným rozsudkem dochází k neúměrnému zvýhodnění žalovaného. K tomu uvedla, že soudy obvykle ukládají splátky v takové výši, aby pohledávka včetně příslušenství byla uhrazena ve 24 měsíčních splátkách, v odůvodněných případech nejvýše ve 36 měsíčních splátkách. Okresním soudem určené splátky po [částka] však znamenají, že by žalovaný svůj dluh uhradil až v listopadu [Anonymizováno], což v konečném důsledku není výhodné ani pro něho. Nadto je třeba vidět, že v daném případě byl dluh zesplatněn ke dni [datum] a žaloba byla podána až [datum], že žalovaný nespadá do žádné ohrožené skupiny, pročež zde není žádného relevantního důvodu, proč by takto mladému muži měla být poskytována výhoda nepřiměřeně nízkých splátek. Odvolatelka dále namítla, že každé prodloužení lhůty či povolení plnění ve splátkách je výjimkou ze zásady platit přiznané plnění v zákonné třídenní lhůtě. Soud prvního stupně pochybil, pokud při povolení splátek žalovanému vycházel jednostranně ze sociální situace žalovaného, který byl navíc v řízení zcela nečinný. Okresní soud se neřídil při stanovení výše splátek ustálenou soudní praxí, ze které vyplývá maximální lhůta k plnění ve výši tří let od právní moci rozhodnutí za splnění řádného odůvodnění uložení splácení přiznané částky ve splátkách (viz usnesení Městského soudu v Praze z [datum], sp. zn. [spisová značka]).
10. Z výše uvedených důvodů odvolatelka navrhovala, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu v napadené části a žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku [částka] a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně současně požadovala přiznat náhradu nákladů odvolacího řízení.
11. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v mezích podaného odvolání (tj. v části výroků I., II. a v závislém nákladovém výroku III.) jak z pohledu odvolacích námitek, tak z důvodů v odvolání neuvedených (§ 212 a § 212a odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o.s.ř.“), a to při nařízeném jednání za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 (za použití § 211 o.s.ř.) v nepřítomnosti žalovaného, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze částečně.
12. Odvolací soud se předně vyjádří k části výroku I. napadeného rozsudku, týkající se pariční lhůty, resp. zaplacení přisouzeného plnění ([částka]) ve splátkách.
13. Ustálená soudní praxe běžně přijímá, že má-li soud za to, že je namístě v projednávaném případě určit k plnění lhůtu delší nebo stanovit, že se plnění má stát ve splátkách, musí být tato část výroku rozhodnutí soudu podložena zjištěním všech potřebných skutečností, které by přesvědčivě zdůvodnily závěr soudu, že je vhodné určit ke splnění lhůtu delší než tři dny od právní moci rozsudku, nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách. Při úvaze o určení lhůty ke splnění povinnosti dle § 160 odst. 1 o.s.ř. nebo stanovení, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, je nutno vycházet z konkrétních okolností případu a osobních a majetkových poměrů účastníků a posoudit, zda stanovení zaplacení dlužné částky v měsíčních splátkách v určité výši nepředstavuje s ohledem na výši dlužné částky, délku prodlení dlužníka s placením dlužné částky, neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele, přičemž uvedeným hlediskům nelze vždy nadřadit osobní a majetkové poměry dlužníka (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu z [datum], sp. zn. [spisová značka], usnesení Nejvyššího soudu z [datum], sp. zn. [spisová značka]).
14. Okresní soud při rozhodování o délce lhůty k plnění zjevně vycházel z ust. § 87 odst. 1 věta třetí z.s.ú. Z obsahu spisu vyplývá, že si ke dni svého rozhodování neopatřil podklady pro posouzení příjmových a majetkových poměrů žalovaného, z nichž by mohl zjistit délku doby pro vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru, která by byla v možnostech žalovaného. Stejně tak se žalovaný v průběhu celého řízení nevyjádřil, neuvedl žádné skutečnosti, ze kterých by bylo možné dovodit, že není schopen dlužnou částku zaplatit, ani žádné skutečnosti, ze kterých by bylo možné posoudit případně oprávněnost plnění s delší než zákonnou lhůtou splatnosti či ve splátkách. Stanovit tak splatnost dluhu žalovaného dle jeho možností podle § 87 odst. 1 věta třetí z.s.ú. nebylo objektivně možné. Za tohoto stavu má odvolací soud za to, že nebylo namístě uvažovat o splátkách, že lze podpůrně využít významově nejbližší zákonné pravidlo v ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., a tedy v zásadě stanovit lhůtu tří dnů. Lze dodat, že dle okresním soudem stanovených splátek by byl nárok žalobkyně uspokojen (od vyhlášení rozsudku odvolacího soudu) v přibližném časovém horizontu 4,5 let, čímž by došlo k neúměrnému zvýhodnění dlužníka (žalovaného) na úkor věřitele (žalobkyně), na němž nelze spravedlivě požadovat, aby nadále strpěl další oddálení uspokojení své pohledávky (a to i v situaci, kdy dluh byl dle obsahu spisu zesplatněn ke dni [datum] a žaloba byla podána dne [datum]). Za této situace odvolací soud shledal, že zde není žádný prostor pro zaplacení přisouzeného plnění v delší lhůtě či ve splátkách, a proto žalovanému uložil plnit v zákonné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.). Zbývá dodat, že pokud zůstane žalovaný nečinný, nezbude než uspokojení nároku žalobkyně řešit v exekučním řízení.
15. Odvolací soud ve vztahu k namítanému nepřiznání zákonných úroků z prodlení z částky [částka] vychází z právních závěrů soudu prvního stupně o tom, že právní předchůdce žalobkyně v souvislosti s poskytnutím úvěru (půjčky) ze dne [datum] na částku [částka] řádně nezkoumal jeho úvěruschopnost ve smyslu § 86 a násl. z.s.ú. Současně odvolací soud vychází i z právního závěru okresního soudu o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy (viz § 86 odst. 1 věta druhá a § 87 odst. 1 věta první z.s.ú.). Odvolací soud nemá žádný důvod na těchto závěrech cokoliv korigovat, ani žalobkyně tyto skutkové a právní závěry nijak nezpochybňuje, pouze namítá, že tyto závěry podle jejího přesvědčení nejsou překážkou k přiznání úroků z prodlení.
16. K odvolatelkou uplatněnému nároku na vrácení bezdůvodného obohacení se zákonným úrokem z prodlení lze uvést, že dle rozsudku Nejvyššího soudu z [datum], sp. zn. [spisová značka] důvodová zpráva k ust. § 87 z.s.ú. uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze apriori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2017, s. 436-440).
17. Ust. § 87 z.s.ú. je tak speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů lichvářských úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nově stanovené době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. vzniká až v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny (zbývající části) spotřebitelského úvěru, tedy v době určené dle § 87 odst. 1 z.s.ú.
18. Se zřetelem na obsah odvolání – v intencích shora podaného výkladu – se lze přiklonit k názoru, že schopnost spotřebitele splácet je hmotněprávní podmínkou splatnosti nároku, kterou musí prokazovat i úvěrující. Jedná se o projev bezprecedentní ochrany spotřebitele. Na shora vyslovených závěrech ničeho nemění ani odvolatelkou označená judikatura krajských soudů, kterou není odvolací soud vázán. Odvolací soud nemá za to, že by závěry shora označeného rozsudku Nejvyššího soudu nedopadaly na souzenou věc, že by v projednávané věci šlo o jiný případ jen proto, že zde vystupoval pasivní spotřebitel (žalovaný), na rozdíl od věci posuzované Nejvyšším soudem, kde se spotřebitel jednání řádně účastnil a vyjadřoval se ke svým možnostem vrátit jistinu úvěru.
19. Shora uvedený závěr tedy znamená, že pokud mezi stranami neplatně sjednaných úvěrů nedojde k dohodě o splatnosti vrácení poskytnutých finančních prostředků, bude tato splatnost teprve určena soudem. Jestliže je v projednávané věci stanovena lhůta pro vydání bezdůvodného obohacení v zákonné třídenní lhůtě od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř., pak se dosud žalovaný nemohl dostat do prodlení s povinností platit žalobkyni úroky z prodlení podle § 1970 o.z.
20. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném výroku I., a to v části splatnosti přisouzeného plnění, podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a v odvoláním napadeném výroku II., v části zamítnutí úroků z prodlení v zákonné výši z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, jej podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil.
21. Protože odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně, musel podle § 224 odst. 2 o.s.ř. rozhodnout i o jeho nákladech. O náhradě nákladů řízení rozhoduje soud z úřední povinnosti (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě odvolací soud souhlasí s názorem okresního soudu, že podle míry úspěchů účastníků ve sporu žalobkyni náležela poměrná část nákladů v řízení (42,4 %) s odkazem na ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., nicméně se již neztotožnil s jeho posouzením výše těchto nákladů. Pokud jde o specifikaci nákladů prvoinstančního řízení na straně žalobkyně, jedná se o náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] (§ 137 odst. 1 o.s.ř.), náhradu odměny advokáta za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, účast na jednání okresního soudu dne [datum]) po [částka] dle § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v platném znění (dále „advokátní tarif“), náhradu odměny advokáta za jeden úkon právní služby (sepis předžalobní výzvy) ve výši [částka] dle § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu, náhradu za tři paušální náhrady hotových výdajů advokáta po [částka] dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do [datum], náhradu jedné paušální náhrady hotových výdajů advokáta ve výši [částka] dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhradu za promeškaný čas (za dvě půlhodiny po [částka], v souvislosti s časem stráveným na cestě k jednání okresního soudu) ve výši [částka] dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu, náhradu cestovních výdajů advokáta žalobkyně (za použití osobního automobilu k jednání okresního soudu) ve výši [částka] dle § 13 odst. 5 advokátního tarifu (zde počítáno s ujetými 64 km, s průměrnou spotřebou použitého vozidla dle technického průkazu založeného ve spise, tj. 5,6 l/100 km, se sazbou základní náhrady za používání silničních motorových vozidel, tj. [částka] /1 km jízdy a s průměrnou cenou pohonných hmot, tj. [částka] /1 l benzinu automobilového 95 oktanů dle vyhl. č. 475/2024 Sb., platné v době uskutečnění cesty) a o náhradu částky odpovídající dani z přidané hodnoty z výše uvedené odměny a náhrad advokáta v sazbě 21 %, tj. v částce [částka] dle § 137 odst. 1, 3 písm. a) a § 151 odst. 2 věty druhé o.s.ř. Náklady řízení žalobkyně před okresním soudem tak činily celkově [částka], z čehož při okresním soudem správně zjištěném poměru úspěchu obou účastníků ve věci, kdy od úspěchu žalobkyně (71,2 %) je třeba odečíst její neúspěch (míru úspěchu žalovaného – 28,8 %), vychází, že žalobkyni vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 42,4 % z výše uvedené částky [částka], tj. právo na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Pokud žalobkyně ve vyúčtování (viz č. l. 100 spisu) požadovala ještě odměnu za další úkony právní pomoci, pak tyto úkony odvolací soud (stejně jako okresní soud) neshledal účelně vynaloženými. Z výše uvedených důvodů odvolací soud změnil dle § 220 o.s.ř. závislý nákladový výrok III. napadeného rozsudku tak, že žalovanému uložil nahradit žalobkyni náklady řízení ve shora uvedené výši, které jsou splatné v zákonné třídenní lhůtě k rukám jejího advokáta (§ 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o.s.ř.).
22. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně byla úspěšná pouze s jedním ze svých dvou odvolacích požadavků, a proto žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.