Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekPotvrzeno

Spisová značka

27 Co 183/2026

Soud: Krajský soud v Hradci Králové, pobočka PardubiceDatum rozhodnutí: 16. 9. 2026Č. j.: 27 Co 183/2026-123Předseda senátu: JUDr. Jaroslav Chmelík Ph.D.,Agenda: Odvolací (civilní) (Co)Zveřejněno: 22. 10. 2026Předmět řízení: o zaplacení 67 518,76 Kč s příslušenstvím,ECLI:CZ:KSHK:2026:27.Co.183.2026.123
náklady řízenísmlouva o úvěrunáhrada nákladůodvolání
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 18. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (47) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadené části výroku II., ve které byla zamítnuta žaloba o zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a ve výroku III. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu o zaplacení dalších [částka] s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], úrokem ve výši 6,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši [částka] a úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení zamítl (výrok II.) a žalovanému uložil nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] k rukám jejího advokáta do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Ze žaloby i obsahu spisu je zřejmo, že se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení [částka] s příslušenstvím z titulu úhrady dluhu ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka], který žalovaný splatil pouze co do částky [částka]. K výzvě okresního soudu pak žalobkyně ještě doplnila tvrzení a důkazy ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Okresní soud čerpal svá skutková zjištění z žalobkyní předložených listinných důkazů (smlouvy o úvěru, historického výpisu, výpisů z účtu žalovaného, předžalobní upomínky), na posouzení věci po právní stránce vztáhl ust. § 86 a § 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum] (dále „z.s.ú“), a dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, neboť z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, když za období posledních tří měsíců před uzavřením smlouvy hospodařil s vysokými, jeho příjmu zjevně nepřiměřenými ztrátami, netvořil žádné přebytky, z nichž by bylo lze úvěr splácet, a čerpal i jiný úvěr v nezanedbatelné výši. Protože podle § 87 odst. 1 věty třetí z.s.ú. je žalovaný povinen vrátit žalobkyni jen nesplacený zbytek poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru ve výši [částka] ([částka] - [částka]), okresní soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl. Ve zbývající části pak žalobu zamítl, když ohledně nepřiznání úroku z prodlení odkázal na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Výrok o nákladech řízení okresní soud odůvodnil ust. § 142 odst. 2 o.s.ř.

5. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti výroku II. v části nepřiznaného zákonného úroku z prodlení z přisouzené částky (s odkazem na odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř.), podala žalobkyně (dále též „odvolatelka“) včasné odvolání. Namítala, že okresní soud s odkazem na shora citovaný rozsudek Nejvyššího soudu vyhodnotil, že není v možnostech dlužníka (žalovaného) předmětný dluh splácet, a proto žalobkyně nemá nárok na zákonný úrok z prodlení, neboť tento úrok dle § 1970 občanského zákoníku (dále „o.z.“) vzniká až v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny. Dle odvolatelky však nemožnost plnění nebyla ze strany žalovaného tvrzena ani prokázána. Žalovaný nikterak neprokázal své majetkové poměry. Okresní soud tak porušil princip rovnosti stran, když neaktivitu žalovaného sám suploval tím, že vnesl do řízení tvrzení ve prospěch žalovaného. Dle odvolatelky soud nemohl sám za žalovaného uplatnit námitku ohledně toho, že se žalovaný nachází v prodlení. Na podporu tohoto názoru odvolatelka citovala z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], s tím, že pokud zaslala žalovanému dne [datum] výzvu k okamžitému splacení dluhu s určenou splatností pohledávky ke dni [datum], pak jí měl okresní soud přiznat zákonný úrok z prodlení od [datum]. Ve prospěch tohoto náhledu žalobkyně reprodukovala také závěry dalších rozsudků krajských soudů (např. Krajského soudu v [adresa] pod č. j. [spisová značka], a Krajského soudu v Brně pod č. j. [spisová značka], a [spisová značka]). Odvolatelka dodala, že názor Krajského soudu v Praze potvrdil i rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], z něhož mimo jiné vyplývá, že skutková zjištění o možnostech spotřebitele splnit dluh spočívající v povinnosti vydat věřiteli bezdůvodné obohacení, které získal na úkor poskytovatele přijetím peněžních prostředků na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, jsou ve prospěch spotřebitele, protože mají vliv na splatnost pohledávky věřitele. Je to proto spotřebitel, kdo je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit a prokázat, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh. Žalobkyně proto uzavřela, že pokud byl žalovaný neaktivní, netvrdil, že není v jeho možnostech dluh splnit ve lhůtě poskytnuté žalobkyní, pak je nutné konstatovat, že to v jeho možnostech je. Pokud žalovaný neplnil, ocitl se v prodlení, je nutno žalobkyni přiznat i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky. Z výše uvedených důvodů žalobkyně navrhovala, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu v části výroku II. tak, že žalovaný je povinen jí zaplatit (vedle [částka]) rovněž zákonný úrok z prodlení z již přisouzené částky od [datum] do zaplacení ve výši 11,5 %.

6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v mezích podaného odvolání, tj. v části výroku II. a v závislém nákladovém výroku III. jak z pohledu odvolacích námitek, tak z důvodů v odvolání neuvedených (§ 212 a § 212a odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o.s.ř.“), a to při nařízeném jednání dne [datum] za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. (za použití § 211 o.s.ř.) v nepřítomnosti účastníků, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

7. Odvolací soud ohledně zamítnutého zákonného úroku z prodlení z částky [částka] vychází z právních závěrů soudu prvního stupně o tom, že žalobkyně v souvislosti s poskytnutím úvěru ze dne [datum] na částku [částka] řádně nezkoumala jeho úvěruschopnost ve smyslu § 86 a násl. z.s.ú. Současně odvolací soud vychází i z právního závěru okresního soudu o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy (viz § 86 odst. 1 věta druhá a § 87 odst. 1 věta první z.s.ú.). Odvolací soud nemá žádný důvod na těchto závěrech cokoliv korigovat, ani odvolatelka tyto skutkové a právní závěry nijak nezpochybňuje, pouze namítá, že tyto závěry podle jejího přesvědčení nejsou překážkou k přiznání úroků z prodlení.

8. Pokud byl spotřebitelský úvěr ze strany žalobkyně poskytnut žalovanému v rozporu s požadavky na zkoumání úvěruschopnosti podle § 86 a násl. z.s.ú., pak z toho musí nutně vyplývat použití důsledku s tím spojeného vyjádřeného v § 87 citovaného zákona, tedy nejen závěr o neplatnosti, ale současně i pravidlo, že v takovém případě je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V této souvislosti okresní soud správně poukázal na závěry vyplývající z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], v němž Nejvyšší soud uvedl, že ust. § 87 z.s.ú. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívajících v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z.s.ú., když účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Z uvedeného vyplývá, že pokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. A pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splacení soud (body 16. a 17. rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], přijatého do Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek pod [právnická osoba] /2026). Dle shora uvedeného tak neobstojí názor odvolatelky, která okamžik vzniku prodlení žalovaného se splněním povinnosti podle § 87 odst. 1 věty třetí z.s.ú., tedy povinnosti vrátit nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, váže na uplynutí lhůty k plnění obsažené v její výzvě odeslané žalovanému dne [datum].

9. Ze shora podaného výkladu vyplývá, že pokud mezi stranami neplatně sjednaného úvěru nedojde k dohodě o splatnosti vrácení poskytnutých finančních prostředků, bude tato splatnost teprve určena soudem. V daném případě byla stanovena lhůta pro vydání bezdůvodného obohacení v zákonné třídenní lhůtě od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř. K tomu lze v intencích odvolatelkou zmiňovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], uvést, že bylo na žalovaném, aby v případě závěru o tom, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, z čehož plyne důsledek v podobě povinnosti k vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru, tvrdil a prokázal, v jaké míře je v jeho možnostech tuto povinnost splnit. V dané věci byl však žalovaný nečinný (k žalobě se nevyjádřil, neúčastnil se ani jednání před odvolacím soudem), netvrdil a neprokazoval, v jaké míře je v jeho možnostech svůj závazek z titulu bezdůvodného obohacení splnit. Soudu pak nejsou známy možnosti žalovaného (spotřebitele) vrátit dluh, tudíž okresní soud vyšel z obecného předpokladu zákona, že splnit povinnost uloženou rozsudkem je třeba v třídenní lhůtě (viz § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.). V takovém případě se žalovaný nemohl dostat do prodlení s povinností platit žalobkyni úroky z prodlení podle § 1970 o.z. Žalobkyni tudíž nebylo možno přiznat zmíněné úroky, neboť žalovaný nebyl dosud s vrácením částky [částka] v prodlení. Na shora uvedeném posouzení věci nemůže nic změnit ani odvolatelkou označená další judikatura krajských soudů, kterou není odvolací soud ostatně vázán.

10. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném výroku II., v části zamítnutí úroků z prodlení v zákonné výši z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně závislého nákladového výroku (sub III.), který odpovídal zásadám ust. § 142 odst. 2 o.s.ř.

11. Protože žalobkyně byla se svým odvoláním neúspěšná a podle obsahu spisu žalovanému žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly, rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací