Výrok
I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.
II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému k rukám jeho advokáta náklady odvolacího řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15% ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.), a dále uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovanému k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku (výrok II.).
2. V odůvodnění rozsudku vysvětlil, že se žalobkyně domáhala zaplacení ve výroku rozsudku uvedené částky s příslušenstvím, kterou uhradila za žalovaného. Tvrdila, že žalovaný uzavřel dne [datum] s [právnická osoba]. úvěrovou smlouvu, která byla zajištěna zástavní smlouvou ze stejného dne. Zástavci a vlastníky nemovitostí byli rodiče žalovaného, tj. žalobkyně a [tituly před jménem] [právnická osoba], který však zemřel a jediným vlastníkem zastavených nemovitostí se stala žalobkyně. Poté, co [právnická osoba]. vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky ve výši [částka], žalobkyně této výzvě z obavy před realizací zástavy vyhověla, a předmětnou částku dne [datum] uhradila. Přes výzvu žalobkyně k vydání bezdůvodného obohacení ze dne [datum] žalovaný neuhradil dlužnou částku.
3. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Nečinil sporným, že dne [datum] uzavřel s [právnická osoba]. úvěrovou smlouvu, ke které byla zřízena zástavní smlouva ze dne [datum], kde na straně zástavců byla žalobkyně a [tituly před jménem] [právnická osoba]. Žalovaný si bral hypoteční úvěr na koupi nemovitosti a opravu domu, který jeho rodiče vlastnili. Na tuto opravu z úvěru čerpal částku ve výši [částka]. Žalovaný se následně dostal do úpadku.
4. Soud prvního stupně provedl důkazy listinami, zejména smlouvou o hypotečním úvěru číslo [tel. číslo] ze dne [datum] a zástavní smlouvou číslo [hodnota] z téhož dne, výzvou banky k zaplacení ze dne [datum], dokladem o provedení platby předmětné částky dne [datum] z účtu paní [tituly před jménem] [jméno FO] s poznámkou, že jde o platbu z ručení [Jméno žalobkyně], a nakonec rozhodnutími Krajského soudu v [adresa] z insolvenčního řízení vedeného proti žalovanému pod spisovou značkou [Anonymizováno] [spisová značka].
5. Smlouvou o hypotečním úvěru uzavřenou dne [datum] mezi žalovaným a [právnická osoba]. bylo prokázáno, že banka poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka] na koupi pozemků v katastrálním území [adresa] a na rekonstrukci rodinného domu čp. [Anonymizováno] na pozemku parc. č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], který byl ve vlastnictví žalobkyně a jejího (dnes již zesnulého) manžela [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalovaný měl přitom na adrese [adresa] až do rozhodnutí stavebního úřadu ze dne [datum] trvalý pobyt.
6. Zástavní smlouvou k nemovitostem číslo [hodnota] ze dne [datum] měl soud prvního stupně prokázáno, že žalobkyně a [tituly před jménem] [právnická osoba] uzavřeli zástavní smlouvu k zajištění peněžité pohledávky ze smlouvy o hypotečním úvěru číslo [tel. číslo] ze dne [datum]. Předmětem zástavy se staly pozemky parc. č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] a parc. č. st. [Anonymizováno] s budovou č.p. [Anonymizováno] v katastrálním území [Anonymizováno].
7. Z detailu insolvenčního řízení vedeného proti žalovanému okresní soud zjistil, že insolvenční soud pravomocně rozhodl o úpadku žalovaného spojeného s povolením oddlužení dne [datum]. Do insolvenčního řízení přihlásila své pohledávky z titulu půjček z období let 2011 – 2013 jak žalobkyně, tak i [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno].[Anonymizováno]. Krajský soud v [adresa] vzal usnesením ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno] [spisová značka] -[Anonymizováno] -[Anonymizováno], na vědomí splnění oddlužení žalovaného, kterého osvobodil od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny. Toto se osvobození se vztahovalo i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku právo postihu.
8. Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaný není povinen nahradit žalobkyni částku, kterou uhradila dne [datum] bance. Zástavní smlouva k nemovitostem totiž opravňovala [právnická osoba]. k tomu, aby v případě, že jí dlužná částka ze smlouvy o hypotečním úvěru nebude uhrazena, mohla plnění žádat po zástavcích, kteří byli o možnosti zpeněžení předmětu zástavy informováni ve smlouvě. Ustanovení § [Anonymizováno] zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění účinném do [datum] (dále „insolvenční zákon“), se vztahuje nejen na ručitele, ale i na zástavce, ačkoliv nejsou v tomto ustanovení výslovně zmíněni. Žalovaný byl insolvenčním soudem osvobozen od placení dosud neuhrazených pohledávek přihlášených do insolvenčního řízení, proto žalobkyně po něm nemůže uplatňovat to, co platila bance.
9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále „o.s.ř.“) a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovanému účelně vynaložené náklady řízení ve výši [částka], které představuje odměna advokáta za šest úkonů právní služby podle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění (dále „advokátní tarif“) ve výši 6x [částka], dále paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 6x [částka] dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21% daň z přidané hodnoty ve výši [částka].
10. Žalobkyně podala proti rozsudku okresního soudu včas odvolání, které doplnila podáním ze dne [datum], a navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu tak, že žalobě vyhoví. Vysvětlila, že žalobou uplatnila pohledávku, kterou nebylo možné přihlásit do insolvenčního řízení, a zároveň se nejedná o pohledávku z titulu ručení. Žalobkyni nelze klást za vinu, že do insolvenčního řízení nepřihlásila pohledávku, kterou až na základě následné výzvy banky po skončení insolvenčního řízení musela uhradit. Přitom se jednalo o neuhrazenou část úvěru, která byla výlučným obligačním závazkem žalovaného. Nebyla uhrazena částka odpovídající ceně zastavené věci, a proto se nemůže jednat o pohledávku, na kterou by se podle § 414 insolvenčního zákona hledělo jako na ručitelskou. Žalovanou pohledávku nelze podřadit pod ustanovení § 414 odst. 3 insolvenčního zákona. Jde o pohledávku sui generis (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]).
11. Žalovaný navrhl potvrdit rozsudek soudu prvního stupně. Ve vyjádření k odvolání žalobkyně shrnul, že okresní soud na věc správně aplikoval § 414 insolvenčního zákona o osvobození žalovaného od placení pohledávek. Žalobkyně nyní uplatňovanou pohledávku mohla do insolvenčního řízení přihlásit jako podmíněnou s tím, že jí jako zástavci vznikne povinnost vyplatit dluh insolvenčního dlužníka. To však neučinila. Žalovaný odkázal i na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], který řeší právní problematiku pohledávek zástavních dlužníků. Nakonec zdůraznila nutnost zamítnout žalobu i z důvodu nedostatku aktivní legitimace na straně žalobkyně, neboť předmětná částka byla poukázána z účtu [tituly před jménem] [jméno FO], a nikoliv z prostředků žalobkyně.
12. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), osobou k němu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné (§ 202 o.s.ř.) a obsahuje náležitosti dle § 205 odst. 1 o.s.ř., rozsudek z podnětu odvolání přezkoumal, když přihlížel i k důvodům výslovně neuplatněným (§ 212 a § 212a o.s.ř.).
13. V posuzované věci okresní soud provedl veškeré důkazy nezbytné k objektivnímu zjištění skutkového stavu vztahující se ke sporným otázkám, tj. zejména předmětnou smlouvu o hypotečním úvěru a zástavní smlouvu, a dále rozhodnutí z insolvenčního řízení vedeného proti žalovanému. Soud prvního stupně též na věc správně aplikoval ustanovení § 414 odst. 3 insolvenčního zákona ve znění účinném do [datum] o osvobození žalovaného jako dlužníka od placení pohledávek. Krajský soud proto z výše uvedených důvodů na správná skutková zjištění a právní závěry okresního soudu pro stručnost odkazuje.
14. K odvolacím námitkám žalobkyně dodává krajský soud následující.
15. Podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku.
16. Podle § 414 odst. 3 insolvenčního zákona se osvobození podle odstavců 1 a 2 vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu.
17. Žalovaný jako dlužník byl rozhodnutím insolvenčního soudu ze dne [datum] osvobozen od placení pohledávek, a to i pohledávek svých ručitelů a jiných osob, které za něj plnili jeho věřitelům na dluhy, k nimž se jinak vztahuje osvobození. Typicky se za takovou jinou osobu ve smyslu § 414 odst. 3 insolvenčního zákona ve znění účinném do [datum] považuje i zástavní dlužník. Tato úprava ustanovení § 414 odst. 3 insolvenčního zákona ve znění účinném do [datum] odpovídá cílům zákonodárce chránit nadále především zvýhodněné postavení zajištěných věřitelů. Pokud žalobkyně argumentovala odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], pak k tomu lze uvést, že není pochyb o tom, že platí závěry Nejvyššího soudu ČR o tom, že zástavci vzniká nárok na vydání bezdůvodného obohacení vůči zástavnímu dlužníkovi v případě, že za zástavního dlužníka dobrovolně uhradil jeho závazek. V této souvislosti však nelze pominout, že tyto závěry se netýkají dlužníků osvobozených od placení pohledávek podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona. K tomu lze odkázat i na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], který uzavírá, že rozhodnutí vydaná podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona (osvobození dlužníka od placení pohledávek v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny) nezbavuje povinnosti k úhradě těchto pohledávek dlužníkovým věřitelům ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu. Osvobození dlužníka se pak podle § 414 odst. 3 insolvenčního zákona ve znění účinném do [datum] vztahuje i na zástavce, kteří by (nebýt osvobození dlužníka v insolvenčním řízení) měli vůči dlužníku právo postihu.
18. Vycházeje ze shora rozvedených skutečností a veden zásadou stručnosti krajský soud v podrobnostech dále odkazuje na odůvodnění rozsudku okresního soudu, který shledává věcně správným, a proto jej dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil včetně správného výroku II. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, který odpovídá zásadám ustanovení § 142 o.s.ř.
19. O nákladech odvolacího řízení krajský soud rozhodl podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a v odvolacím řízení úspěšnému žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšné žalobkyni. V souzené věci představuje náklady řízení na straně žalovaného odměna za dva úkony právní služby spočívající ve vyjádření žalovaného ze dne [datum] k odvolání žalobkyně a v účasti zástupce žalovaného na jednání odvolacího soudu dne [datum] ve výši 2x [částka] (§ 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. g/ a k/ advokátního tarifu). K tomu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 2x [částka] (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a daň z přidané hodnoty ve výši [částka]. Celkem tak náklady odvolacího řízení na straně žalovaného dosáhly částky [částka], kterou je žalobkyně povinna nahradit žalovanému ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalovaného (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o.s.ř.).