27 Co 21/2026

Odůvodnění

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím (výrok I.), a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované k rukám její advokátky náklady řízení ve výši [částka] ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku (výrok II.).

2. V odůvodnění rozsudku uvedl, že se žalobkyně, respektive nejdříve její právní předchůdkyně [jméno FO], domáhala po žalované vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka] s úrokem z prodlení z této částky v zákonné výši od [datum] do zaplacení. Tvrdila, že s žalovanou uzavřela dne [datum] pojistnou smlouvu [Anonymizováno] číslo [hodnota] (dále i „pojistná smlouva“), ve které bylo sjednáno pojištění pro případ smrti nebo dožití s pojistným ve výši [částka] měsíčně. Pojištění zaniklo dne [datum] a žalovaná poté vyplatila právní předchůdkyni žalobkyně částku [částka], kterou představovalo odkupné ve výši [částka], přeplatek na pojistném ve výši [částka] a pojistné plnění ve výši [částka]. Žalobkyně namítala, že pojistná smlouva je neplatná z důvodu nepřiměřených smluvních ujednání dle § 55 a § 56 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném a účinném do [datum] (dále „obč. zák.“). Pojistná smlouva odkazovala na Sazebník administrativních poplatků a limitů, se kterým však žalobkyně nebyla prokazatelně seznámena. Pasáže pojistné smlouvy, které jsou na sazebníku závislé, jsou pro neurčitost neplatné. Ze stejných důvodů jsou neplatná i ustanovení článku 6 Zvláštních pojistných podmínek, podle kterých docházelo ke snižování pojistného o některé poplatky. Další poplatky se odečítaly přímo z hodnoty pojištění. Žalobkyně měla za to, že spotřebitel musí být schopen posoudit ekonomické důsledky smluvního ujednání, jak judikoval i Soudní dvůr Evropské unie. K vznesené námitce promlčení žalobkyně uvedla, že žalovaný netvrdí a neprokazuje, kdy začala běžet objektivní promlčecí doba. S ohledem na judikaturu Evropského soudního dvora nelze aplikovat ani objektivní promlčecí dobu, která by začala plynout a skončila dříve, než se žalobkyně dozvěděla o možné neplatnosti pojistné smlouvy. Uplatnění námitky promlčení s ohledem na neplatnost pojistné smlouvy způsobené výlučně žalovanou je navíc v rozporu s dobrými mravy.

3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Učinila nesporným, že s předchůdkyní žalobkyně uzavřela dne [datum] pojistnou smlouvu číslo [hodnota], kterou bylo sjednáno životní pojištění [Anonymizováno], s počátkem pojištění dne [datum] poté, co zprostředkovatel žalované vyhodnotil potřeby předchůdkyně žalobkyně a před uzavřením pojistné smlouvy ji seznámil s rozsahem pojištění, pojistnými podmínkami a informacemi o pojištění. Předchůdkyně žalobkyně hradila pojistné ve výši [částka] měsíčně po dobu pěti let. Celkem tak uhradila [částka] a bylo jí vyplaceno pojistné plnění ve výši [částka]. Žalovaná každoročně zasílala předchůdkyni žalobkyně informace o stavu pojistné smlouvy, tzv. rekapitulace, které obsahovaly i informace o případném nároku na odkupné a o druhu a výši všech poplatků a odečtů na rizika. Žalovaná poskytovala předchůdkyni žalobkyně pojistnou ochranu po dobu pěti let, kdy se obě smluvní strany smlouvou řídily a řádně podle ní plnily. Neexistuje přitom zákonný podklad, který by žalované jako pojistiteli ukládal povinnost seznámit druhou smluvní stranu s tím, jaká část pojistného jde na úhradu rizik a jaká tvoří hodnotu pojištění. Žalovaná nakonec uplatnila námitku promlčení s odkazem na ustanovení § 107 obč. zák., neboť k datu podání žaloby uplynula objektivní tříletá promlčecí lhůta.

4. Po provedeném dokazování listinnými důkazy, zejména pojistnou smlouvou číslo [hodnota], Zvláštními pojistnými podmínkami pro životní pojištění [Anonymizováno] ze dne [datum], výpovědí pojistné smlouvy ze dne [datum], následnými přípisy žalované (mj. o vyplacení odkupného), přehledem plateb na pojistnou smlouvu a výsledkem šetření pojistné události, dospěl okresní soud k závěru, že žaloba není důvodná.

5. Okresní soud vysvětlil, že předmětná pojistná smlouva se podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, řídí dosavadními právními předpisy, zejména obč. zák. a zákonem č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě. V souladu s § 3036 občanského zákoníku se dle dosavadních předpisů posuzují všechny lhůty a doby. Podle § 107 odst. 2 obč. zák. se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí nejpozději za tři roky.

6. Soud prvního stupně se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]) a v souladu se zásadou hospodárnosti řízení nejprve zabýval otázkou, zda je uplatněný nárok promlčen.

7. Běh subjektivní promlčecí lhůty hodnotil okresní soud v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2127/2021 s tím, že vědomost o bezdůvodném obohacení nelze ztotožňovat s uzavřením pojistné smlouvy. Stěžejní pro začátek běhu promlčecí lhůty byl až okamžik, kdy se žalobkyně dozvěděla, že se žalovaná na její úkor bezdůvodně obohacuje. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že pojistná smlouva zanikla dne [datum] a že se žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, seznámila s výší odkupného již v květnu [Anonymizováno]. Od [datum] začala plynout objektivní tříletá promlčecí lhůta k uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení, která skončila [datum]. Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána až dne [datum], tak okresnímu soudu při vznesení námitky promlčení žalovanou nezbylo než žalobu zamítnout, protože žalobní návrh byl z důvodu marného uplynutí objektivní promlčecí lhůty promlčen. Okresní soud nakonec nepovažoval uplatněnou námitku promlčení za rozpornou s dobrými mravy, když rozpor s dobrými mravy je třeba dovozovat jen z okolností, za kterých byla námitka uplatněna, nikoli z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]). Žalobkyně přitom netvrdila a v řízení neprokazovala, že by jí žalovaná jakkoli bránila v uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení. Naopak měla právo od pojistné smlouvy odstoupit nebo ještě v průběhu jejího trvání požádat o vydání bezdůvodného obohacení.

8. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl okresní soud podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále „o.s.ř.“) a žalované přiznal proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši [částka], kterou představuje odměna advokátky za 6 úkonů právní služby, 6 režijních paušálů, cestovné na jednání k okresnímu soudu a zpět, náhrada za promeškaný čas a daň z přidané hodnoty.

9. Žalobkyně podala proti rozsudku včas odvolání, které doplnila podáním ze dne [datum]. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě zcela vyhoví. Poukázala na to, že okresní soud neprovedl žádný test zneužívajících ujednání v pojistné smlouvě, nesprávně posoudil otázku promlčení a nevypořádal se s podstatnou částí argumentace žalobkyně, a proto je jeho rozsudek nepřezkoumatelný. Okresní soud se rovněž nezabýval návrhem na položení předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie (dále „SDEU“), neboť při posuzování promlčení panuje zřejmý rozpor mezi směrnicí Rady 93/13/EHS a ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu ČR. Uplatnění námitky promlčení v projednávané věci je v rozporu s dobrými mravy. Bez zjištění skutečného stavu vědomosti žalované o vadnosti vlastní smluvní dokumentace nebylo možné správně posoudit soulad námitky promlčení s dobrými mravy. Přitom již v rozsudku ve věci [jméno FO] (C-96/14) SDEU zdůraznil, že pojistná smlouva musí transparentně, přesně a srozumitelně vysvětlit mechanismus pojištění tak, aby spotřebitel mohl posoudit ekonomické důsledky pro sebe. Okresní soud zásadně pochybil, když neprovedl řádné posouzení toho, zda pojistná smlouva obsahuje zneužívající ujednání ve smyslu § 55 a § 56 obč. zák. Zneužívající povaha byla dána již samotným začleněním aktuálního sazebníku bez smluvně stanovených mezí. Pojistné podmínky výslovně neupravily zvláštní právo pojistníka odmítnout změnu administrativních poplatků a limitů. V tomto ohledu není rozhodující, zda pojistitel poskytl spotřebiteli před uzavřením smlouvy konkrétní sazebník, když mohl být v průběhu pojistného vztahu měněn. Tím, že se před tímto posouzením zabýval otázkou promlčení, zatížil své rozhodnutí vadou nesprávného právního posouzení. Nakonec ani počátek běhu tříleté objektivní promlčecí doby dle § 107 odst. 2 obč. zák. nelze vázat na datum vzniku bezdůvodného obohacení bez ohledu na možnost spotřebitele poznat zneužívající povahu ujednání, protože promlčecí doba by uplynula dříve, než se spotřebitel mohl reálně dozvědět o zneužívající povaze ujednání a rozsahu svých práv (srov např. rozsudek SDEU ve věci C-485/19, LH vs Profi Credit Slovakia). Běh objektivní promlčecí doby je třeba posoudit v souladu s judikaturou SDEU, a to co do stanovení počátku jejího běhu (srov. např. c-810/21 Caixabank) i její případně nepřiměřeně krátké délky (srov. např. shora uvedenou věc C-485/19, LH vs Profi Credit Slovakia). Korektiv dobrých mravů dopadá dle judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR i na výkon práva vznést námitku promlčení. Mohou nastat výjimečné situace, kdy uplatnění této námitky představuje zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by zánik nároku byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem uplatňovaného práva a s důvody, pro které nebylo včas uplatněno (srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 309/95 a sp. zn. I. ÚS 643/04). Nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2062/14 odmítá formalistické zužování korektivu dobrých mravů pouze na situace „přímého úmyslu poškodit“ a vyžaduje hodnocení širšího kontextu věci. Nesprávné je východisko soudu prvního stupně o tom, že rozpor námitky promlčení s dobrými mravy lze dovozovat jen z okolností, za nichž byla námitka uplatněna, a nikoliv z okolností vzniku nároku.

10. Žalovaná navrhla rozsudek okresního soudu potvrdit poté, co se ztotožnila se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně., které jsou v souladu s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu ČR (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]) a Ústavního soudu (srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3681/2025). Žalovaná poukázala i na nová nepřípustná tvrzení dle § 205a o.s.ř. v doplnění odvolání, kterými se již v odvolacím řízení nelze zabývat.

11. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), osobou k němu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné (§ 202 o.s.ř.) a obsahuje náležitosti dle § 205 odst. 1 o.s.ř., rozsudek z podnětu odvolání přezkoumal, když přihlížel i k důvodům výslovně neuplatněným (§ 212 a § 212a o.s.ř.).

12. V posuzované věci okresní soud provedl veškeré důkazy nezbytné k objektivnímu zjištění skutkového stavu, z jednotlivých důkazů učinil správná a obsahu těchto důkazů odpovídající skutková zjištění, která promítl do správného závěru o skutkovém stavu. Proto na ně krajský soud pro stručnost odkazuje. Soud prvního stupně též srozumitelným způsobem uvedl, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, a rovněž jeho právní úvahy jsou správné, neboť okresní soud podrobně a současně výstižně vyložil, z jakého důvodu nepřisvědčil argumentaci žalobkyně, a naopak se ztotožnil s právním náhledem žalované v otázce běhu promlčecí doby.

13. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

14. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.

15. Podle § 107 odst. 2 obč. zák. nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

16. Protože odvolací soud sdílí skutkové i právní závěry okresního soudu, veden zásadou stručnosti v podrobnostech odkazuje na pečlivé a výstižné odůvodnění rozsudku okresního soudu a toliko s ohledem na odvolací výhrady žalobkyně považuje za vhodné k věci dodat následující.

17. Objektivní a subjektivní promlčecí doby podle § 107 odst. 1 a § 107 odst. 2 obč. zák. počínají, běží a končí nezávislé na sobě. Přitom platí, že v případě, že skončí běh jedné z nich, právo se promlčí, přestože oprávněnému ještě běží druhá promlčecí doba (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]. Odvolacímu soudu je znám rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], který v obdobné věci vedené proti žalované, uzavřel, pokud jde o počátek běhu subjektivní promlčecí doby, že jej nelze vázat na doručení výročních dopisů pojistníkovi. Tomu totiž odporuje zjištění o hrazení pojistného i v následujícím období do doby zaslání výpovědi pojistné smlouvy.

18. Počátek běhu objektivní promlčecí doby, která je podle § 107 odst. 2 obč. zák. tříletá, je v projednávané věci třeba vázat na datum [datum], kdy pojistná smlouva poté, co ji předchůdkyně žalobkyně vypověděla, zanikla. K uplynutí objektivní promlčecí lhůty tak došlo dne [datum] (viz § 122 odst. 3 obč. zák.) a žaloba byla podána až několik let po jejím uplynutí. Přitom platí, že v případě vznesení námitky promlčení se má soud v souladu se zásadou hospodárnosti řízení přednostně zabývat otázkou promlčení práva, a nikoliv věcí samou (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Námitka žalobkyně směřující k tomu, že okresní soud měl před posouzením námitky promlčení provádět test zneužívajících ujednání v pojistné smlouvě tak není důvodná.

19. Krajský soud rovněž souhlasí se závěrem okresního soudu o tom, že námitka promlčení, kterou vznesla žalovaná, není v rozporu s dobrými mravy. Institut promlčení přispívá k jistotě v právních vztazích. Námitka promlčení tak zásadně neodporuje dobrým mravům. Mohlo by se to stát jen v těch výjimečných případech, kdy by byla výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí lhůty byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]). O žádný z výše naznačených případů se však v projednávané věci nejedná. Právní předchůdkyně žalobkyně vypověděla předmětné pojištění dne [datum] a žalovaná jí dopisy ze dne [datum] a [datum] informovala o zániku pojištění dne [datum] a o výplatě odkupného ve výši [částka] na účet předchůdkyně žalobkyně. Žalovaná neslibovala žádné další plnění, přesto předchůdkyně žalobkyně přistoupila k zaslání výzvy k vydání bezdůvodného obohacení až dne [datum].

20. Rozpor vznesené námitky promlčení s dobrými mravy nelze dovodit ani z judikatury uváděné žalobkyní v podaném odvolání. V rozsudku SDEU ve věci C-485/19, který se týkal vztahu z úvěrové smlouvy, sice SDEU vysvětlil, že je nezbytné zohlednit nerovné postavení smluvních stran, nicméně ochrana spotřebitele není absolutní (srov. i další rozsudky SDEU např. ve věcech C-698/18 a C-699/18), a pokud promlčecí lhůta v délce tří let je stanovena a dopředu známá, tak v tomto rozsahu je zpravidla dostatečná k tomu, aby spotřebiteli umožnila připravit a podat účinný opravný prostředek. Tříletá promlčecí lhůta v souladu se zásadou efektivity začíná běžet ode dne, kdy došlo k bezdůvodnému obohacení. Její počátek v projednávané věci tak nelze shledávat později než v květnu [Anonymizováno], kdy předmětná pojistná smlouva zanikla a předchůdkyni žalobkyně bylo vyplaceno odkupné.

21. Vycházeje ze shora rozvedených skutečností a veden zásadou stručnosti krajský soud v podrobnostech dále odkazuje na logické a přesvědčivé odůvodnění rozsudku okresního soudu, který shledává věcně správným, a proto jej dle § 219 o.s.ř. potvrdil včetně správného závislého výroku o náhradě nákladů řízení, který odpovídal zásadám ustanovení § 142 o.s.ř.

22. O nákladech odvolacího řízení krajský soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a v odvolacím řízení úspěšné žalované přiznal účelně vynaložené náklady odvolacího řízení. V souzené věci představuje náklady řízení na straně žalované odměna za jeden úkon právní služby spočívající v účasti na jednání odvolacího soudu dne [datum] ve výši [částka] (§ 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. g/ vyhl. č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů, dále i „advokátní tarif“), k čemuž přináleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši [částka] (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), cestovné za cestu vlakem z [Anonymizováno] na jednání odvolacího soudu do [adresa] a zpět ve výši [částka] (§ 13 odst. 5 advokátního tarifu), náhrada za promeškaný čas za cestu ke krajskému soudu a zpět za celkem [hodnota] půlhodin po [částka] (§ 14 odst. 1 písm. a/ a 3 advokátního tarifu) a 21% DPH ze součtu uvedených částek (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) ve výši [částka]. Celkem tak náklady odvolacího řízení na straně žalované dosáhly částky [částka], kterou je žalobkyně povinna nahradit žalované ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky žalované (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o.s.ř.).