27 Co 285/2024

Odůvodnění

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci [částka] s příslušenstvím do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a nahradit žalobci náklady řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky [částka] z titulu nesplaceného úvěru, případně z titulu bezdůvodného obohacení. To mělo žalovanému vzniknout tím způsobem, že žalobce zaslal dne [datum] peníze na jeho účet bez právního důvodu, neboť předmětná smlouva o úvěru (na základě níž byla částka poskytnuta) byla za žalobce uzavřena osobou, která nebyla oprávněná za žalobce jednat. Z částky [částka], která byla žalovanému zaslána, žalovaný vrátil [částka]. Zbytek dosud přes výzvy žalobce vrácen nebyl. Předmětná smlouva o úvěru byla za žalobce podepsána předsedou správní rady [jméno FO], který však nebyl oprávněn za žalobce jednat, neboť jeho funkce zanikla pozbytím zákonných předpokladů pro její výkon. [jméno FO] byl [Anonymizováno] rozsudkem Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze [podezřelý výraz] Pohledávka z titulu smlouvy o úvěru měla být sice žalobcem na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na společnost [právnická osoba]., avšak tuto postupní smlouvu opět podepsal za žalobce [jméno FO]. Žalobce navíc považuje listinu za antedatovanou, neboť v době jejího podpisu - dne [datum] - se [jméno FO] nacházel [adresa]. Pakliže by šlo o pravou listinu, považuje ji žalobce za absolutně neplatnou pro její rozpor s ust. § 48 zákona o obchodních korporacích. Za společnost [Anonymizováno] smlouvu podepsal [jméno FO], který je bratrem [jméno FO] a smlouva byla uzavírána jako součást souboru smluv, jejichž účelem bylo vyvést dobytné pohledávky žalobce na spřízněný subjekt bez odpovídajícího protiplnění. Žalobce za své postupované a dobytné pohledávky nabyl pohledávky jiné, zčásti nedobytné, zčásti promlčené a zčásti nesplatné. Žalobce všechny smlouvy výše zmíněné považuje za zdánlivá právní jednání, a tedy nicotné.

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, navrhoval její zamítnutí. Potvrdil, že od žalobce obdržel částku [částka] a dosud vrátil [částka]. Žalobce však pohledávku ve zbývajícím rozsahu postoupil smlouvou o postoupení pohledávek na společnost [právnická osoba]. a ve věci tak není aktivně věcně legitimován. Zbývající část dluhu ze smlouvy o úvěru, tedy [částka] žalovaný již zaplatil novému věřiteli [právnická osoba]., a to ještě před podáním žaloby v této věci. Ohledně [jméno FO] žalovaný poznamenal, že byl [Anonymizováno] při výkonu advokacie nebo v rámci činností subjektů vzniklých podle [Anonymizováno] práva. Pro ztrátu bezúhonnosti člena statutárního orgánu, čímž argumentuje žalobce, je však nutno, aby se daného [podezřelý výraz] dopustil v souvislosti s předmětem podnikání subjektu[Anonymizováno] za nějž má jednat. To se však v dané věci nestalo. Podle žalovaného nelze souhlasit ani s tím, že by smlouvy měly být neplatné či zdánlivé pro jejich rozpor s právní úpravou ochrany proti střetu zájmů. Pravdou není ani to, že pohledávky byly postoupeny bez přiměřeného protiplnění.

4. Okresní soud po provedeném dokazování, kdy se seznámil s obsahem listin předložených či označených účastníky k prokázání jejich skutkových tvrzení a zejména pak s obsahem rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. 17 Co 82/2024 a rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], dospěl k závěru, že žaloba je opodstatněná.

5. Okresní soud současně vysvětlil, z jakého důvodu nečinil skutková zjištění z jiných provedených důkazů, případně proč některé důkazy považoval za nadbytečné, a proto je v řízení neprovedl.

6. Z provedeného dokazování podle okresního soudu vyplynulo, že žalobce dne [datum] jako úvěrující uzavřel se žalovaným jako úvěrovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě téhož dne vyplatil na bankovní účet žalovaného částku [částka]. Žalovaný dne [datum] vrátil částku [částka]. Smlouva o úvěru byla za žalobce podepsána předsedou správní rady [tituly před jménem] [jméno FO] a za žalovaného jeho jednatelkou [tituly před jménem] [jméno FO], manželkou [jméno FO]. V roce 2022 měl žalobce v obchodním rejstříku zapsán předmět podnikání 1) pronájem nemovitostí a 2) výrobu obchod a služby neuvedené v přílohách 1. – 3. živnostenského zákona. V období od [datum] do [datum] byl statutárním orgánem žalobce předseda správní rady [tituly před jménem] [jméno FO]. Ten byl pak rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne [datum] [podezřelý výraz] ve výměře [částka]. Dne [datum] žalobce jako postupitel uzavřel se společností [právnická osoba]. jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, přičemž smlouvy byly za žalobce podepsány [tituly před jménem] [jméno FO] a za společnost [Anonymizováno] jednatelem [jméno FO], bratrem [jméno FO]. Oznámení o postoupení pohledávky žalobce učinil nedatovaným dopisem, který za žalovaného převzala dne [datum] jeho jednatelka [tituly před jménem] [jméno FO].

7. Po stránce právní okresní soud věc posoudil dle ust. § 6 odst. 2 zák. č. 455/1991 Sb., živnostenského zákona, ve znění pozdějších předpisů, a dále příslušných ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.z.), zejména ust. §§ 155, 440 a 2993 o.z.

8. Okresní soud uzavřel, že [tituly před jménem] [jméno FO] byl rozsudkem Vrchního soudu v Praze [podezřelý výraz] kterého se dopustil tím, že úmyslně nezajistil, aby subjekty [právnická osoba] a [Anonymizováno] podali daňové přiznání k dani z příjmu a tuto daň zaplatili, přestože věděl o tom, že v daném období měli příjmy v řádech milionů, resp. stovek milionů Kč. [tituly před jménem] [jméno FO] přitom ve vztahu ke jmenovaným subjektům nevystupoval pouze jako advokát poskytující jim právní služby, ale jeho role byla mnohem širší. Vrchní soud výslovně uzavřel, že vztah jmenovaného a jeho vliv na tvorbu vůle daných společností přesahoval čistý výkon advokacie. Tudíž je zřejmé, že [tituly před jménem] [jméno FO] se trestného jednání dopustil v souvislosti s výkonem podnikání daných subjektů, a to jako osoba mající vliv na tvorbu jejich vůle. Předmět podnikání žalobce zapsaných v obchodním rejstříku byl v roce [Anonymizováno] vymezen velmi široce, a tudíž lze uzavřít, že jednání [tituly před jménem] [jméno FO], za které byl pravomocně odsouzen, souvisí s aprobovanou podnikatelskou činností žalobce. Nabytí obchodních podílů v jiné obchodní korporaci je jednáním, které žalobce mohl kdykoliv učinit a je tudíž v souladu s jeho aprobovanou podnikatelskou činností. Okresní soud tak uzavřel, že [tituly před jménem] [jméno FO] přestal být nejpozději ke dni [datum] (pakliže jeho způsobilost nezanikla již dřívějším odsouzením) bezúhonným ve smyslu ust. § 6 odst. 2 živnostenského zákona, čímž současně přestal splňovat zákonné předpoklady nezbytné pro výkon funkce člena statutárního orgánu žalobce, Anonymizováno9. Z uvedeného plyne, že byla-li smlouva o úvěru uzavřena za žalobce dne [datum] [tituly před jménem] [jméno FO], byla uzavřena osobou, která v dané době nebyla oprávněná za žalobce jednat. V souladu s ust. § 440 odst. 1 o.z. pak bylo nutné dodatečné schválení takového právního jednání ze strany žalobce, k čemuž však nedošlo. Za této situace lze poskytnutí částky [částka] na bankovní účet žalovaného posoudit jako plnění bez právního důvodu dle ust. § 2993 o.z. a zrcadlově tedy jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, který je tudíž povinen uvedenou částku žalobci vydat.10. Ze stejného důvodu je neplatná i smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřená mezi žalobcem a společností [právnická osoba]., neboť i tato smlouva byla za žalobce podepsána [tituly před jménem] [jméno FO].11. Okresní soud uzavřel, že žalobce se tak právem domáhá zaplacení uvedené částky, proto žalobě vyhověl a ve věci úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalovanému.12. Proti rozsudku podal obsáhlé a vyčerpávající odvolání žalovaný.13. V úvodní části odvolání žalovaný zrekapituloval své stanovisko z řízení před okresním soudem a dále průběh řízení před Okresním soudem v Chrudimi. Konstatoval, že je přesvědčen o nesprávném právním posouzení věci okresním soudem.14. V navazující části odvolání žalovaný podrobně analyzoval právní úpravu a judikaturu týkající se posuzování otázky bezúhonnosti člena voleného orgánu obchodní korporace, přičemž podle žalovaného z judikatury Nejvyššího soudu bez pochybností plyne, že stěžejním pro [Anonymizováno] voleného člena obchodní korporace je důležitost komparace aprobovaných předmětů činnosti, resp. podnikání relevantních subjektů. Úvahy soudu prvního stupně, na jejichž základě dovodil, že [jméno FO] se [podezřelý výraz], který souvisel s podnikáním, jsou podle přesvědčení žalovaného vadné. Posouzení souvislosti [podezřelý výraz] obecně je pouze jedním z faktorů, s nímž se musí soudy při rozhodování obdobných otázek vypořádat. Dalším nezbytným krokem, který je nutno při posuzování [Anonymizováno] učinit, je analýza, zda byl původně [Anonymizováno] [podezřelý výraz] [Anonymizováno] spáchán v souvislosti s aprobovanou podnikatelskou činností posuzovaného subjektu, u něhož je rozhodováno, zda byla osoba v dotčené době členem jejího voleného orgánu, či nikoliv. Lze tak uzavřít, že nedojde-li v každé jednotlivé věci ke konkrétnímu porovnání předmětu podnikání subjektu, v souvislosti s jehož předmětem nebo předměty činnosti osoba skutek spáchala, a předmětem či předměty činnosti obchodní korporace, bezúhonnost jejíhož člena voleného orgánu je posuzována, není možné dojít ke spravedlivému proporcionálnímu a ústavně konformnímu rozhodnutí. Žalovaný na podporu své argumentace odkázal i na judikaturu vrchních soudů, konkrétně pak na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] či závěry podávající se z usnesení NS ČR sp. zn. [spisová značka]. Z posléze zmiňovaného usnesení Nejvyššího soudu pak žalovaný v odvolání obsáhle citoval, a to pod bodem 28. odůvodnění svého odvolání.15. Dále žalovaný v odvolání rekapituloval činnost příslušných subjektů, v souvislosti s nimiž se [tituly před jménem] [jméno FO] dopustil skutků vymezených v trestních rozsudcích a na něž v odůvodnění svého rozhodnutí odkazoval okresní soud. Vycházeje z předmětu činnosti společností [Anonymizováno] a [právnická osoba], které dle odůvodnění rozsudku okresního soudu [jméno FO] fakticky řídil a jejichž činnost koordinoval, a předmětu podnikání žalobce, vycházeje z výpisu obchodního rejstříku, je zřejmé, že se jedná o zcela odlišné obory, resp. předměty činnosti, které se ani zčásti nepřekrývají. Nelze tak než uzavřít, že [jméno FO] byl ve vztahu k předmětu podnikání žalobce zcela bezúhonný. V dotčeném období tak neexistovala žádná překážka pro výkon funkce člena správní rady žalobce a [jméno FO] jeho funkce ve smyslu ust. § 155 o.z. nezanikla. Lze proto uzavřít, že byl oprávněn za žalobce při uzavření rámcové smlouvy o úvěru, cese i započtení jednat z titulu postavení člena správní rady žalobce. Nadto je nutno se zabývat i povahou „[Anonymizováno] “ jmenovaných „[Anonymizováno] “ společností, jejichž jediným účelem a předmětem činnosti byl výkon činnosti holdingových subjektů a držení podílů jimi vlastněných dceřiných společností. Z uvedeného plyne, že se v zásadě jednalo o správu vlastního majetku jmenovaných společností, která však z pohledu právní úpravy a judikatury Nejvyššího soudu není považována za podnikání obchodní společnosti. K tomu žalovaný odkázal na rozhodnutí NS ČR sp. zn. [spisová značka]. Správa vlastního majetku tudíž není podřaditelná pod podnikatelskou činnost v pravém slova smyslu a pakliže činnost obchodní korporace spočívající ve správě vlastního majetku nelze považovat za podnikání, nelze ji ani považovat za relevantní pro posouzení [Anonymizováno] osob dle § 46 odst. 1 zákona o obchodních korporacích. I tyto úvahy tudíž vedou žalovaného k závěru, že žalobce je vázán rámcovou smlouvou o úvěru, postoupením pohledávky i započtením.16. Konečně žalovaný poznamenal, že nelze pominout ani otázku dobré víry zúčastněných osob, neboť ust. § 8 odst. 1 zákona o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenckých fondů je základním kamenem principu materiální publicity veřejných rejstříků. Toto ustanovení obecně chrání osoby jednající v důvěře v zapsaný stav ve veřejném rejstříku, v osobu, které se daný zápis týká, a to v situacích, kdy zapsaný stav neodpovídá stavu skutečnému. Nelze přehlédnout závěry ustálené judikatury, z nichž plyne, že dojde-li k zániku funkce jednatele společnosti s ručením omezeným, bude jednání této osoby, byť již není jednatelem společnosti, za předpokladu dobré víry dotčených třetích osob v její zástupčí oprávnění zavazovat společnost až do doby, kdy tato osoba, bývalý jednatel, bude z obchodního rejstříku vymazána. Okresní soud měl tudíž, což v průběhu řízení pro nadbytečnost odmítl, přesvědčivě posoudit, zda žalobce byl uvedenými právními jednáními vázán, či nikoliv. Kdyby uvedeným způsobem postupoval, musel by dospět k závěru, že žalovaný, resp. jeho jednatelka paní [jméno FO], ale i společnost [Anonymizováno], resp. [jméno FO], byli v době učinění předmětných právních jednání v dobré víře a jednali v důvěře v zápis v obchodním rejstříku. V rozhodné době byl [jméno FO] zapsán v obchodním rejstříku jako jediný člen správní rady žalobce. Žalovaný tak neměl důvod o trvání funkce pana [jméno FO] jakkoli pochybovat. V řízení navíc nebylo žádným způsobem prokázáno, že paní [jméno FO], jakožto zástupce žalovaného, nebyla v dobré víře v zápis v obchodním rejstříku při uzavírání rámcové smlouvy o úvěru, stejně tak, že by v dobré víře nebyl pan [jméno FO] při uzavírání smluvní dokumentace k učinění cese a započtení, jakožto zástupce společnosti [právnická osoba]. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil tak, že žaloba se zamítá.17. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalovaného uvedl, že rozsudek okresního soudu považuje za věcně správný a navrhuje jeho potvrzení. Žalovaný kromě mimoprávní argumentace a přiložení dovolání společnosti [právnická osoba]. nepřináší nic, s čím by se soud prvního stupně nevypořádal. Žalovaný pouze dále utvrzuje personální provázanost subjektů společnosti žalobce, žalovaného, [Anonymizováno], [Anonymizováno], která je v přímém rozporu s tvrzeními žalovaného. Za této situace je podle přesvědčení žalobce naprosto nepřípadné dovolávat se ochrany dobré víry. Žalovaný v zásadě polemizuje se skutkovými závěry okresního soudu, ačkoliv v odvolání hovoří o nesprávném právním posouzení věci. Okresní soud se podle žalobce s námitkami žalovaného vyčerpávajícím způsobem vypořádal, na odůvodnění rozhodnutí okresního soudu lze proto zcela odkázat.18. Žalovaný podáním ze dne [datum] odvolání doplnil, zejména stran posouzení existence dobré víry osob zúčastněných na dříve specifikovaných právních jednáních. Uvedl, že Nejvyšší soud ČR již rozhodl ve sporu mezi žalobcem a společností [právnická osoba]. tak, že rozsudek Městského soudu v Praze i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 zrušil a věc vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení. K tomu žalovaný poznamenal, že právě rozsudek Městského soudu v Praze žalobce předložil jako důkaz stran otázky posouzení předmětných právních jednání a v rámci své argumentace na závěry podávající se z tohoto rozsudku opakovaně odkazoval. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu pak plyne, že důvodem pro zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů byla skutečnost, že Městský soud v Praze se nevypořádal s otázkou dobré víry společnosti [právnická osoba]., resp. jeho zástupce, při uzavírání kupních smluv týkajících se převodu vozidel z žalobce na společnost [Anonymizováno]. Při uvedených právních jednáních zastupoval žalobce rovněž [jméno FO] jako jediný člen správní rady. Nejvyšší soud konkrétně v bodě 17. a následujících rozsudku jednoznačně potvrdil názor, který zastává i žalovaný ohledně otázky dobré víry a jejího významu pro meritorní rozhodnutí. Žalovaný je tak přesvědčen, že dojde-li odvolací soud k závěru, že [jméno FO] v důsledku ztráty bezúhonnosti zanikla funkce člena správní rady žalobce, je třeba v řízení v souladu s právním názorem Nejvyššího soudu důsledně posoudit otázku dobré víry subjektů, které s žalobcem jednali a napravit tak pochybení soudu prvního stupně, který při rozhodování věci opomněl zohlednit zásadu materiální publicity veřejných rejstříků, resp. obchodního rejstříku. Žalovaný je přesvědčen, že je namístě dokazování doplnit o výslechy svědků, resp. účastníků předmětných právních jednání, když provedení některých svědeckých výpovědí žalovaný navrhoval již v řízení před okresním soudem. Konkrétně jde o [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO], [tituly za jménem]. Žalovaný je nadále přesvědčen, že rozsudek okresního soudu by měl být buď změněn, případně zrušen a věc vrácena okresnímu soudu za účelem provedení dalšího dokazování.19. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu i řízení, které jeho vydání předcházelo (§§ 212 a 212a o.s.ř.), a to ze všech v úvahu přicházejících odvolacích důvodů, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.20. Okresní soud v posuzované věci za účelem učinění co nejobjektivnějšího závěru o skutkovém stavu provedl podrobné dokazování, z jednotlivých důkazů učinil správná a obsahu těchto důkazů i obsahu spisu odpovídající skutková zjištění, která následně promítl do logického a výstižného závěru o skutkovém stavu a následně věc i správně právně posoudil. Z odůvodnění rozsudku okresního soudu je zřejmé, že okresní soud důkazy hodnotil nejen jednotlivě, ale i v jejich vzájemné souvislosti (§ 132 o.s.ř.), když současně vyložil, proč některé z provedených důkazů nehodnotil a z jakého důvodu část důkazů označených účastníky řízení neprovedl.21. Okresní soud v odůvodnění rozsudku podrobně vyložil svoji úvahu (viz body 23. a 24. odůvodnění rozsudku), na základě níž dospěl k závěru, že [tituly před jménem] [jméno FO], pravomocně odsouzený rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], který téhož dne nabyl právní moci, v rámci [Anonymizováno] přistupoval ke společnostem [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [právnická osoba] sice jako ke svým klientům, avšak byl mu ponechán významný prostor pro řešení dílčích otázek souvisejících s činností uvedených společností a předmětnou obchodní transakcí, které rozhodně nelze vnímat čistě jako výkon advokacie. Za této situace okresní soud správně a s ohledem na zapsaný předmět podnikání žalobce v obchodním rejstříku v době inkriminovaných právních jednání (uzavření rámcové smlouvy o poskytnutí úvěru a smlouvy o postoupení pohledávek) uzavřel, že jednání [tituly před jménem] [jméno FO], za které byl [Anonymizováno], souvisí s aprobovanou podnikatelskou činností žalobce. Nabytí obchodních podílů v jiné obchodní korporaci lze vnímat jako jednání, které žalobce mohl učinit kdykoliv, a takové jednání je tudíž v souladu s jeho aprobovanou podnikatelskou činností (k tomu srovnej např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], nález Ústavního soudu sp. zn. [Anonymizováno] či rozsudky Nejvyššího správního soudu sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]). Pakliže za této situace okresní soud uzavřel, že [tituly před jménem] [jméno FO] právní mocí rozsudku Vrchního soudu v Praze pozbyl způsobilost vykonávat funkci člena statutárního orgánu žalobce, čímž současně zanikla jeho funkce, lze jeho závěr považovat za správný a souladný s ustálenou judikaturou soudů vyšších stupňů. Z výše uvedeného pak rezultuje závěr, že byla-li smlouva o úvěru, resp. smlouva o postoupení pohledávek, uzavřena za žalobce dne [datum] a [datum] [tituly před jménem] [jméno FO], byla uzavřena osobou, která v dané době nebyla oprávněna za žalobce jednat. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že výše popsaná právní jednání [tituly před jménem] [jméno FO] nebyla žalobcem dodatečně schválena a na poskytnutí částky [částka] je tak nutno nahlížet jako na plnění bez právního důvodu.22. Okresní soud vycházeje ze shora popsaných skutečností proto dospěl ke správnému závěru, že žalobce je v řízení aktivně věcně legitimován, neboť na smlouvu o postoupení pohledávek na společnost [právnická osoba]. lze nahlížet jako na neplatnou, která žalobce nezavazuje, a naopak žalobci svědčí právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši požadované žalobou po žalovaném.23. Námitku žalovaného, že v dané věci bylo namístě, aby okresní soud posoudil otázku dobré víry žalovaného, potažmo společnosti [právnická osoba]., v oprávnění [jméno FO] jednat za žalobce s ohledem na zásadu materiální publicity obchodního rejstříku, považuje odvolací soud ve skutkových poměrech posuzované věci za zjevně neopodstatněnou.24. V dané věci nelze odhlédnout od skutečnosti, že osobou, která za žalovaného podepsala rámcovou smlouvu o úvěru, byla jednatelka žalovaného, advokátka a současně manželka [jméno FO] [tituly před jménem] [jméno FO]. Smlouvu o postoupení pohledávek pak za společnost [Anonymizováno] podepsal [jméno FO], bratr [tituly před jménem] [jméno FO]. Dovozovat, že oba jmenovaní, manželka a bratr [jméno FO], nevěděli [podezřelý výraz] [jméno FO] [Anonymizováno] ve výměře [částka] a současně důsledcích, které toto rozhodnutí Vrchního soudu v Praze má na podnikatelskou činnost i činnost advokáta, lze z povahy věci považovat za naprosto vyloučené a jsoucí i v rozporu s domněnkou, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností (§ 4 odst. 1 o.z.). V poměrech posuzované věci lze však poukázat i na odst. 2 uvedeného ustanovení, které ve své větě první vychází z definice, že činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé. Zákon tak zjevně bere v úvahu, zda někdo mohl nebo musel o určité okolnosti nebo skutečnosti vědět. Jde tedy o presumovanou vědomost. Výše uvedené nepochybně platí za situace, kdy [jméno FO], [jméno FO] i [jméno FO] (a další ve výpisech z obchodního rejstříku zmíněné osoby) dlouhodobě spolupracovali v rámci obchodní činnosti ve společnostech, které byly personálně a majetkově propojeny a nadto jde o osoby, které pojí i nejbližší rodinné vazby. Odvolací soud je bez jakýchkoliv pochybností přesvědčen o tom, že ve vztahu k [jméno FO] a [jméno FO] nelze vůbec hovořit o jakékoliv presumpci dobré víry dle ust. § 7 o.z., resp. tuto předpokládanou dobrou víru je nutno u obou jmenovaných z důvodu výše popsaných považovat za vyvrácenou.25. Vycházeje z těchto úvah odvolací soud proto považoval za nadbytečné provádět dokazování, které k vyvrácení domněnky dobré víry [jméno FO] a [jméno FO] z opatrnosti navrhl žalobce, a ze stejného důvodu odvolací soud neprováděl ani tytéž důkazy navrhované žalovaným.26. Protože odvolací soud sdílí skutkové závěry okresního soudu a za správné považuje i jím učiněné právní posouzení věci, rozhodl tak, jak je shora uvedeno a věcně správné rozhodnutí okresního soudu potvrdil (§ 219 o.s.ř.), a to včetně závislého nákladového výroku (sub II.).27. Vycházeje ze zásady stručnosti pak odvolací soud v podrobnostech odkazuje na podrobné, výstižné a precizně odůvodněné rozhodnutí okresního soudu.28. O nákladech odvolacího řízení krajský soud rozhodl podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a v odvolacím řízení úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalovanému. V souzené věci jsou náklady odvolacího řízení na straně žalobce tvořeny odměnou zástupce žalobce za dva úkony právní služby, a to vyjádření se k odvolání žalovaného a účast při jednání odvolacího soudu po [částka] (§ 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb) a odměnou ve výši ½ , tedy částkou [částka] za účast zástupce žalobci při vyhlášení rozsudku odvolacího soudu (§ 11 odst. 2, písm f/ vyhl. č. 177/1996 Sb.), k ní přináležejícími třemi paušálními náhradami hotových výdajů po [částka] (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), cestovným osobním automobilem zástupce žalobce k jednání krajského soudu dne [datum] na trase [adresa] a zpět v částce [částka], náhradou za ztrátu času za 7 půlhodin po [částka] (§ 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), jízdným vlakem na trase [adresa] a zpět v částce [částka] a náhradou za ztrátu času za 7 půlhodin po [částka] (§ 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). K součtu uvedených částek, vyjma jízdného vlakem, je pak nutno připočíst 21% DPH (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem náklady odvolacího řízení na straně žalobce dosáhly [částka]. Uvedenou částku je žalovaný povinen nahradit žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o.s.ř.).