Výrok
I. Odvolání žalobkyně proti výroku I. rozsudku okresního soudu se odmítá.
II. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadených výrocích II. – IV. mění takto:
Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 113 500 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05% ročně od 30. 3. 2017 do zaplacení, to vše do jednoho měsíce od právní moci rozsudku.
Žaloba se ve zbývající části co do částky 428 267,80 Kč s příslušenstvím zamítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů za řízení před okresním soudem.
Žalobkyně je povinna nahradit České republice na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí náklady řízení státu ve výši 7 026,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Žalovaná je povinna nahradit České republice na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí náklady řízení státu ve výši 1 862,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů za řízení před odvolacím soudem.
Odůvodnění
1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zastavil řízení co do částky 15 000 Kč s příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 526 767,80 Kč s příslušenstvím (výrok II.) a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 176 892,50 Kč (výrok III.) a České republice na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí náklady řízení státu ve výši 8 889 Kč (výrok IV.).
2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované, která je dlouholetou družkou syna žalobkyně [jméno] [příjmení], zaplacení částky 541 767,80 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 30. 3. 2017 do zaplacení. Tvrdila, že žalovaná je vlastníkem stavební parcely [číslo] jejíž součástí je budova [číslo], a pozemkové parcely [číslo] v [katastrální uzemí] (dále i„ předmětné nemovitosti“), nicméně koupi těchto nemovitostí zařizovala žalobkyně, která se až před podpisem kupní smlouvy dozvěděla, že jí s ohledem na její věk nebude poskytnut hypoteční úvěr. Po dohodě s žalovanou se kupující stala právě žalovaná. Žalobkyně za ní zaplatila dluhy u [právnická osoba], [právní forma] ve výši 40 000 Kč a [právnická osoba] ve výši 113 500 Kč, aby žalovaná mohla požádat o hypoteční úvěr. Žalobkyně dále uhradila rezervační poplatek na koupi předmětných nemovitostí ve výši 50 000 Kč a první splátku kupní ceny ve výši 40 000 Kč. Za účelem zajištění hypotečního úvěru žalované zřídila zástavní právo ke své nemovité věci v obci [obec] a [katastrální uzemí], financovala veškeré právní služby, a dále se podílela jednou polovinou, tj. částkou 19 000 Kč, na úhradě daně z nabytí nemovitých věcí. Po zajištění přístupu k předmětným nemovitostem uhradila žalované částku 14 500 Kč na převod zástavního bytu z [anonymizováno] bytu na předmětné nemovitosti. Žalovaná sice finanční prostředky převzala, ale převod zástavního práva nezajistila. Žalobkyně uhradila rekonstrukci předmětných nemovitostí, které byly ve špatném stavu, a zakoupila drobné movité věci. Nejednalo se o darování. Jednání žalobkyně bylo motivováno původním záměrem zajistit bytové potřeby pro ni, jejího syna [jméno], žalovanou a jejího druha [jméno], který je zároveň synem žalobkyně.
3. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a poukazovala na ústní dohodu, kterou se žalobkyně zavázala zaplatit dluhy žalované a další platby jako např. rezervační poplatek a žalovaná se zavázala koupit předmětné nemovitosti. Žalobkyně v domě v [obec] neměla bydlet, přesto se do něj bez souhlasu žalované nastěhovala. Rovněž práce na rekonstrukci domu prováděla proti její vůli. Žalovaná započetla proti nároku žalobkyně svůj nárok za užívání bytu žalobkyní od prosince 2016 do doby rozhodnutí soudu a platbu elektřiny za žalobkyni ve výši 17 814 Kč.
4. Žalobkyně vzala v průběhu řízení zpět žalobu co do částky 15 000 Kč s příslušenstvím, proto okresní soud řízení v této části podle § 96 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu (dále „o.s.ř.“) zastavil.
5. Okresní soud provedl podrobné dokazování listinnými důkazy a svědeckými a účastnickými výpověďmi. Z účastnické výpovědi žalobkyně zjistil, že se měla s žalovanou dohodnout na tom, že v předmětných nemovitostech bude bydlet žalobkyně a její syn [jméno], který je po nemoci. Žalobkyně se synem [jméno] měla bydlet dole a žalovaná s druhým synem žalobkyně nahoře. Vnučka žalobkyně a její manžel [jméno] [příjmení] si u nemovitosti měli postavit poté, co jim skončí insolvence. Žalobkyně chtěla uzavřít dohodu o bydlení, ale žalovaná ji odmítla podepsat. Předmětné nemovitosti byly ve špatném stavu, proto žalobkyně nechala opravit spodní část a mezipatro domu. Z účastnické výpovědi žalované, která od roku 1988 žije se synem žalobkyně [jméno], se kterým má dceru provdanou za [jméno] [příjmení], naproti tomu vyplynulo, že za ní v roce 2016 přišla žalobkyně a požadovala, ať si vezme hypotéku s tím, že za ni zaplatí dluhy, což žalobkyně skutečně učinila a uhradila dluhy žalované u [právnická osoba], [právní forma] ve výši 40 000 Kč a [právnická osoba] ve výši 113 500 Kč. Žalobkyně zaplatila i rezervační poplatek ve výši 50 000 Kč, jednu splátku kupní ceny ve výši 40 000 Kč a půlku daně z nabytí nemovitosti ve výši 19 000 Kč. Peníze nechtěla zpět a odůvodňovala to tím, že to dělá pro děti. Pokud jde o bydlení, tak žalobkyně měla i se synem [jméno] nadále bydlet ve svém bytě v [obec], a pokud by jednou nebyla, tak by si vzali na starost jejího syna [jméno]. Žalobkyně se však v prosinci 2016 nastěhovala do bytu v předmětné nemovitosti, i když s tím žalovaná nesouhlasila. Žalovaná je zvyklá se k žalobkyni chovat slušně, proto nebránila provádění oprav.
6. Ze svědecké výpovědi vnučky žalobkyně [jméno] [příjmení] okresní soud zjistil, že žalobkyně chtěla dům v [obec] koupit, ale neměla dostatek finančních prostředků, a proto ke koupi přemlouvala žalovanou, i když té se do toho nechtělo. Žalovaná si však nakonec hypotéku na předmětné nemovitosti vzala. Žalobkyně řekla, že za ní zaplatí její dluhy u [právnická osoba] a [jméno] s tím, že peníze nechce zpět. Podle vyjádření žalobkyně se jednalo o dar. Na základě původní dohody měli rodiče svědkyně bydlet nahoře a svědkyně s manželem a dítětem dole. Žalobkyně měla zůstat v bytovce, ale svůj názor změnila a začala si opravovat spodní byt, kam se v prosinci 2016 přestěhovala, což se žalované nelíbilo. Svědek [jméno] [příjmení], manžel [jméno] [příjmení], vypověděl podobně jako manželka s tím rozdílem, že žalobkyně se měla přestěhovat do bytu v [obec] a rodina se měla postarat o jejího syna [jméno]. Svědek byl přítomen předávání peněz na dluhy žalované. Jednalo se asi o 120 000 Kč. Manželé [příjmení] se přestěhovali do horního bytu k žalované v dubnu 2017, protože druh žalované neměl práci a žalovaná potřebovala finančně pomoci.
7. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], syna žalobkyně a druha žalované, vyplynulo, že podle původní dohody měl dům užívat svědek se žalovanou a jejich dcera s rodinou. Žalobkyně se měla přestěhovat do [obec] a rodina by se v budoucnu postarala o bratra [jméno], který je po [anonymizováno]. Svědek byl u toho, když žalovaná přebírala v obálce od žalobkyně peníze na dluhy.
8. Ze svědeckých výpovědí [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] vyšlo najevo, že svědci pro žalobkyni vykonávali práce na rekonstrukci spodní části domu (montáž elektroinstalace a sádrokartonových podhledů, truhlářské a zednické práce), že jim v práci nikdo v domě nebránil a podle svědka [příjmení] v té době ještě mezi účastníky panovala shoda. Z předložených faktur vyplývá, že svědci vystavili žalobkyni faktury za provedené práce.
9. Z hlediska nestrannosti se jako zajímavá jeví výpověď svědkyně [jméno] [příjmení], která pracuje jako finanční poradkyně. Z ní soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně za ní přišla kvůli poskytnutí hypotečního úvěru, nicméně její příjmy a věk jí nedovolovaly úvěr poskytnout. Proto se žalobkyně dohodla na koupi nemovitostí se žalovanou. Svědkyně sice žalobkyni předestřela možnost koupit předmětné nemovitosti napůl, ale to žalobkyně nechtěla, protože v rodině nepředpokládala problémy. Bylo nutné doplatit dluhy žalované. Zaplatila to žalobkyně, ale svědkyně nevěděla, zda se jednalo o půjčku nebo dar. Byla však přítomna rozhovoru žalobkyně s vnučkou o tom, že v domě bude bydlet i žalobkyně. U tohoto rozhovoru žalovaná nebyla, svědkyně si však myslí, že s tím byla srozuměna.
10. Z výslechu svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], sourozenců žalobkyně, vyplynulo, že jí bratr na dům půjčil 50 000 Kč a sestra 100 000 Kč. Půjčka ze strany bratra žalobkyně byla prokázána i písemným dokladem ze dne 21. 7. 2016. Žalobkyně se synem [jméno] chtěla v domě bydlet. Podle svědkyně [příjmení] zaplatila žalobkyně za žalovanou nějaké dluhy, ale nejednalo se o dar. Situace byla dobrá až do doby, kdy se do nemovitosti nastěhovala vnučka žalobkyně s rodinou.
11. Po poučení žalobkyně o tom, že je povinna prokázat, že finanční prostředky na zaplacení dluhů žalované, rezervačního poplatku, první splátky kupní ceny, příspěvků na daň z nabytí nemovitých věcí a převod zástavního práva představují bezdůvodné obohacení žalované, byli k návrhu žalobkyně vyslechnuti advokáti [titul] [jméno] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení]. Posledně jmenovaná netušila, čeho se právní pomoc poskytovaná žalobkyni tehdy advokátním koncipientem [titul] [jméno] [příjmení] týkala. Z výpovědi [titul] [příjmení] vyplynulo, že ho žalobkyně navštívila v lednu 2016 s tím, že chce v [obec] prodat byt a koupit dům. V únoru 2016 ho znovu navštívila s vnučkou [jméno] [příjmení] a společně řešili, že v domě bude bydlet syn žalobkyně, žalovaná a [příjmení]. Žalobkyně věřila, že v případě sdružení rodinných prostředků a bydlení rodiny pohromadě budou menší náklady. Žalobkyně měla problém s hypotékou, proto jí úvěrářka nabízela možnost koupit dům napůl. Žalobkyně toto řešení nepřijala, nebála se, protože to byla koupě v rodině. Ví, že žalovaná si vzala hypotéku. Žalobkyně však platila zálohy na dům, daň z převodu a první část kupní ceny. Žalobkyně jej navštívila znovu v říjnu 2016 a chtěla sepsat dohodu o bydlení. V listopadu 2017 telefonicky komunikoval s žalovanou, která se tehdy chtěla dohodnout, akceptovala, že žalobkyně bude v domě bydlet, ale nesouhlasila s návrhem na její opatrovnictví [jméno] [příjmení].
12. Znaleckým posudkem znalce [titul] [jméno] [příjmení] měl okresní soud za prokázané, že cena pozemku p.č.st. [číslo], jehož součástí je objekt k bydlení [číslo], to vše v [katastrální uzemí], byla před provedením investic žalobkyní ve výši 2 500 000 Kč a po provedení investic ke dni 1. 12. 2016 představovala částku 2 700 000 Kč. Obvyklá cena nájmu bytu, který užívá žalobkyně, činí od 1. 12. 2016 částku 8 000 Kč měsíčně.
13. Pokud jde o listinné důkazy, tak informacemi o jednotce a o pozemku bylo prokázáno, že žalobkyně je vlastníkem bytové jednotky v [obec a číslo] a žalovaná vlastníkem domu [adresa] v obci [obec]. Předmětné nemovitosti byly žalovanou pořízeny na základě kupní smlouvy ze dne 2. 6. 2016 za kupní cenu ve výši 950 000 Kč. Z výpisu z účtu žalobkyně okresní soud zjistil, že v období od 1. 5. 2016 do 31. 5. 2016 žalobkyně vybrala dne 13. 5. 2016 částku 40 000 Kč a dne 16. 5. 2016 uskutečnila odchozí platbu kartou ve výši 50 000 Kč s poznámkou, že se jedná o rezervaci koupě domu [adresa]. Další odchozí platba kartou se uskutečnila dne 25. 5. 2016 s poznámkou, že jde o druhou splátku kupní ceny domu [číslo]. Žalobkyně si podle smlouvy o hotovostním úvěru ze dne 30. 6. 2016 půjčila od [anonymizováno] [právnická osoba] částku ve výši 50 000 Kč. Žalovaná podáním ze dne 23. 9. 2019 upřesnila svůj zápočet proti nároku žalobkyně tak, že za 32 měsíců od prosince 2016 odpovídá její nárok částce 264 000 Kč, kterou proti pohledávce žalobkyně započetla.
14. Z výše uvedených důkazů učinil okresní soud následující skutkový a na něj navazující právní závěr. Žalobkyně se domáhala vydání bezdůvodného obohacení za poskytnutí finanční částky žalované na zaplacení jejich dluhů a na převod zástavního práva, dále za uhrazení rezervace, první splátky kupní ceny, daně z nabytí nemovitosti, zhodnocení domu žalované a zakoupení movitých věcí. Pokud jde o finanční částky poskytnuté žalované, tak žalobkyně i přes poučení ze strany soudu neprokázala, že se jedná o bezdůvodné obohacení na straně žalované. Naopak výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení] bylo prokázáno, že finanční prostředky na dluhy žalované představovaly dar žalobkyně. Tomuto darování finančních prostředků byli přítomni i svědci [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] Okresní soud neměl důvod jejich výpovědím nevěřit, když měl zároveň prokázáno, že to byla především žalobkyně, která chtěla předmětné nemovitosti získat. Rovněž svědek [titul] [jméno] [příjmení] potvrdil, že žalobkyně platila daň z nabytí nemovitosti a první část kupní ceny, přičemž nic nenasvědčovalo tomu, že by se mezi účastnicemi jednalo o půjčku.
15. Žalobkyně sice prokázala, že rekonstruovala dolní byt v předmětném domě a že tím nemovitost žalované zhodnotila o 200 000 Kč, jak vyplývá ze znaleckého posudku znalce [titul] [příjmení]. Nepodařilo se jí však prokázat dohodu s žalovanou o bezplatném užívání spodního bytu. Někteří svědci sice potvrzovali, že žalovaná byla při koupi nemovitosti srozuměna s tím, že v domě bude bydlet i žalobkyně, podle svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] však žalobkyně v předmětném domě bydlet neměla. Žádný z vyslechnutých svědků přitom nebyl přítomen jednání účastnic o podmínkách, za kterých měla žalobkyně v domě bydlet. Vzhledem k tomu, že žalovaná vznesla námitku započtení za bezdůvodné obohacení spočívající v užívání bytu v domě žalobkyní ve výši 200 000 Kč (8 000 Kč měsíčně od prosince 2016) proti pohledávce žalobkyně ve výši 200 000 Kč, tak žalobkyni nenáleží právo na vydání bezdůvodného obohacení za zhodnocení předmětných nemovitostí.
16. Pokud jde o žalobkyní pořízené movité věci v celkové hodnotě 33 616,80 Kč, tak se žalovaná bezdůvodně neobohatila, protože tyto věci jsou stále ve vlastnictví žalobkyně a je plně v její dispozici, jak s nimi naloží.
17. Okresní soud v závěru odůvodnění rozsudku shrnul, že žalobkyně sice uplatnila nárok ve výši 541 767,80 Kč, ale po sečtení jednotlivých dílčích nároků je zřejmé, že žalovaná částka je o 6 000 Kč nižší, tj. 535 767,80 Kč. Poté, co žalobkyně vzala žalobu co do částky 15 000 Kč zpět, a okresní soud vzal za nesporné, že žalovaná vrátila žalobkyni částku 10 000 Kč určenou na převod zástavního práva z [anonymizováno] bytu žalobkyně, tak zbývalo rozhodnout o částce 510 767,80 Kč, žalobkyně však v závěrečném návrhu s ohledem na závěry znaleckého posudku požadovala zaplatit částku 510 616,80 Kč Okresní soud měl prokázáno, že žalobkyně darovala žalované finanční prostředky ve výši 267 000 Kč (277 000 – 10 000), že pohledávka ve výši 200 000 Kč za zhodnocení předmětných nemovitostí zanikla započtením a že žaloba týkající se částky 33 616,80 Kč za pořízení movitých věcí není důvodná, proto žalobu v celém rozsahu zamítl.
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalované jejich plnou náhradu spočívající v odměně a hotových výdajích advokáta žalované podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění (dále„ advokátní tarif“). O náhradě nákladů řízení státu rozhodl okresní soud podle výsledku řízení a uložil neúspěšné žalobkyni povinnost nahradit České republice na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí náklady řízení vynaložené na doplatek znalečného za znalecký posudek ve výši 6 450 Kč, na znalečné za podání vysvětlení znalce při jednání okresního soudu ve výši 2 036 Kč a za svědečné ve výši 403 Kč.
19. Žalobkyně podala proti všem výrokům rozsudku včas odvolání, které podáním ze dne 2. 4. 2021 odůvodnila, a navrhla, aby odvolací soud rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně zejména namítala, že okresní soud zcela pominul její tvrzení o uzavření nepojmenované smlouvy podle § 1746 odst. 2 občanského zákoníku, na jejímž základě žalovaná za pomoci žalobkyně zakoupila do svého výlučného vlastnictví předmětné nemovité věci. Žalobkyně půjčila žalované částku 153 500 Kč na úhradu jejich dluhů, a dále jí půjčila částku 50 000 Kč na zaplacení poplatku realitní kanceláři, částku 40 000 Kč na první splátku kupní ceny a částku 19 000 Kč na úhradu poloviny daně z nabytí předmětných nemovitých věcí. Žalobkyně se do doby vyřešení příjezdové komunikace k domu [číslo] v [obec] zavázala zřídit zástavní právo ke své bytové jednotce v [obec a číslo] a zrekonstruovat přízemní byt v předmětném domě s tím, že jej na základě zřízené služebnosti odpovídající právu doživotního bydlení bude užívat spolu se svým synem [jméno]. Žalovaná se zavázala umožnit žalobkyni a jejímu synovi [jméno] užívání zrekonstruovaného bytu včetně zahrady s tím, že žalobkyně bude hradit pouze náklady za spotřebu elektrické energie, topení a internet. Pokud by všechny body této dohody byly splněny, žalobkyně se zavázala nežádat po žalované vrácení půjčky a částek investovaných do rekonstrukce přízemí domu [číslo] v [obec]. Žalobkyně své závazky z uzavřené dohody splnila a pomohla žalované nabýt do jejího vlastnictví předmětné nemovité věci, půjčila jí částku 153 500 Kč na úhradu jejich dluhů, částku 50 000 Kč na zaplacení poplatku realitní kanceláři, 40 000 Kč na první splátku kupní ceny a 19 000 Kč na zaplacení poloviny daně z nabytí nemovitých věcí. K zajištění hypotečního úvěru zřídila zástavní právo ke své bytové jednotce v [obec] a společně se žalovanou zajistila na Městském úřadě [obec] změnu přístupové zpevněné cesty vedoucí k domu [adresa] v [obec]. Žalobkyně na své náklady zrekonstruovala přízemní byt v domě, ve kterém se synem [jméno] bydlela a za užívání bytu hradila pouze náklady za spotřebu elektrické energie, jednu třetinu nákladů na topení a internet. Tvrzení žalobkyně o obsahu ústní nepojmenované smlouvy kromě účastnické výpovědi žalobkyně prokazují výpovědi svědků, kteří prováděli rekonstrukci spodního bytu, a svědecká výpověď finanční poradkyně [jméno] [příjmení]. Dokonce i sama žalovaná v odůvodnění odporu ze dne 11. 1. 2018 potvrdila existenci ústní dohody, kdy připustila, že [jméno] [příjmení] může v domě bydlet, odmítala však převzít jeho opatrovnictví. Okresní soud však takto ústně uzavřenou nepojmenovanou smlouvu nezkoumal jako celek, nýbrž jen její některé části, proto rozhodl na základě nesprávného právního posouzení věci. Soud prvního stupně kromě toho dospěl i k nesprávným skutkovým zjištěním. Pokud okresní soud uzavřel, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno stran svého tvrzení, že se žalovaná na její úkor bezdůvodně obohatila, tak zcela pominul důkaz smlouvou o hotovostním úvěru a svědeckou výpověď svědkyně [jméno] [příjmení]. Z těchto důkazů vyplynulo, že si žalobkyně jako starobní důchodkyně musela na některé platby půjčit. Tvrzení žalované o daru finančních prostředků potvrzovaly pouze výpovědi svědků, kteří žalované straní už jen z toho důvodu, že s ní žijí ve společné domácnosti. Ve skutečnosti žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky na úhradu jejich dluhů až v peněžním ústavu, ve kterém žalovaná dluhy vyrovnávala. Odchozí platby kartou z účtu žalobkyně pak vyvrací svědecké výpovědi manželů [příjmení] a [jméno] [příjmení] o tom, že žalobkyně tyto finanční prostředky předávala žalované v hotovosti za přítomnosti těchto svědků. Výpověď svědkyně [jméno] [příjmení] o tom, že žalobkyně v domě neměla bydlet, vyvrací i výpověď svědkyně [jméno] [příjmení], která potvrdila, že v domě měla bydlet i žalobkyně. Výpověď svědkyně [příjmení] pak podporují i další výpovědi svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [titul] [příjmení]. S ohledem na výše uvedené nemohlo dojít k zápočtu vzájemného nároku žalované na zaplacení náhrady za užívání bytu. Žalobkyně dále vytýkala okresnímu soudu neprovedení některých navržených důkazů. Jednalo se zejména o listinné důkazy týkající se posouzení zdravotního stavu [jméno] [příjmení] a listinné důkazy týkající se zajištění hypotéky na koupi předmětných nemovitých věcí. Žalobkyně rovněž navrhovala důkaz prohlášením o vydědění jejího syna [jméno] [příjmení]. Žalobkyně kromě těchto důkazů navrhla v odvolacím řízení provést ještě důkazy svědčící o zrušení trvalého pobytu [jméno] [příjmení] v tehdejším bydlišti žalobkyně na adrese [adresa] a o podaném trestním oznámení na [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Dále požadovala vyslechnout jako svědka makléře [jméno] [příjmení], který byl přítomen zpřístupnění bytu žalobkyni před rekonstrukcí ze strany žalované. Okresní soud v odůvodnění rozsudku ani neuvedl, proč se těmito důkazy nezabýval. Kromě toho soud prvního nijak nehodnotil důkazy, které prokazovaly, že si žalobkyně v souvislosti s koupí předmětných nemovitých věcí musela půjčovat peníze a že z jejího účtu odcházely platby vztahující se k pořízení předmětných nemovitých věcí. Znalec [příjmení] [příjmení] nedoložil svůj závěr o výši obvyklého nájemného v rozmezí 8 000 – 10 000 Kč měsíčně a nevzal v úvahu, že dalším uživatelem bytu je její postižený syn. Nakonec žalovaná poukázala na důvody hodné zvláštního zřetele, zejména její věk a péči o postiženého syna, které měly okresní soud podle § 150 o.s.ř. vést k alespoň částečnému nepřiznání náhrady nákladů řízení žalované.
20. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. Ztotožnila se se skutkovými a právními závěry okresního soudu a dodala, že žalovaná nic ohledně tvrzené půjčky a její splatnosti netvrdila. Její požadavek na bydlení se jeví jako nedůvodný, protože žalobkyně měla možnost jiného bydlení ve svém bytě v [obec] nebo v [obec]. Rodina byla připravena postarat se o jejího syna [jméno] jen v případě, že by to žalobkyně nedokázala.
21. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), osobou k němu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné (§ 202 o.s.ř.) a obsahuje náležitosti dle § 205 odst. 1 o.s.ř., rozsudek okresního soudu přezkoumal, když přihlížel i k důvodům v odvolání výslovně neuplatněným (§ 212 a § 212a o.s.ř.).
22. Podle § 201 o.s.ř. účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje. Podle § 218 písm. b) o.s.ř. odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn. Odvolání mohou podat jen osoby, které jsou nositeli tzv. subjektivní legitimace, tj. osoby, kterým nebylo rozhodnutím soudu prvního stupně plně vyhověno, popř. kterým byla způsobena určitá újma na právech, kterou lze odstranit zrušením nebo změnou napadeného rozhodnutí (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 922/2011). V daném případě soud prvního stupně ve výroku I. napadeného rozsudku rozhodl o zastavení řízení co do částky 15 000 Kč, které navrhla žalobkyně. Žalobkyni tak nebyla výrokem I. rozsudku okresního soudu způsobena žádná újma na jejích právech a není tak nositelem subjektivní legitimace pro podání odvolání proti výroku I. napadeného rozsudku. Krajskému soudu proto nezbylo než postupem podle § 218 písm. b) o.s.ř. odmítnout odvolání žalobkyně, které směřovalo proti výroku I.
23. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, která jsou podrobně popsána v odůvodnění napadeného rozhodnutí, včetně důkazních prostředků, o něž se opírají; odvolací soud proto na ně pro stručnost odkazuje. V této souvislosti nepovažoval odvolací soud, kromě zopakování níže uvedených listinných důkazů týkajících se započtení vzájemné pohledávky žalované, za potřebné doplňovat dokazování o další důkazy navržené žalobkyní. Pokud žalobkyně namítala nepravdivost svědeckých výpovědí [jméno] [příjmení] a manželů [příjmení], tak trestní oznámení a úřední záznam o podaném vysvětlení nepředstavují důkazy, které by byly způsobilé vyvrátit pravdivost svědeckých výpovědí učiněných po poučení o trestních následcích vědomě nepravdivých výpovědí. Z obsahu spisu jsou zřejmé vyhrocené vztahy účastníků a jejich blízkých osob, byť se jedná o rodinu, tudíž nebylo třeba provádět dokazování prohlášením o vydědění [jméno] [příjmení] a rozhodnutím o zrušení jeho trvalého pobytu na adrese dřívějšího bydliště žalobkyně. Tyto důkazy navíc nejsou relevantní v této věci, kdy jde o posouzení, zda byla mezi účastnicemi uzavřena žalobkyní tvrzená nepojmenovaná ústní dohoda, anebo zda finanční prostředky poskytnuté žalobkyní představují dar, půjčku nebo bezdůvodné obohacení žalované. Rovněž tak důkazy týkající se zajištění úvěru bylo nadbytečné provádět, neboť z již provedených důkazů i nesporných tvrzení účastnic bylo zřejmé, že žalobkyně poskytla k zajištění hypotečního úvěru svou nemovitost v [obec a číslo], byť z vysvětlení podaného znalcem [příjmení] [příjmení] při jednání okresního soudu dne 7. 8. 2019 vyšlo najevo, že v době uzavření kupní smlouvy již byly předmětné nemovitosti přístupné po veřejné komunikaci.
24. Krajský soud zopakoval dokazování jednostrannými zápočty pohledávek žalované ze dne 20. 3. 2018 a 23. 9. 2019. V prvním z těchto podání, které bylo adresováno soudu prvního stupně, žalovaná namítala vzájemný nárok na zaplacení náhrady za užívání spodního bytu bez nájemní smlouvy v období od prosince 2016 do okamžiku rozhodnutí soudu proti nároku žalobkyně do výše 17 814 Kč za vyúčtování elektřiny. Pokud jde o výši obvyklého nájemného, tak navrhovala vypracovat znalecký posudek, případně vyžádat odbornou zprávu realitní kanceláře. V podání ze dne 23. 9. 2019, které bylo rovněž adresováno soudu prvního stupně, žalobkyně na základě závěrů znaleckého posudku konkretizovala výši svého nároku částkou 264 000 za 33 měsíců užívání bytu žalobkyní od prosince 2016 po 8 000 Kč měsíčně. Tuto částku započetla proti nároku žalobkyně na zaplacení částky 200 000 Kč za zhodnocení předmětných nemovitých věcí ve vlastnictví žalované.
25. Žalobkyně v odvolání tvrdila, že soud prvního stupně nevzal v potaz uzavření nepojmenované smlouvy podle § 1746 odst. 2 občanského zákoníku. V průběhu řízení však uzavření této ústní dohody zůstalo neprokázáno a nic na tom nemohlo změnit ani neprovedení výše uvedených důkazů, ať už soudem prvního stupně, anebo odvolacím soudem. Svědci, na jejichž výpovědi žalobkyně v odvolání poukazuje, sice uvedli, že žalovaná byla srozuměna s tím, že žalobkyně bude v domě bydlet (svědkyně [příjmení]), a že řemeslníkům provádějícím rekonstrukci přízemního bytu nikdo v práci nebránil, žádný z těchto svědků však nebyl přítomen uzavření jakékoliv dohody mezi účastnicemi o podmínkách bydlení žalobkyně v domě, natož pak tak komplexní dohody, kterou žalobkyně v odvolání vykresluje. Pokud žalovaná v odůvodnění odporu zmínila, že [příjmení] [příjmení] může v domě bydlet, takto ještě není důkaz o žalobkyní tvrzeném uzavření komplexní nepojmenované smlouvy, navíc žalobkyně v odůvodnění odporu psala o [jméno] [příjmení], a nikoliv o žalobkyni. Možnost jejího bydlení v předmětné nemovitosti v odůvodnění odporu naopak popřela.
26. Krajský soud souhlasí se správným závěrem okresního soudu, že v průběhu řízení bylo prokázáno výpověďmi svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], že žalobkyně darovala žalované finanční prostředky na uhrazení jejich dluhů. Z nesporných vyjádření účastnic je zřejmé, že dluhy žalované u [právnická osoba], [právní forma] ve výši 40 000 Kč a [právnická osoba] ve výši 113 500 Kč představovala částka v celkové výši 153 500 Kč. Přestože okresní soud opřel svůj závěr o výpovědi svědků, kteří jsou osobami blízkými žalované a kteří mají zájem v předmětném domě bydlet bez žalobkyně, tak pravdivost jejich výpovědí o tom, že byli přítomni předávání finanční částky, nebyla důkazy navrženými žalobkyní vyvrácena, protože žádný ze svědků slyšených v průběhu řízení před soudem prvního stupně nebyl přítomen jednání žalobkyně se žalovanou o poskytnutí finančních prostředků na úhradu dluhů žalované. Finanční poradkyně [jméno] [příjmení] si sice vybavila rozhovor žalobkyně s vnučkou [jméno] [příjmení], ze kterého vyplynulo, že žalobkyně bude v domě bydlet, nicméně, podobně jako svědek [příjmení] [příjmení], nevěděla nic o podmínkách užívání bytu žalobkyní v předmětném domě, a rovněž jí nebyl znám právní titul poskytnutí finančních prostředků žalované na úhradu jejich dluhů.
27. Okresní soud rovněž správně posoudil, že se žalovaná bezdůvodně neobohatila o hodnotu movitých věcí pořízených žalobkyní v celkové výši 33 616,80 Kč, protože ty stále zůstávají ve vlastnictví žalobkyně.
28. Správný byl také závěr soudu prvního stupně týkající se zápočtu pohledávky žalované na náhradu za užívání spodního bytu v předmětném domě v celkové výši 200 000 Kč proti pohledávce žalobkyně za zhodnocení předmětných nemovitostí žalované ve stejné výši, protože žádný ze svědků uvedených žalobkyní v odvolání nebyl přítomen tvrzené ústní dohodě účastnic o bezplatném užívání přízemního bytu žalobkyní. Jako důvodné neshledal odvolací soud ani námitky žalobkyně spočívající v nedostatečném doložení výše obvyklého nájemného znalcem a ve skutečnosti, že s žalobkyní v bytě bydlí její syn [jméno], když sama žalobkyně v odvolání zároveň argumentovala tím, že o syna [jméno], který je v invalidním důchodu, pečuje. Závěry znaleckého posudku znalce [titul] [příjmení] týkající se obvyklé výše nájemného v bytě o rozloze 137,94 m² (srov. vysvětlení znalce v protokole o jednání na č.l. 148 p.v.), byly znalcem řádně odůvodněny. Znalec vycházel z vlastní databáze a konzultace, když nabídky nájmů obdobného bytu v rodinném domě nebyly v době zpracování znaleckého posudku inzerovány.
29. Mezi účastnicemi dále nebylo sporu o tom, že žalovaná vrátila žalobkyni z částky 14 500 Kč na převod zástavního práva z nemovitostí žalobkyně v [obec] na předmětné nemovitosti v [obec] částku 10 000 Kč a že tedy žalobkyně nebyla, pokud jde o tuto částku, ve sporu úspěšná.
30. Krajský soud má však rozdílný náhled na charakter částek ve výši 50 000 Kč za rezervační poplatek, ve výši 40 000 Kč za splátku kupní ceny, ve výši 19 000 Kč za půlku daně z nabytí nemovitosti a ve výši 4 500 Kč za nevrácenou část finančních prostředků určených na převod zástavního práva. Ustanovení § 2991 občanského zákoníku se sice formulačně odchyluje od ustanovení § 451 zákona č. 40/1964 Sb. ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013 (dále „obč. zák.“), nicméně na předchozí úpravu navazuje a vyjadřuje obecnou zásadu občanského práva, že se nikdo nesmí obohatit na úkor jiného. Předpoklady vzniku závazku z bezdůvodného obohacení jsou získání majetkového prospěchu obohaceným, skutečnost, že byl prospěch získán na úkor jiné osoby, a zároveň že k jeho nabytí obohacenému nesvědčil spravedlivý důvod. Nová formulace ustanovení § 2991 občanského zákoníku směřuje k zakotvení obecné povinnosti vydat bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 1 občanského zákoníku), doplněné příkladmým výčtem typických případů bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 2 občanského zákoníku). Mezi tyto případy se řadí i získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu. O to se jedná i v projednávané věci. Výslechy svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] bylo prokázáno toliko darování finančních prostředků žalované na úhradu jejich dluhů. Tito svědci nevypovídali o tom, že by darem žalobkyně měla být úhrada rezervačního poplatku ve výši 50 000 Kč, jedné splátky kupní ceny ve výši 40 000 Kč, půlky daně z nabytí nemovitosti ve výši 19 000 Kč a nevrácené části finančních prostředků určených na převod zástavního práva ve výši 4 500 Kč. Nakonec rezervační poplatek a splátka kupní ceny nemohly být žalované před svědky předány v hotovosti, neboť podle výpisu z účtu žalobkyně byly v květnu 2016 zaplaceny kartou přímo z tohoto účtu. Pokud jde o výši darované částky, tak je v této souvislosti zajímavá i výpověď svědka [jméno] [příjmení], který měl za to, že žalobkyně předávala žalované asi 120 000 Kč, tj. částku nedosahující ani výše dluhů žalované.
31. Vzhledem k tomu, že žalovaná se na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatila o částku 113 500 Kč (50 000 + 40 000 + 19 000 + 4 500), odvolací soud změnil (§ 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř.) rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 113 500 Kč s úrokem z prodlení z této částky v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku) 8,05% ročně od podání žaloby dne 30. 3. 2017, kdy již byla žalovaná v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení, až do zaplacení, a to vše v prodloužené lhůtě jednoho měsíce (§ 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř.) tak, aby žalovaná byla schopna zajistit výplatu finančních prostředků. Ve zbývající části rozsudku soudu prvního stupně potvrdil (§ 219 o.s.ř.), neboť bylo prokázáno, že žalobkyně darovala žalované finanční prostředky na úhradu dluhů žalované ve výši 153 500 Kč, žalovaná započetla pohledávku na náhradu za užívání bytu v předmětné nemovitosti na pohledávku žalobkyně za zhodnocení nemovitosti ve výši 200 000 Kč, a nakonec bezdůvodné obohacení žalované nepředstavuje ani pořízení movitých věcí žalobkyní, které stále zůstávají v jejím vlastnictví.
32. S ohledem na provedenou změnu v rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud znovu rozhodl o nákladech řízení před okresním soudem (§ 224 odst. 2 o.s.ř.). Žalovaná byla sice ve sporu z větší části úspěšná, nicméně odvolací soud shledal, že jsou splněny podmínky pro aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. Ustanovení § 150 o.s.ř. soudu umožňuje, aby ve výjimečných případech z důvodů hodných zvláštního zřetele účastníkům, kteří by jinak měli právo na náhradu nákladů, tuto náhradu zcela nebo zčásti nepřiznal, protože se povinnost nahradit náklady řízení podle § 142 nebo § 146 o.s.ř. může v konkrétním případě jevit jako nepřiměřená tvrdost. Soud přitom musí vycházet ze všech okolností konkrétní věci (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 727/2000). V této věci je aplikace ustanovení § 150 o.s.ř. odůvodněna jak poměry na straně žalobkyně, která je starobní důchodkyní a stará o postiženého syna, tak s ohledem na skutečnost, že žalobkyně se velkou měrou zasadila o splacení dluhů žalované, na které jí darovala finanční prostředky, a o nabytí předmětných nemovitých věcí do vlastnictví žalované, když obvyklá cena předmětných nemovitostí, jak bylo prokázáno znaleckým posudkem znalce [titul] [příjmení], podstatně převyšuje kupní cenu. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je matkou druha žalované a že se zásadním způsobem zasloužila o zlepšení finanční a bytové situace celé rodiny, byť to je pouze žalobkyně, které pořízení předmětných nemovitých věcí přineslo spíše újmu v podobě odlivu finančních prostředků a zejména zhoršení vztahů v rodině, tak by bylo nespravedlivé, aby ještě byla povinna hradit převážně úspěšné žalované náhradu nákladů řízení. Krajský soud proto za řízení před soudy obou stupňů nepřiznal žádné z účastnic právo na náhradu nákladů řízení.
33. Zálohami nekryté náklady řízení státu ve výši 8 889 Kč uložil krajský soud nahradit účastnicím podle výsledku řízení. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 113 500 Kč, která představuje 20,95% předmětu řízení. Žalovaná byla ve věci úspěšná co do částky 428 267,80 Kč, která představuje 79,05% předmětu řízení. Žalobkyně je tak povinna nahradit 79,05% nákladů státu ve výši 7 026,80 Kč, zatímco žalovaná má povinnost nahradit 20,95% nákladů státu ve výši 1 862,20 Kč Lhůta splatnosti byla určena jako zákonná třídenní podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.