Výrok
I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadené části výroku II., pokud jí byla zamítnuta žaloba o zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a ve výroku III. potvrzuje.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění
1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka], a to v pravidelných měsíčních splátkách po [částka] splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek (výrok I.). Okresní soud dále zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dalších [částka] s příslušenstvím (výrok II.). Nakonec okresní soud ve výroku III. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
2. Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že se žalobkyně domáhala shora naznačeného peněžitého plnění z titulu dluhu ze smluv o spotřebitelských úvěrech uzavřených mezi společností [právnická osoba] (dále „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou dne [datum] a [datum]. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky ve výši [částka] a [částka]. Žalovaná se zavázala vrátit ve sjednaných splátkách částky [částka] a [částka], které však uhradila jen částečně. Žalobkyně, na kterou byly pohledávky z předmětných úvěrových smluv postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], se proto domáhala zaplacení částek [částka] s příslušenstvím a [částka] s příslušenstvím.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
4. Okresní soud na základě provedeného dokazování listinnými důkazy, zejména smlouvami o spotřebitelských úvěrech, zákaznickou kartou žalované a smlouvou o postoupení pohledávek, dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně skutečně na základě uzavřených smluv o spotřebitelských úvěrech poskytl žalované peněžní prostředky. Uzavřené smlouvy o spotřebitelských úvěrech však jsou neplatné, protože právní předchůdce žalobkyně neposoudil úvěruschopnost žalované. Jediným podkladem pro poskytnutí úvěrů byl zastaralý mzdový výměr žalované ze dne [datum].
5. Okresní soud proto postupoval podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále „z.s.ú.“) a uložil žalované povinnost vrátit žalobkyni částku [částka], která představuje rozdíl mezi poskytnutými jistinami spotřebitelských úvěrů a částečnými úhradami žalované, a to v době přiměřené možnostem žalované. Ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to včetně požadovaných úroků a zákonných úroků z prodlení.
6. O nákladech řízení okresní soud rozhodl dle poměru úspěchu a neúspěchu obou účastnic. Žalovaná byla převážně úspěšná, nicméně žádné náklady jí nevznikly, proto okresní soud nepřiznal žádné z účastnic právo na náhradu nákladů řízení.
7. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti té části výroku II., v níž byla žaloba zamítnuta co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, podala včasné odvolání žalobkyně (též „odvolatelka“). Žalobkyně nenapadala právní závěr okresního soudu o neplatnosti úvěrových smluv, z něhož plynul nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Její námitky směřovaly proti tomu, že jí okresní soud nepřiznal právo na zákonné úroky z prodlení z bezdůvodného obohacení (jistiny úvěrů), s jehož vrácením byla žalovaná v prodlení. K tomu odvolatelka vyslovila názor, že tento nárok vyplývá přímo ze zákona – ustanovení § 1970 občanského zákoníku, že splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení nastává na výzvu věřitele. Z výše uvedených důvodů žalobkyně navrhovala, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadené části výroku II. změnil a žalované uložil povinnost zaplatit jí též zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po [částka] splatných ke každému 20. dni v měsíci s účinností od měsíce následujícího po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek. Současně se odvolatelka domáhala přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.
8. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v mezích podaného odvolání (tj. v části výroku II. a v závislém nákladovém výroku III.) jak z pohledu odvolacích námitek, tak z důvodů v odvolání neuvedených (§ 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř.), a to při nařízeném jednání za splnění podmínek ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. (za použití § 211 o.s.ř.) v nepřítomnosti žalované, jejíž opakovanou žádost o odročení jednání shledal nedůvodnou, neboť zprávou její praktické lékařky [tituly před jménem] [jméno FO] měl prokázáno, že žalovaná je v době vycházek, které lze časově upravit, schopna účasti na jednání soudu. Odvolací soud následně dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.
9. Z napadeného rozsudku se mimo jiné podává závěr (odvolatelkou nezpochybněný), že smlouvy o spotřebitelských úvěrech, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne [datum] a [datum] (vykazující znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 z.s.ú.), jsou z důvodu nikoliv řádného posouzení úvěruschopnosti žalované splatit poskytnuté úvěry neplatné (viz § 86 odst. 1 věta druhá a § 87 odst. 1 věta první z.s.ú.), a proto žalobkyni vznikl nárok na vrácení zůstatků jistin úvěrů v celkové výši [částka], když v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná tuto částku právnímu předchůdci žalobkyně, případně žalobkyni vrátila. Tato částka byla tudíž žalobkyni správně pravomocně přiznána (výrok I. zůstal odvoláním nedotčen – viz § 206 odst. 2 o.s.ř.).
10. K odvolatelkou uplatněnému nároku na vrácení bezdůvodného obohacení se zákonným úrokem z prodlení lze uvést, že ustanovení § 87 z.s.ú. je speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů lichvářských úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nově stanovené době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku vzniká až v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny (zbývající části) spotřebitelského úvěru dle § 87 odst. 1 z.s.ú. V tomto směru se tedy odvolací soud přihlásil k závěrům rozsudku Nejvyššího soudu z [datum], sp. zn. [spisová značka].
11. Se zřetelem na výše uvedené závěry, kdy se žalovaná nedostala do prodlení s vrácením poskytnutého zůstatku jistiny a žalobkyni tak nemohl vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, odvolací soud dle § 219 o.s.ř. věcně správný rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části výroku II. potvrdil, a to včetně závislého nákladového výroku (sub III.), který odpovídal ust. § 142 odst. 2 o.s.ř.
12. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a úspěšné žalované náklady odvolacího řízení dle obsahu spisu nevznikly (§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a contr.).