Výrok
I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění
1. Rozsudkem okresní soud rozvedl manželství uzavřené dne [datum] mezi manželem [jméno] [příjmení], narozeným [datum] a manželkou [jméno] [příjmení], rozenou [příjmení], narozenou [datum] před Městským národním výborem v [obec] (odstavec I. výroku) a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec II. výroku).
2. Rozsudek napadla včasným odvoláním manželka a navrhovala zamítnutí návrhu na rozvod manželství, případně zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítala nenaplnění podmínek pro rozvod manželství dle ust. § 755 a násl. o. z. Již v řízení před soudem prvního stupně tvrdila, že její zdravotní stav je vážný, zhoršující se a bez prognózy možného zlepšení, neboť trpí [diagnóza] [anonymizována tři slova]. Rovněž z posudku o invaliditě vyplývá, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a invaliditu třetího stupně, její pracovní schopnost poklesla o 70 %. V důsledku nepříznivého zdravotního stavu již od roku 2015 nebyla schopna po příchodu z práce téměř ničeho a ihned usnula. Přesto se snažila maximálně v domácnosti pomáhat. Dále trpí bolestivostí bederní páteře a dolních končetin. Další zdravotní problémy spočívají v bolestech levého ramene. Aktuálně není schopna stát déle než 15 minut, trpí bolestmi celého těla, především levého ramene, je stále chronicky unavená. Z hlediska majetkových poměrů je závislá na svém manželovi, jelikož nemá dostatek finančních prostředků k pokrytí nezbytných nákladů. Manžel požaduje rozvod manželství pouze účelově, s přihlédnutím ke zhoršujícímu se zdravotnímu stavu manželky. Rozvod manželství by tak byl v rozporu s jejími zájmy, hrozila by jí zvlášť závažná újma, neboť není schopna v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se o sebe finančně postarat a je v jejím zájmu zachovat vzájemnou vyživovací povinnost. Současně je přesvědčena, že se na rozvratu, porušením manželských povinností převážně nepodílela.
3. Manžel k podanému odvolání uvedl, že navrhuje potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Manželka je nemocná, nicméně i z předložených fotografií z dovolených v [město] v roce 2016, na [země] [anonymizováno] v roce 2017 a v [země] v roce 2019 vyplývá, že je schopna větších fyzických aktivit, není proto pravdivé její tvrzení, že od roku 2015 není schopna po příchodu z práce téměř ničeho. Své problémy manželka zveličuje. Není rovněž pravdou, že by manželku před rozvodem neoslovil a že jedná zištně. Manželka odmítá uznat, že je na manžela napsaná nemovitost, resp. pozemek s rodinným domem, jehož výstavbu financovala společná dcera se svým manželem. Výhrady manželky, že za trvání manželství začal prodávat společný majetek bez jejího souhlasu, nejsou opodstatněné. Byl nucen prodat pouze nezbytně nutnou část pozemků, které byly od počátku určeny k prodeji. Pozemky byly zasíťovány společnostmi, které měly dostat zaplaceno po prodeji pozemků do konce roku 2021, bylo proto nutné dodržet smluvní vztahy. Soužití manželů bylo ukončeno již před 3 lety. Manželka domácnost opravdu zanedbávala, sama přiznala, že jej vulgárně urážela. Věci z domu mu vyházela přímo na dlažbu před dům. Navrhuje-li manželka zamítnutí návrhu na rozvod manželství z důvodů zvlášť závažné újmy, opomíjí, že se na rozvratu manželství převážně podílela, navíc její jednání bylo v rozporu s dobrými mravy.
4. V replice k vyjádření k odvolání manželka uváděla, že skutečně absolvovala dovolenou v [město] v roce 2016, rovněž dovolené na [země] [anonymizováno] 2017 a v [země] 2019. V [město] se přesunovali převážně hromadnou dopravou, ušli vzdálenosti do 10 km, ale vždy s přestávkami. Cesta pro ni byla náročná. Po návratu z dovolené měla nemocenskou asi 14 dnů. Na [země] [anonymizováno] se pohybovali výhradně autem, také na dovolené na [země] v roce 2017. Jde-li o dovolenou v [země] v roce 2019, vybírali si pláže tak, aby byla schopna bez cizí pomoci dostat se do moře a zpět. Dlouhodobějších poznávacích zájezdů v září 2018 na [země], do [země] a [země], v dubnu 2019 do [země], [země] a [země] a v lednu/únoru 2020 do [kontinent] [země] se již ze zdravotních důvodů nezúčastnila. Nesouhlasila s tvrzením, že zanedbávala domácnost, naopak i přes svůj zdravotní stav udržovala domácnost v pořádku.
5. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení předcházející jeho vydání se závěrem, že odvolání není důvodné.
6. Podle § 755 odst. 1 o. z. manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.
7. Podle § 755 odst. 2 písm. b) o. z. přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu 3 let.
8. Okresní soud ve věci provedl dokazování výslechem účastníků a dále výslechem svědků-dcer [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Z těchto důkazů učinil zjištění obsažená v odůvodnění napadeného rozsudku, na která odvolací soud odkazuje. Platí to zejména o zjištění, že manželství účastníků je již delší dobu nesouladné, problémy začaly před mnoha lety a postupem doby se prohlubovaly, manželé fakticky žili odděleně i v době, kdy sdíleli společnou domácnost a v posledních letech nebyli schopni spolu komunikovat pro zcela rozdílné představy o společném životě, měli rozdílné preference i zájmy. Odvolací soud dále doplnil dokazování potvrzením o zdravotním stavu pro účely soudního řízení ze dne 1. 2. 2022 (č. l. 20) a posudkem o invaliditě (č. l. 36) z nichž zjistil, že manželka trpí [diagnóza] [anonymizována dvě slova], zhoršila se její mobilita, v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 70%. Současně ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř. vzal za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků, že od 14. 11. 2021, kdy se manžel ze společné domácnosti odstěhoval, již společné soužití včetně bydlení účastníků obnoveno nebylo. Výpověďmi účastníků bylo prokázáno, že nejméně od ledna 2020 spolu intimně nežijí, neboť v lednu roku 2022 manželka potvrdila zánik intimního soužití před 2 lety. Jak vyplynulo z jejich výpovědí, účastníci se nedokázali shodnout na rozdělení jednotlivých úloh v manželství, neboť manželovi nevyhovoval způsob, jakým manželka vedla společnou domácnost, vůči tomuto vedení měl zásadní výhrady, což vyústilo ve skutečnost, že si před 3 lety začal sám prát a nakonec společnou domácnost zcela opustil. Naopak manželka měla výhrady k aktivitám manžela, včetně pracovních aktivit zabezpečujících rodinu, které vnímala na úkor rodiny, měla výhrady vůči tomu, že manžel netrávil čas s ní a s dětmi. Postrádala rovněž vřelejší citovou odezvu od manžela. Ke zlepšení vztahů mezi manžely nepřispělo ani sezení u terapeuta, kterého se zúčastnili a kde byla konstatována neschopnost účastníků spolu komunikovat. Ze všech uvedených zjištění lze dospět k závěru o hlubokém, trvalém a nenapravitelném rozvratu manželství účastníků, s ohledem na postoj manžela nelze očekávat obnovení soužití. Byly proto naplněny podmínky pro rozvod manželství ve smyslu § 755 odst. 1 o. z. Účastníci zjevně nejsou schopni do budoucna společně žít, jelikož nejsou schopni se domluvit na základních otázkách společného soužití, o kterém má každý z nich zcela odlišné představy. Neschopnost komunikace mezi nimi, včetně vzájemného odcizení, byla taktéž prokázána výpověďmi dcer [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], z nichž rozdílný náhled na společné soužití zjevně vyplynul. Jde-li o příčinu rozvratu manželství, lze ji spatřovat právě v rozdílných představách účastníků týkajících se společného soužití, spočívajících jak ve vedení domácnosti, tak v pracovních a mimopracovních aktivitách a trávení volného času. Tyto zásadní rozdíly vedly postupně k vzájemnému odcizení a faktickému rozpadu manželství.
9. Odvolací soud neshledal naplnění podmínek pro zamítnutí návrhu na rozvod podle § 755 odst. 2 písm. b) o. z. Podle citovaného ustanovení zákona by bylo možné návrh na rozvod manželství zamítnout za předpokladu, že se manželka na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílela, současně by jí rozvodem musela být způsobena zvlášť závažná újma, s tím, že mimořádné okolnosti by svědčily ve prospěch zachování manželství. Bez ohledu na naplnění či nenaplnění těchto předpokladů, pokud by manželé spolu nežili po dobu alespoň 3 let, podmínky pro rozvod manželství by stejně byly splněny. V posuzované věci odvolací soud dospěl k závěru, že manželka se na porušení manželských povinností v převážné míře nepodílela, neboť rozdílné představy ohledně společného manželského soužití byly na straně obou účastníků. Na straně manželky nebyla shledána existence zvlášť závažné újmy s mimořádnými okolnostmi, které by svědčily ve prospěch zachování manželství. Zvlášť závažnou újmou je třeba chápat újmu osobní, spočívající např. v odkázanosti na pomoc druhého manžela, případně v možnosti ztráty bydlení a ztráty možnosti zajistit si z různých důvodů jiné bydlení. Újma v majetkové oblasti vzniklá v důsledku zániku společného jmění manželů není zvlášť závažnou újmou, ale zákonným důsledkem rozvodu manželství. V řízení bylo prokázáno, že manželka má nepříznivý zdravotní stav, v důsledku kterého jí byla přiznána invalidita a konstatována ztráta pracovních schopností v rozsahu 70 %. U manželky tak nadále pracovní schopnost existuje, byť pouze v omezeném rozsahu 30 %, a jak vyplynulo z posudku o invaliditě, výkon výdělečné činnosti nevyžaduje mimořádné podmínky. Zdravotní stav manželky je sice dlouhodobě nepříznivý, není však zcela vyloučena její pracovní schopnost. Manželka již delší dobu bydlí ve společném domě účastníků bez manžela, je schopna si zabezpečit své potřeby, neboť dle svých tvrzení se po nemovitosti pohybuje, problém má pouze s delším pohybem. Netvrdila nutnost pomoci třetí osoby k zabezpečení její sebeobslužnosti, případně domácnosti. Z uvedených zjištění lze dovodit, že manželkou tvrzené obtíže nedosahují intenzity zvlášť závažné újmy, která by byla důvodem pro zamítnutí návrhu na rozvod manželství. S ohledem na dosavadní finanční zajištění účastníků nelze u manželky v budoucnu předpokládat případnou nemožnost zajistit si bydlení. Odvolací soud proto neshledal, že by zde byly mimořádné okolnosti, které by svědčily ve prospěch zachování manželství. Další dokazování daňovými přiznáními, výslechem posudkového lékaře a vypracováním znaleckého posudku vyhodnotil odvolací soud jako nadbytečné. Pro rozhodnutí o rozvodu manželství je zjišťování příjmů manžela právně bezvýznamné, zdravotní stav manželky byl dokazováním dostatečně zjištěn, nebylo již zapotřebí v tomto rozsahu dokazování doplňovat.
10. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí okresního soudu jako věcně správné potvrdil podle § 219 o. s. ř., a to včetně výroku o nákladech řízení.
11. Pro řízení o rozvod manželství v zásadě platí, že dle § 23 z. ř. s. žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku nemá. Náhradu lze přiznat pouze tehdy, odůvodňují-li to okolnosti případu. Odvolací soud v předmětné věci nenašel žádné mimořádné okolnosti, které by byly důvodem pro prolomení obecného pravidla a umožnily náhradu nákladů řízení manželce přiznat. Rovněž v odvolacím řízení o náhradě nákladů účastníků bylo rozhodnuto způsobem patrným z výroku tohoto rozhodnutí, a to tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení přiznáno nebylo.