Výrok
I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění
1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně oddělil žalobkyni ze spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaných 1. až 38. k pozemku parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] tak, že oddělil pozemek o výměře [číslo] m² nově označený jako pozemek parc. č. [číslo] dle individualizovaného geometrického plánu a tento pozemek přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně (odstavec I. výroku), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec II. výroku).
2. Proti rozsudku podali včasné odvolání žalovaní 1. a 12. Odvolání bylo podáno z důvodu uvedených v § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., kdy žalovaní namítali nesprávné právní posouzení věci. Namítali, že v předmětném případě byly některé podíly zatíženy mimo jiné zákazem zcizení ve prospěch zástavních a současně i obligačních věřitelů, a to bank. Zákaz zcizení byl sjednán jako právo věcné, které bylo zapsáno do veřejného rejstříku a jedná se o právo působící proti mimo jiné státním úřadům, včetně soudů. Pokud okresní soud opřel své rozhodnutí o výklad § 1761 o. z., žalovaní tento názor respektují pouze potud, pokud jde například o prodej zatíženého podílu v soudní dražbě nebo dražbě nařízené soudním exekutorem, zde může zpravidla věřitel, v jehož prospěch byl předmětný zákaz sjednán, uplatnit svá věřitelská práva dle příslušných zákonů. Na oddělení části nemovitosti však nelze tento výklad aplikovat právě proto, že oprávněný ze zákazu zcizení nedisponuje žádnými právy, kterými by mohl do tohoto procesu zasáhnout, může jen nečinně přihlížet probíhajícímu procesu. V konečném důsledku by se tak jeho postavení mohlo zhoršit, a to až tak, že by se sjednaný zákaz zcizení stal zbytečným, neboť věc zatížená tímto zákazem by zcela ztratila na hodnotě, přičemž vyrovnání rozdílu v penězích by zdaleka nemuselo pokrýt závazek spoluvlastníka vůči oprávněné osobě. K tomu, aby mohl být zákaz zcizení sjednán, musí mimo jiné existovat i zájem hodný právní ochrany. Je nesporné, že za zájem hodný právní ochrany se typicky považuje zájem věřitele, který poskytl finanční prostředky na koupi nemovité věci a zároveň svoji pohledávku zajistil i zákazem zcizení. Tento zákaz zcizení chrání věřitelův zájem na uspokojení pohledávky a případným rozdělením nebo oddělením ze spoluvlastnictví je tento zájem negován. V případě přechodu vlastnického práva v důsledku například dražeb disponuje věřitel, jehož právní zájem je chráněn, právními instituty, jako je například přihláška pohledávky, a v tomto důsledku o svá práva nepřijde. Jinak je tomu však v případě oddělení ze spoluvlastnictví, kdy může jen přihlížet, jaká nová část v jeho prospěch zatížené nemovitosti zbude. Teoreticky by se totiž mohlo stát, že postupně se oddělí všichni spoluvlastníci, kteří se stanou výlučnými vlastníky nově vzniklých oddělených částí nemovitosti a na věřitelem zatížený podíl zbude část, kterou nikdo nechtěl, protože je neatraktivní. Při názoru zaujatém soudem by totiž nebylo možno nevyhovět i dalším žalobám na oddělení ze spoluvlastnictví. Takto by došlo k porušení práv třetích osob, což je nepřípustné (§ 1150 o. z.). I když podíl žalobkyně není zatížen žádnými věcnými právy, podle § 1117 o. z. má každý spoluvlastník právo k celé věci. I z tohoto důvodu pohlíží odvolatelé na oddělení ze spoluvlastnictví jako na problematické, neboť každá část pozemku je zatížena zákazem zcizení. Domáhali se změny napadeného rozhodnutí tak, že žaloba bude vůči žalovanému 1. a žalovanému 12. zamítnuta.
3. Žalobkyně ve vyjádření uvedla, že námitky vznesené žalovanými 1. a 12. byly okresním soudem podrobně vypořádány. S odvolacími námitkami žalobkyně nesouhlasila a navrhovala potvrzení napadeného rozhodnutí.
4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení předcházejícího jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. V souladu s § 214 odst. 3 o. s. ř. odvolací soud rozhodl bez nařízení jednání, neboť odvolání bylo podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci se s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Přezkum se vztahoval [§ 212 písm. c) o. s. ř.] ke všem účastníkům řízení.
5. Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně v žalobě požadovala oddělení ze spoluvlastnictví k předmětnému pozemku tak, že bude oddělena část o výměře [číslo] m² do jejího výlučného vlastnictví. Okresní soud z listinných důkazů vzal za prokázáno, že pozemek parc. č. [číslo] o velikosti [číslo] m² v k. ú. [adresa] je ve spolupodílovém spoluvlastnictví všech účastníků, podíl žalobkyně činí 6042/280632. Pozemek je zatížen zástavním právem smluvním, zákazy zcizení a zákazy zatížení k zajištění peněžitých dluhů žalovaných. Na pozemku parc. č. [číslo], který je ve vlastnictví žalovaných 1. až 21. a 23. až 38. stojí stavba – bytový dům č. p. [číslo]. Část pozemku [číslo], která není oplocena a o jejíž oddělení žalobkyně žádá, není nijak využívána. Je porostlá neudržovanými vzrostlými keři a stromy a neposekanou travou, oproti tomu oplocená část pozemku [číslo] je udržována, je na ni zřejmý posekaný trávník.
6. Okresní soud dospěl k závěru, že pozemek parc. č. [číslo] je reálně dělitelný, po oddělení části pozemku do vlastnictví žalobkyně zbylá část pozemku nepřijde o možnost sloužit svému účelu, ani o svou funkčnost. Okresní soud aplikoval ust. § 1140 a 1143 o. z., poukázal na zásadu, že nikdo nemůže být proti své vůli nucen, aby ve spoluvlastnictví setrval a vyhodnotil, že jsou splněny předpoklady pro oddělení žalobkyně ze spoluvlastnictví. K tomu byl vypracován geometrický plán pro rozdělení pozemku, jenž je uveden ve výroku rozhodnutí a je nedílnou součástí rozsudku.
7. Závěr o skutkovém stavu nebyl žádným z účastníků zpochybněn a odvolací soud na něj v úplnosti odkazuje, tento závěr odpovídá provedeným důkazům.
8. Odvolací soud souhlasí s právním závěrem okresního soudu, který v souladu s § 1140 odst. 2 o. z. vyhověl návrhu žalobkyně o její oddělení k části předmětného pozemku v rozsahu [číslo] m² ze spoluvlastnictví. Po rozhodnutí soudu nově zaměřený pozemek parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] oddělený z pozemku parc. č. [číslo] se stává výlučným vlastnictvím žalobkyně a zbylá část pozemku parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] o výměře [číslo] m² zůstává v podílovém spoluvlastnictví žalovaných.
9. Odvolací námitky žalovaných 1. a 12. neobstojí. Je nutno poukázat na ust. § 1150 o. z., dle kterého rozdělení společné věci není na újmu osobě, která má věcné právo ke společné věci. Stejné závady váznoucí na dosavadním pozemku totiž po oddělení budou zatěžovat i „nový“ pozemek žalobkyně parc. č. [číslo] Ve smyslu § 1150 o. z. vázne-li zástavní právo na společné věci, bude po rozdělení nadále váznout na všech nově vzniklých věcech, tedy i na nově odděleném pozemku. Smysl zástavního práva spočívá v tom, že zatěžuje nemovitost vůči každému jejímu vlastníku, na něhož byla převedena a vůči němuž zástavní právo působí.
10. S ohledem na shora uvedené závěry bylo napadené rozhodnutí potvrzeno jako věcně správné (§ 219 o. s. ř.)
11. V odvolacím řízení procesně úspěšná žalobkyně náhradu nákladů řízení nepožadovala a procesně neúspěšní žalovaní v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. na tyto náklady nemají nárok.