Výrok
I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku o lhůtě k plnění částek přisouzených výrokem I. rozsudku okresního soudu mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni pohledávku s příslušenstvím přisouzenou jí výrokem I. rozsudku okresního soudu v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč měsíčně, splatných vždy k poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž toto usnesení nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění
1. Napadeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 22 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 19 044,76 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), dále žalobu zamítl ohledně částky 84 446 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 38 844 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 50 001,87 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 8 945,47 Kč a úroku ve výši 19 % ročně z částky 61 344 Kč od [datum] do zaplacení (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Okresní soud splatnost dlužné částky v délce tří dnů od právní moci rozsudku nijak neodůvodnil.
2. Proti tomuto rozsudku, pouze však proti výroku I. v části týkající se lhůty k plnění, podala žalovaná včasné odvolání, v němž uvedla, že není schopna celý dluh zaplatit najednou a požadovala stanovení splátek ve výši 2 000 Kč. Současně uvedla, že se stále nachází ve stejné majetkové situaci, jakou zjistil okresní soud v průběhu řízení.
3. Žalobkyně k odvolání žalované uvedla, že navrhuje potvrzení rozsudku okresního soudu co do lhůty k plnění jako věcně zcela správného. Pro případ, že by žalovaná doložila důvodnost své žádosti o povolení splátek, požadovala stanovení splátek v minimální výši 2 000 Kč.
4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném výroku o lhůtě k plnění (a to ve výroku I., který jako jediný stanovoval žalované povinnost k plnění), včetně řízení předcházejícího a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.
5. Podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do 15 dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.
6. Jak vyplývá z § 160 odst. 1 o. s. ř., obecná lhůta pro splnění povinnosti stanovené soudním rozhodnutím činí 3 dny, splátky, stejně jako jiná, zpravidla delší lhůta k plnění, představují výjimku z tohoto pravidla. Při její aplikaci je zapotřebí dbát jak odůvodněných potřeb dlužníků, tak také oprávněných zájmů jejich věřitelů a splátky stanovit pouze v odůvodněných případech a v takové výši, aby mohly být povinným pravidelně dodržovány a aby se věřiteli dostalo úhrady jeho pohledávky v přiměřené lhůtě. Dlužníku je možno uložit plnění v měsíčních splátkách, které je schopen reálně plnit, a kterými nedojde k jeho nepřiměřenému zvýhodnění na úkor věřitele, a to s přihlédnutím k okolnostem vzniku splatného závazku, jeho výši i době prodlení.
7. Žalovaná požádala o stanovení splátek ve výši 2 000 Kč měsíčně u dluhu, který spolu s úrokem z prodlení kapitalizovaným ke dni rozhodování odvolacího soudu dosahuje částky 46 400 Kč. Při výši splátky 2 000 Kč by tak byl dluh uhrazen zhruba v době dvou let, což by odpovídalo výše uvedené koncepci přiměřených splátek dluhu. Odvolací soud dále vycházel z okolnosti, že žalovaná má jako prodavačka u společnosti [právnická osoba] měsíční příjem v částce 17 000 Kč čistého měsíčně a průměrné měsíční výdaje v částce 7 741 Kč (za nájemné 5 732 Kč, za elektřinu ve výši 1 020 Kč, za plyn ve výši 190 Kč a za mobilní telefon 799 Kč). Odvolací soud proto s ohledem na tyto skutečnosti dospěl k závěru, že žalovaná má možnost při svých současných majetkových poměrech dluh splácet v měsíčních splátkách po 2 000 Kč měsíčně.
8. Odvolací soud proto s ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti v souladu s § 220 o. s. ř. rozsudek okresního soudu ve lhůtě k plnění stanovené ve výroku I. změnil a zavázal žalovanou k placení ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně. Současně pak stanovil, že pokud žalovaná nezaplatí byť jen jedinou splátku, stane se splatným celý dluh najednou.
9. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž procesně plně úspěšné žalované v souvislosti s odvolacím řízením žádné náklady nevznikly. Odvolací soud proto rozhodl tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.