15 CO 110/2022

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 30 995 Kč s úrokem ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), dále žalobu zamítl ohledně částky 25 713,42 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 31 495 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 4 845,86 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 981,46 Kč, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 31 495 Kč od [datum] do [datum] a z částky 500 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 31 495 Kč od [datum] do zaplacení (výrok II.), současně nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.) a zavázal žalobkyni zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 567 Kč (výrok IV.). Ohledně lhůty splatnosti částky přiznané žalobkyni ve výroku I. svého rozsudku okresní soud nic neuvedl.

2. Proti tomuto rozsudku, pouze však proti výroku o lhůtě k plnění dlužné částky včetně úrokového příslušenství, podal žalovaný včasné odvolání, jímž se domáhal povolení splátek s tím, že je nezaměstnaný. Současně uvedl, že v [měsíc] [rok] a [měsíc] [rok] zaplatil žalobkyni vždy splátku ve výši 500 Kč.

3. Žalobkyně k odvolání žalovaného uvedla, že navrhuje potvrzení rozsudku okresního soudu co do lhůty k plnění jako věcně zcela správného. Pro případ, že by žalovaný doložil důvodnost své žádosti o povolení splátek, požadovala stanovení splátek v minimální výši 1 200 Kč.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném výroku o lhůtě k plnění (a to ve výroku I., který jako jediný stanovoval žalovanému povinnost k plnění), včetně řízení předcházejícího a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

5. Podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do 15 dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.

6. Jak vyplývá z § 160 odst. 1 o. s. ř., obecná lhůta pro splnění povinnosti stanovené soudním rozhodnutím činí 3 dny, splátky, stejně jako jiná, zpravidla delší lhůta k plnění, představují výjimku z tohoto pravidla. Při její aplikaci je zapotřebí dbát jak odůvodněných potřeb dlužníků, tak také oprávněných zájmů jejich věřitelů a splátky stanovit pouze v odůvodněných případech a v takové výši, aby mohly být povinným pravidelně dodržovány a aby se věřiteli dostalo úhrady jeho pohledávky v přiměřené lhůtě. Za takovou přiměřenou lhůtu je běžně považována lhůta dvou let. Dlužníku je možno uložit plnění v měsíčních splátkách, které je schopen reálně plnit, a kterými nedojde k jeho nepřiměřenému zvýhodnění na úkor věřitele, a to s přihlédnutím k okolnostem vzniku splatného závazku, jeho výši i době prodlení.

7. Žalovaný v rámci odvolacího řízení požádal o stanovení splátek u dluhu, který (jak na jistině s úrokovým příslušenstvím, tak na náhradě nákladů řízení) ke dni rozhodování odvolacího soudu činí zhruba částku 34 300 Kč. Při výši tohoto dluhu a délce jeho splácení odpovídající koncepci přiměřených splátek dluhu (tedy splacení dluhu do 24 měsíců), by bylo nutno stanovit výši splátky v částce zhruba 1 500 Kč měsíčně, a to bez zohlednění dalšího nabíhajícího úroku z prodlení. Odvolací soud má za to, že žalovaný v současné době deklaroval, že je schopen splácet dluh ve splátkách po 500 Kč měsíčně, což doložil i dvěma doklady o zaplacení splátky v této výši žalobkyni v [měsíc] [rok] a [měsíc] [rok]. Žalovaným tímto způsobem požadovaná výše splátek je tak zcela zjevně neadekvátní výši dluhu. Navíc žalovaný nijak netvrdil, natož aby prokázal, jaké jsou jeho současné majetkové poměry. Žalovaný byl odvolacím soudem vyzván, aby ve lhůtě 5 dnů uvedl a doložil své pravidelné měsíční příjmy a výdaje. Tato výzva byla žalovanému doručena dne [datum], avšak žalovaný na ni nijak nereagoval. Tudíž nijak neprokázal, že by vůbec bylo namístě uvažovat o tom, že by s ohledem na jeho majetkové poměry zde byl prostor pro využití dobrodiní splátek. Odvolací soud tak nemohl dospět k jinému závěru než tomu, že zde není dán jakýkoliv prostor pro stanovení splátek žalovanému ve výši, které by bylo možno v této věci považovat za přiměřené.

8. Odvolací soud proto s ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti v souladu s § 219 o. s. ř. rozsudek okresního soudu ve lhůtě k plnění stanovené ve výroku I. jako zcela správný potvrdil.

9. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný byl se svým odvoláním plně procesně neúspěšný, a proto byl zavázán zaplatit žalobkyni veškeré náklady, které jí v souvislosti s odvolacím řízením vznikly. Předmětem odvolacího řízení byla pouze lhůta splatnosti částky stanovené rozsudkem okresního soudu, a proto odvolací soud považuje ve smyslu § 1 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 4. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“) za tarifní hodnotu částku 10 000 Kč, a to s ohledem na skutečnost, že hodnotu předmětu řízení nelze v tomto případě vyjádřit penězi. Náklady odvolacího řízení žalobkyně činí celkem částku 1 271 Kč a sestávají z odměny za úkon právní služby ve výši poloviny mimosmluvní odměny za sepis vyjádření k odvolání žalovaného proti výroku nikoliv ve věci samé (dle § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu), tj. 750 Kč, dále z jedné paušální náhrady hotových výdajů advokáta dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč a z náhrady za 21% DPH z těchto částek ve výši 221 Kč.

10. Lhůta k plnění u nároku na náhradu nákladů řízení dle výroku II. tohoto usnesení v délce tří dnů byla odvolacím soudem stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na všechny výše stanovené skutečnosti, neboť pro stanovení lhůty delší, či povolení splátek, nebyl shledán jakýkoliv důvod.