15 CO 118/2022

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 25 171,94 Kč s úrokovým příslušenstvím (výrok I.) a současně nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Výrok o náhradě nákladů řízení okresní soud odůvodnil tím, že žalobkyně sice byla ve věci plně procesně úspěšná, avšak současně zde jsou důvody hodné zvláštního zřetele odůvodňující postup podle § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Tyto důvody nezaviněné žalovanou spočívají zejména v tom, že žalovaná, jíž bylo doručováno do místa jejího trvalého pobytu, se fakticky neměla možnost seznámit s nároky uplatňovanými žalobkyní, neboť zásilky adresované žalované přebírala její sestra, která také jménem žalované psala soudu vyjádření. Okresní soud rovněž přihlédl k tomu, že žalovaná nárok žalobkyně uplatněný žalobou v konečném důsledku uznala, přičemž dovodil, že pokud by se sestra žalované nedopustila jednání dosahujícího trestněprávní rozměry, mohlo dojít k uspokojení nároku žalobkyně i bez podání žaloby a zahájení řízení.

2. Proti výroku rozsudku o náhradě nákladů řízení podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala jeho změny tak, aby jí byl přiznán nárok na náhradu nákladů řízení. Tento svůj návrh odůvodnila s tím, že nebyly splněny podmínky pro aplikaci § 150 o. s. ř. Žalobkyně byla totiž nucena podat žalobu s ohledem na okolnost, že žalovaná nesplnila své smluvní povinnosti, tedy z důvodů, které neleží na straně žalobkyně. Bylo by proto nespravedlivé, pokud by žalobkyni nebyl přiznán nárok na náhradu nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť byla v řízení plně procesně úspěšná.

3. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nijak nevyjádřila.

4. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí okresního soudu ve výroku II. včetně řízení jeho vydání předcházejícího. Přitom postupoval v souladu s § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř., přičemž vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. neshledal a tyto nebyly ani žádným z účastníků namítány. Odvolací soud pak rozhodl o odvolání bez nařízení jednání v souladu s § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř., přičemž odvolání žalobkyně shledal důvodným.

5. Odvolací soud sdílí závěr okresního soudu, že žalobkyně byla v prvostupňovém řízení zcela procesně úspěšná a dle § 142 odst. 1 o. s. ř. by jí proto měla náležet plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. Odvolací soud však již nemá za to, že by zde byly takové důvody zvláštního zřetele hodné, které by odůvodňovaly aplikaci § 150 o. s. ř. a v důsledku toho nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení žalobkyni. Odvolací soud, na rozdíl od soudu okresního, neshledává tyto důvody v tom, že sestra žalované přebírala za žalovanou poštu, a že dokonce komunikovala se soudem. Tyto okolnosti jsou sice politováníhodné, nicméně nelze je jakkoliv připisovat k tíží žalobkyně, která je nijak nezavinila. K tíži žalobkyně pak rovněž nelze přičíst okolnost, že žalovaná v průběhu řízení nárok žalobkyně uznala, neboť samotné uznání nároku není možno považovat za uspokojení nároku žalobkyně, k němuž dosud nedošlo. Nelze tak jakkoliv dovodit, že i kdyby se žalovaná dozvěděla o existenci nároku žalobkyně, byla by ho uspokojila, a to bez nutnosti zahájení a vedení tohoto řízení. S ohledem na tyto skutečnosti tak odvolací soud dovodil, že je namístě přiznat žalobkyni nárok na plnou náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř.

6. Výši těchto nákladů je nutno v souladu s § 151 odst. 2 věta prvá, část za středníkem, o. s. ř. určit podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ advokátní tarif“), a to v tomto konkrétním případě u prvních tří úkonů právní služby (převzetí a přípravu věci, sepis předžalobní výzvy a sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) dle § 14b advokátního tarifu Odvolací soud má totiž za to, že návrh na vydání elektronického platebního rozkazu je nutno v tomto případě považovat za formulářovou žalobu. Ustanovení § 14b advokátního tarifu, které se nijak nedotýká ústavně zaručeného práva na právní zastoupení (čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), stanoví specifické sazby mimosmluvní odměny a výši náhrady paušálních výdajů za úkony právní služby do podání návrhu na zahájení řízení zahájených návrhem podaným na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, a to stupňovaně podle předmětu řízení. Aplikace uvedeného ustanovení předpokládá kumulativní splnění podmínek své použitelnosti v podobě návrhu podaném na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech, používaných opakovaně týmž žalobcem, který v řízení dosáhl procesního úspěchu a předmět řízení nepřevyšující částku 50 000 Kč a uplatní se obecně ve všech případech, na které hypotéza uvedené normy dopadá, bez možnosti úvahy soudu o její použitelnosti či jakékoliv moderace. Pokud jde o definici pojmu návrh podaný na ustáleném vzoru, kterou posuzované ustanovení neobsahuje, je jím dle názoru odvolacího soudu pouze takový návrh, který se shoduje či významně blíží pojmu formulářová žaloba, jíž ústavněprávní judikatura (srov. nález Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11, bod 28) vymezuje jako návrh mající podobu využitého vzoru, jímž se odlišuje jen v minimální míře, aby mohl být návrh co do určitosti osob, účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován, základ právní argumentace včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Vymezení formulářové žaloby pak dále doznalo zpřesnění v nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 2985/14, bod 9, tak, že v případě sporu o jízdné a smluvní pokutu lze za konkrétní žalobní tvrzení považovat pouze uvedení linky hromadné dopravy použité bez platného jízdního dokladu, datum dopravní události a číslo hlášenky revizora, všechny ostatní údaje a tvrzení lze považovat za obecně uplatnitelná ve všech obdobných sporech. Z povahy věci je pak návrh ve formě formulářové žaloby totožným žalobcem využíván v řízeních opakovaně, a i když je žalobce zastoupen advokátem, je jeho vyhotovení úkonem administrativního charakteru, nikoliv úkonem právní služby.

7. S ohledem na strohost skutkových tvrzení v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu (bez označených důkazů zhruba v rozsahu jedné strany formátu A4) lze jen stěží dovodit, že by při jeho přípravě bylo nutno poskytnout odborné právní služby a nikoliv jen služby administrativního charakteru. Pokud se týče konkrétních skutkových tvrzení, pak žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu pouze uvedla datum uzavření smlouvy, výši poskytnutého úvěru, datum předčasného zesplatnění celého úvěru a výši dluhu. Ostatní skutková tvrzení je možno považovat za opakující se tvrzení, která je možno použít u jakéhokoliv jiného dlužníka. Takovouto činnost pak zcela jistě není možno považovat za náročný úkon právní služby, ale jen za mechanickou činnost administrativního charakteru.

8. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že v projednávané věci bylo řízení zahájeno návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu vyhotoveným na příslušném elektronickém formuláři, a to žalobkyní, která ve skutkově i právně obdobných věcech podává takové návrhy opakovaně, jak je krajskému soudu známo z jeho úřední činnosti. Tento názor považuje odvolací soud za zcela souladný s judikaturou Ústavního soudu týkající se rozhodování o náhradě nákladů řízení ve spotřebitelských vztazích i cílem, pro který bylo § 14b advokátního tarifu zákonodárcem přijato. Z judikatury Ústavního soudu (srov. usnesení ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. II. ÚS 249/2015) vyplývá, že § 14b advokátního tarifu nedopadá pouze na případy, kdy pohledávku vymáhá postupník nikoliv za účelem vymožení pohledávky jako takové, nýbrž za účelem zisku v podobě přiznaných nákladů řízení. Aplikaci tohoto ustanovení ve vztahu ke všem žalobcům, kteří uplatňují pohledávku formulářovou žalobou, včetně originárních věřitelů, tak Ústavní soud opakovaně shledal za ústavně konformní.

9. Za první tři úkony právní služby (převzetí a přípravu věci, sepis předžalobní výzvy a sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) tedy žalobkyni náleží náhrada nákladů za právní zastoupení dle § 14b odst. 1 bod 2. advokátního tarifu, tedy ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby (při tarifní hodnotě 25 171,94 Kč), tedy v celkové částce 900 Kč. Současně pak žalobkyni náleží náhrada paušálních výdajů jejího zástupce ve výši 100 Kč za každý ze shora uvedených úkonů, a to dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu.

10. Za každý z dalších úkonů právní služby pak již náleží zástupci žalobkyně odměna ve smyslu § 14b odst. 3 ve spojení s § 8 odst. 1 a § 7 bod 5. advokátního tarifu ve výši 2 140 Kč (z tarifní hodnoty 25 171,94 Kč). Zástupce žalobkyně přitom v řízení po podání žaloby učinil účelně celkem 2 úkony právní služby, a to sepis podání ze dne [datum] (dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu), v němž reagoval na námitku promlčení vznesenou žalovanou a dále účast u jednání okresního soudu dne [datum] (dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu) Odvolací soud má za to, že za účelně vynaložený úkon právní služby nelze považovat sepis podání ze dne [datum], v němž žalobkyně (byť na výzvu soudu), uvedla skutečnosti, které měla uvést již v samotném návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Odměna advokáta za výše uvedené dva úkony právní služby tak činí částku 4 280 Kč, přičemž k ní rovněž náleží paušální náhrada výdajů zástupce žalobkyně v celkové výši 600 Kč, tedy ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu za každý z výše uvedených dvou úkonů právní služby. Celkové náklady za právní zastoupení žalobkyně činí částku 6 080 Kč. Žalobkyně má dále nárok na náhradu za 21% DPH z výše uvedené částky ve výši 1 277 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř) a na zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 1 008 Kč Celkem má tedy žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 8 365 Kč.

11. Odvolací soud z výše uvedených důvodů výrok rozsudku o náhradě nákladů řízení v souladu s § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení.

12. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla v odvolacím řízení plně procesně úspěšná. Předmětem odvolacího řízení byl pouze výrok o náhradě nákladu řízení, přičemž za tarifní hodnotu je nutno považovat částku, která byla na náhradě nákladů řízení přiznána odvolacím soudem, tedy částku 8 365 Kč Náklady odvolacího řízení žalobkyně tak činí celkem částku 1 271 Kč a sestávají z odměny za úkon právní služby ve výši poloviny mimosmluvní odměny za sepis odvolání proti výroku nikoliv ve věci samé (dle § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu), vyměřeno z tarifní hodnoty 8 365 Kč, tj. 750 Kč, dále z jedné náhrady hotových výdajů advokáta dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč a z náhrady za 21% DPH z těchto částek ve výši 221 Kč.

13. Lhůta k plnění je stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci tohoto usnesení, neboť pro stanovení lhůty delší či povolení splácení dluhu ve splátkách neshledal odvolací soud žádných důvodů, ostatně ani sama žalovaná se nedomáhala v rámci odvolacího řízení, aby jí bylo povoleno splácet náhradu nákladů řízení ve splátkách.