Výrok
I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku III. mění následovně:
Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 221 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 968 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění
1. Odvoláním napadeným rozsudkem zavázal okresní soud žalovaného zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.), dále žalobu zamítl ohledně částky 5 642,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 2 042,70 Kč od [datum] do zaplacení (výrok II.) a současně žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Nákladový výrok okresní soud odůvodnil ve smyslu § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) tím, že žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná ohledně částky 6 000 Kč z celkového předmětu řízení ve výši 11 642,70 Kč, tedy byla procesně úspěšná v rozsahu 51,5 %.
2. Proti tomuto rozsudku, avšak pouze proti výroku III. o náhradě nákladů řízení, podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalobkyně namítala, že v řízení je nutno náhradu nákladů řízení posoudit samostatně u každého z žalobou uplatněných nároků, a to včetně požadovaného příslušenství, jak uvedl Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08. Ohledně nároku na vrácení plnění ze smlouvy o zápůjčce byla žalobkyně v řízení úspěšná co do částky 7 103,34 Kč (co do částky 6 000 Kč na jistině a co do 1 103,34 Kč na úroku z prodlení kapitalizovaném ke dni rozhodnutí okresního soudu - [datum]). Naopak neúspěšná byla co do částky 3 018,33 Kč (co do 2 642,70 Kč na jistině a co do 375,63 Kč jako kapitalizovaném úroku z prodlení ke dni [datum]). Po odečtení procesního úspěchu žalobkyně v rozsahu 70,18 % a jejího procesního neúspěchu v rozsahu 29,82 %, je možno dospět k závěru, že žalobkyně má vůči žalované ohledně pohledávky 1 nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 40,36 %. Ve vztahu ke druhému nároku ze smluvní pokuty ve výši 3 000 Kč byl sice procesně úspěšný žalovaný, avšak s ohledem na okolnost, že mu v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly, nelze mu přiznat nárok na náhradu nákladů řízení o této pohledávce.
3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.
4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v nákladovém výroku III. včetně řízení jeho vydání předcházejícího. Přitom postupoval v souladu s § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř., přičemž vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. neshledal a tyto nebyly ani žádným z účastníků namítány. Odvolací soud pak rozhodl o odvolání bez nařízení jednání v souladu s § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř., přičemž odvolání žalobkyně shledal důvodným.
5. Předně odvolací soud konstatuje, že je oprávněn v rámci podaného odvolání přezkoumávat rozhodnutí okresního soudu o nákladech řízení, které může také změnit a samostatně náhradu nákladů řízení stanovit, jak vyplývá z § 224 odst. 1 o. s. ř.
6. Odvolací soud souhlasí se žalobkyní v tom, že v souladu s výše zmíněným nálezem Ústavního soudu je při rozhodování o náhradě nákladů řízení nutno vycházet ze skutečnosti, že předmětem řízení byly různé nároky se samostatným skutkovým základem, byť vycházející z téže smlouvy o spotřebitelském úvěru. Nejednalo se však pouze o dva nároky, jak tvrdila, nýbrž o nároků šest, a to nároku na jistinu zápůjčky ve výši 6 000 Kč (včetně úroku z prodlení ve výši 8 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení) - dále jen„ pohledávka 1“, dále nároku na smluvní pokutu ve výši 3 000 Kč - dále jen„ pohledávka 2“, dále nároku na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 042,70 Kč (včetně požadovaného úroku z prodlení z této částky ve výši 8 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení) - dále jen„ pohledávka 3“ a nároku na poplatek za každou ze tří upomínek po 200 Kč v celkové výši 600 Kč - dále jen„ pohledávky 4 až 6“.
7. Pokud se týče pohledávky 1, pak byla žalobkyně plně procesně úspěšná, a to co do zaplacení jistiny ve výši 6 000 Kč a úroku z prodlení ve výši 8 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (tedy v celkové výši kapitalizované ke dni [datum] v částce 7 103,34 Kč).
8. Pokud se týče pohledávek 2 až 6, pak ohledně nich byla žalobkyně plně procesně neúspěšná a měla by nahradit žalovanému náklady mu vzniklé v řízení o těchto pohledávkách. Vzhledem k tomu, že žalovanému však v řízení žádné náklady nevznikly, je možno dospět k závěru, že žalovaný nemá vůči žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení o pohledávkách 2 až 6.
9. Žalobkyni vznikly v řízení celkové náklady ve výši 2 252 Kč sestávající z odměny advokáta za první tři úkony právní služby, a to přípravu a převzetí zastupování, sepis předžalobní upomínky a sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve smyslu § 14b odst. 1 bod 2. advokátního tarifu po 300 Kč (při tarifní hodnotě 11 642,70 Kč), dále z režijních paušálů k uvedeným třem úkonům právní služby dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu po 100 Kč, z náhrady za 21% DPH z výše uvedené částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč a ze soudního poplatku zaplaceného za žalobu ve výši 800 Kč Odvolací soud má za to, že za účelně vynaložený úkon právní služby není možno považovat podání žalobkyně ze dne [datum], neboť jím žalobkyně pouze doplnila skutečnosti, které měla uvést již v samotném návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.
10. Pokud se týče závěru, že za první tři úkony právní služby je nutno přiznat odměnu dle § 14b advokátního tarifu, uvádí odvolací soud následující. Řízení bylo dle odvolacího soudu zahájeno návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu vyhotoveném na příslušném elektronickém formuláři, a to žalobkyní, která ve skutkově i právně obdobných věcech podává obdobné návrhy opakovaně, jak je odvolacímu soudu známo z jeho úřední činnosti. Návrhy, jimiž žalobkyně uplatňuje nároky ze smluv, ve kterých žalobkyně jakožto postupitel původní úvěrující uplatňuje nároky ze smluv o spotřebitelském úvěru, mají podobu ustáleného vzoru a liší se pouze údaji o žalovaném tak, jak formulářovou žalobu definuje judikatura Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 29. 3. 2012 ve věci sp. zn. I. ÚS 3923/2011, bod 28., či bod 9. nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014 ve věci sp. zn. III. ÚS 2985/14). V judikatuře Ústavního soudu je přitom návrh podaný na ustáleném vzoru vymezen tak, že se jedná o návrh mající podobu využitého vzoru, jenž se odlišuje jen v minimální míře, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován. Základ právní argumentace včetně její stylizace a formálního vyjádření však bývá totožný či jen s drobnými odchylkami. Z povahy věci je pak návrh ve formě formulářové žaloby totožným žalobcem využíván v řízeních opakovaně, a byť je žalobce v řízení zastoupen advokátem, je jeho vyhotovení úkonem spíše administrativního charakteru, nikoliv úkonem právní služby. Takové úkony právní služby jsou pak honorovány nižšími sazbami mimosmluvní odměny tak, jak stanoví § 14b advokátního tarifu, který, aniž by se dotýkal ústavně zaručeného práva na právní zastoupení (článek 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), stanoví specifické sazby mimosmluvní odměny a výši náhrady paušálních výdajů za úkony právní služby do podání návrhu na zahájení řízení v řízeních zahájeným návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných, a to stupňovaně podle předmětu řízení. Aplikace uvedeného zákonného ustanovení předpokládá kumulativní splnění podmínek své použitelnosti v podobě návrhu podaném na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech, používané opakovaně týmž žalobcem, který v řízení dosáhl procesního úspěchu, a předmět řízení nepřevyšující částku 50 000 Kč a uplatní se obecně ve všech případech, na které hypotéza uvedené normy dopadá, bez možnosti úvahy soudu o jeho použitelnosti či jakékoliv moderace (na rozdíl od koncepce § 150 o. s. ř.), tedy nikoliv výjimečně. V souladu s výše uvedeným tak odvolací soud považuje řízení v této věci za zahájené návrhem, který splňuje definici uvedenou v § 14b advokátního tarifu, tedy v podobě tzv. formulářové žaloby.
11. Za účelem zjištění, jaká část se shora vyčíslených nákladů řízení vzniklých žalobkyni v řízení před okresním soudem připadá na řízení o tom kterém jednotlivém nároku se samostatným skutkovým základem, odvolací soud určil procentuální výši jednotlivých nároků ve vztahu k celkem uplatněné částce ve výši 13 121,67 Kč tak, že pohledávka 1 kapitalizovaná ke dni [datum] činila 7 103,34 Kč (tedy 54,2 % z celku), pohledávka 2 činila 3 000 Kč (tedy 22,9 % z celku), pohledávka 3 kapitalizovaná ke dni [datum] činila 2 418,33 Kč (tedy 18,4 % z celku) a každá z pohledávek 4 až 6 činila 200 Kč (tedy 1,5 % z celku).
12. Na pohledávku 1 žalobkyně tedy s ohledem na výše uvedené skutečnosti připadá z celkové výše nákladů řízení 54,2 %, tedy z částky 2 252 Kč částka 1 221 Kč. Žalovaný je tak povinen nahradit žalobkyni na nákladech tohoto řízení částku 1 221 Kč. V tomto smyslu proto odvolací soud změnil dle § 220 o. s. ř. nákladový výrok III. rozsudku okresního soudu.
13. O náhradě nákladů odvolacího řízení pak bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně úspěšné žalobkyni byla na náhradě nákladů odvolacího řízení přiznaná částka 968 Kč Tyto náklady sestávají z odměny advokáta za úkon právní služby ve výši poloviny mimosmluvní odměny za sepis odvolání proti výroku nikoliv ve věci samé (dle § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu, vyměřeno z tarifní hodnoty 1 221 Kč představující předmět řízení - náklady přisouzené odvolacím soudem, tj. 500 Kč, dále z jedné náhrady hotových výdajů advokáta dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč a z náhrady za 21% DPH z těchto částek ve výši 168 Kč.