15 CO 155/2022

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 10 395 Kč s úrokovým příslušenstvím (výrok I.), dále zamítl žalobu ohledně zaplacení částky 30 405 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 331,08 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 12 761,96 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 23 541,22 Kč od [datum] do [datum] a z částky 13 146,22 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 28 % ročně z částky 23 541,22 Kč od [datum] do zaplacení (výrok II.), dále žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.) a současně zavázal žalobkyni doplatit státu na soudním poplatku za podanou žalobu částku 285 Kč (výrok IV.). Povinnost doplatit soudní poplatek odůvodnil okresní soud tím, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, neboť žalobkyně neuvedla potřebná skutková tvrzení. Žalobkyni vznikla ve smyslu Položky 2 bod 2. Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen„ ZSoP“) povinnost doplatit soudní poplatek, a to ve výši 285 Kč, neboť celková výše soudního poplatku činí částku 1 917 Kč (5 % z částky 38 330 Kč) a žalobkyně dosud zaplatila pouze částku 1 632 Kč.

2. Proti výroku IV. tohoto rozsudku si podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala jeho změny tak, že žalobkyni bude vrácen přeplatek na soudním poplatku ve výši 285 Kč. Tento svůj návrh odůvodnila tím, že v daném případě nebyly splněny podmínky pro doměření soudního poplatku, jelikož dle Položky 2 bod 2. Sazebníku poplatků lze žalobkyni doměřit soudní poplatek do výše Položky 1 Sazebníku poplatků pouze v případě, kdy soud nevydá platební rozkaz a pokračuje v řízení. V dané věci však platební rozkaz vydán byl (dne 9. 9. 2021, č. j. 17 C 152/2021-15), a proto nelze žalobkyni soudní poplatek doměřit. Žalobkyně již přitom z opatrnosti doplatek soudního poplatku v mezidobí zaplatila.

3. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu (tj. ve výroku IV.), a to včetně řízení jeho vydání předcházejícího. Přitom postupoval v souladu s § 212a odst. 1, 5 a 6 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dál jen „o. s. ř.“), přičemž vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. neshledal a tyto nebyly ani namítány. Odvolací soud pak rozhodl o odvolání bez nařízení jednání v souladu s § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř., přičemž odvolání žalobkyně neshledal důvodným.

4. Odvolací soud na úvod podotýká, že institut doměření soudního poplatku za podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu v případě nevydání platebního rozkazu dle Položky 2 bod 2. Sazebníku poplatků byl do právního řádu včleněn s účinností od 1. 9. 2011 zákonem č. 218/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Jak pak vyplývá z důvodové zprávy k této novele ZSoP, uvedená novela nadále zvýhodňuje návrh na vydání elektronického platebního rozkazu oproti návrhu na vydání platebního rozkazu v listinné podobě. V souvislosti s nejasnostmi ohledně doměřování soudního poplatku v případě jeho nevydání bylo výslovně zakotveno jeho doměření, avšak pouze v případech, kdy soud platební rozkaz nevydá, ať již proto, že platební rozkaz vydat nelze nebo soud využije svého práva a platební rozkaz nevydá. Také je nově jasně stanoveno, že zvýhodněná sazba soudního poplatku se vztahuje pouze na ty navrhovatele, kteří návrh odešlou prostřednictvím k tomu určeného webového rozhraní, neboť pouze takto odeslaný návrh znamená usnadnění práce pro soudy, které získají řadu dat do svých informačních systémů, aniž by je musely znovu pracně vyplňovat. V současnosti totiž někteří navrhovatelé odesílají elektronické formuláře e-mailem nebo je dokonce tisknou a posílají v listinné podobě a žádají, aby byl takový návrh zpoplatněn rovněž touto zvýhodněnou sazbou.

5. Jak tedy nade vši pochybnost vyplývá z výše uvedené důvodové zprávy, zákonodárce měl v úmyslu zvýhodnit nižší sazbou soudního poplatku podávání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který je pro soud jednodušší na zpracování, a to oproti zpracování návrhů na vydání„ klasických“ platebních rozkazů v listinné podobě. I když je v rámci položky 2 bod 2. Sazebníku zmíněn pouze platební rozkaz a nikoliv elektronický platební rozkaz, je zcela evidentní, že zákonodárce měl v tomto ustanovení na mysli elektronický platební rozkaz. Jinak by totiž toto ustanovení nedávalo žádný smysl a navíc by jiný výklad byl zcela zjevně v rozporu s důvodnou zprávou zmíněnou shora.

6. Pokud je tedy stanovena povinnost doplatit soudní poplatek v případě nevydání platebního rozkazu, je zcela evidentní, že tím zákonodárce neměl na mysli situaci nastalou v tomto řízení. V ní nebyl vydán elektronický platební rozkaz, ale po doplnění potřebných skutkových tvrzení ze strany žalobkyně v „ klasickém“ rozkazním řízení (tedy již nikoliv v průběhu elektronického rozkazního řízení) byl vydán„ klasický“ platební rozkaz. Tím, že žalobkyně neuvedla ve svém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu veškerá potřebná tvrzení tak, aby mohl být ve věci vydán elektronický platební rozkaz, nevyužila dobrodiní poskytnuté jí zákonodárcem v podobě slevy na soudním poplatku. Pokud byl spis následně převeden do„ klasického“ řízení, v jehož rámci byl vydán„ klasický“ platební rozkaz, nelze již mít za to, že by měla být žalobkyně zvýhodněna v rámci sazby soudního poplatku.

7. Pokud okresní soud výrokem IV. svého platebního rozkazu doměřil žalobkyni soudní poplatek do výše 1 917 Kč (tedy ve výši 285 Kč jako rozdílu částky 1 917 Kč a původního soudního poplatku vyměřeného a zaplaceného v částce 1 632 Kč), je jeho rozhodnutí věcně zcela správné a jako takové bylo výrokem I. tohoto usnesení dle § 219 o. s. ř. potvrzeno.

8. Žalobkyně byla se svým odvoláním plně procesně neúspěšná, a protože se žalovaná o podaném odvolání ani nedozvěděla, rozhodl odvolací soud ve smyslu § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.