15 CO 220/2022

Odůvodnění

1. Napadeným usnesením okresní soud nařídil soudní prodej zástavy, a to pozemku parc. č. St. [parcelní číslo] o výměře 186 m2, jehož součástí je stavba [obec], [číslo popisné], rodinný dům, pozemku parc. [číslo] o výměře 397 m2, pozemku parc. [číslo] o výměře 1 580 m2, pozemku parc. [číslo] o výměře 848 m2, vše v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaných na listu vlastnictví [číslo] u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Olomouc, a to k uspokojení pohledávky zástavní věřitelky za obligačním dlužníkem, společností [právnická osoba], [IČO], na zaplacení částky 1 571 595,13 Kč s úrokem ve výši 3,59 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 13,59 % ročně z téže částky za dobu od [datum] do zaplacení a dále částky 5 434 Kč.

2. Proti tomuto usnesení podala zástavní dlužnice včasné odvolání, ve kterém namítala nedostatek své pasivní věcné legitimace, když z náhledu do [anonymizováno] obchodního rejstříku ([anonymizována tři slova]) se podává, že společnost ke dni vydání rozhodnutí přestala být v tomto rejstříku registrována a neprochází lustrací. Namítala, že soud I. stupně z dostupného portálu Evropskée-Justice – Obchodní rejstříky – Vyhledávání podniků v EU (Europa EU) zjistil, že ke dni [datum] byla společnost zástavní dlužnice vyhledána s poznámkou„ v likvidaci“ ([právnická osoba] [anonymizována tři slova] [anonymizováno]). Vzhledem k důvodným pochybnostem o existenci zástavní dlužnice pak tato navrhla k důkazu vyžádat spis italského rejstříkového soudu, ze kterého by bylo možno učinit jednoznačné zjištění, zda již byl či nebyl ukončen proces likvidace zástavní dlužnice a zda je dána její pasivní legitimace či zda existuje osoba oprávněná za zástavní dlužnici jednat, případně zda je založeno právní nástupnictví zástavní dlužnice. Soud I. stupně tento důkazní návrh zástavní dlužnice bez dalšího zamítl, ani neprovedl oficiální dotaz na [anonymizováno] rejstříkový soud. Spokojil se pouze s informacemi získanými na internetu neoficiální cestou, které mají vždy pouze informativní charakter. Dle zástavní dlužnice tedy okresní soud dostatečným způsobem nepostavil najisto, zda zástavní dlužnice bez jakýchkoliv pochybností existuje a je nadána procesní subjektivitou. Nebyl proto úplně zjištěn skutkový stav a řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, mohlo také dojít k nesprávnému právnímu posouzení věci.

3. K odvolání zástavní dlužnice zástavní věřitelka navrhla potvrzení napadeného usnesení jako správného. Vyjádřila souhlas s argumentací okresního soudu obsaženou v odstavci 6 odůvodnění jeho rozhodnutí, ze kterého je zcela jasné, jak soud postupoval při zjišťování pasivní legitimace zástavní dlužnice, kdy tuto posoudil zcela dostatečně. Poukázala na znění ust. § 132 o. s. ř., ze kterého zcela jednoznačně vyplývá, že důkazy hodnotí soud podle své úvahy. Takto okresní soud postupoval, když se rozhodl přihlédnout k důkazu pořízenému z portálu Evropské justicee-Justice – Obchodní rejstříky – Vyhledávání podniků v EU, a to na základě dotazů na mezinárodní odbor civilní Ministerstva spravedlnosti ČR. Současně se zástavní věřitelka odvolala na princip materiální publicity s tím, že evropská e-Justice je společným rejstříkem, který propojuje obchodní rejstříky zemí napříč EU a obsahuje mimo jiné i údaje z [anonymizováno] a českého obchodního rejstříku. Zástavní věřitelka tedy má za to, že údaje obsažené v tomto rejstříku lze považovat za správné s tím, že dále odkázala na směrnici 217/1132 a nařízení 2015/884, ze kterých je patrné, jakým způsobem portál e-Justice funguje a že informace v něm obsažené jsou zcela věrohodné. Z portálu e-Justice je pak i k datu [datum] jasné, že zástavní dlužnice je sice v likvidaci, ale jako právnická osoba nezanikla a je proto také pasivně legitimována a může být účastníkem soudního řízení. Současně zástavní věřitelka popřela, že by se soud I. stupně nevypořádal s důkazními návrhy zástavní dlužnicí, když naopak přihlédl k důkazům navrhovaným oběma stranami. Zdůraznila, že prokazování bez jakýchkoliv pochybností se v právním řádu České republiky vyskytuje pouze v trestním právu. V opačných případech postačuje mírnější forma prokázání, než je forma„ bez jakýchkoliv pochybností“. Současně zástavní věřitelka namítala, že odvolání zástavní dlužnice není důvodné, neboť důvody jí uváděné nelze podřadit pod žádný z důvodů odvolání, které jsou uvedeny v § 205 odst. 2 o. s. ř. a poukázala také na zcela patrnou účelovost jednání zástavní dlužnice, když veškeré převody majetku, přeshraniční fúze a následná probíhající likvidace měly vždy za účel znemožnit věřitelům efektivní vymáhání jejich pohledávek a jejich uspokojení z předmětu zajištění.

4. Odvolací soud přezkoumal usnesení okresního soudu, včetně řízení jeho vydání předcházejícího, ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu dospěl k závěru, že odvolání zástavní dlužnice je důvodné pouze částečně a z jiných než z uplatněných důvodů.

5. K otázce splnění podmínek řízení odvolací soud konstatuje, že souhlasí se závěrem soudu okresního, že pro toto řízení je dána mezinárodní příslušnost soudů České republiky, kterou však na rozdíl od soudu I. stupně odvolací soud vyvozuje z článku 24 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, který pro toto řízení stanoví mezinárodní příslušnost soudů České republiky jako výlučnou, neboť předmětem řízení je realizace zástavního práva, tedy věcného práva k nemovitosti, jež se nachází na území České republiky.

6. Naopak v řízení nebylo zapotřebí, přes existenci mezinárodního procesního prvku (zástavní dlužnice je cizozemskou korporací), řešit aplikaci mezinárodních kolizních norem, neboť jak úvěrová smlouva, tak i smlouva zástavní zakládající realizované zástavní právo byly uzavřeny mezi tuzemskými subjekty podle právního řádu České republiky a vstupem zahraniční právnické osoby do zajišťovacího vztahu na pozici zástavce se charakter takto založeného vztahu podle vnitrostátního práva, a tímto právem se řídícího, nemění.

7. Stejně tak k odvolací námitce zástavní dlužnice odvolací soud uvádí, že ve shodě se soudem okresním považuje za naplněnou podmínku řízení spočívající v procesní způsobilosti zástavní věřitelky, která je prokázána výpisem z obchodního rejstříku [anonymizováno] republiky ([anonymizována tři slova]) pořízeným z portálu Evropské e-Justice (europa.eu), o jehož správnosti nemá odvolací soud, stejně jako soud okresní, žádné pochybnosti, aniž by v tomto směru považoval za nezbytné provádět další dokazování. Z uvedeného výpisu vyplynulo, že jak k datu rozhodování okresního soudu, tak i ke dni rozhodnutí soudu odvolacího, je v obchodním rejstříku [anonymizováno] republiky společnost zástavní dlužnice zapsána jako společnost v likvidaci, přičemž tak, jak již správně uvedl i okresní soud, podle [anonymizováno] práva (konkrétně [ustanovení pr. předpisu] – [anonymizována dvě slova]) společnost ztrácí subjektivitu, tedy právní osobnost až okamžikem výmazu z obchodního rejstříku, k čemuž podle aktuálních informací dosud nedošlo. Přesvědčení odvolacího soudu o správnosti shora uvedeným způsobem pořízeného výpisu z obchodního rejstříku [anonymizováno] republiky ve vztahu k zástavní dlužnici přitom plyne z pravidel stanovených Směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2017/1132 ze dne [datum], konkrétně z článků 16, 18, 20 a 22, které stanoví pravidla pro zveřejňování informací v obchodních či podnikových rejstřících členských zemí Evropské unie, systému propojení rejstříků těchto států, včetně toho, že informace o výmazu společnosti z rejstříku po ukončení jakéhokoliv likvidačního či insolvenčního řízení musí být bezodkladně zveřejněna a dostupná právě v systému propojení obchodních rejstříku členských zemí Evropské unie. Současně v řízení nebyl předložen žádný důkaz ani nevyšly najevo skutečnosti svědčící o opaku, tedy o ukončení likvidace zástavní dlužnice a jejím výmazu z [anonymizováno] obchodního rejstříku. K tomu pak odvolací soud na upřesnění dodává, že otázka právní subjektivity zástavní dlužnice je otázkou, jak shora uvedeno, splnění podmínek řízení a nikoliv otázkou věcné legitimace v řízení, která je daná okruhem účastníků hmotněprávního vztahu, o který v řízení jde. V případě realizace zástavního práva soudním prodejem zástavy je pak vždy pasivně legitimovaným zástavní dlužník, tedy vlastník zástavy.

8. Splněna však nebyla další z podmínek řízení spočívající v žalobě (návrhu na zahájení řízení) ve vztahu k řízení o nařízení soudního prodeje zástavy, a to pozemků parc. [číslo] v [katastrální uzemí], zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Olomouc na [list vlastnictví], když nařízení soudního prodeje těchto pozemků jako zástavy k uspokojení pohledávky zástavní věřitelky nebylo v řízení navrhováno, zástavní věřitelka se soudního prodeje zástavy domáhala pouze ve vztahu k pozemku parc. č. st. [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [adresa] rodinný dům, a pozemku parc. [číslo] nemovitostem v katastrálním území a obci [obec], zapsaným v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Olomouc, na [list vlastnictví]. K pozemkům parc. [číslo] v [katastrální uzemí] nebylo podle obsahu shora označené zástavní smlouvy realizované zástavní právo zřízeno, nadto se dle informací z katastru nemovitostí v [katastrální uzemí] ani pozemky s parc. [číslo] nenachází, stejně jako tyto pozemky nejsou zapsány u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Olomouc, na LV [číslo] je tedy možno učinit závěr, že ani právně neexistují. V části, ve které okresní soud nařídil soudní prodej zástavy, a to pozemků parc. [číslo] v [katastrální uzemí], tedy odvolací soud v souladu s ust. § 219a odst. 1 písm. a) usnesení okresního soudu pro nedostatek podmínek řízení zrušil a v této části řízení zastavil.

9. Odvolací soud však souhlasí se závěrem soudu okresního, že v projednávané věci byly splněny všechny zákonem stanovené podmínky předepsané v ust. § 358 z. ř. s. pro vyhovění návrhu na nařízení soudního prodeje zástavy, a to pozemku parc. č. St. [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [obec], [číslo popisné], rodinný dům a pozemku parc. [číslo] vše v [katastrální uzemí], zapsaných na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, katastrální pracoviště Olomouc, neboť byla osvědčena pohledávka zástavní věřitelky, existence zástavního práva, jakož i to, kdo je zástavním dlužníkem.

10. Existence pohledávky byla doložena smlouvou o úvěru uzavřenou mezi předchůdkyní zástavní věřitelky, [právnická osoba], a obligačním dlužníkem, společností [právnická osoba], [IČO], na částku 3 680 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 3,59 % ročně. K zajištění této pohledávky, včetně jejího příslušenství, bylo k v žalobě označeným nemovitostem na základě smlouvy o zřízení zástavního práva [číslo], která byla uzavřena s obligačním dlužníkem a [jméno] [příjmení], narozenou dne [datum], jako zástavci, zřízeno zástavní právo ve prospěch předchůdkyně zástavní věřitelky, které bylo vloženo do katastru nemovitostí s účinky vkladu ke dni [datum]. Jako vlastník zástavy je v současné době v katastru nemovitostí vedena zástavní dlužnice, když vlastnictví předmětu zástavy přešlo nejprve kupní smlouvou ze dne [datum] na společnost [právnická osoba], [IČO], jejíž právní nástupkyní se v důsledku mezinárodní fúze sloučení stala ke dni [datum] zástavní dlužnice s tím, že k datu [datum] byla společnost [právnická osoba], vymazána z obchodního rejstříku. Existence pohledávky, včetně její výše, pak byla dále osvědčena rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 21. 9. 2019, č. j. 15 C 1/2019-130, jímž bylo obligačnímu dlužníku, společnosti [právnická osoba], jako žalované uloženo zaplatit předchůdkyni zástavní věřitelky z předmětné úvěrové smlouvy částku 1 571 595,13 Kč s úrokem ve výši 3,59 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 13,59 % ročně z téže částky od [datum] do zaplacení a na náhradu nákladů řízení uhradit částku 5 434 Kč. Uvedenou pohledávku pak současná zástavní věřitelka nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi [právnická osoba], jako postupitelem a současnou zástavní věřitelkou jako postupníkem dne [datum].

11. Pro úplnost pak odvolací soud uvádí, že tak, jak již uvedl okresní soud, soudní prodej zástavy probíhá ve dvou fázích. V první fázi, tj. v řízení o soudním prodeji zástavy, soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním věřitelem. Jiné (další) skutečnosti nejsou z hlediska ust. § 358 z. ř. s. právně významné. V tomto řízení pak ani nebyly tvrzeny. Uvedené rozhodné skutečnosti současně ani nemusí být v řízení o soudním prodeji zástavy prokázány (postaveny najisto), postačí, budou-li listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy jeví-li se z předložených listin nebo z jiných důkazů alespoň jako pravděpodobné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 12. 2004 ve věci sp. zn. 21 Cdo 1467/2004). To samozřejmě neznamená, že při soudním prodeji zástavy nemohou být uplatněny jiné (další) skutečnosti, nebo že by jejich osvědčení nemohlo být zpochybněno. K tomu však může dojít až ve druhé fázi soudního prodeje zástavy, tedy v řízení o výkonu rozhodnutí prodejem zástavy, a to formou návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí nebo vylučovací žaloby.

12. Byly-li splněny podmínek pro vyhovění návrhu na nařízení soudního prodeje zástavy uvedené v ust. § 358 z. ř. s., postupoval okresní soud zcela správně, pokud soudní prodej zástavy, a to k pozemku parc. č. st. [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [adresa] rodinný dům, a pozemku parc. [číslo] vše v [katastrální uzemí], zapsaných v katastru nemovitostí, vedeném Katastrálním úřadem pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Olomouc, na [list vlastnictví], k uspokojení pohledávky zástavní věřitelky v tam uvedené výši nařídil, a proto bylo toto usnesení v uvedeném rozsahu ve smyslu ust. § 219 o. s. ř. jako správné potvrzeno.

13. Správně rovněž okresní soud s odkazem na uvedenou judikaturu Ústavního soudu nerozhodoval o nákladech řízení, neboť jak o prvostupňových, tak i odvolacích nákladech řízení bude rozhodnuto až v rámci vykonávacího řízení, tedy poté, co bude s ohledem na případné námitky zástavní dlužnice postaveno najisto, zda bylo v řízení o soudním prodeji zástavy rozhodnuto po právu.