15 CO 24/2022

Odůvodnění

1. Okresní soud v záhlaví označeným rozsudkem zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 45 000 EUR spolu s 9% zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.), uložil žalobkyni, aby zaplatila žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 66 776,50 Kč (výrok II.) a dále rozhodl, že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Okresní soud po provedení dokazování listinnými důkazy (výpis žalovaného z evidence podnikatelských subjektů [země] [země], výpis žalobkyně z obchodního rejstříku [země], faktura [číslo] listiny o [anonymizováno] včetně fotodokumentace, oznámení o postoupení pohledávky, smlouva o postoupení pohledávky, dopis ze dne [datum], podací lístek a výpis z poštovní evidence, výzva vyhotovená advokátem, výpis telefonních hovorů a spojení) dospěl k závěru, že z důkazů označených a předložených žalobkyní, nevyplývá nárok žalobkyně na zaplacení peněžního plnění ve výši 45 000 EUR, jehož se v řízení domáhá. Žalobkyně neprokázala své tvrzení, že by mezi její právní předchůdkyní - společností [anonymizováno] [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným vznikl smluvní závazkový vztah, jehož obsahem by na jedné straně byl závazek právního předchůdce žalobkyně provést reklamní kampaň spočívající v umístění reklamy (loga žalovaného„ [anonymizována tři slova]“) na závodním vozidle [značka automobilu] [značka automobilu] na závodě„ [anonymizována tři slova] [obec a číslo]“, a na druhé straně závazek žalovaného zaplatit za realizaci takové reklamní kampaně právnímu předchůdci žalobce částku 45 000 EUR. Dle okresního soudu lze z předložených důkazů nejvýše usuzovat na to, že vozidlo [značka automobilu] [značka automobilu] jezdilo na předmětném závodě s nápisy„ [anonymizována tři slova]“ a že společnost [anonymizováno] [právnická osoba], jakož i později sama žalobkyně, vyzývali žalovaného k zaplacení částky 45 000 EUR. Právní důvod (titul) pro platební povinnost žalovaného (a nadto v takovéto konkrétní výši) prokázán nebyl. Okresní soud rovněž zdůraznil, že žalobkyně a její zástupce se svou neúčastí u jednání okresního soudu zbavili možnosti být soudem poučeni dle § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že žalobkyně neunáší břemeno důkazní. Pro úplnost okresní soud uvedl, že osoby uvedené v podání žalobkyně ze dne [datum] (čl. 30 spisu) nebyly označeny tak, aby šlo o důkazní návrh na výslech svědků (žalobkyně pouze v takovémto podání vymezila v rámci svých skutkových tvrzení osoby, které podle ní měly uzavřít smlouvu).

3. Žalobkyně proti rozsudku v jeho plném rozsahu podala odvolání s návrhem, aby odvolací soud rozsudek změnil a žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Žalobkyně nesouhlasila s okresním soudem v závěru, že její podání ze dne [datum] nebylo i návrhem na provedení důkazů výslechem svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno] [příjmení]. Závěr okresního soudu o tom, že osoby nebyly označeny tak, aby šlo o důkazní návrh, je nesprávný, když pro označení osob jsou tyto údaje dostačující. Podle zásady bezformálnosti zakotvené v § 41 odst. 2 o. s. ř. a vyjádřené i v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 369/2015, se posuzují procesní úkony dle svého obsahu. I když v podání žalobkyně ze dne [datum] nebylo výslovně uvedeno, že se tam označené osoby navrhují k výslechu jako svědci, měl takto okresní soud procesní úkon žalobkyně dle svého obsahu posoudit. Žalobkyně dále uvádí, že nebyla řádně okresním soudem poučena dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., a proto v souladu s § 205a písm. d) o. s. ř. navrhuje k důkazu za odvolacího řízení knihu pohledávek [právnická osoba] - [právnická osoba] za rok [rok] a [rok] s partnerem [anonymizována tři slova] a opětovně navrhuje výslech svědků [příjmení] a [příjmení] a rovněž i e-mailovou komunikaci z [měsíc] [rok] mezi [jméno] [příjmení] a žalovaným. E-mailovou komunikací má být prokázáno zmocnění žalovaného pro [jméno] [jméno] [příjmení] pro veškerou činnost směřující k uzavření smluv týkajících se motosportu.

4. Žalovaný v rámci svého vyjádření k odvolání navrhoval potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Odvolání žalobkyně považoval za nedůvodné, neboť okresní soud provedl řádné dokazování, se všemi provedenými důkazy se vypořádal a dospěl ke správným závěrům. Žalovaný nikdy nepopíral, že mezi ním a právní předchůdkyní žalobkyně probíhala v letech [rok] až [rok] obchodní spolupráce a týkala se zajišťování reklamních služeb, avšak popíral, že by došlo k dohodě o tom, že by právní předchůdkyně žalobkyně měla pro žalovaného realizovat jakoukoliv reklamní kampaň v průběhu akce s názvem„ [anonymizována tři slova] [obec a číslo]“. Žalovaný nikdy o takových službách s nikým nejednal, s nikým se nedohodl a ani nikoho nepověřil k jednání o smlouvě a ani k jejímu uzavření. Tvrzení žalobkyně, že dne [datum] měl být [anonymizována dvě slova]. [příjmení] ve [obec] a že měl za žalovaného tohoto dne uzavřít žalobkyní tvrzenou smlouvu, je nepravdivé. Uzavření smlouvy žalobkyně v řízení provedenými důkazy neprokázala. Okresní soud zcela správně nevyhodnotil podání žalobkyně ze dne [datum] jako návrh žalobkyně na výslech svědků. Z tohoto úkonu žalobkyně totiž vyplývá, že zástupce žalobkyně pouze reaguje na výzvu soudu a odpovídá na otázky soudu a popisuje jak, mezi kým a kde a kdy byla uzavírána předmětná ústní smlouva a tvrdí, že dne [datum] tuto smlouvu ujednali za žalobkyni [jméno] [příjmení] a za žalovanou zmocněnec [anonymizována dvě slova]. [příjmení], aniž by alespoň náznakem navrhoval tyto osoby vyslechnout. Toto podání nelze tedy posoudit jako návrh na výslech těchto osob. To, že účastník označí ve svém podání jakoukoliv osobu, ještě neznamená, že tuto osobu navrhuje vyslechnout, toto nelze dovodit ani extenzivním výkladem. Okresní soud rovněž zcela správně konstatoval, že nemohl žalobkyni poučit dle § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť se tato a ani její zástupce k jednání okresního soudu nedostavili, čímž se zbavili práva na toto poučení.

5. Odvolání žalobkyně hodnotí odvolací soud jako odvolání včasné, přípustné a podané osobou subjektivně legitimovanou.

6. Odvolací soud proto přezkoumal rozsudek okresního soudu v plném rozsahu, a to včetně řízení vydání rozsudku předcházejícího. Při přezkumu postupoval dle § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.“). Vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. odvolací soud neshledal, jejich existenci pak nenamítali ani účastníci řízení. Odvolací soud pak dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro zrušení rozsudku dle § 219a odst. 2 o. s. ř.

7. Odvolací soud uvádí, že plně sdílí skutková zjištění, která okresní soud učinil z jím v řízení provedených důkazů (výpis žalovaného z evidence podnikatelských subjektů [země] [země], výpis žalobkyně z obchodního rejstříku [země], faktura [číslo] listiny o rally včetně fotodokumentace, oznámení o postoupení pohledávky, smlouva o postoupení pohledávky, dopis ze dne [datum], podací lístek a výpis z poštovní evidence, výzva vyhotovená advokátem, výpis telefonních hovorů a spojení). Odvolací soud rovněž plně sdílí závěr okresního soudu, že z těchto důkazů vskutku nelze učinit skutkový závěr, že by těmito důkazy bylo prokázáno stěžejní tvrzení žalobkyně o tom, že mezi její předchůdkyní a žalovaným byla uzavřena ústní smlouva o provádění reklamní kampaně, která měla spočívat v umístění reklamy - loga žalovaného na voze [značka automobilu] [značka automobilu] [anonymizováno] na závodech označených„ [anonymizována tři slova] [obec a číslo]“ (dále jen„ předmětný automobilový závod“) za cenu 45 000 EUR.

8. Odvolací soud rovněž plně sdílí závěr okresního soudu, že podání žalobkyně ze dne [datum] neobsahovalo návrh na provedení důkazu výslechem tam označených osob a toto podání nebylo možno ani dle § 41 odst. 2 o. s. ř. posoudit jako návrh na provedení důkazu výslechem tam označených osob.

9. Není ani důvodnou námitka žalobkyně, že z obsahu tohoto podání se podává, že se jedná o návrh na výslech tam označených osob jako svědků. Uvedené podání v poměrech dané věci a v kontextu, v němž bylo učiněno, je zcela zjevným doplněním skutkových tvrzení ze strany žalobkyně, která měla uvést už v žalobě, a která zcela zjevně k řádnému vylíčení všech pro věc rozhodných tvrzení v žalobě absentovala.

10. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu přijaté při výkladu § 41 odst. 2 o. s. ř. se podává, že úkony účastníků v řízení jsou procesními úkony. Procesní úkony obecně jsou jednání subjektů řízení - procesních subjektů (soudu, účastníků řízení, dalších subjektů na řízení zúčastněných), které procesní právo předvídá a upravuje a s nimiž spojuje účinky v podobě vzniku, změny nebo zániku procesně právního vztahu. Jde o úkony, které mají vliv na zahájení, průběh a skončení řízení. Procesní úkon je projevem vůle jednajícího subjektu, pro který je rozhodující samotný projev této vůle (navenek), nikoliv vůle sama. Není tedy (na rozdíl od úkonu hmotněprávního) významné, zda projevu vůle navenek skutečně odpovídala samotná vůle jednajícího subjektu, že byl projev vůle příp. vyvolán omylem apod. Rozhodující je obsah projevu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 33 Cdo 3273/2011, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2019, sp. zn. 32 Cdo 594/2019, uveřejněné pod číslem 2/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

11. Pokud žalobkyně argumentovala § 41 odst. 2 o. s. ř., pak přehlíží, že rozhodný je projev vůle navenek a nikoliv to, jaké byla vnitřní vůle žalobkyně, když tento úkon činila. Prostřednictvím § 41 odst. 2 o. s. ř. rovněž nelze z úkony účastníka jakkoliv doplňovat o ty projevy, které z něj objektivně nevyplývají a z obsahu nejdou ani dovodit. Z podání žalobkyně ze dne [datum] zcela zjevně vyplývala jen vůle doplnit skutková tvrzení, ostatně sama žalobkyně v tomto podání uvádí, že tímto podáním doplňuje soudem požadované skutečnosti a podání je tak zcela zjevně reakcí žalobkyně na výzvu okresního soudu ze dne [datum] (čl. 28 spisu), kterou byla žalobkyně vyzvána k doplnění tvrzení (a nikoliv k doplnění důkazů) o konkrétním způsobu kontraktace ohledně předmětné tvrzené ústní smlouvy. Pokud by soud akceptoval, že kdykoliv později může účastník v řízení tvrdit a namítat, že danou osobu navrhl jako svědka jen tím, že ji označil v podání obsahujícím vylíčení rozhodujících skutečností, pak by tím byla zcela popřena zásada koncentrace řízení a neúplné apelace, neboť jen v tom, že je v podání uvedeno jméno, příjmení a adresa určité osoby, by vždy bylo lze spatřovat důkazní návrh na její výslech. Takový postoj je zcela neudržitelný a neakceptovatelný. Okresní soud tedy zcela správně dovodil, že žalobkyně podáním ze dne [datum] nenavrhla tam uvedené osoby vyslechnout, respektive žalobkyně v tomto podání neučinila žádné důkazní návrhy, tedy ani návrhy na výslech osob, ohledně nichž tvrdila, že se účastnily kontraktace předmětné smlouvy.

12. Rovněž je zcela nepřípadnou námitka žalobkyně, že nebyla okresním soudem poučena dle § 118a odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně zcela přehlíží, že poučení ve smyslu § 118a o. s. ř. se poskytuje pouze účastníku (jeho zmocněnci nebo zástupci), který je přítomen u jednání. Jestliže soud jedná v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zmocněnce nebo zástupce), je to účastník, jenž svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (srovnej závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 29 Odo 832/2006). Neuplatní se tedy žalobkyní namítaný důvod dle § 205a písm. d) o. s. ř., jehož se dovolávala, když navrhovala až v odvolacím řízení nové důkazy, a to knihu pohledávek za rok 2017 a 2018 a e-mailovou komunikaci mezi [jméno] [příjmení] a žalovaným z [měsíc] roku [rok]. Za situace, kdy se žalobkyně k jednání před okresním soudem nedostavila (ač byla řádně a včas předvolána), nemohla být poučena okresním soudem dle § 118a odst. 3 o. s. ř., a proto ohledně těchto dvou nových důkazních návrhů (knihu pohledávek za rok [rok] a [rok] a e-mailovou komunikaci mezi [jméno] [příjmení] a žalovaným z [měsíc] roku [rok]), se nemohla žalobkyně dovolávat § 205a písm. d) o. s. ř. Nebylo tak možno dovodit, že by se jednalo o důkazní návrhy, které by mohly být způsobilým odvolacím důvodem. Tyto důkazní návrhy tedy nemohl odvolací soud v řízení provádět, neboť nebyly před soudem prvého stupně uplatněny a žádný důvod § 205a o. s. ř. se ohledně nich neuplatní. Důvodem pro jejich uplatnění rozhodně není skutečnost, že se žalobkyně měla o těchto důkazech dozvědět až v [měsíc] [rok].

13. Přesto odvolací soud dospěl k závěru, že okresní soud pochybil, pokud neprovedl v řízení výslech svědka [anonymizována dvě slova]. [příjmení], a to z níže uvedených důvodů.

14. Již v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2002, sp. zn. 21 Cdo 426/2002, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod pořadovým číslem 58/2003, byl vyjádřen názor, že navrhne-li účastník soudu, aby provedl určitý důkaz, může tento svůj procesní úkon odvolat jen za podmínek uvedených v ustanovení § 41 odst. 3 o. s. ř.; dojde-li odvolání úkonu soudu nejpozději současně s návrhem na provedení důkazu, postupuje soud stejně, jako kdyby účastník takový návrh nikdy neučinil.

15. Z výše uvedeného plyne, že důkazní návrh na výslech svědka [anonymizována dvě slova]. [příjmení] byl v řízení do nastoupení účinků koncentrace řízení a neúplné apelace uplatněn (učiněn), a to nikoliv žalobkyní, ale žalovaným v jeho podání ze dne [datum], a to právě k rozhodné otázce, tj. k tvrzení žalobkyně o uzavření předmětné reklamní smlouvy. Skutečnost, že žalovaný u jednání okresního soudu dne [datum] posléze uvedl, že na provedení důkazu výslechem svědka [anonymizována dvě slova]. [příjmení]„ netrvá“, nemělo na to, že důkazní návrh na výslech svědka [anonymizována dvě slova]. [příjmení] byl řádně a včas učiněn (a nemohl být účinně až dne [datum] odvolán), žádný vliv.

16. O důkaz, který nebyl uplatněn před soudem prvého stupně, nejde ve smyslu ustanovení § 205a odst. 1 o. s. ř. tehdy, jestliže účastník za řízení před soudem prvního stupně navrhl provedení tohoto důkazu, i když soud prvního stupně důkaz, který byl potřebný ke zjištění skutkového stavu věci, neprovedl jen proto, že účastník soudu později sdělil, že na svém návrhu na provedení důkazu„ netrvá“ nebo mu dal jinak najevo svůj názor, že důkaz nemá být proveden (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3287/2010).

17. Provedení důkazu výslechem navrženého svědka [anonymizována dvě slova]. [příjmení] bylo pro věc podstatné, neboť jím mohlo být prokázáno pro věc zásadní tvrzení žalobkyně o uzavření předmětné smlouvy a rovněž tvrzení o tom zda byl či nebyl [anonymizována dvě slova]. [příjmení] žalovaným k uzavření smlouvy pověřen. To, že důkazní návrh na výslech tohoto svědka učinila do nastoupení účinků koncentrace a neúplné apelace strana sporu, která neměla o tvrzení, k němuž důkazní návrh směřoval, důkazní břemeno, nezbavuje soud povinnosti provést takový důkaz, je-li pro řádné zjištění skutkového stavu nezbytný.

18. Rovněž je dle názoru odvolacího soudu namístě poukázat i na závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4516/2015, v němž Nejvyšší soud vyložil, že ani v režimu zákonné koncentrace řízení podle § 118b odst. 1 o. s. ř. není soud zbaven povinnosti provést i jiné (než účastníky navržené) důkazy, jestliže potřeba jejich provedení vyšla v řízení najevo (§ 120 odst. 3 o. s. ř. - nyní § 120 odst. 2 o. s. ř.). Zákonná koncentrace řízení omezuje soud v rozsahu těchto aktivit potud, že může brát v úvahu jen takové důkazy, jejichž potřeba provedení vyšla najevo do skončení prvního jednání, které se ve věci konalo.

19. Pokud tedy okresní soud založil svůj zamítavý rozsudek na jediném závěru, a to že nebylo v řízení provedenými důkazy prokázáno tvrzení žalobkyně o uzavření smlouvy, pak takový závěr je předčasný, neboť okresní soud neprovedl zásadní důkaz, který byl k prokázání k této otázce navržen, a to výslech [anonymizována dvě slova]. [příjmení], byť druhou stranou sporu. Pokud jde o svědka [příjmení], pak jeho existence tohoto důkazu se do nastoupení účinků koncentrace a neúplné apelace podávala ze spisu a bylo namístě tento výslech provést také postupem dle § 120 odst. 2 o. s. ř. Ostatně z důvodové zprávy k zákonu č. 7/2009 Sb. se podává: "Zřetelně se zdůrazňuje, že povinnost tvrzení a důkazní je ve sporném řízení věcí účastníků řízení. Soud nesmí ve sporném řízení„ pátrat“ po důkazech. Právo soudu provádět důkazy účastníky nenavržené se omezuje pouze na situace, kdy by soud pro formální nedostatek důkazního návrhu účastníka nemohl provést důkaz potřebný ke zjištění sporné právně významné skutečnosti, která vyplývá z obsahu spisu."

20. Za této situace, kdy byl výslech svědka [anonymizována dvě slova]. [příjmení] navržen (byť druhou stranou sporu), směřoval a k prokázání právně pro věc významné skutečnosti (uzavření smlouvy) a nebyl okresním soudem proveden a byl zcela pominut, je nutno dovodit, že okresním soudem nebyl zjištěn skutkový stav dostatečně a jeho závěr o tom, že žalobkyně neunesla o uzavření smlouvy břemeno důkazní, je tak zcela předčasný. Za situace, kdy okresní soud neprovedl k otázce uzavření smlouvy dostatečné dokazování, byly splněny podmínky pro zrušení rozsudku dle § 219a odst. 2 o. s. ř. a pro vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení dle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř.

21. V dalším řízení okresní soud provede důkaz výslechem svědka [anonymizována dvě slova]. [příjmení]. Rovněž tak koncentrace řízení nebrání výslechu svědka [jméno] [příjmení], byť tento nebyl výslovně k důkazu navržen, ale existence tohoto důkazu se podávala ze spisu do nastoupení účinků koncentrace řízení a uplatní se tak plně § 120 odst. 2 o. s. ř. Následně přijme okresní soud nové skutkové a právní závěry a o věci znovu rozhodne.

22. Jen pro úplnost odvolací soud zdůrazňuje, že koncentrace řízení řádně nastala již v řízení před okresním soudem, a tato není nikterak tím, že byl rozsudek zrušen, odstraněna. Prolomení koncentrace je možné jen za splnění podmínek stanovených v § 118b o. s. ř.

23. V dalším řízení rozhodne okresní soud rovněž o náhradě nákladů řízení, do nichž zahrne i náklady tohoto odvolacího řízení.