15 Co 8/2025

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zastavil řízení v části úrokového příslušenství (výrok I.), zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 21 540 Kč ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně splatných vždy ke každému poslednímu dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, až do úplného zaplacení, a pro případ prodlení se zaplacením stanovených částek pak i s úrokem z prodlení jdoucím z dlužné částky ode dne následujícího po jeho splatnosti až do zaplacení v zákonné výši (výrok II.), ve zbývající části předmětu řízení žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok III.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 520 Kč (výrok V.).

2. Proti tomuto rozsudku, pouze však proti výroku II. co do soudem vymezených splátek, toliko však v části, ve které nebyla soudem určena ztráta jejich výhody, podala žalobkyně včasné odvolání, ve kterém se domáhala změny napadeného výroku tak, že žalované bude uloženo zaplatit žalobkyni přisouzenou částku v okresním soudem stanovených splátkách pod ztrátou jejich výhody. Poukázala na judikaturu Městského soudu v Praze k ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. s tím, že tím, jak splátky stanovil okresní soud, došlo k neodůvodněnému znevýhodnění žalované v neprospěch procesně úspěšné žalobkyně.

3. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu ve lhůtě splatnosti ve výroku II. přisouzené částky 21 540 Kč v určených splátkách, toliko však v části, ve které splátky nebyly soudem stanoveny pod ztrátou jejich výhody, a rovněž v závislém nákladovém výroku a dospěl k závěru, že okresní soud nestanovil uvedené splátky ve smyslu ust. § 160 o. s. ř., tedy jako splátky již dříve splatného dluhu, ale určil je podle § 87 odst. 1 věty třetí zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“). Toto ustanovení ukládá spotřebiteli povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Stejný závěr vyplývá i z rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého v případě závěru o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z důvodu porušení povinnosti úvěrující ve věci zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru, bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZoSÚ.

5. Odvolací soud se tedy v rámci podaného odvolání zabýval i částečně věcí samou, mimo výši přiznaného nároku a mimo stanoveného způsobu splatnosti ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně, který již nebyl oprávněn přezkoumávat, neboť odvolání bylo podáno právě a toliko jen do lhůty splatnosti přisouzené částky v té části, ve které nebyly splátky stanoveny pod ztrátou jejich výhody. Současně odvolací soud přezkoumal také závislý výrok IV. o náhradě nákladů řízení a řízení rozhodnutí okresního soudu předcházející, přičemž postupoval dle ust. § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 o. s. ř., kdy vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. v napadeném rozhodnutí neshledal, jejich existenci nenamítali ani účastníci řízení. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je zcela nedůvodné.

6. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne 28. 6. 2024 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 52 038,74 Kč s úrokovým příslušenstvím ze dvou smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], konkrétně ze smlouvy č. [Anonymizováno] ze dne 22. 8. 2021 na částku 7 000 Kč vyplacenou v hotovosti, kterou se žalovaná zavázala zaplatit v pravidelných 45 týdenních splátkách po 321 Kč. Na základě smlouvy č. [Anonymizováno] uzavřené dne 1. 12. 2021 poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované v hotovosti částku 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala zaplatit v pravidelných 21 měsíčních splátkách po 2 141 Kč. Splátky v případě obou úvěrových smluv však žalovaná nesplácela řádně a včas. Na první ze smluv zaplatila toliko částku 5 460 Kč, na druhou již ničeho. Žalobkyně nabyla pohledávky smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024. Dlužné částky žalovaná žalobkyni nezaplatila ani na výzvu jejího zástupce před podáním žaloby. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

7. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět před zahájením jednání. Okresní soud proto řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastavil odvoláním nenapadeným výrokem I.

8. Okresní soud provedl v řízení dokazování listinami předloženými žalobkyní. Po právní stránce, při závěru o aktivní věcné legitimaci žalobkyně, obě smlouvy hodnotil jako smlouvy o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 o. z., které dále podléhají režimu ZoSÚ. Odkázal na ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ a dovodil, že poskytovatel úvěru neposoudil úvěruschopnost žalované důkladně, když spotřebitelce byl poskytnut spotřebitelský úvěr i přesto, že existovaly důvodné pochybnosti o její schopnosti zápůjčky splácet a naopak při řádném dodržení postupu a odborné péče neměl být spotřebitelský úvěr žalované vůbec poskytnut. Dále konstatoval, že důsledkem porušení této povinnosti je absolutní neplatnost smlouvy, ke které soud přihlíží i bez návrhu. Spotřebitel je v takovém případě povinen vrátit toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ. Nesplacenou jistinu je pak dlužník (spotřebitel) povinen vrátit v nové době splatnosti, která odvisí od jeho možností. Odkázal na právní závěry vyplývající z označené judikatury Nejvyššího soudu a na důvodovou zprávu k ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, podle kterých je spotřebitel povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet, s tím, že pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele obsažené v ZoSÚ. Okresní soud proto zavázal žalovanou k zaplacení dosud nevrácené jistiny ve výši 21 540 Kč v měsíčních splátkách po 2 000 Kč, neboť žalobkyně v řízení neprokázala, že žalovaná je schopna zaplatit dlužnou jistinu ihned, resp. do tří dnů od právní moci rozsudku, když důkazní břemeno ohledně této skutečnosti nese žalobkyně, nikoliv žalovaná. Aktuální majetkové poměry žalované okresní soud v řízení nezjistil, proto výši měsíčních splátek určil obdobně, jako byla výše splátek sjednaná ve smlouvách o spotřebitelském úvěru. Pro případ prodlení žalované se zaplacením měsíčních splátek stanovených tímto rozsudkem a splatných v budoucnu pak přiznal žalobkyni také nárok na úrok z prodlení v zákonné výši. Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Okresní soud dále zavázal žalobkyni k doplatku soudního poplatku za žalobu ve výši 520 Kč dle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích a o nákladech řízení mezi účastníky rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnější žalované prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly.

9. V projednávané věci dospěl okresní soud k závěru o neplatnosti obou smluv o spotřebitelském úvěru v důsledku porušení zákonné povinnosti zapůjčitele při zkoumání úvěruschopnosti žalované jako spotřebitelky dle ust. § 86 ZoSÚ s tím, že jde o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (§ 580 a § 588 o. z.). Tento závěr okresního soudu žalobkyně v odvolání nenapadla, jeho správností se proto odvolací soud ani nezabýval. Při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru z důvodu porušení povinnosti úvěrující uvedené v § 86 odst. 1 ZoSÚ je nutno aplikovat ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, které ukládá spotřebiteli povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Jak již shora uvedeno, předmětem odvolacího přezkumu nebyla výše dlužné jistiny zápůjček, okresním soudem přiznaná v částce 21 540 Kč, kterou je žalovaná povinna vrátit žalobkyni, na níž přešlo v důsledku smlouvy o postoupení pohledávek právo vymáhat pohledávky uplatněné v tomto řízení, ani výše splátek, v nichž je žalovaná povinna uvedenou částku žalobkyni zaplatit, proti kterým žalobkyně nebrojila. Odvolací soud se proto zaměřil pouze na posouzení otázky, zda okresní soud měl v souladu s ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ stanovit žalované povinnost zaplatit dlužnou jistinu úvěru ve stanovených splátkách pod ztrátou jejich výhody.

11. Nebyly-li splátky dlužné jistiny úvěru stanoveny jakožto pariční lhůta ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., ale okresní soud pravomocně rozhodl, že se přiznaná dlužná jistina obou zápůjček ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ stane z hmotněprávního hlediska splatnou postupně ve stanovených splátkách, neboť úhrada jistiny dluhu ze spotřebitelského úvěru najednou neodpovídá možnostem spotřebitele, pak není ani možno stanovit splatnost dlužné jistiny zápůjček ve splátkách pod ztrátou jejich výhody, neboť jistina se splatnou najednou v důsledku nezaplacení některé ze splátek nestane. Splátky v takovém případě nepředstavují dobrodiní soudu ve smyslu ust. § 160 o. s. ř., na které žalovaná spotřebitelka ztrácí nárok porušením své platební morálky. Ust. § 160 o. s. ř. má tedy zcela jiný smysl a účel než v řešené věci aplikovaná třetí věta ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, podle níž je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru „v době přiměřené jeho možnostem“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2024, sp. zn. 33 Cdo 3315/2023).

12. S ohledem na shora uvedené proto pokud okresní soud splátky dlužné částky ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ pod ztrátou jejich výhody nestanovil, je jeho rozhodnutí správné a jako takové bylo odvolací soud dle ust. § 219 o. s. ř. potvrzeno.

13. Současně odvolací soud jako správný potvrdil také výrok okresního soudu o náhradě nákladů řízení, neboť procesně úspěšnější žalované podle obsahu spisu prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly.

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení pak bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. negativním výrokem, neboť v odvolacím řízení byla žalovaná plně procesně úspěšná a ani v tomto řízení jí prokazatelně žádné náklady nevznikly.