Výrok
I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku IV mění takto:Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Ostravě na náhradě nákladů řízení 13 852,05 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně státu na účet Okresního soudu v Ostravě na náhradě nákladů řízení 13 852,05 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění
1. Napadeným rozsudkem okresní soud zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemkům parc. č. [číslo], parc. č. [číslo], parc. č. [číslo] parc. č. [číslo], parc. č. [číslo], parc. č. [číslo], zapsaných na listu vlastnictví č. [hodnota] pro k. ú. [adresa] (výrok I), nařídil prodej těchto nemovitostí ve veřejné dražbě s tím, že její výtěžek bude rozdělen mezi účastníky tak, že žalobkyni připadne 1/3 z jejího výtěžku, žalované 1. připadne 1/6 z jejího výtěžku, žalované 2. připadne 1/3 z jejího výtěžku a žalovanému 3. připadne 1/6 z jeho výtěžku (výrok II), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV) a konečně uložil žalobkyni povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě na náhradě nákladů řízení 27 704,10 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V).
2. Jak vyplývá z odůvodnění rozhodnutí, o nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. I. ÚS 262/20 (kdy rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz), pokud ve vztahu k nákladům řízení státu zavázal soud k plné úhradě těchto nákladů toliko žalobkyni, vybudoval své odůvodnění na tom, že z hlediska původně navrhovaného způsobu vypořádání byla žalobkyně neúspěšná.
3. Proti výroku IV usnesení podala žalobkyně odvolání, domáhala se jeho změny tak, aby k úhradě nákladů byli zavázáni všichni účastníci podle velikosti svých spoluvlastnických podílů na nemovitostech, které jsou předmětem řízení, když závěry vyslovené v nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. I. ÚS 262/20, se musí promítnout nejen do nákladového výroku mezi účastníky řízení, ale i do nákladového výroku ve vztahu k nákladům státu, jinak by rozhodnutí bylo zcela nelogické a rozporuplné. Pokud chtěl okresní soud postupovat podle § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.) a státu vůči žalovaným náhradu nákladů nepřiznat, zatížil řízení vadou, když neumožnil žalobkyni se k zamýšlenému rozhodnutí soudu vyjádřit.
4. Žalovaní se k odvolání nevyjádřili.
5. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud rozhodnutí okresního soudu dle § 212a odst. 1 a 6 o. s. ř. v napadeném rozsahu, tj. ve výroku IV rozsudku, přičemž dospěl k závěru, že v tomto směru je odvolání žalobkyně důvodné. O odvolání bylo rozhodnuto bez nařízení jednání dle § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.
6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že předmětem řízení bylo zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnicí účastníků k nemovitostem specifikovaným v bodě 1 odůvodnění tohoto usnesení s podíly, jak jsou v bodě 1 odůvodnění rovněž vyjádřeny. Žalobkyně se domáhala v rámci zrušení spoluvlastnictví přikázání nemovitostí do svého výlučného vlastnictví, žalovaní navrhovali zachování spoluvlastnictví, případně přikázání spoluvlastnického podílu žalobkyně do spoluvlastnictví žalované 2. Žádný z účastníků nebyl v řízení osvobozen od soudních poplatků a předpoklady pro toto osvobození u žádného z nich v průběhu řízení nebyly ani tvrzeny. V řízení vznikly náklady státu v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku za účelem zjištění ceny nemovitostí v celkové výši 27 704,10 Kč, sestávající z 10 605,10 Kč (dle usnesení okresního soudu ze dne 23. 6. 2023, č. j. 16 C 14/2023-75, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 12. 2023, č. j. 57 Co 259/2023-94 v přiznané výši 20 605,10 Kč, z toho 10 000 Kč však bylo uhrazeno ze zálohy zaplacené žalobkyní), z 11 360 Kč (dle usnesení okresního soudu ze dne 27. 11. 2024, č. j. 16 C 14/2023-170), z 3 739 Kč (dle usnesení okresního soudu ze dne 24. 4. 2025, č. j. 16 C 14/2023-214) a z 2 000 Kč (dle usnesení okresního soudu ze dne 24. 4. 2025, č. j. 16 C 14/2023-215).
7. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.
8. Ústavní soud opakovaně ve svých rozhodnutích vyslovil, že v řízeních typu tzv. iudicium duplex, mezi něž patří i řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, je základním východiskem při rozhodování o náhradě nákladů řízení pravidlo, že každý účastník nese své vlastní náklady, neboť účastníci nejsou v běžném vztahu „žalobce proti žalovanému“. Každý může řízení vyvolat a soud není vázán jejich návrhy na konečné vypořádání. Proto se náklady řízení zásadně neposuzují mechanicky podle toho, kdo podal návrh, komu soud přisvědčil v konkrétním způsobu vypořádání, kdo měl pravdu v jednotlivé dílčí otázce (srov. např. nálezy ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. I. ÚS 262/20, ze dne 2. 11. 2021, sp. zn. I. ÚS 3202/20, ze dne 30. 9. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2081/21 a stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23).
9. Stejná úvaha pak nutně musí dopadat i na „výsledky řízení“ ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř., tudíž náklady řízení státu se zásadně dělí rovným dílem, ledaže konkrétní okolnosti odůvodňují odchylku. Tento názor byl výslovně přijat Ústavním soudem i v usnesení ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. I. ÚS 2740/21. Navíc, jak vyplývá z obsahu spisu, v řízení nebyly shledány žádné takové okolnosti, které by umožňovaly založit úvahu o výjimečně jiném postupu, když žalobkyně oslovila žalované k řešení situace ještě před podáním žaloby, pro odlišné názory na řešení sporu byla žaloba podána, přitom i v průběhu řízení byla zřejmá odlišná procesní stanoviska účastníků ke způsobu vypořádání, následně soud rozhodl podle vlastní úvahy a nerespektoval původní návrhy žádné z procesních stran.
10. Za této situace okresní soud rozhodl o nákladech řízení státu nesprávně, když zavázal k úhradě těchto nákladů toliko žalobkyni, pročež odvolací soud přistoupil ke změně tohoto rozhodnutí vycházeje z toho, že náhradu nákladů státu je nutno rovnoměrně rozdělit mezi obě procesní strany v poměru 50% ku 50% (jak tento závěr přijal i Ústavní soud v usnesení sp. zn. I. ÚS 2740/21), když ani § 148 odst. 1 o. s. ř. nepředepisuje dělení nákladů podle počtu účastníků, nebo podle velikosti jejich podílů, kterými se podílejí na pohledávce nebo na dluhu, vystupují-li společně na jedné straně sporu. Navíc, vzhledem k tomu, že na straně žalovaných vystupují účastníci jako nerozluční společníci ve smyslu § 91 odst. 2 o. s. ř., je spravedlivé rozdělit náklady řízení státu rovným dílem mezi obě procesní strany.
11. Veden těmito důvody proto odvolací soud změnil dle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. výrok IV odvoláním napadeného rozsudku tak, že oběma procesním stranám, tj. na jedné straně žalobkyni, tak na straně druhé žalovaným společně a nerozdílně, uložil povinnost podílet se na vzniklých nákladech státu jednou polovinou, tj. částkou 13 852,05 Kč, kterou jsou povinni zaplatit do tří dnů od právní moci rozhodnutí na účet Okresního soudu v Ostravě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).
12. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., když v odvolacím řízení byla žalobkyně se svým odvoláním zčásti úspěšná a zčásti neúspěšná (domáhala se jiného rozdělení nákladů), pročež bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nemá.