Výrok
I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 2 226 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta se sídlem [adresa], [adresa].
Odůvodnění
1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 10 018 Kč s úrokovým příslušenstvím (výrok I) a nahradit náklady řízení zaplacením 2 252 Kč (výrok II), neboť žalovaný v období od 3. 2. 2022 do 26. 5. 2022, tedy po dobu 113 dní, provozoval automobil registrační značky [SPZ], aniž by měl uzavřenou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem uvedeného vozidla. V souladu s § 4 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) má žalobkyně nárok jak na příspěvek, a to ve výši 9 718 Kč (§ 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), jehož splatnost na základě výzvy nastala 27. 9. 2022, stejně jako další náklady spojené s jeho uplatněním ve výši 300 Kč (dále k tomu viz § 4 odst. 4 a 6 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla).
2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný. Rozsudek – posuzováno z obsahového hlediska – napadl zcela. Primárně námitky zaměřil vůči postupu soudu prvního stupně, který o věci rozhodl, aniž by nařídil jednání, ačkoliv podmínky pro postup podle § 115a o. s. ř. splněny nebyly. Přestože žalovaný výslovně k dotazu soudu nezformuloval požadavek, aby ve věci bylo nařízeno jednání, z jeho reakce, v níž uvedl, že s nárokem nesouhlasí a skutečnosti, že jde o invalidního důchodce bez právního vzdělání a toho, že „samotná podstata sporu spočívá na spotřebitelském vztahu mezi společností [právnická osoba]., a žalovaným, který má s uvedenou společností dlouhodobé potíže a spory“, má soudem zvolený postup za „přísný postih“ na jeho právech. Sám žalovaný pak poukázal na to, že vozidlo bylo v depositu. Domáhal se zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
3. Žalobkyně se ve vyjádření k odvolání ztotožnila se skutkovým a právním závěrem soudu prvního stupně a dodala, že z registru silničních vozidel vyplývá, že vozidlo bylo vyřazeno z provozu v období od 18. 5. 2020 do 9. 6. 2020 a následně až od 27. 11. 2023 do 17. 3. 2024, tedy mimo žalované období. Navrhla, aby byl napadený rozsudek jako věcně správný potvrzen a žalobkyni přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.
4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně (§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř.) zcela a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
5. Žalobkyně se domáhala na žalovaném, provozovateli tuzemského vozidla reg. zn. [SPZ] 07, který v období od 3. 2. 2022 do 26. 5. 2022 porušil povinnost pojištění odpovědnosti tohoto vozidla podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích, příspěvku ve výši 9 718 Kč a nákladů spojených s uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, to vše spolu s úrokovým příslušenstvím.
6. Žalovaný soudu v reakci na usnesení ze dne 21. 12. 2023, č. j. 17 C 306/2023-10, kterým byl vyzván k vyjádření, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, a k předestření procesní obrany, uvedl, že „vzhledem k tomu, že mně stát slouží nemalé peníze a žijí jen s příjmem invalidního důchodu a příspěvky ÚP, nejsem pohledávku zaplatit a s exekucemi nesouhlasím. Až mně stát vyplatí zadržovaný invalidní důchod neoprávněně, jsem ochoten pohledávku bez exekučního řízení zaplatit“ (citováno i se zřejmými nesprávnostmi).
7. Nejvyšší soud ve své judikatuře opakovaně vysvětlil, že vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu (§ 157 odst. 2 o. s. ř.) nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté „přihlášení se“ ke správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně [srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, uveřejněného pod číslem 53/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (v němž Nejvyšší soud při úvaze o způsobu, jakým odvolací soud strukturoval odůvodnění svého rozhodnutí, mimo jiné uzavřel, že na překážku není ani to, že se odvolací soud jako k věcně správným zčásti "pouze" přihlásil k přezkoumatelným skutkovým a právním závěrům formulovaným v rozhodnutí soudu prvního stupně), nebo usnesení ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011); rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz, zatímco rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz].
8. Skutková zjištění soudu prvního stupně jsou správná, vyplývají z provedených důkazů a náležitě se odrážejí v závěru o skutkovém stavu věci, tento obstojí i pro odvolací řízení a pro stručnost odůvodnění na něj lze s ohledem na výše specifikovanou ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu odkázat, a to platí i pro právní posouzení, které je rovněž přiléhavé.
9. Námitka týkající se porušení zásady veřejnosti soudního řízení, potažmo porušení práva na spravedlivý proces není opodstatněná.
10. Podle § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.
11. Uvedené ustanovení upravuje výjimku ze zásady, že k projednání ve věci samé soud nařídí jednání (§ 115 o. s. ř.). Postup podle § 115a o. s. ř. předpokládá splnění následujících podmínek: 1) výsledky přípravy jednání umožňují přijmout závěr, že skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze učinit jen na základě listin, které účastníci předložili k důkazu; a 2) účastníci se buď výslovně vzdali práva na projednání věci, anebo souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (ke zjištění stanovisek účastníků k zamýšlenému postupu lze užít výzvu podle § 101 odst. 4 o. s. ř.) [srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. 29 Cdo 543/2008, nebo nález Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. III. ÚS 2440/19]. Bez nařízení jednání tak může soud věc projednat a rozhodnout jen tehdy, byl-li náležitě zjištěn skutkový stav věci na základě účastníky předložených listin, neboť jimi byly prokázány všechny mezi účastníky sporné skutkové okolnosti, významné pro právní posouzení věci a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali anebo s rozhodnutím věci bez nařízení jednání výslovně souhlasili.
12. Soud prvního stupně ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu respektoval, neboť obě podmínky vyplývající z § 115a o. s. ř. byly splněny. První podmínka, tedy unesení břemene tvrzení a důkazního břemene jen prostřednictvím předložených listinných důkazů, nebyla žalovaným ani zpochybněna; zjištění skutkového stavu věci rozhodnutí bez nařízení jednání nebránilo. Stejný závěr pak lze učinit i ve vztahu k presumovanému souhlasu žalovaného.
13. Zcela v souladu se zásadou hospodárnosti řízení soud prvního stupně požadoval vyjádření účastníků, potažmo jejich souhlas se zamýšleným postupem soudu podle § 115a o. s. ř., přičemž žalovaný ve stanovené lhůtě svůj nesouhlas s tímto postupem nevyjádřil. Ze sdělení o nedostatku finančních prostředků pro úhradu uplatněného nároku a podmíněné ochoty uhradit jej po jejich přisouzení v jiné věci (blíže srov. bod 6) vskutku nelze – jak žalovaný činí – dovodit, že s rozhodnutím bez nařízení jednání nesouhlasí; takovéto vyjádření není odvislé od jeho vzdělání (ostatně vysokoškolského) ani skutečnosti, že je adresátem invalidního důchodu a už vůbec ne na základě hmotněprávní ochrany spotřebitele – o takový vztah v posuzované věci vůbec nejde. Soud prvního stupně proto správně předpokládal, že proti tomuto postupu nemá námitek.
14. Pro úplnost snad již lze jen uvést, že tvrzení (uvedené až v odvolacím řízení) o tom, že vozidlo bylo v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu – dle žalobkyně nepravdivé –, není přípustné.
15. Odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně je správný, a to včetně nákladového výroku, a proto byl podle § 219 o. s. ř. potvrzen.
16. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř., protože žalobkyně byla v odvolacím řízení úspěšná, přičemž za tuto fázi sestávají její účelně vynaložené náklady z odměny za zastupování a paušální náhrady, což podle § 11 odst. 1 písm. k), § 7 bod 5, § 8 odst. 1 a § 13 odst. 4 advokátního tarifu za úkon právní služby spočívající ve vyjádření k odvolání ve věci samé, včetně navýšení o příslušnou náhradu za daň z přidané hodnoty, činí 2 226 Kč.
17. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je pak žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupce žalobkyně.
18. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když nebyly shledány okolnosti, na základě kterých by byla pariční lhůta prodloužena, případně stanoveno, že plnění se bude dít ve splátkách.