Výrok
I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku o lhůtě k plnění mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit přisouzené dlužné výživné v měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč, vždy splatných do 15. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž nabude toto usnesení právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění
1. Rozsudkem v záhlaví uvedeným bylo výživné naposledy stanovené rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 7. 6. 2016, č. j. 14 P 180/2014-116, s účinností od 28. 3. 2024 zvýšeno na částku 3 000 Kč měsíčně (výrok I), co do zvýšení o dalších 500 Kč měsíčně byla žaloba zamítnuta (výrok II), dlužné výživné za dobu od 28. 3. 2024 do 30. 11. 2024 ve výši 14 632 Kč bylo uloženo žalované zaplatit do tří dnů od doručení rozsudku (výrok III) a o náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto tak, že žádná z účastnic na ni nemá právo (výrok IV).
2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání. Rozsudek napadla toliko ve lhůtě k plnění dlužného výživného adjudikovaného výrokem III. Domáhala se stanovení povinnosti plnit dlužné výživné ve splátkách po 500 Kč měsíčně, neboť není v jejích schopnostech najednou uhradit 14 632 Kč s tím, že bude-li mít vyšší příjem dobrovolně uhradí víc. Navrhla tedy, aby byl rozsudek soudu prvního stupně ve lhůtě k plnění změněn.
3. Žalobkyně – ačkoliv ji odvolání bylo doručeno 24. 1. 2025 – se k odvolání nevyjádřila.
4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené lhůtě k plnění [§ 212 věta prvá, § 212a odst. 6 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] a dospěl k závěru, že je částečně důvodné.
5. Ze spisu vyplývá, že aktuální čistý průměrný výdělek žalované činí 24 495 Kč, již nemá další vyživovací povinnost a sama deklarovala další výdaje na živobytí (zejména spjaté s bydlením) ve výši 2 800 Kč, pobývá-li u matky, ve výši 5 800 Kč, pobývá-li u přítele (vždy včetně nákladů na cestovné do zaměstnání).
6. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (nejde-li o vyklizení bytu); soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.
7. Stanovení, že peněžité plnění se bude dít ve splátkách, se opírá o konkrétní skutkové okolnosti souzené věci tak, aby nebyla založena nespravedlivá nerovnováha mezi účastníky řízení. Judikatura vymezila jednotlivá kritéria, která soud zvažuje; náleží k nim zejména povaha projednávané věci, výše přiznaného nároku, osobní a majetkové poměry účastníků, platební schopnost dlužníka, délka období, po kterou je dlužník v prodlení, doba, za kterou by tímto způsobem došlo k zaplacení celé dlužné částky a zásah do poměrů věřitele.
8. V posuzované věci shledal odvolací soud okolnosti pro rozložení plnění do splátek, avšak pod sankcí ztráty výhody splátek, neboť odvolací soud nemá za nespravedlivou nerovnováhu rozložení plnění do splátek tak, aby byla přisouzená pohledávka splněna do 10 měsíců, a to s ohledem na povahu nároku (dlužného výživného), osobní a majetkové poměry žalované, která je dále povinna plnit zvýšené výživné 3 000 Kč měsíčně, při absenci výraznějšího zásahu do poměrů žalobkyně, na který lze usuzovat i z toho, že proti rozložení plnění do splátek nebrojila (k odvolání se nevyjádřila). Schopnost splácet 1 500 Kč měsíčně odpovídá zjištěním ohledně majetkových poměrů žalované.
9. Proto odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadeném výroku o lhůtě k plnění změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a uložil žalované povinnost k plnění podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. ve splátkách, jak vyplývá z výrokové části tohoto usnesení, a to pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že nezaplatí-li žalovaná některou ze splátek včas, stane se splatnou k výzvě žalobkyně přisouzená pohledávka celá.
10. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a 151 odst. 2 in fine o. s. ř., neboť částečně úspěšné žalované v této fázi řízení účelně vynaložené náklady na bránění svého práva prokazatelně nevznikly.