Výrok
I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavci I. výroku, s výjimkou lhůty k plnění, a v odstavci II. výroku, potvrzuje.
II. Ve lhůtě splatnosti uvedené v odstavci I. výroku se rozsudek mění tak, že žalovaná 1. je povinna částku 492 742 Kč s úrokem z prodlení a částku 20 303,80 Kč zaplatit žalobci do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaná 1. je povinna nahradit žalobci na nákladech řízení částku 36 729 Kč k rukám právního zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žalovaná 1. je povinna nahradit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 15 011 Kč k rukám právního zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Napadeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci částku 492 742 Kč spolu s úrokem z prodlení (odstavec I. výroku), žalobu částečně zamítl co do úroku z prodlení od 3. 12. 2020 do zaplacení (odstavec II. výroku), zavázal žalovanou zaplatit žalobci náklady řízení (odstavec III. výroku). V odstavcích IV. a V. výroku okresní soud rozhodl o zamítnutí žaloby ve vztahu k žalované 2. a o náhradě nákladů řízení mezi těmito účastníky. Do těchto výroků odvolání účastníků nesměřovalo, tyto jsou v právní moci a žalovaná 2. není účastníkem odvolacího řízení.
2. Okresní soud vycházel ze skutkového stavu, že žalobce jako věřitel a manželé [adresa] a [jméno FO] jako dlužníci sepsali dne 22. 11. 2013 notářský zápis, jehož obsahem byla smlouva o půjčce se svolením k vykonatelnosti. Předmětem byla půjčka ve výši 300 000 Kč, kterou se dlužníci zavázali splácet spolu se smluvenou odměnou ve výši 150 000 Kč ve sjednaných splátkách. Současně byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení s úhradou dluhu ve výši 0,5 % denně z celkové dlužné částky. Zároveň bylo sjednáno zástavní právo na nemovitosti dlužníků. V řízení vedeném u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 113 C 36/2017 byl žalobce zavázán zaplatit manželům [jméno FO] částku 492 742 Kč spolu s úrokem z prodlení od 25. 10. 2017 do zaplacení. Co do částky 170 957 Kč byla žaloba zamítnuta pro promlčení. Jednalo se o částku, kterou dříve dlužníci uhradili na sjednané smluvní pokutě s tím, že smlouva o půjčce byla přezajištěná, což působí neplatnost ujednání o smluvní pokutě. V této části byl rozsudek potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 10. 2020, č. j. 71 Co 159/2020-255. S ohledem na přezajištění závazku nemohla smluvní pokuta již plnit svou sankční, preventivní ani uhrazovací funkci. Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu bylo odmítnuto (33 Cdo 1380/2021). Z těchto důvodů žalobce požádal žalovanou dne 24. 11. 2022 o náhradu škody z důvodu nesprávného úředního postupu notářky, za jejíž činnost stát odpovídá. Žalobce uhradil manželům [jméno FO] dne 30. 5. 2025 částku 5 000 Kč. Insolvenční správce [právnická osoba] a spol. potvrdil, že manželům [jméno FO] nebyla v rámci insolvenčního řízení dosud vyplacena žádná částka.
3. Po právní stránce posoudil okresní soud nárok žalobce dle § 3, 4, 5 zákona č. 82/1998 Sb. a dospěl k závěru, že žaloba je v převážné části důvodná. Při sepisu notářského zápisu ze dne 22. 11. 2013 došlo k nesprávnému úřednímu postupu notářky, která měla smluvní strany půjčky upozornit na její tzv. přezajištění a tím dát možnost žalobci změnit způsob zajištění své pohledávky. Z tohoto důvodu je sjednaná smluvní pokuta neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Žalobce byl soudním rozhodnutím zavázán k povinnosti již zaplacenou smluvní pokutu ve výši 492 742 Kč svým dlužníkům, manželům [jméno FO] vrátit. Žalobci tak vznikla v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem notářky škoda, jejíž výše byla stanovena soudním rozhodnutím. Výkon notářství při sepisování notářského zápisu dle § 4 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. se považuje za činnost státu a nastupuje tak odpovědnost státu dle z. č. 82/1998 Sb. Okresní soud poukázal na současnou právní úpravu vyplývající z § 2952 o. z., ze které vyplývá, že škoda může spočívat též v dluhu. Za této situace není podstatná skutečnost, že žalobce s výjimkou částky 5 000 Kč svůj dluh vůči manželům [jméno FO] dosud neuhradil. Požadovaný úrok z prodlení okresní soud přiznal pouze do 2. 12. 2020, tj. do právní moci rozsudku, kterým byl žalobce zavázán zaplatit příslušnou částku včetně úroku z prodlení. Pokud svou zákonnou povinnost nesplnil a přiznanou částku neuhradil, jdou další úroky z prodlení již čistě k tíži žalobce a nelze je přičítat státu. Jako důvodnou shledal okresní soud rovněž škodu spočívající v nákladech dovolacího řízení. Jedná se o mimořádný opravný prostředek, který procesní předpisy připouští, což vyplývá i z rozhodnutí odvolacího soudu. Nelze dopředu predikovat, zda jeho podání bylo zbytečné a tudíž nelze dovozovat, že vzniklé náklady zde byly vynaloženy neúčelně.
4. O nákladech řízení ve vztahu k žalované 1 rozhodl okresní soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že bez bližšího odůvodnění uvedl, že žalobci náleží dle rozsahu úspěchu ve věci právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 62 % s tím, že odměna náleží za úkony specifikované v rozsudku, včetně režijních paušálů, náhrady za ztrátu času a cestovného.
5. Proti tomuto rozsudku podali odvolání jak žalobce, tak žalovaná 1 (dále jen žalovaná). Odvolání účastníků nesměřovalo od odstavců IV. a V. výroku, které se týkaly rozhodnutí ve vztahu k žalované 2. V této části je rozsudek v právní moci a nebyl předmětem odvolacího přezkumu.
6. Žalovaná své odvolání směřovala do odstavců I. a III. výroku a v této části navrhovala změnu rozsudku tak, že bude žaloba zamítnuta a žalované budou přiznány náklady řízení. Souhlasila s okresním soudem, že škoda vzniká již vznikem dluhu, bez ohledu na to, zda byla částka poškozeným uhrazena. V dané věci však žalobci škoda nevznikla ani hypoteticky, neboť žalobce by úhradou dluhu vrátil pouze to, co nabyl nezákonně, resp. neoprávněně v rozporu s dobrými mravy. Tuto námitku žalované okresní soud nezohlednil a s touto se řádně nevypořádal. Nesouhlasil rovněž s přiznáním nákladů dovolacího řízení, když toto neslouží primárně k přezkumu správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, ale ke sjednocování judikatury soudu dovolacího. Z tohoto vyplývá, že úspěšnost dovolání nemůže být veliká. Podané dovolání bylo navíc odmítnuto pro zjevnou nepřípustnost. Ve vztahu k přiznaným nákladům řízení namítala, že rozsah přiznaných nákladů řízení není ze strany okresního soudu řádně odůvodněn a nesouhlasila s přiznáním odměny za uplatnění nároku ze strany žalobce. Okresní soud rovněž bez jakéhokoliv odůvodnění nevyhověl jejímu návrhu na delší lhůtu k případnému splnění uložené povinnosti tak, jak požadovala ve svých přípisech.
7. Ve vztahu k odvolání žalované navrhoval žalobce potvrzení rozsudku. Samotný institut smluvní pokuty je legitimní právní nástroj, který neodporuje zákonu ani dobrým mravům. V daném případě se jednalo o jeho neúčinnost, resp. nezpůsobilost vyvolat žádané účinky, což bylo způsobeno právě jednáním žalované 2 při sepisování notářského zápisu. Samotné sjednání smluvní pokuty nebylo nemravné a pokud by nedošlo k uzavření zástavní smlouvy, smluvní pokuta by byla platná a žalobce by nebyl zavázán k jejímu vrácení.
8. Žalobce své odvolání směřoval do odstavce II. výroku, kterým byly částečně zamítnuty požadované úroky z prodlení. Zdůraznil, že svůj dluh vůči manželům [jméno FO] nezaplatil v rozsudkem stanovené lhůtě, protože toho nebyl schopen, když peníze neměl k dispozici. Jednalo se tak o objektivní nemožnost a nemůže mu jít k tíži, že závazek vzniklý pochybením notářky nebyl schopen uhradit v pariční lhůtě.
9. Z podnětu podaných odvolání přezkoumal odvolací soud rozsudek v napadené části a dospěl k závěru, že odvolání není z větší části důvodné.
10. Okresní soud při dokazování postupoval v souladu s procesními předpisy, z provedených důkazů vyvodil logická zjištění odpovídající ustanovení § 132 o. s. ř. Z těchto důvodů odvolací soud skutková zjištění okresního soudu jako správná přejímá. Skutkový stav zůstal nezměněn i v odvolacím řízení.
11. Na správně zjištěný skutkový stav aplikoval okresní soud správné právní ustanovení. Odvolací soud souhlasí i s právním posouzením věci, které okresní soud ve věci zaujal a na které odvolací soud v podrobnostech odkazuje.
12. Odvolací soud zcela souhlasí se závěrem okresního soudu o odpovědnosti státu za činnost notářky v souvislosti se sepisem notářského zápisu o sjednané smlouvě o půjčce. Tato vyplývá z § 4 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. Z tohoto ustanovení vyplývá, že se jedná o výkon státní správy svěřenou notářům s tím, že dle § 3 odst. 1 písm. b) tohoto zákona za škodu způsobenou při této činnosti odpovídá právě stát. Tuto odpovědnost ostatně žalovaná nezpochybňovala, když sama škodu, byť jen částečně, uhradila.
13. Odvolací soud souhlasí rovněž s přiznanou výší škody, která vyplývá z pravomocných rozhodnutí soudů, které rozhodovaly o povinnosti žalobce o vrácení již uhrazené smluvní pokuty. V této souvislosti je nedůvodná námitka žalované, že žalobce byl zavázán vrátit pouze to, co nabyl protiprávně, resp. v rozporu s dobrými mravy. Je nepochybné, že žalobce mínil zajistit svou sjednanou pohledávku smluvní pokutou. Jedná se o institut, který je běžně používaný nejen mezi podnikateli, ale rovněž v občanskoprávních vztazích. Toto ujednání o smluvní pokutě bylo ze strany soudu shledáno v rozporu s dobrými mravy v příčinné souvislosti s jednáním notářky, která žalobce neupozornila na možnost přezajištění uvedené pohledávky a tím na neplatnost ujednání o smluvní pokutě. Žalobci tak byla upřena možnost zajistit svou pohledávku tak, aby mu požadovaný nárok na smluvní pokutu platně vznikl a byl vymahatelný. Za této situace je sice pravdou, že žalobci byla soudním rozhodnutím uložena povinnost vrátit svým dlužníkům částku, která mu byla zaplacena a kterou přijal v rozporu s dobrými mravy, avšak tato povinnost mu vznikla právě v důsledku nesprávného postupu notářky. Nebýt tohoto pochybení, žalobci by nárok na smluvní pokutu vznikl, resp. nemohl by být zavázán k jejímu vrácení.
14. Jako nedůvodnou shledal odvolací soud rovněž odvolací námitku žalované ohledně nákladů dovolacího řízení. Shodně s okresním soudem považuje tyto náklady za důvodně vynaložené, když samotná skutečnost, že dovolání bylo odmítnuto, nemůže svědčit o opaku. Byť se jedná o mimořádný opravný prostředek, nelze souhlasit s žalovanou, že dovolací řízení slouží pouze ke sjednocování judikatury a jeho úspěšnost nemůže být velká. Žalobce ve svém dovolání vymezil dovolací důvody, které byly předmětem přezkumu dovolacího soudu. Jeho závěr o odmítnutí řádně podaného dovolání, nemůže bez dalšího svědčit o tom, že bylo od počátku zjevné, že podané dovolání nemůže být úspěšné. Za této situace je nutné považovat náklady dovolacího řízení za účelně vynaložené, a tudíž za součást škody vzniklé žalobci.
15. Odvolací soud naopak neshledal důvodnými odvolací námitky žalobce ve vztahu k zamítavému výroku ohledně části požadovaných úroků z prodlení. V dané věci byly požadované úroky z prodlení součástí uplatněného nároku na náhradu škody. Jejich výše vyplývá z pravomocných rozhodnutí soudů, ve kterých byl žalobce zavázán k jejich zaplacení. Je nepochybné, že právní mocí těchto rozhodnutí vznikla žalobci zákonná povinnost přiznanou částku zaplatit. Porušení této povinnosti ze strany žalobce již nelze přičítat žalované bez ohledu na to, z jakého důvodu k úhradě částky nedošlo. Tímto okamžikem došlo k přerušení příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem notářky a škodou vzniklou na straně žalobce.
16. Odvolací soud přistoupil ke změně napadeného rozsudku pouze ve stanovené lhůtě splatnosti. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaná požadovala delší dobu splatnosti v případě vyhovění žaloby s ohledem na nezbytnou administraci případné úhrady. Z úřední činnosti je odvolacímu soudu známo, že žalovaná požaduje tuto delší lhůty ve všech řízeních, ve kterých vystupuje jako účastník. Tento nárok odvolací soud nepovažuje za nedůvodný či obstrukční, když možnost stanovení delší lhůty k plnění vyplývá z § 160 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud proto v této části rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalovanou zavázal zaplatit přiznanou částku do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku s tím, že tato lhůta nebude žalobci na újmu.
17. O nákladech řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. V dané věci žalobce požadoval po žalované náhradu škody spočívající v zaplacení jistoty a úroků z prodlení. Za této situace je nutno úroky z prodlení považovat za předmět řízení, nikoliv příslušenství pohledávky. Odvolací soud vycházel z částky 1 146 321 Kč jako předmětu řízení. Jedná se o částku 711 733,80 Kč představující jistinu (492 742 Kč a požadovaná výše nákladů řízení v celkové výši 218 991,80 Kč), kapitalizované úroky z prodlení od 25. 10. 2017 do podání žaloby, tj. do 9. 10. 2023 ve výši 236 255,61 Kč a dále pětinásobek požadovaného ročního úroku z prodlení ve výši 198 328,65 Kč, když žalobce požadoval úroky z prodlení až do zaplacení. Předmětem řízení tak byla částka 1 146 318 Kč (po zaokrouhlení). Žalobce byl úspěšný co do částky 834 869 Kč (přiznaná jistina ve výši 492 742 Kč a 20 303,80 Kč, částka uhrazená žalovanou po podání žaloby ve výši 198 688 Kč a kapitalizované přiznané úroky z prodlení ve výši 123 135 Kč), tj. v rozsahu 73 % z celkového předmětu řízení. Po odečtení úspěchu žalované náleží procesně úspěšnějšímu žalobci náhrada nákladů řízení v rozsahu 46 %.
18. Při stanovení výše náhrady nákladů řízení před soudem prvého stupně vycházel odvolací soud z vyúčtování, které žalobce soudu předložil a ve kterém uvedl, jaké částky požaduje. Žalobci tak náleží odměna ve výši 11 180 Kč za úkony právní služby učiněné do částečného zpětvzetí žaloby a ve výši 10 380 Kč za úkony učiněné po omezení předmětu řízení. V podrobnostech odkazuje odvolací soud na odůvodnění rozsudku okresního soudu v bodě 17. Oproti okresnímu soudu nepřiznal odvolací soud žalobci odměnu za sepis žádosti o náhradu škody vůči žalované, když za tento úkon náhrada nákladů řízení nenáleží (§ 31 odst. 4 z. č. 82/1998 Sb., rozsudek NS sp. zn. 30 Cdo 1191/2011). Žalobci tak náleží odměna za 3 úkony právní služby po 11 180 Kč (převzetí věci, podání žaloby, vyjádření ve věci spolu s částečným zpětvzetím žaloby), tj. 33 540 Kč, odměna ve výši ½ za sepis žádosti o osvobození od soudních poplatků ve výši 5 590 Kč, 4x režijní paušál po 300 Kč, tj. 1 200 Kč, odměna za 3 úkony právní služby po 10 380 Kč (podání ze dne 13. 6. 2024, účast u jednání soudu dne 26. 5. 2025 a 16. 9. 2025), tj. 31 140 Kč, odměna ve výši ½ za návrh na pokračování v řízení ve výši 5 190 Kč, 4x režijní paušál po 450 Kč, tj. 1 800 Kč, náhrada za ztrátu času v rozsahu 4 půlhodin po 150 Kč, tj. 600 Kč a náhrada cestovného v celkové výši 784,90 Kč. Žalobci tak vznikly důvodně vynaložené náklady řízení v celkové výši 79 844,90 Kč. S ohledem na rozsah procesního úspěchu byla žalovaná zavázána nahradit žalobci 46 % z této částky, tj. částku 36 729 Kč.
19. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. S ohledem na skutečnost, že odvolání podaly obě strany sporu, předmětem odvolacího řízení byly nároky vyplývající z odstavců I. a II. výroku. Odvolací soud proto vycházel z tarifní hodnoty ve výši 947 630 Kč (po zaokrouhlení) představující předmět odvolacího řízení (jistina ve výši 513 045,80 Kč, požadované úroky z prodlení do podání žaloby ve výši 236 255,61 Kč a pětinásobek ročních úroků z prodlení ve výši 198 328,65 Kč). Odměna za jeden úkon právní služby tak představuje částku 12 100 Kč. Žalobce byl úspěšný co do částky 636 181 Kč (jistina ve výši 492 742 Kč a 20 303,80 Kč a přiznané kapitalizované úroky z prodlení ve výši 123 135,39 Kč), tj. v rozsahu 67 %. Po odečtení úspěchu žalované tak žalobci náleží 34 % z účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení.
20. Náklady odvolacího řízení na straně žalobce představují odměnu za 3 úkony právní služby (podání odvolání, vyjádření k odvolání žalované a účast u jednání) po 12 100 Kč, tj. 36 300 Kč, odměna ve výši ½ za účast u vyhlášení rozsudku, tj. 6 050 Kč, 4x režijní paušál po 450 Kč, tj. 1 800 Kč, celkem 44 150 Kč. S ohledem na rozsah procesního úspěchu byla žalovaná zavázána nahradit žalobci 34 % z této částky, tj. 15 011 Kč.
21. Z výše uvedených důvodů byla žalovaná zavázána zaplatit náklady řízení do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když se nejedná o natolik významné prodloužení, které by mohlo být žalobci jakkoliv na újmu.