Výrok
I. Rozsudek okresního soudu se
-) v odstavci I. výroku potvrzuje,
-) v odstavci II. výroku se mění takto:
Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 26 923 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.
II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 10 548,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.
Odůvodnění
1. Okresní soud zamítl žalobu na zaplacení částky 50 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 50 000 Kč od 27. 10. 2020 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náklady řízení 22 809 Kč (výrok II.). Okresní soud vyšel ze zjištění, že bratr žalované předal žalobci částku 150 000 Kč za účelem rekonstrukce bytu. Později se oba muži dohodli, že žalobce bratrovi žalované nahradí investované prostředky. Protože však nemohl výše zmíněnou částku vrátit ihned, oslovili oba účastníci rodiče žalované s žádostí o půjčku částky 150 000 Kč. Byla uzavřena ústní smlouva o půjčce bez dohody o době splatnosti, načež rodiče převedli částku 150 000 Kč na účet žalované. Ta ji převedla na účet svého bratra, který poté splatil svůj dluh u banky. Žalobce poté splatil rodičům žalované částku 92 000 Kč převody na účet matky žalované. Zbývajících 58 000 Kč však dlouho nevracel a účastníci se mezitím rozešli. Poté, co se uskutečnila osobní schůzka mezi žalobcem a otcem žalované, žalobce na svůj účet prostřednictvím bankomatu vložil 52 000 Kč Částku 50 000 Kč převedl téhož dne z bankomatu na účet žalované. Částku 2 000 Kč neposílal, protože na ni měl nastavený trvalý příkaz. Ten se však kvůli nedostatečnému zůstatku na účtu nerealizoval. Zbývajících 8 000 Kč žalobce posléze v hotovosti zaplatil otci žalované. Jednostranná poznámka u platby žalovaného„ půjčka“, tedy neprokázala, že touto částkou žalobce žalované skutečně poskytl jakoukoli zápůjčku. Věrohodné výpovědi svědků a další důkazy pak dle okresního soudu prokázaly tvrzení žalované, že částku přijala pouze jako k úhradě dluhu žalobce u rodičů žalované. Po právní stránce pak uzavřel, že částka 50 000 Kč zaslaná žalobcem na účet žalované nebyla zápůjčka, ale úhrada dluhu, který měl žalobce u rodičů žalované.
2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, které odůvodnil tím, že okresní soud neprovedl výslech žalobce, který hodlal svou výpovědí prokázat skutečnosti uvedené v žalobě, ani bratra žalované. Dále okresní soud nekriticky přejal tvrzení žalované, prováděl dokazování pouze k jejím tvrzením a vyšel z nevěrohodných výpovědí svědků, rodičů žalované, jejichž výpovědi byly rozporné a nevěrohodné. Navrhla změnu rozsudku tak, aby žalobě bylo vyhověno.
3. Proti výroku II. podala odvolání i žalovaná, která namítala, že okresní soud jí nepřiznal odměnu za poradu s klientkou před podáním odporu, kdy věc bylo nutno po podání žaloby znovu probrat a odpor podrobněji odůvodnit. Jinak navrhovala rozsudek okresního soudu potvrdit jako věcně správný, když žalobci nic nebránilo skutková tvrzení uvést před okresním soudem. Bratr žalované nebyl navržen k výslechu. Pokud žalovaná navrhla více důkazů, pak je okresní soud logicky provedl, a vyšel ze skutečností důkazy prokázanými, včetně věrohodných výpovědí svědků. Drobné rozpory ve výpovědích jak dle žalované, tak dle okresního soudu svědčí o věrohodnosti jejích výpovědí.
4. Z podnětu včasného odvolání žalobce a žalované přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, podle ustanovení § 206 odst. 1 a § 212 věty prvé o. s. ř. v celém rozsahu se závěrem, že odvolání žalobce není důvodné a odvolání žalované důvodné je.
5. Výpověď účastníka řízení je pouze podpůrným důkazem, pokud tvrzenou skutečnost nelze prokázat jinak. Výpověď účastníka pak nezřídka obsahově splývá se skutkovými tvrzeními v žalobě. Dále nutno uvést, že účastníci nevypovídají pod sankcí trestního stíhání pro trestný čin křivé výpovědi, což nutno zohlednit při hodnocení věrohodnosti výpovědi. Žalobce měl prostor veškerá skutková tvrzení uvést v rámci žaloby či v průběhu řízení. Dále nutno přihlédnout k tomu, že pokud by žalobce vypovídal a byla vyslechnuta i žalovaná, opět by důkazní situace skončila na protichůdných výpovědích účastníků s úvahami o jejich věrohodnosti či nevěrohodnosti. Okresní soud správně provedl žalovanou navržené důkazy, a jestliže na základě nich zjistil jiný průběh skutkového děje, než tvrdil žalobce, pak nelze říci, že nebylo možno skutkový stav či určitou skutečnost prokázat jinak. Okresní soud uvedl, jaká skutková zjištění z důkazů učinil, provedl v odstavci 5. hodnocení důkazů jednotlivě i v souhrnu a logickým způsobem odůvodnil, proč považuje výpovědi svědků (rodičů žalované) za věrohodné. Dle odvolacího soudu nepřevzal okresní soud nekriticky verzi žalované, ale jelikož provedené důkazy prokazovaly jednotlivá tvrzení žalované jak časově, tak věcně, a nakonec důkazy utvořily ucelený řetězec toku peněz mezi účastníky a svědky, pak závěr okresního soudu o skutkovém stavu uvedený v odstavci 7. rozsudku je správný a v podrobnostech na něj odvolací soud odkazuje. Právní závěr okresního soudu pak je rovněž správný, kdy plnění vlastního dluhu nepředstavuje zápůjčku žalované. Proto odvolací soud dle § 219 o. s. ř. potvrdil rozsudek okresního soudu ve výroku I. jako věcně správný.
6. Pokud jde o výrok II. o nákladech řízení, odvolací soud má za to, že podaný odpor je podrobněji odůvodněn, než reakce žalované na předžalobní výzvu. Žalobkyně tedy reagovala na již podanou žalobu podrobněji a rozvedla dále svou obranu. Odvolací soud tedy má za to, že šlo o úkon účelně učiněný ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud tedy dle § 220 odst. 1 písmeno a) o. s. ř. změnil rozsudek okresního soudu ve výroku II. tak, že přiznal žalované i odměnu za poradu s klientkou 3 100 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, náhradu hotových výdajů 300 Kč dle § 13 advokátního tarifu a dle § 137 odst. 3 o. s. ř. náhradu za DPH 714 Kč Celkem tedy přiznal žalované na nákladech více o 4 114 Kč.
7. O náhradě nákladů odvolacího řízení krajský soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, má tedy právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, a to odměnu 6 200 Kč za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání) po 3 100 Kč dle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Advokátního tarifu, dále odměnu za odvolání do nákladů řízení z tarifní hodnoty 26 923 Kč, dle § 7 odst. 5 advokátního tarifu 2 180 Kč a dle § 11 odst. 2 písmeno c) advokátního tarifu ½, tedy částku 1 090 Kč, dle § 13 náhradu hotových výdajů za tři úkony 900 Kč, cestovné ve výši 328 Kč (ujeto 48,8 km vozem se spotřebou 5,6 l /100 km, náhradě 4,70 Kč za km a ceně nafty 36,10 Kč dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.), 200 Kč za zmeškaný čas cestou k jednáním celkem 2 půlhodiny, tj. 2 x 100 Kč dle § 14 advokátního tarifu, dále náhrada za DPH 1 830,80 Kč (21 % z 8 718 Kč). Celkem je tedy žalobce povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 9 551,80 Kč.