Výrok
I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 38.445,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobkyně.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 1.754,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Shora označeným rozsudkem pro uznání okresní soud uložil žalované povinnost vydat žalobkyni movité věci označené ve výroku I. rozsudku a rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 8.534 Kč. Výrok o náhradě nákladů řízení okresní soud při aplikaci ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. odůvodnil tím, že plně úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 8.534 Kč. Podle okresního soudu náhrada nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000 Kč a dále náhradu nákladů právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif, dále jen„ AT“) ve výši 3x 1.500 Kč (příprava a převzetí, sepis žaloby, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem), 3x režijní paušál á 300 Kč za provedené úkony právní služby a 21% DPH.
2. Proti tomuto rozsudku, pouze však proti výroku II. o náhradě nákladů řízení, podala žalobkyně včasné odvolání a domáhala se změny napadeného rozsudku a přiznání náhrady nákladů řízení ve výši 38.445,20 Kč. Žalobkyně namítala, že okresní soud nesprávně určil výši nákladů řízení, když zřejmě považoval za tarifní hodnotu částku ve výši 10.000 Kč dle § 7 bod 4. ve spojení s § 9 odst. 1 AT. Podle názoru žalobkyně však ustanovení § 9 odst. 1 AT nelze v projednávané věci aplikovat, když aplikace tohoto ustanovení by přicházela v úvahu pouze, pokud by nebylo možno zjistit hodnotu věci nebo pokud by ji bylo možno zjistit jen s nepoměrnými obtížemi. V projednávané věci ze spisového materiálu lze jednoznačně dospět k hodnotě věcí, které má žalovaná povinnost žalobkyni vydat, konkrétně je hodnota všech těchto věcí určena v kupní smlouvě ze dne 24. 5. 2021, z níž vyplývá kupní cena ve výši 351.354 Kč. Odvolatelka odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu, např. na usnesení ze dne 24. 6. 2015, sp. z.n 30 Cdo 1021/2015 s tím, že v žalobě je tvrzeno i prokázáno, že hodnota věcí, které má žalovaná povinnost vydat, představuje částku 351.354 Kč a toto je také tarifní hodnota, z níž je třeba vycházet při výpočtu náhrady nákladů řízení.
3. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.
4. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném výroku II. o nákladech řízení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je v celém rozsahu důvodné.
5. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobou se žalobkyně domáhala po žalované vydání věcí specifikovaných ve výroku I. rozsudku okresního soudu, přičemž o žalobě žalobkyně rozhodl okresní soud napadeným rozsudkem pro uznání tak, že žalobě v celém rozsahu vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 8.534 Kč.
6. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.
7. V posuzovaném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná a v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. jí náleží plná náhrada účelně vynaložených nákladů, jak správně uzavřel okresní soud. Okresní soud však pochybil, pokud při stanovení výše nákladů právního zastoupení aplikoval ustanovení § 7 bod 4. ve spojení s § 9 odst. 1 AT a vycházel z tarifní hodnoty 10.000 Kč. Jak správně argumentuje žalobkyně, aplikace tohoto ustanovení by přicházela v úvahu pouze, pokud by nebylo možno zjistit hodnotu věci nebo pokud by ji bylo možno zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, což se však netýká projednávané věci. Z obsahu spisu, konkrétně z kupní smlouvy ze dne 24. 5. 2021, jednoznačně vyplývá cena movitých věcí, jejichž vydání se žalobkyně domáhá, a to 351.354 Kč, a z této částky jakožto z tarifní hodnoty je nutno vycházet při výpočtu náhrady nákladů, pokud se týká nákladů právního zastoupení žalobkyně. V projednávané věci tak nelze aplikovat závěry vyjádřené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2404/2012 a ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. 26 Cdo 4611/2017 ani závěry vyjádřené v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 269/2016 ze dne 17. 10. 2017 a je třeba při náhradě nákladů řízení vycházet z hodnoty věcí, jejichž vydání se žalobkyně úspěšně v řízení domohla.
8. Náklady řízení, jak vyplývá z obsahu spisu, představují zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000 Kč a dále náhradu nákladů právního zastoupení dle § 7 AT za okresním soudem správně určené úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem). Je třeba vycházet z tarifní hodnoty 351.354 Kč, z níž odměna za jeden úkon právní služby představuje částku 9.740 Kč. Žalobkyni tedy náleží náhrada nákladů za 3 úkony právní služby po 9.740 Kč, 3x režijní paušál po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 AT a 21% DPH ve výši 6.325,20 Kč, tedy celkem 38.445,20 Kč, nikoliv 8.534 Kč, jak určil okresní soud.
9. Ze shora uvedených důvodů krajský soud změnil rozsudek okresního soudu v napadeném výroku II. o náhradě nákladů řízení, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení, když neshledal důvody pro jeho potvrzení či zrušení.
10. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl krajský soud podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. když žalobkyně byla se svým odvoláním zcela úspěšná a přísluší jí plná náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši 1.754,50 Kč sestávající z odměny za zastoupení advokátem ve výši 1.150 Kč dle § 7 bod 3., § 11 odst. 2 písm. c) AT (podání odvolání nikoliv ve věci samé), počítáno z tarifní hodnoty 29.911,20 Kč, tedy z částky, o kterou chce žalobkyně zvýšit náhradu nákladů řízení, z náhrady jednoho režijního paušálu 300 Kč za uvedený úkon právní služby dle § 13 odst. 1 a 3 AT a z náhrady 21% DPH ve výši 304,50 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř.
11. O lhůtě k plnění náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl krajský soud dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro povolení delší lhůty splatnosti či povolení splátek s tím, že místem platby těchto nákladů určil dle § 149 odst. 1 o. s. ř. advokáta žalobkyně.