Výrok
I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku IV. v odvoláním napadeném rozsahu, a to co do úroku z prodlení z částky 17.540 Kč ve výši 14,75 % ročně od 7. 7. 2024 do zaplacenía) mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z částky 17.540 Kč ve výši 12 % ročně od 18. 3. 2025 do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, ab) ve zbývajícím rozsahu potvrzuje.
II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku V. v odvoláním napadeném rozsahu, a to co do úroku z prodlení z částky 11.008 Kč ve výši 15 % ročně od 7. 7. 2024 do zaplacení,a) mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z částky 11.008 Kč ve výši 12 % ročně od 18. 3. 2025 do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, ab) ve zbývajícím rozsahu potvrzuje.
III. Rozsudek okresního soudu se ve výroku VI. v odvoláním napadeném rozsahu, a to co do úroku z prodlení z částky 2.028 Kč ve výši 15 % ročně od 7. 7. 2024 do zaplacení,a) mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z částky 2.028 Kč ve výši 12 % ročně od 18. 3. 2025 do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, ab) ve zbývajícím rozsahu potvrzuje.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Odůvodnění
1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 17.540 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), povinnost zaplatit žalobkyni 11.008 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), povinnost zaplatit žalobkyni 2.028 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Žalobu zamítl v části o zaplacení 31.819,99 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2.099,26 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.041,57 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 19.972,94 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 18.885,02 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení (výrok IV.), dále žalobu zamítl v části o zaplacení 20.388 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1.820,52 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 923,32 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13.509,25 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 12.941,62 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení (výrok V.) a konečně žalobu zamítl v části o zaplacení 13.592 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 942,25 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 486,45 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6.004,11 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 5.827,92 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení (výrok VI.). O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl tak, že žádnému z nich právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok VII.). Uvedeným způsobem okresní soud rozhodl o nárocích žalobkyně původně uplatněných návrhem na vydání el. platebního rozkazu, kterým se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 49.359,99 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2.099,26 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1.041,57 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 19.972,94 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 %, úrok 8 % ročně z částky 18.885,02 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, dále zaplacení částky 31.396 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.820,52 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 923,32 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 13.509,25 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení ve výši 15 %, úrok 8 % ročně z částky 12.941,62 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a konečně zaplacení částky 15.620 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 942,25 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 486,45 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 6004,11 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení ve výši 15 % a úrok ve výši 8 % ročně z částky 5.827,92 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení. Vznesené nároky žalobkyně odůvodnila tím, že tyto nabyla cesí od právní předchůdkyně [právnická osoba]. na základě smlouvy ze dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno], když právním důvodem pohledávek jsou uvěrové smlouvy uzavřené mezi uvedenou společnosti a žalovanou ze dne 25. 10. 2022, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20.000 Kč, ze dne 14. 9. 2022, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 15.000 Kč a ze dne 21. 5. 2022, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 10.000 Kč. Po projednání věci okresní soud uzavřel, že předmětné úvěrové smlouvy byly mezi účastnicemi uzavřeny, žalované byly peněžní prostředky poskytnuty a žalovaná zaplatila na smlouvu ze dne 25. 10. 2022 částku 2.460 Kč, na smlouvu ze dne 14. 9. 2022 částku 3.992 Kč a na smlouvu ze dne 21. 5. 2022 částku 13.592 Kč s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně neprověřila úvěruschopnost žalované a dále s tím, že nároky ze smluv byly postoupeny na žalobkyni. Po právní stránce věc okresní soud posoudil tak, že předmětné úvěrové smlouvy byly uzavřeny v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ), podle něhož bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitelky, přičemž v situaci, kdy žalobkyně ani k výzvě soudu nedoplnila tvrzení, jakým způsobem byla úvěruschopnost posouzena, uzavřel, že předmětné smlouvy jsou ve smyslu § 87 odst. 1 neplatné a žalobkyně má nárok pouze na vrácení jistiny poskytnutých částek. Byla-li žalované v souvislosti se smlouvou ze dne 25. 10. 2022 poskytnuta částka 20.000 Kč a zaplatila-li na tuto částku 2.460 Kč, je povinna vrátit částku 17.540 Kč, dále byla-li žalované v souvislosti se smlouvou ze dne 14. 9. 2022 poskytnuta částka 15.000 Kč a zaplatila-li na tuto částku 3.992 Kč, je povinna vrátit částku 11.008 Kč a konečně byla-li žalované v souvislosti se smlouvou ze dne 21. 5. 2022 poskytnuta částka 10.000 Kč a zaplatila-li na tuto částku 7.972 Kč, je povinna vrátit částku 2.028 Kč. V situaci, kdy se žalovaná se ke svým možnostem nijak nevyjádřila, uložil okresní soud povinnost vrácení uvedených částek v obecné pariční lhůtě, když povinnost vrácení jistiny vzniká teprve uložením této povinnosti soudem a žalovaná tak nemůže být v prodlení. Tento závěr okresní soud odůvodnil odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR – senátu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021.
2. Proti uvedenému rozsudku, a to do výroku IV., pouze co do zamítnutí žaloby na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 17.540 Kč od 7. 7. 2024 do zaplacení, dále do výroku V., pouze co do zamítnutí žaloby na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11.008 Kč od 7. 7. 2024 do zaplacení a konečně dále do výroku VI., pouze co do zamítnutí žaloby na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2.028 Kč od 7. 7. 2024, brojí žalobkyně odvolání, když se domáhá přiznání příslušenstvím ve výše uvedeném rozsahu. Podstatou odvolání žalobkyně je nesouhlas se závěrem okresního soudu o tom, že u přiznaných nároku dosud nenastalo prodlení. Podle žalobkyně totiž splatnost nároku nestává až v souvislosti s rozhodnutím soudu, ale daleko dříve, a to v souvislosti s výzvou k vrácení dlužné částky učiněnou věřitelem. Nadto podle žalobkyně žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by neměla možnost prostředky vrátit ve lhůtě, která jí byla poskytnuta věřitelem, když je toho názoru, že stran uvedeného tíží žalovanou procesní břemena. Na podporu své argumentace žalobkyně odkazovala na dřívější rozhodnutí zdejšího odvolacího senátu či na jiná rozhodnutí odvolacích soudů.
3. Žalovaná se k dovolání žalobkyně nevyjádřila, po dobu celého odvolacího řízení zůstala pasivní.
4. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze částečně.
5. Předně krajský soud akceptuje jednotlivá skutková zjištění učiněná z provedených důkazů a závěr o skutkovém stavu věci, jak se podává z napadeného rozsudku, na což se pro stručnost odkazuje.
6. Jde-li o právní hodnocení, okresní soud správně posoudil, že vztah mezi žalobkyní, resp. právní předchůdkyní, a žalovanou je vztahem mezi profesionálem a spotřebitelem a s ohledem na předmět smlouvy vedle obecné úpravy úvěrového vztahu dle občanského zákoníku na věc správně aplikoval speciální úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Správně tedy okresní soud provedl test postupu věřitele před uzavřením předmětné smlouvy dle kritéria postupu s odbornou péčí při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu §§ 75 a 86 ZSÚ, přičemž pokud okresní soud dospěl k závěru, že takovému postupu věřitel nedostál, a to v situaci, kdy žalobkyně ani tento postup nebyla schopna tvrdit, pak odvolací soud akceptuje závěr o neplatnosti předmětných úvěrových smluv. Ostatně uvedené právní posouzení žalobkyně nezpochybňuje.
7. Okresní soud tedy správně žalobkyni přiznal pouze částky uvedené ve výrocích I. až III., představující rozdíl mezi tím, co bylo žalované věřitelem poskytnuto a tím, co vrátila, a to bez příslušenství, když ve zbytku žalobu zamítl (výroky IV. - VI.). V uvedeném směru lze ohledně příslušenství ve formě úroku z prodlení rovněž odkázat na přiléhavé odůvodnění okresního soudu uvedené v bodě 27. napadeného rozsudku, přičemž jak vyplývá z napadeného rozhodnutí, stanovil okresní soud splatnost nároku žalobkyně (speciální bezdůvodné obohacení) ve lhůtě 3 dnů od právní moci výroku I. rozsudku. Žalovaná byla pak povinna uvedené částky žalobkyni uhradit do 17. 3. 2025 s tím, že pokud tak neučinila, je ode dne 18. 3. 2025 v prodlení.
8. Odvolací argumentaci žalobkyně tak nelze přisvědčit, když zdejší odvolací soud při řešení otázky vzniku prodlení dlužníka – spotřebitele k vrácení bezdůvodného obohacení vzniklého ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru respektuje závěry z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 (srovnej body 15. až 17.). Zdůraznění hodné je to, že smyslem ust. 87 ZSÚ je stanovení civilně právní sankce poskytovateli spotřebitelského úvěru pro případ porušení jeho základních a zásadních povinností stanovených zejména ust. §§ 75, 86 ZSÚ, jako reflexe legitimního požadavku na zodpovědné úvěrování fyzických osob, který má bránit negativní společenským dopadům a společensky patologickým jevům spojeným s tzv. dluhovými pastmi. Podle názoru odvolacího soudu již jen to, že dojde-li poskytovatelem úvěru k soudnímu vymáhání nároku ze spotřebitelské úvěrové smlouvy, je zpravidla znakem, že není v možnostech dlužníka – spotřebitele – dluh z úvěru (popř. speciálního bezdůvodného obohacení) uhradit. Pokud právním řádem prostupuje obecná zásada zvýšené ochrany spotřebitele a plyne-li i z judikatury Ústavního soudu to, že spotřebitelské spory právě s ohledem na zvýšenou ochranu spotřebitele nelze považovat za „čisté“ sporné, kontradiktorní řízení, pak podle odvolacího soudu nelze bez dalšího procesní pasivitu spotřebitele ve sporu klást k jeho tíži. S ohledem na uvedené tedy odvolací soud nesdílí závěr odvolatelky, že za procesní pasivity dlužníka - spotřebitele, lze v tomto typu řízení dovozovat, že v době doručení výzvy k zaplacení dluhu, typicky v posuzovaných vztazích ve formě zesplatnění úvěru, je v možnostech tohoto dlužníka (spotřebitele) dluh uhradit a v případě nezaplacení dluhu od doručení takové výzvy odvozovat prodlení s tímto dluhem, který je pak následně v soudním řízení kvalifikován jako speciální bezdůvodné obohacení dle ZSÚ. Pro úplnost je vhodné dodat, že již v předchozích řízeních, kterých byla žalobkyně účastna, se věc vyřizující odvolací senát s ohledem na vyložené odklonil od své předchozí rozhodovací praxe, která ve vztahu k otázce úroku z prodlení v těchto typech spotřebitelských sporů byla založena na úvaze o procesních břemenech žalovaného stran možnosti vrácení jistiny.
9. Za podmínek ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud znovu rozhodoval o nákladech nalézacího řízení, přičemž ani dílčí změna napadeného rozsudku při úvaze, že za předmět řízení pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, publikovaný pod č. 175/2010 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu) je třeba zvažovat nejen jistinu, ale i příslušenství kapitalizované ke dni rozhodnutí soudu, nemění nic na závěru o tom, že ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. by náhrada nákladů řízení svědčila žalované, které však dle obsahu spisu žádné náklady řízení před okresním soudem nevznikly. Jde-li o řízení odvolací, pak rovněž (§§ 224 odst. 1, 142 odst. 2 o. s. ř.) lze za převážně úspěšného účastníka této fáze řízení považovat žalovanou, které dle obsahu spisu žádné náklady odvolacího řízení nevznikly, když žalobkyní požadovaný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni rozhodnutí odvolací soudu představuje částku 4.412,04 Kč a žalovaná byla úspěšná co do částky 1.015,29 Kč. Proto bylo o náhradě nákladů celého řízení rozhodnuto způsobem vyplývajícím z výrokové části IV. tohoto rozsudku.