Výrok
I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku III. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 123 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobkyně.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění
1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 20.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 20.000 Kč od 22. 10. 2018 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 10.000 Kč s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 20.000 Kč od 22. 8. 2017 do zaplacení (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 331 Kč (výrok III.).
2. Proti tomuto rozsudku, pouze však do výroku III. o náhradě nákladů řízení, podala žalobkyně včasné odvolání a domáhala se jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení s odůvodněním, že soud prvého stupně nevzal v úvahu, že v žalobě byly uplatněny nároky se samostatným skutkovým základem. Žalobkyně uplatnila v žalobě dva různé nároky, a to pohledávku ve výši 20.000 Kč s příslušenstvím a dále nárok z dohody o smluvní pokutě - pohledávku ve výši 10.000 Kč. Jelikož v žalobě byly uplatněny nároky se samostatným skutkovým základem, je třeba o náhradě nákladů řízení rozhodnout ve vztahu ke každému žalobnímu nároku zvlášť (zde žalobkyně odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Ve vztahu ke smluvní pokutě ve výši 10.000 Kč měla plný procesní úspěch žalovaná, avšak ve vztahu k druhému nároku ve výši 20.000 Kč s příslušenstvím měla prokazatelně procesní úspěch žalobkyně, a to v rozsahu 65,34 %. Žalobkyni tak měla být soudem prvého stupně přiznána náhrada nákladů řízení.
3. Žalovaná se k odvolání žalobkyně písemně nevyjádřila.
4. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném výroku II. o nákladech řízení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně důvodné není.
5. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se žalobou podanou okresnímu soudu dne 22. 9. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 20.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 22. 10. 2018 do zaplacení ve výši 9 %, dále úroku ve výši 15 % ročně z částky 20.000 Kč od 22. 8. 2017 do zaplacení a částky 10.000 Kč jakožto smluvní pokuty s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru, přičemž svůj závazek vyplývající z této smlouvy neplnila řádně a včas a ocitla se v prodlení. Okresní soud o žalobě žalobkyně rozhodl napadeným rozsudkem s tím, že pokud se týká výroku III. o náhradě nákladů řízení, aplikoval ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. a dovodil, že žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu 56,24 % a neúspěšná v rozsahu 43,76 %, a má tedy právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 12,48 % Náklady řízení okresní soud vyčíslil částkou 2.652 Kč, z čehož 12,48 % představuje žalobkyni přiznanou částku 331 Kč.
6. Okresní soud správně o nákladech řízení účastníků rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., avšak nesprávně určil poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci.
7. Pokud okresní soud dovodil, že žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu 56,24 %, tento závěr z obsahu spisu nevyplývá. Z obsahu spisu je zřejmé, že žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky 20.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % od 22. 10. 2018 do zaplacení, přičemž tento úrok kapitalizovaný ke dni rozhodnutí okresního soudu představuje částku 6.253,15 Kč. Dále se žalobkyně domáhala úroku ve výši 15 % ročně z částky 20.000 Kč od 22. 8. 2017 do zaplacení, přičemž tento úrok kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozhodnutí okresního soudu představuje částku 13.923,29 Kč. Konečně se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 10.000 Kč, tedy celkem činil předmět řízení včetně příslušenství částku 50.176,44 Kč. Žalobkyni bylo vyhověno co do částky 20.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 22. 10. 2018 do zaplacení, který představuje částku 6.253,15 Kč. Celkem tedy žalobkyně v řízení uspěla co do částky 26.253,15 Kč. Úspěch žalobkyně tedy představuje 52,32 % a neúspěch 47,68 %. Ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. má tak žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 4,64 % Náklady řízení okresní soud správně vyčíslil částkou 2.652 Kč, když tyto náklady představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1.200 Kč a dále náhradu nákladů právního zastoupení podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů ve výši 3x 300 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva k plnění), dále hotové výdaje advokáta v podobě tří režijních paušálů á 100 Kč za provedené úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a § 14b odst. 5 písm. a) uvedeného předpisu. Dále žalobkyni přísluší 21% DPH. Celková výše nákladů řízení před soudem prvého stupně tak představuje částku 2.652 Kč, přičemž 4,64 % z této částky činí částku 123 Kč, kterou je povinna žalovaná žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně zaplatit.
8. Ze shora uvedených důvodů krajský soud rozsudek okresního soudu v napadeném výroku III. o náhradě nákladů řízení změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení (§ 220 o. s. ř.).
9. Pokud žalobkyně namítala, že náklady řízení měly být počítány zvlášť z částky 20.000 Kč s příslušenstvím jakožto z žalované jistiny a zvlášť z částky 10.000 Kč jako smluvní pokuty, kdy se jedná o dva samostatné nároky, jak obsáhle argumentovala v odvolání, pak tento názor v projednávané věci krajský soud nesdílí. Z úřední činnosti krajského soudu je známé, že žalobkyně ve svých žalobách uplatňuje nároky z úvěrových smluv uzavřených s jejími právními předchůdci, přičemž mimo jistinu úvěru uplatňuje dále úroky z prodlení, úroky vyplývající ze smluvních ujednání a smluvní pokuty. Všechny tyto nároky přitom vyplývají z jediné úvěrové smlouvy, a žalobkyně tak kumuluje více nároků z jednoho smluvního vztahu v jedné žalobě, přičemž podle názoru odvolacího soudu se nejedná o více nároků z různých právních vztahů s jiným skutkovým základem. Pokud žalobkyně odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 2717/2008, pak tento naopak v právní větě uvádí, že je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. Dle uvedeného bylo ve věci postupováno a není důvod se od této praxe odchylovat. Procesní postup žalobkyně, která uplatňuje a kumuluje více nároků z jednoho smluvního vztahu, přičemž převážně úspěšná bývá v řízení pouze co do částky jistiny a ve zbývajících nárocích, jako jsou úroky a smluvní pokuty, jsou její žaloby zamítány, by přijetí argumentu žalobkyně, pokud se týká výpočtu nákladů řízení, mohlo vést k situaci, že byť by byla žalobkyně se svými žalobou uplatněnými nároky v převážné míře neúspěšná, byly by jí přiznány náklady řízení. Takovýto postup je dle názoru krajského soudu v uvedených typizovaných sporech nepřípustný a odporující základním zásadám občanského soudního řízení vyjádřeným v ustanovení § 2 a § 6 o. s. ř.
10. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl krajský soud podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně se svým odvoláním úspěšná nebyla a žalované, jak vyplývá z obsahu spisu, v průběhu odvolacího řízení žádné náklady nevznikly.