Výrok
I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění
1. Napadeným rozsudkem byla žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 11.428,19 Kč s úrokovým příslušenstvím, zamítnuta a dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, v němž se domáhala změnit rozsudek tak, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 9.654,44 Kč spolu s 15% úrokem ročně z této částky od 4. 12. 2023 do zaplacení. V odvolání žalobkyně uvedla, že úvěr žalovaným byl opakovaně čerpán a splácen až do roku 2023. Žalobkyně již ve vyjádření z 3. 2. 2025 uvedla, že dlužná částka ve výši 11.428,19 Kč je tvořena načerpaným neuhrazeným kontokorentem, naúčtovanými úroky z dlužného kontokorentu a naúčtovanými neuhrazenými poplatky souvisejícími s vedením kontokorentu a od těchto položek jsou odečteny splátky žalovaného započítané na jistinu kontokorentu. Naúčtované poplatky a úrok z kontokorentu byly v souladu se smlouvou vždy na konci měsíce započítávány do sjednané výše kontokorentu. Pokud jde tedy o celkovou čerpanou částku, pak jde o položky, které byly naúčtovány po datu 20. 7. 2023 a které zároveň zůstaly neuhrazeny. Konkrétně se jedná o celkem částku 17.500,44 Kč, když žalovaný čerpal úvěr různými způsoby v různé výši, konkrétně v období od 20. 7. 2023 do 16. 8. 2023. Obchodní úrok ke dni 30. 11. 2023 činil 782,75 Kč a poplatky činily 895 Kč. Žalovaný celkem uhradil za dané období 7.846 Kč, takže výsledná jistina kontokorentu činí 11.332,19 Kč. Žalobkyně oponovala soudu I. stupně, který uvedl, že žalobkyně nedotvrdila, jakou celkovou částku žalovaný čerpal za celou dobu trvání smluvního vztahu a kolik bylo z jeho strany celkem uhrazeno. Žalobkyně má za to, že její povinnost byla splněna, neboť je irelevantní, kolik bylo čerpáno i uhrazeno ze strany žalovaného před datem 19. 7. 2023, když za toto období není žalobkyní ničeho požadováno. Za situace, kdy se žalovaný obohatil celkem o částku 17.500,44 Kč a plnil 7.846 Kč, je povinen vrátit částku 9.654,44 Kč. Žalobkyně má navíc za to, že má nárok i na zákonný úrok z prodlení za dobu od 4. 12. 2023 do zaplacení.
3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.
4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadené části, tj. ohledně částky 9.654,44 Kč a 15% úroku ročně z této částky od 4. 12. 2023 do zaplacení a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně důvodné není.
5. Okresní soud učinil správná skutková zjištění, která krajský soud přejímá a na která odkazuje. Platí to především o zjištění, že mezi účastníky byla uzavřena dne [datum] rámcová smlouva o finančních službách, kterou se žalobkyně zavázala zřídit pro žalovaného smlouvu o účtu č. [č. účtu] a dále umožnit využívání finančních služeb žalovanému. Dne [datum] byla mezi účastníky uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru k předmětnému účtu žalovaného s výši úvěrového limitu 10.000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit do jednoho roku ode dne, kdy začne úvěr čerpat. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky, ceník služeb a sazebník. Žalovaný však úvěr řádně nesplácel, proto byl vyzván k úhradě dlužné částky a nakonec byl ze strany žalobkyně úvěr zesplatněn. K posouzení úvěruschopnosti byla žalobkyní předložena interní listina nazvaná Posouzení úvěruschopnosti, kdy příjem žalovaného byl stanoven ve výši 19.980 Kč, kdy žádost byla poskytnuta přes bankomat v rámci tzv. kreditní linky. Banka ověřila skutečnosti pomocí interního napojení na insolvenční rejstřík, získala informace z CBCB, životní výdaje stanovila na částku 6.225 Kč a ověřila, že v době žádosti o úvěr měl žalovaný mimo žalobkyni splátkové zatížení ve výši 5.255 Kč měsíčně.
6. Pokud se týká právního posouzení věci, okresní soud správně smlouvu mezi účastníky posoudil podle ust. § 2395 a násl. o. z. jako smlouvu o úvěru. Soud I. stupně se také nejprve správně zabýval tím, zda žalobkyně před poskytnutím úvěru žalovanému zkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného a dospěl ke správnému závěru, že své povinnosti nedostála, proto je smlouva absolutně neplatná dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Je pravdou, že žalobkyně zkoumala řádně příjmovou stránku žalovaného, kdy vycházela z jeho zjištěného příjmu u jeho zaměstnavatele, který se pohyboval okolo částky 20.000 Kč, rovněž ověřila splátkové zatížení žalovaného, žádným způsobem však nezkoumala jeho výdaje, zejména náklady spojené s bydlením, které tvoří obvykle nejvyšší položku rozpočtu a jsou individuální. Odvolací soud se také ztotožňuje se závěry okresního soudu, že v takovém případě by měla žalobkyně nárok na bezdůvodné obohacení dle § 2991 a násl. o. z.
7. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně byla opakovaně poučena ze strany okresního soudu podle ust. § 118 odst. 1 a 3 o. s. ř. ohledně výše bezdůvodného obohacení včetně následků nesplnění této výzvy. Odvolací soud se ztotožňuje s názorem okresního soudu, že žalobkyně řádně nedotvrdila, jakou celkovou částku za dobu trvání smluvního vztahu žalovaný fakticky čerpal, tj. od [datum] do ukončení smluvního vztahu, jakou celkovou částku uhradil a na co byla alokována. Pokud žalobkyně svá tvrzení doplnila, jednalo se pouze o doplnění tvrzení za dobu od 5. 7. 2023 do 30. 11. 2023, nikoliv za celé období trvání smluvního vztahu, a proto postupoval okresní soud správně, když nepřiznal žalobkyni nárok ani z titulu bezdůvodného obohacení.
8. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek okresního soudu jakožto věcně správný potvrdil v souladu s ust. § 219 o. s. ř. včetně výroku o náhradě nákladů řízení, který je rovněž správný.
9. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn neúspěchem žalobkyně v odvolacím řízení a tím, že žalovanému prokazatelně žádné náklady tohoto řízení nevznikly.