Výrok
I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavci II. výroku ohledně zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 621.527,40 Kč za dobu od 20. 6. 2025 do zaplacení mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 621.527,40 Kč za dobu od 20. 6. 2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, ohledně 15% úroku z prodlení ročně z částky 621.527,40 Kč za dobu od 28. 7. 2024 do 19. 6. 2025 a ohledně 3% úroku z prodlení ročně z téže částky za dobu od 20. 6. 2025 do zaplacení, se rozsudek potvrzuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 34.840 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [advokát], advokáta sídlem , adresaIII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění
1. Napadeným rozsudkem byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 621.527,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žaloba byla v části, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 52.426,83 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 59.726,19 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 20.405,74 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 673.954,23 Kč od 26. 6. 2024 do zaplacení ve výši 15 %, úrok 8 % ročně z částky 668.118,23 Kč od 8. 11. 2023 do zaplacení, zamítnuta. Žalovaný byl zavázán zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 34.840 Kč.
2. Proti tomuto rozsudku, a to do odst. II. výroku, podala žalobkyně včas odvolání, jímž se domáhala změnit v této části rozsudek tak, aby žalobkyni byl přiznán i 15% úrok ročně z částky 621.527,40 Kč od 28. 7. 2024 do zaplacení. V odvolání žalobkyně uvedla, že nenapadá právní závěr soudu I. stupně o neplatnosti smlouvy. Žalobkyně však nesouhlasila s názorem soudu I. stupně, že dosud nenastalo prodlení žalovaného a že tudíž bylo žalobě vyhověno pouze co do nároku na vrácení dlužné jistiny bez zákonného úroku z prodlení z této přiznané částky. Podle žalobkyně žalovanému nevznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu teprve rozhodnutím soudu o neplatnosti smlouvy o úvěru, ale daleko dříve, již před podanou žalobou, na základě výzvy žalobkyně k vrácení peněžitého dluhu. Žalovaný byl vyzván k plnění dluhu novému věřiteli – žalobkyni již v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 28. 6. 2024, které mu bylo odesláno 12. 7. 2024. Nejpozději třetí den po odeslání se tak výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného. Po marném uplynutí desetidenní lhůty se tak dne 28. 7. 2024 žalovaný dostal do prodlení a od tohoto data vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 o.z. Následně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky také předžalobní výzvou ze dne 27. 9. 2024, s lhůtou k zaplacení do 12. 10. 2024. Nad to žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by neměl možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit ve lhůtě, která byla žalovanému ze strany žalobkyně poskytnuta, přičemž břemeno tvrzení a důkazní o možnostech žalovaného jako spotřebitele jistinu vrátit nese žalovaný, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby tvrdil, příp. doložil tyto skutečnosti. Navíc jako obecná zásada platí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. Pokud soud určil delší lhůtu k plnění nebo stanoví, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, pak takovéto rozhodnutí musí být odrazem individuální zvláštnosti souzeného případu, k takovému postupu však musí existovat důvody.
3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.
4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadené části i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání bylo zčásti podáno žalobkyní důvodně.
5. Okresní soud učinil správná skutková zjištění, která krajský soud přejímá a na která odkazuje. Platí to především u zjištění, že mezi předchůdkyni žalobkyně a mezi žalovaným byla uzavřena dne [datum] smlouva o úvěru, na základě níž předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 700.000 Kč na konsolidaci čtyř úvěrů a zbylé části bez účelového určení. Žalovaný se zavázal splácet jistinu spolu s úroky a s pojištěním v pravidelných měsíčních splátkách po 9.426,93 Kč. Žalovaný, dle tvrzení žalobkyní, uhradil 78.472,60 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný řádně nesplácel, došlo k zesplatnění úvěru ke dni 7. 11. 2023.
6. Pokud se týká právního posouzení věci, pak okresní soud správně posoudil smlouvu uzavřenou mezi předchůdkyní žalobkyně a mezi žalovaným jako smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 o.z. a správně se také zabýval tím, zda před poskytnutím úvěru předchůdkyně žalobkyně zkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného dle ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěry okresního soudu, že předchůdkyně žalobkyně v tomto směru nedostála své povinnosti a nezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, to vše za situace, kdy žalovaný měl pracovní smlouvu uzavřenou pouze na dobu určitou, aniž by bylo řešeno, jak bude splácet předmětný úvěr v následujících letech, dále nezkoumala řádně náklady na bydlení a na výdaje žalovaného a také nepřihlédla k tomu, že část předmětného úvěru složila ke konsolidaci, tedy k úhradě čtyř již uzavřených předchozích úvěrů. Soud I. stupně tedy správně vyhodnotil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako absolutně neplatnou, a to s odkazem na již konstantní judikaturu.
7. Okresní soud také postupoval správně, když zavázal žalovaného vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení představující rozdíl mezi tím, co bylo fakticky žalovanému poskytnuto a mezi tím, co fakticky uhradil, dle ust. § 2991 a násl. o.z. Postup okresního soudu je také správný v tom, že nepřiznal žalobkyni úrokové příslušenství, poněvadž v době rozhodnutí okresního soudu se nemohl žalovaný dostat do prodlení s plněním, jak vyplývá z rozsudku NS ČR 33Cdo 3675/2021, podle něhož ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, kdy poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka a nárok na úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že v daném případě nedošlo k dohodě mezi účastníky, určil splatnost soud, a to i v souladu s usnesením NS ČR 33 Cdo 87/2025.
8. Jiná situace již nastala v odvolacím řízení, kdy rozsudek okresního soudu byl doručen žalovanému dne 30. 5. 2025, nabyl právní moci dne 16. 6. 2025, a proto měl žalovaný plnit do tří dnů, tj. do 19. 6. 2025, a proto od 20. 6. 2025 se ocitl v prodlení s plněním, přičemž úrok činil v té době 12 %.
9. Z tohoto důvodu odvolací soud v souladu s ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil rozsudek okresního soudu v napadené části tak, že zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni 12% úrok z prodlení od 20. 6. 2025 z již přiznané částky do zaplacení, a v další napadené části pak byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný podle ust. § 219 o. s. ř. potvrzen.
10. S ohledem na změnu rozsudku rozhodl odvolací soud i o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně podle ust. § 224 a podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy v tomto směru lze odkázat na bod 9. odůvodnění rozsudku okresního soudu, kdy úspěch žalobkyně představoval v tomto řízení 34 %, náklady byly správně vypočteny v celkové výši 102.472,10 Kč, takže 34 % z této částky představuje 34.840 Kč.
11. S ohledem na částečný úspěch v odvolacím řízení bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že žádný z účastníků na ně nemá právo.