Výrok
I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavci I. výroku ohledně zaplacení částky 245.254,29 Kč mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 245.254,29 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, ohledně 15% úroku ročně z částky 245.254,29 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení se rozsudek potvrzuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 9.988 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [Jméno advokátky], advokátky sídlem [adresa].
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 43.097 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [Jméno advokátky], advokátky sídlem [adresa].
Odůvodnění
1. Napadeným rozsudkem byla žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 287.891,53 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 12.092,09 Kč od 17. 3. 2021 do 22. 11. 2022, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 34.606,90 Kč od 17. 3. 2021 do 22. 11. 2022, úrok 10 % ročně z částky 286.391,53 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 286.391,53 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, zamítnuta. Dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
2. Proti tomuto rozsudku, a to pouze co do zaplacení částky 245.254,29 Kč se zákonným úrokem ve výši 15 % ročně z této částky od 19. 9. 2023 do zaplacení a do odstavce II. výroku rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, v němž se domáhala změnit rozsudek v této části tak, aby žalobkyni byla přiznána částka 245.254,29 Kč s přísl. a náhrada nákladů řízení. V odvolání žalobkyně uvedla, že účastníci uzavřeli smlouvu [Anonymizováno], přičemž byl žalovaný identifikován na pobočce banky, kdy si zakládal produkt, kde mu byla zřízena i Smart Banka. Identita žalovaného byla při uzavření ověřena prostřednictvím dokladu totožnosti, a to občanským průkazem č. [hodnota], jehož kopii žalobkyně dokládala v příloze. Na základě této smlouvy bylo žalovanému zřízeno internetové bankovnictví a následně si žalovaný přes internetové bankovnictví aktivoval Smart Banku na zařízení, z něhož zhotovil žádost. V internetovém bankovnictví si žalovaný při aktivaci vytvořil elektronický podpis a tím se následně autentizoval. Tento podpis spolu s mobilním klíčem jako identifikační prvky byly následně využity při sjednávání předmětné smlouvy o úvěru uzavřené dne [Anonymizováno]. Smlouva o úvěru byla podepsána mobilním klíčem. Smlouva o úvěru je podepsána žalovaným, kdy v době podpisu žalovaný zadává v internetovém bankovnictví mobilní klíč, na základě něhož se vygeneruje jednoznačný identifikátor vázaný na tuto operaci a zařízení. Následně je dokument podepsán bankou digitálním certifikátem a opatřen časovým razítkem, takže je tím zaručena neměnnost dokumentu. V žádosti se žalovaný prokázal průkazem totožnosti, tedy občanským průkazem, nejprve byly žalovanému elektronicky poskytnuty předsmluvní informace k úvěru, žalovaný s nimi potvrdil souhlas a následně smlouvu o úvěru elektronicky podepsal, a to mobilním klíčem (nešifrovaná SMS), zaslaným na číslo mobilního telefonu, které pro tyto účely bance sdělil. Předmětná smlouva byla oběma smluvními stranami podepsána elektronicky ve smyslu ust. § 561 o. z. Žalovaný tedy podepsal smlouvu v internetovém bankovnictví, a to za pomoci elektronického podpisu a mobilního klíče. V odvolání dále žalobkyně uvedla, že banka poskytla předmětný úvěr žalovanému ve výši 360.000 Kč dne 17. 3. 2021, jak jednoznačně vyplývá z platební historie a z výpisu z běžného účtu, peněžní částka byla vyplacena na běžný účet č. [č. účtu], který žalovaný uvedl ve smlouvě o úvěru ze dne 17. 3. 2021. Veškeré finanční transakce, které proběhly za celou dobu trvání právního vztahu mezi žalovaným a bankou, jsou patrné z přehledných měsíčních výpisů, na něž žalobkyně odkazovala. Žalobkyně nesouhlasila s argumentací soudu, který neměl za prokázané, že běžný účet uvedený na jméno žalovaného, byl účtem, s nímž měl žalovaný možnost disponovat. S ohledem na obecně známou skutečnost, že není možné založit bankovní účet bez identifikace žadatele, která se ověřuje nejčastěji občanským průkazem žadatele, který byl v daném případě předložen. Žalovaný navíc na předmětný úvěr uhradil celkem částku 114.745,71 Kč, což vyplývá z platební historie. Žalobkyně má tedy za to, že jí náleží z titulu bezdůvodného obohacení dle ust. § 2991 o. z. částka 245.254,29 Kč, která představuje rozdíl mezi poskytnuto jistinou předmětného úvěru ve výši 360.000 Kč a úhradami žalovaného ve výši 114.745,71 Kč.
3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.
4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadené části i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně bylo z větší části podáno důvodně.
5. Odvolací soud se za situace, kdy žalobkyně požaduje rozdíl mezi tím, co bylo fakticky žalovanému poskytnuto a mezi tím, co fakticky uhradil z titulu bezdůvodného obohacení podle ust. § 2991 o. z., nezabýval pro nadbytečnost tím, zda před poskytnutím úvěru žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, ani zda byla platně uzavřena mezi bankou a žalovaným smlouva o úvěru. Za dané situace tak bylo na žalobkyni, aby prokázala, že finanční prostředky ve výši 360.000 Kč fakticky žalovanému poskytla.
6. Odvolací soud, na rozdíl od okresního soudu, má za to, že žalobkyně prokázala doklady, které založila do spisu, tedy z výpisů z úvěrového účtu, z platební historie i z výpisů z běžného účtu, že na účet žalovaného dne 17. 3. 2021 došla částka 360.000 Kč, a že žalovaný uhradil na tento dluh částku 114.745,71 Kč. Podle názoru odvolacího soudu bylo dostatečně prokázáno, že účet byl skutečně účtem žalovaného, se kterým mohl disponovat a se kterým také fakticky disponoval, když je označen číslem účtu, jménem a příjmením žalovaného, jeho rodným číslem. Navíc bylo přihlédnuto k tomu, že žalovaný fakticky úvěr splácel. Žalovaný se pak v řízení nebránil tím, že by zaplatil žalobkyni vyšší částku, než vyplývá z dokladů, které žalobkyně založila do spisu.
7. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu v souladu s ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 245.254,29 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
8. Pokud se týká příslušenství této částky, pak z rozsudku NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 vyplývá, že ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěru spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka plnit. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu určil odvolací soud splatnost jistiny, kterou má žalovaný žalobkyni uhradit, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, když žalovaný nenamítal, že by nebylo v jeho možnostech uhradit dluh v této lhůtě, s přihlédnutím k tomu, že nedošlo mezi účastníky k dohodě o splatnosti zbývající části jistiny. Z tohoto důvodu byl rozsudek okresního soudu ohledně 15% úroku z částky 245.254,29 Kč za dobu od 19.9.2023 do zaplacení jako věcně správný potvrzen dle ust. § 219 o. s. ř.
9. Zároveň bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně v souladu s ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně požadovala před okresním soudem i s úrokovým příslušenstvím celkem částku 419.007,73 Kč, byla jí přiznána částka 245.254,29 Kč, takže v řízení měla úspěch v rozsahu 17 %. Náklady žalobkyně pak sestávají z nákladů za právní zastoupení, a to za sepis návrhu, převzetí věci, předžalobní výzvu k plnění, účast u jednání před okresním soudem dne 15. 10. 2024, tj. 4x 9.460 Kč dle ust. § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále má nárok na 4 režijní paušály á 300 Kč dle § 13 odst. 4 téže vyhlášky a 21% DPH z těchto částek, což je 8.198,40 Kč a dále má nárok na zaplacený soudní poplatek z návrhu ve výši 11.516 Kč. Celkem tedy činí náklady řízení před soudem I. stupně částku 58.754,40 Kč, 17 % z této částky pak činí 9.988 Kč.
10. Odvolací soud pak rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, kdy v tomto řízení měla žalobkyně úspěch z 62 %, když požadovala včetně příslušenství částku 302.502,69 Kč a přiznaná jí byla částka 245.254,29 Kč. Náklady odvolacího řízení žalobkyně sestávají z odměny za 2 úkony právní služby, tj. za podané odvolání a za účast u odvolacího jednání, tj. 2x 9.300 Kč dle § 7 a § 11 advokátního tarifu, dále má nárok na 2 režijní paušály á 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025, na 21% DPH z těchto částek, což je 4.095 Kč a na zaplacený soudní poplatek ve výši 12.263 Kč. Celkem tak činí náklady odvolacího řízení 69.511,40 Kč, z toho 62 % činí 43.097 Kč.