Výrok
I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavci II. výroku rozsudku ohledně lhůty k plnění, mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 185.297,60 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 185.297,60 Kč od 21. 3. 2024 do zaplacení a náhradu nákladů řízení k rukám [advokát], advokáta sídlem [adresa], v částce 38.623 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 1.936 Kč k rukám [advokát], advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění
1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud zamítl žalobu na stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 12.411,22 Kč s úrokovým příslušenstvím (odstavec I. výroku), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 185.297,60 Kč s úrokovým příslušenstvím a nahradit náklady řízení ve výši 38.623 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to ve splátkách po 2.500 Kč měsíčně až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek (odstavec II. výroku). Výrok o lhůtě k plnění pak okresní soud odůvodnil finanční situací žalované.
2. Včasným odvoláním žalobkyně napadla rozsudek okresního soudu v rozsahu odstavce II. výroku ve lhůtě k plnění a domáhala se jeho změny tak, aby povinnost žalované k plnění přisouzené pohledávky s příslušenstvím (včetně přisouzené náhrady nákladů řízení) byla uložena ve lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí, in eventum ve splátkách po 8.500 Kč, shledá-li k tomu odvolací soud důvody.
3. Poukázala na skutečnost, že soudy obvykle ukládají splátky v takové výši, aby pohledávka včetně příslušenství byla uhrazena ve 24 měsíčních splátkách, nejvýše v 36 měsíčních splátkách. Pokud soud prvního stupně žalované umožnil hradit celou pohledávku v pravidelných měsíčních splátkách po 2.500 Kč, pak žalovaná (při dodržení těchto splátek) by svůj dluh uhradila až k dubnu 2061, neboť narůstající úrok za měsíc v tomto případě činí částku 2.277,62 Kč, tedy splátky v této výši by pokryly měsíčně de facto pouze úrok z prodlení a jistinu pouze v nepatrné části. Rozhodnutí proto není v konečném důsledku výhodné ani pro žalovanou. Žalovaná nadto měla dostatek času, aby uhradila svůj dluh v dobrovolných splátkách před podáním žaloby, když její dluh byl zesplatněn již ke dni 14. 3. 2024, nicméně tak neučinila. Povolení plnění ve splátkách je výjimkou ze zásady platit přiznané plnění v zákonné pariční lhůtě tří dnů a soud přitom musí hodnotit nejen ekonomickou a sociální situaci dlužníka, ale i zájem věřitele na přiměřené době, v níž má být dluh zaplacen.
4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně [§ 212 věta prvá, § 212a odst. 6 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.)] v napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.
5. Žalobkyně se jako postupník domáhala po žalované zaplacení částky 197.708,82 Kč s úrokovým příslušenstvím z této částky, přičemž v rozsahu částky dosud neuhrazené jistiny ve výši 185.297,60 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky za dobu od 21. 3. 2024 bylo žalobě vyhověno. Jak vyplynulo z vyjádření žalované u jednání okresního soudu, je nyní v tíživé situaci, je vedena jako uchazečka o zaměstnání u úřadu práce a pečuje o nezletilé dítě, přičemž se snaží získat zaměstnání.
6. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř., uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (nejde-li o vyklizení bytu); soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.
7. Ustanovení, že peněžité plnění se bude dít ve splátkách, se opírá o konkrétní skutkové okolnosti souzené věci tak, aby nebyla založena nespravedlivá nerovnováha mezi účastníky řízení. Judikatura vymezila jednotlivá kritéria, která soud zvažuje; náleží k nim zejména povaha projednávané věci, výše přiznaného nároku, osobní a majetkové poměry účastníků, platební schopnost dlužníka, délka období, po kterou je dlužník v prodlení, doba, za kterou by tímto způsobem došlo k zaplacení celé dlužné částky a zásah do poměrů věřitele.
8. S ohledem na shora uvedené lze konstatovat, že okolnosti pro rozložení plnění do splátek nebyly v souzené věci okresním soudem shledány správně. Stanovené splátky ve výši 2.500 Kč by podstatně prodloužily uspokojení pohledávky žalobkyně, když, jak správně žalobkyně v odvolání uvádí, dluh by tak žalovanou mohl být uhrazen až v roce 2061, když jen měsíční úroky z jistiny dluhu dosahují téměř výše určené splátky. Takto stanovená doba plnění tedy neodpovídá době cca 24 měsíců, kdy soudy skutečně obvykle ukládají splátky v takové výši, aby pohledávka včetně příslušenství byla uhrazena do 2 let. Navíc je nutno přihlédnout k době, kdy daná pohledávka žalobkyně vznikla, kdy výzva k uhrazení dluhu byla ze strany žalobkyně učiněna 14. 3. 2024, žaloba byla podána 14. 11. 2024 a žalovaná skutečně nevyužila možnosti dobrovolně dluh splácet. Vznikají tak pochybnosti, zda by byla schopna svůj dluh vůbec splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Odvolací soud tak má za to, že není na místě uložit žalované povinnost splácet jistinu včetně příslušenství a náhradu nákladů řízení v pravidelných měsíčních splátkách a naopak je zde na místě zákonná aplikace, a to uložit povinnost žalované zaplatit přiznané částky v zákonem stanovené lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.
9. Proto krajský soud rozsudek okresního soudu ve výroku týkajícího se lhůty k plnění změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a uložil žalované povinnost k plnění přisouzené pohledávky včetně jejího příslušenství, které je tvořeno nejen úrokem z prodlení, nýbrž i náhradou nákladů řízení (§ 121 odst. 3 obč. zák.), podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.
10. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř., protože žalobkyně měla v odvolacím řízení plný úspěch. Účelně vynaložené náklady sestávají z odměny za zastupování žalobkyně advokátem a jeho hotových výdajů, a to za úkon právní služby spočívající v sepisu odvolání, kterým byl napaden výrok o lhůtě plnění, nikoliv věc sama [§ 11 odst. 2 písm. c) vyhlášky číslo 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif)]. Výše odměny a náhrady hotových výdajů činí podle § 9 odst. 1, § 7 bod 4 a § 11 odst. 2 písm. c) za současné aplikace § 13 odst. 3 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, částku 1.600 Kč, a protože zástupce žalobkyně prokázal, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla tato částka navýšena o 21% DPH a celkem činí 1.936 Kč, kterou je žalovaná povinna podle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. Odvolací soud dodává, že publikací ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod sbírkovým číslem Rc 2/1996 se Nejvyšší soud přihlásil k usnesení Vrchního soudu v Praze z 28. 2. 1994, ve kterém byl zformulován závěr, že směřuje-li odvolání pouze proti výroku o náhradě nákladů řízení, je pro účely odměny advokáta hodnotou věcí částka náhrady nákladů řízení, proti níž je brojeno, a nikoliv hodnota předmětu řízení ve věci samé. Byl-li odvoláním žalované napaden pouze výrok o lhůtě k plnění, nikoliv věc sama, rovněž nelze vycházet z předmětu sporu věci samotné, nýbrž v souladu s § 9 odst. 1 advokátního tarifu z tarifní hodnoty představované částkou 30.000 Kč, neboť hodnotu věci nelze vyjádřit v penězích a advokátní tarif jinou tarifní hodnotu v tomto případě nestanoví.