8 Co 95/2025

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu žalobkyně na zaplacení částky 10.872,19 Kč, úroku ve výši 29 % ročně jdoucího z částky 8.287,58 Kč od 3. 8. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení v částce 596,75 Kč a dále úroku z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucího z částky 10.087,98 Kč od 25. 2. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 784,61 Kč od 25. 2. 2024 do zaplacení. Dále rozhodl, že žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni nepřiznává.

2. Okresní soud zamítl žalobu s odůvodněním, že pokud se žalobkyně domáhá zaplacení dluhu vzniklého z titulu poskytnutého úvěru, pak s ohledem na předmět řízení esenciálním tvrzením pro tento typ nároku bude jednak tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru a dále tvrzení o tom, že peněžní prostředky v konkrétní výši žalovanému coby dlužníkovi byly skutečně poskytnuty. Žalobkyně je tak povinna tvrdit obsah smlouvy a poskytnutí peněžních prostředků dlužníkovi ze strany věřitele na základě této smlouvy. Dále uvedla, že judikatura Nejvyššího soudu dovodila, že odkazem na listiny nelze nahrazovat tvrzení účastníka, ale ty je právě povinen tvrdit vždy účastník. Žalobkyně, ač byla poučena o deficitu žalobních tvrzení, byla vyzývána k doplnění chybějících skutečností, ale i přes opětovné poučení ze strany soudu v souladu s ust. § 118a odst. 1 o. s. ř. žalobkyně svá tvrzení nedoplnila. Stejně tak žalobkyně neuvedla nic bližšího ani ke vzniku záporného zůstatku ve výši 784,61 Kč na účtu č. [č. účtu], který měl na tomto účtu vzniknout po ukončení poskytování kontokorentu.

3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání a domáhala se jeho změny tak, že žalovanému bude uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 8.287,58 Kč včetně úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 25. 2. 2024 do zaplacení, dále částku 784,61 Kč včetně úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 25. 2. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 23. 2. 2017 smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně také poskytování kontokorentního úvěru [Anonymizováno] k tomuto běžnému účtu, původně v limitu 5.000 Kč. Žalovaný porušil své závazky ze smlouvy zejména tím, že se dostal do nepovoleného záporného zůstatku. Banka využila svého práva a v souladu se smlouvou prohlásila již vyčerpané částky úvěru (jistiny) včetně úroků a všech ostatních finančních závazků za okamžitě splatné ke dni 2. 8. 2023. Po následném postoupení pohledávky na současnou žalobkyni byla po marném vyzvání předžalobní upomínkou podána tato žaloba. Nárok I. žalobkyně doplnila, uvedla že s ohledem na povahu úvěrového produktu není pro žalobkyni možné uvést částku prostého čerpání a částku úhrady za celé smluvní období, kdy žalovaný na svém běžném účtu nakládá se svými vlastními peněžními prostředky, které na běžném účtu současně nejsou vždy v celé její výši úhradami vyčerpaného úvěru. Zásadní otázkou odvolání tedy je, jestli u tohoto typu kontokorentního či debetního úvěru je možno určit čerpání. Tvrzení o tom, kolik bylo žalovaným za celou dobu smluvního vztahu uhrazeno, nenese strana žalobkyně, ale břemeno tvrzení je na straně žalovaného. Proto, aby žalobci mohlo být přiznáno plnění z žalovaného nároku, má za to, že stačí jen tvrdit a prokázat, že prostředky byly na základě absolutně neplatného úkonu žalovaným čerpány a postačí jen tvrdit, že nebyly vráceny. Má za prokázáno, že banka jako právní předchůdkyně žalobkyně poskytla jako jistinu minimálně žalovanému právě částku ve výši 8.287,58 Kč. U typu původního čerpání je potřeba vzít na zřetel, že kompletní předchozí historické pohyby na běžném účtu nelze převést na částku prostého čerpání bez dalších poplatků a úroků účtované na průběžného na vrub různých úvěrových a jiných produktů a na částku úhrady za celé smluvní období, když na běžném účtu současně klient nakládá se svými vlastními peněžními prostředky, které nejsou vždy v celé jejich výši úhradami vyčerpaného úvěru. Čerpání bylo prokázáno výpisem. Výpis bankovního účtu je zásadním a jediným možným důkazem, jak banky prokazují čerpání a výši dluhu v návaznosti na pohyby na účtu. Podle obecné právní zásady dle § 13 o. z. každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ. Takto je to uznáváno praxí a soudy napříč celou Českou republikou. Trvala na tom, že v souladu se soudní praxí jsou výpisy banky způsobilým důkazem k prokázání převodu. Pokud se týká nároku II., jedná se o zcela rozdílnou věc oproti zůstatku kontokorentního úvěru. V tomto směru odkázala žalobkyně na žalobu a její důkazy s tím, že žalobkyně od počátku uvádí, že se jedná o nepovolený záporný zůstatek na běžném účtu a ve věci nešlo o úvěrový produkt. Záporný zůstatek byl prokázán výpisem z účtu, založení účtu pak smlouvou o poskytování bankovních a dalších služeb. Pokud soud částku 784,61 Kč včetně náležejícího zákonného úroku z prodlení zamítl, je to nesprávné a celé takové zdůvodnění je považováno za nepřezkoumatelné.

4. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.

5. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu odvoláním napadené části v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze částečně.

6. Okresní soud v řízení před soudem prvého stupně neprováděl žádné důkazy, proto odvolací soud u odvolacího jednání provedl důkaz smlouvou o bankovních produktech a službách ze dne [Anonymizováno], výpisem z běžného účtu ke dni 4. 8. 2023, předžalobní podmínkou ze dne 21. 5. 2024, podacím lístkem z 15. 3. 2024 a podacím lístkem ze dne 22. 5. 2024.

7. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne [Anonymizováno] krajský soud zjistil, že mezi společnostmi [Anonymizováno] a žalovaným byla tohoto dne uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách, kde se v oddíle bankovní produkty a služby v bodu 3. banka zavázala poskytovat klientovi spotřebitelský kontokorentní úvěr [Anonymizováno] s povolením debetního zůstatku běžného účtu na výši povoleném limitu a v bodu 4. se dohodli, že banka je oprávněna poskytovat klientovi služby přímého bankovnictví nebo debetních platebních karet pro potřeby nakládání s peněžními prostředky na účtech. Jak dále vyplývá z dispozic ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne [Anonymizováno] běžný účet č. [č. účtu], byl sjednán, povolený limit 5.000 Kč [Anonymizováno], z výpisu z běžného účtu ke dni 4. 8. 2023 krajský soud zjistil, že konečný zůstatek na účtu činil -784,61 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne 21. 5. 2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu celkem ve výši 13.819,16 Kč ve lhůtě do 5. 6. 2024, kde byl upozorněn na to, že v souladu se smlouvou a dispozicemi mu byl postupně poskytnut úvěrový limit 5.000 Kč. Tam se rovněž zavázal, že bude běžný účet vykazovat po sjednaný počet kalendářních dnů kreditní zůstatek, a to alespoň 1x v průběhu každých 180 dnů čerpání [Anonymizováno] a že bude mít na běžném účtu minimálně měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50 % úvěrového limitu. Z jeho strany došlo k porušení smluvních povinností spočívajících v překročení povoleného úvěrového limitu a debetní zůstatek z běžného účtu byl převeden na nově otevřený úvěrový účet č. [č. účtu]. Zároveň byl upozorněn na to, že došlo k postoupení pohledávky a že ke dni postoupení pohledávky činila výše pohledávky z tohoto [Anonymizováno] 11.468,94 Kč bez příslušenství. Zároveň byl upozorněn, že po zrušení poskytování kontokorentního úvěru [Anonymizováno] a převedením záporného zůstatku běžného účtu na úvěrový účet dne 2. 8. 2023 se opět dostal do nepovoleného záporného zůstatku na běžném účtu, a to v částce 784,61 Kč. Předžalobní upomínka byla zaslána žalovanému 22. 5. 2024 a je to prokázáno dodacím lístkem z tohoto data.

8. Odvolací soud se ztotožňuje plně s názorem okresního soudu, že žalobkyně i přes poučení ze strany soudu, které se jí dostalo usnesením ze dne 4. 11. 2024, rovněž u jednání před okresním soudem ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., neuvedla rozhodné skutečnosti tak, aby bylo možno dospět k závěru o důvodnosti žalované částky ve výši 8.287,58 Kč, a to především, jakou částku žalovanému skutečně za celou dobu trvání smlouvy o poskytování kontokorentního úvěru fakticky poskytla. Na tuto výzvu žalobkyně sdělila, že z povahy produktu nelze zjistit, jaká celková částka byla čerpána a jaká celková částka byla žalovanou stranou uhrazena, kdy žalovaný měl na běžném účtu více produktů. Jestliže žalobkyně nebyla schopna sdělit tuto skutečnost, pak lze těžko dovodit, že jí tvrzená částka 8.287,58 Kč je částkou poskytnutí kontokorentního úvěru. Jestliže stran této částky chybí skutková tvrzení, pak nelze vyjít ze žalobkyní předloženého důkazu, a to výpisu z bankovního účtu žalovaného, neboť zde se již jedná o převod výsledné částky. Rozsudek okresního soudu tak byl stran této částky včetně úrokového příslušenství jako věcně správně potvrzen v souladu s ust. § 219 o. s. ř.

9. Jiná je situace ohledně částky 784,61 Kč, kdy ohledně této částky dle názoru odvolacího soudu žalobkyně dostatečně tvrdila, jak k výši této částky došla, když po zrušení poskytování kontokorentního úvěru [Anonymizováno] a převedení debetního zůstatku běžného účtu na úvěrový účet dne 2. 8. 2023 se žalovaný opět dostal do nepovoleného záporného zůstatku, a to je právě částka 784,61 Kč, když tuto výši nepovoleného debetního zůstatku žalobkyně prokázala výpisem z účtu žalovaného. Žalobkyně však prokázala až předžalobní upomínkou ze dne 21. 5. 2024, že touto byl žalovaný vyzván k této částce dne 5. 6. 2024, když zároveň žalobkyně prokázala, že tuto výzvu žalovanému odeslala. V tomto směru tak je důvodný nárok žalobkyně na zaplacení částky 784,61 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně za dobu od 6. 6. 2024 do zaplacení a v tomto směru byl rozsudek okresního soudu v souladu s ust. § 220 odst. 1 a) o. s. ř. změněn tak, že žalobě v této části bylo vyhověno, ve zbytku ohledně úrokového příslušenství této částky byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen s ust. § 219 o. s. ř.

10. Odvolací soud v souladu s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Žalobkyně byla před soudy obou stupňů v převážné míře neúspěšná, žalovanému žádné náklady nevznikly, proto o nich bylo rozhodnuto tak, jak je vedeno ve výroku tohoto rozsudku.