Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekPotvrzenoEP1250

Spisová značka

22 Co 176/2026

Soud: Krajský soud v PrazeDatum rozhodnutí: 1. 9. 2026Č. j.: 22 Co 176/2026-298Předsedkyně senátu: Mgr. Kateřina BoudníkováAgenda: Odvolací (civilní) (Co)Zveřejněno: 13. 11. 2026Předmět řízení: o zaplacení 70 363,31 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:KSPH:2026:22.Co.176.2026.1
smlouva o účtupostoupení smlouvynáklady řízeníkoupějednateldokazovánídoručovánísmlouva o úvěrunáhrada nákladůpostoupení pohledávkyodvolání
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 18. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (18) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 5 312 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 500 Kč od 13. 7. 2023 do zaplacení a 69 863,31 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 11 975,33 Kč, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 69 863,31 Kč od 13. 6. 2023 do zaplacení a úrokem ve výši 21,9 % ročně z částky 69 863,31 Kč od 13. 6. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 28 830 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

2. Podle obsahu spisu se žalobkyně návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala zaplacení částky 70 363,31 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že na základě smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 21. 8. 2017 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba].[IČO] IČO, a žalovaným, vedla právní předchůdkyně žalobkyně pro žalovaného běžný účet č. [hodnota]. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky a ceník. Žalovaný se zavázal hradit poplatky v souvislosti s vedením účtu podle ceníku a udržovat na účtu kladný zůstatek. V případě vzniku nepovoleného záporného zůstatku na účtu (kterým mohly být podle článku II. odst. 9.3 všeobecných obchodních podmínek i neuhrazené poplatky), byl tento podle článku IV. všeobecných obchodních podmínek splatný následujícím dnem po jeho vzniku. Dne 5. 12. 2018 pak právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o povoleném debetu na běžném účtu č. [Anonymizováno] základě které se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve formě možnosti přečerpání zůstatku běžného účtu až do sjednaného limitu 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem 21,9 % ročně a poplatky dle ceníku prostřednictvím běžného účtu, na němž byl povinen udržovat objem příchozích transakcí v takové výši, která v měsíčním průměru za tři po sobě jdoucí měsíce dosahuje nejméně 1/3 celkové výše úvěru. Žalovaný porušil své závazky ze smlouvy, úvěr řádně nesplácel, z tohoto důvodu banka prohlásila dne 12. 6. 2023 úvěr za okamžitě splatný. V důsledku ukončení smlouvy o povoleném debetu se žalovaný dostal do nepovoleného záporného zůstatku ve výši 500 Kč (poplatek za upomínku dle ceníku), který neuhradil, právní předchůdkyně žalobkyně proto od smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb dne 12. 7. 2023 odstoupila a ode dne následujícího požaduje i úrok z prodlení z dlužné částky. Žalobkyně návrhem požaduje nesplacenou jistinu úvěru v částce 69 863,31 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení z úvěru ke dni 12. 6. 2023 v částce 11 975,33 Kč, smluvní úrok z úvěru ve výši 21,9 % ročně z jistiny úvěru 69 863,31 Kč od 13. 6. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z téže částky od 13. 6. 2023 do zaplacení, dále částku 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % od 13. 7. 2023 do zaplacení. Pohledávky za žalovaným byly na žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek, postoupení bylo žalovanému oznámeno.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k nařízeným ústním jednáním se nedostavil.

4. Soud prvního stupně uzavřel svou mezinárodní příslušnost s odkazem na článek 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen nařízení Brusel I bis) a rozhodným právem shledal právo české podle článku 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 (nařízení Řím I), ve spojení s bodem 17. Všeobecných obchodních podmínek.

5. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění, že dne 21. 8. 2017 uzavřeli právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala pro žalovaného zřídit a vést běžný účet č. [č. účtu]. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky a ceník. Podle všeobecných obchodních podmínek nepovolený záporný zůstatek vzniká čerpáním většího množství prostředků z účtu, než je aktuální disponibilní zůstatek takového účtu a představuje pohledávku banky za majitelem účtu, která nabývá splatnosti den následující po svém vzniku. Nepovoleným záporným zůstatkem je i neuhrazení poplatků z důvodu nedostatečné výše prostředků na účtu (čl. IV a II. bod 9.3 podmínek), přičemž poplatky a jejich výše byly specifikovány v ceníku produktů a služeb soukromé osoby. Dále dne 5. 12. 2018 uzavřeli právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný smlouvu, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr na běžném účtu č. [č. účtu], formou možnosti přečerpání zůstatku až do celkové výše 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem 21,90 % ročně a poplatky (zejména poplatkem za zaslání upomínky 500 Kč, poplatkem za správu běžného účtu 250 Kč měsíčně), tak, že bude splácen z běžného účtu, na němž byl povinen udržovat objem příchozích transakcí ve výši, která v měsíčním průměru za tři po sobě jdoucí měsíce dosahuje nejméně 1/3 celkové výše úvěru. Žalobkyně disponovala informacemi o pohybech na běžném účtu žalovaného, který pro něj vedla přibližně rok a půl. V rámci obou smluv žalovaný uvedl svou trvalou adresu na [Anonymizováno] a v případě smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu kontaktní adresu [adresa] a telefon s českou předvolbou. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr ke dni 12. 6. 2023 v souladu se smlouvou (článek XI. a XII smlouvy) zesplatnila, o čemž žalovaného informovala a vyzvala ho upomínkou k úhradě svých závazků, za kterou účtovala 500 Kč dle ceníku. Následně z důvodu porušení závazku žalovaného udržovat na účtu kladný zůstatek právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy dne 12. 7. 2023 odstoupila, o čemž žalovaného informovala dopisem z téhož dne. Pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023, postoupení bylo žalovanému oznámeno na jím uvedenou kontaktní adresu dopisem ze dne 16. 8. 2023.

6. Soud prvního stupně po právní stránce věc posoudil podle § 2662, § 2395, § 1751 odst. 1, § 2048, § 513 a § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o účtu a následně smlouva o povoleném debetu na běžném účtu, která spadá pod smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru měla dostatek informací o příjmové a výdajové stránce žalovaného, neboť pro něj současně vedla běžný účet, z něhož byly zřejmé příjmy, výdaje i dostatek finančních prostředků. Navíc u tohoto typu úvěru nastává jeho čerpání jen v případě přečerpání prostředků na účtu a k hrazení úroků dochází jen v případě, že nejsou včas peněžní prostředky na účet připsány. Schopnost žalovaného úvěr splácet tak byla podle soudu prvního stupně zkoumána dostatečně. Žalovaný poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem nesplácel a následně po prohlášení závazku za splatný mu vznikl na účtu nepovolený záporný zůstatek v důsledku neuhrazených poplatků ve výši 500 Kč. Žalobě proto vyhověl včetně nárokovaného příslušenství, přičemž úrok z prodlení požadovaný žalobkyní nepřevýšil výši úroku z prodlení stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Aktivní věcná legitimace žalobkyně vyplývala z § 1879 o. z.

7. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, která byla v řízení procesně úspěšná, plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně ve výši 28 830 Kč sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 815 Kč a nákladů zastupování advokátem podle § 6, § 7 bodu 5. a § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), kterému přiznal odměnu vypočtenou z tarifní hodnoty 70 363,31 Kč za 5 úkonů právní služby, tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč za úkony učiněné do 31. 12. 2024 podle advokátního tarifu účinného do 31. 12. 2024 a dvě paušální náhrady po 450 Kč za dva úkony právní služby učiněné po 1. 1. 2025 podle advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025 a náhradu za 21 % DPH, jejímž je zástupce žalobkyně plátcem.

8. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. V něm namítá, že soud prvního stupně nesprávně vyšel z bydliště žalovaného na adrese [adresa]. Žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky, s evidovaným pobytem [Anonymizováno] [adresa], [Anonymizováno], na území České republiky nemá pobyt a zdržuje se zde pouze za účelem služebních cest, jako jednatel společnosti [právnická osoba]. Mezinárodní příslušnost českého soudu k projednání věci tak nebyla dána, neboť příslušné jsou soudy [Anonymizováno]. K věci namítl, že nezpochybňuje dlužnou částku, pouze pokládá úrok z prodlení a náklady řízení za příliš vysoké. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc postoupil [Anonymizováno].

9. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání poukázala na to, že adresu [adresa], žalovaný uvedl při uzavření smlouvy jako svou kontaktní adresu, veškeré dopisy týkající se výzvy k plnění i postoupení pohledávky, byly odesílány na tuto adresu. Navíc mezinárodní příslušnost českého soudu lze dovodit i z článku 7 odst. 1 písm. a), b) odrážka 2 nařízení Brusel I bis podle místa, kde byly služby (v dané věci úvěr) poskytnuty. V daném případě byly služby poskytnuty bankou se sídlem na území ČR, mezinárodní příslušnost českých soudů je tak dána.

10. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 o. s. ř. v celém rozsahu podle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

11. Podle § 103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví (§ 104 odst. 1 věta první o. s. ř.).

12. Podle článku 4 odst. 1 nařízení Brusel I bis, nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu.

13. Podle článku 5 odst. 1 nařízení Brusel I bis osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly.

14. Podle článku 7 odst. 1 osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována písm. a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; podle písm. b) odrážka druhá pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty.

15. Podle článku 17 odst. 1 nařízení Brusel I bis ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6 a čl. 5 bod 7: a) jedná-li se o koupi movitých věcí na splátky; b) jedná-li se o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí, nebo c) ve všech ostatních případech, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností.

16. Podle článku 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště.

17. Odvolací soud neshledává na závěru soudu prvního stupně, že je ve věci mezinárodně příslušný, žádné pochybení. V dané věci z provedeného dokazování plyne, že právním důvodem vzniku závazku byla smlouva o účtu a smlouva o úvěru. S ohledem na povahu účastníků (žalovaný vystupoval při uzavření smlouvy jako spotřebitel, neboť smlouva se netýkala jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti) se soud prvního stupně správně zabýval nejdřív možností aplikace pravidel výlučné příslušnosti pro některé spotřebitelské smlouvy, upravených v článcích 17–19 nařízení Brusel I bis, které mají přednost před ostatními ustanoveními upravujícími příslušnost. V dané věci v úvahu přichází aplikace článku 17 odst. 1 písm. c) nařízení Brusel I bis, který dopadá i na bezúčelové úvěry. Předpokladem jeho aplikace je, že žalovaný měl své obvyklé bydliště ve státě, na který se právní předchůdkyně žalobkyně také (v rámci své podnikatelské činnosti) zaměřovala. V takovém případě pak může být podle článku 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis žaloba podána proti spotřebiteli (s výjimkami stanovenými v článku 19 nařízení Brusel I bis) pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel obvyklé bydliště ke dni podání žaloby (viz rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 3. září 2020, mBank, C‑98/20, bod 36). Žalovaný uváděl v době uzavření smlouvy o úvěru své kontaktní bydliště v České republice ([adresa]), kde vykonával i výdělečnou činnost prostřednictvím společnosti [právnická osoba]. a na této adrese byl také (podle obsahu spisu) zastižen v průběhu řízení před soudem prvního stupně při doručování soudních písemností soudním doručovatelem (pouze je odmítl převzít). Na území České republiky také právní předchůdkyně žalobkyně zaměřovala svou činnost. Za této situace nelze soudu prvního stupně vytknout, že svou mezinárodní příslušnost uzavřel. Mezinárodní příslušnost českých soudů by však byla dána i v případě, že by soud zohlednil tvrzení žalovaného, že nikdy v České republice nebydlel, pouze zde dojížděl z důvodu svého podnikání a své bydliště měl na Slovensku. Určujícím pro splnění podmínek podle článku 17 odst. 1 písm. c) nařízení Brusel I bis je bydliště žalovaného v době uzavření smlouvy, které musí být ve stejném státě, na který zaměřovala svou podnikatelskou činnost také právní předchůdkyně žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně však svou podnikatelskou činnost nezaměřovala na Slovensko, závazkový vztah právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného by proto nespadal pod články 17–19 nařízení Brusel I bis. V takovém případně by se uplatnila obecná příslušnost podle článku 4 nařízení Brusel I bis, případně zvláštní příslušnost podle článku 7 odst. 1 písm. b) druhé odrážky nařízení Brusel I bis podle místa, kde služby, za které je považován také úvěr (poskytnutí služby v podobě předání peněz za úplatu ve formě úroků, viz rozhodnutí ESD ve věci Kareda C-249/16), byly poskytnuty, tedy soudy místa sídla banky poskytující úvěr. V dané věci spočívala služba v poskytnutí úvěru formou čerpání finančních prostředků nad rámec zůstatku na účtu až do částky 100 000 Kč za úplatu (ve formě úroků) v České republice, kde má sídlo banka, jež vedla pro žalovaného účet, příslušné jsou tak soudy České republiky. Nárok žalobkyně na nepovolený debet ve výši 500 Kč pak úzce s uvedeným závazkem souvisí, neboť v důsledku ukončení smlouvy o úvěru a prohlášení o okamžité splatnosti úvěru banka již nadále neumožnila žalovanému čerpat finanční prostředky nad rámec zůstatku, přičemž žalovanému právě nesplněním povinností dle smlouvy o účtu (neplacením sjednaných poplatků) vznikl uvedený závazek.

18. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, vyvodil z něho správné závěry, pokud jde o uzavření smluv o účtu a úvěru, poskytnutí finančních prostředků žalovanému, které žalovaný řádně nesplatil (což ostatně žalovaný nezpochybnil), zesplatnění úvěru i řádné ukončení smlouvy o účtu odstoupením právní předchůdkyně žalobkyně z důvodu existence nepovoleného záporného zůstatku, odvolací soud na ně odkazuje.

19. Podle § 2662 o. z. smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.

20. Podle § 2665 o. z. ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.

21. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Žalobkyně prokázala uzavření smlouvy o vedení běžného účtu i o povoleném debetu na tomto účtu mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným výše uvedeného obsahu, i splnění závazku právní předchůdkyně žalobkyně, která žalovanému úvěr v souladu se smluvními ujednáními poskytla. Správným pak odvolací soud shledal i závěr soudu prvního stupně o řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného (s přihlédnutím k typu úvěru – čerpání finančních prostředků nad rámec zůstatku na účtu). Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou splátek úvěru, z tohoto důvodu v souladu s články XI. a XII. smlouvy o povoleném debetu právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 12. 6. 2023 zesplatnila poté, co žalovaného neúspěšně o zaplacení upomínala. Žalovaný tak byl povinen k tomuto datu uhradit celou dlužnou částku úvěru s příslušenstvím, ode dne následujícího po tomto datu (od 13. 6. 2023) je v prodlení z celou částkou (když předtím úrok z prodlení nabíhal z dílčích dlužných částek, s nimiž se žalovaný dostal do prodlení); žalobkyni tak náleží vedle smluvního úroku také úrok z prodlení v zákonné výši podle nařízení č. 351/2013 Sb. Následně z důvodu ukončení smlouvy o povoleném debetu a vzniku nepovoleného záporného zůstatku na účtu (v důsledku účtování poplatku 500 Kč za zaslanou upomínku), který nebyl v době splatnosti v souladu se smluvními ujednáními uhrazen, také oprávněně žalobkyně odstoupila od smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb a oprávněně požaduje také úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti (§ 1968 ve spojení s § 1970 o. z.) ve výši opět dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Aktivní věcná legitimace žalobkyně vyplývá v souladu s § 1879 a násl. o. z. ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023, přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 16. 8. 2023.

24. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 odst. 1 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, včetně věcně správného výroku II. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, v tomto rozsahu na odůvodnění soudu prvního stupně (uvedené v bodě 7. tohoto rozsudku) odvolací soud odkazuje. K námitkám žalovaného je pak nutno uvést, že výše úroků z prodlení je určena výše označeným nařízením vlády, přičemž celkový požadovaný úrok je pak dán délkou prodlení žalovaného s úhradou svých závazků (které nerozporuje), výše přiznané náhrady nákladů řízení pak vychází z advokátního tarifu.

25. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, náleží jí tak nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení. Náklady odvolacího řízení žalobkyně představují náklady právního zastoupení advokátem, a to odměnu vypočtenou z tarifní hodnoty 70 363,31 Kč za jeden úkon právní služby po 3 940 Kč podle § 6 odst. 1, § 8 odst. 2, § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, za účast na jednání odvolacího soudu, jednu paušální náhradu hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a náhradu za daň z přidané hodnoty, které je zástupce žalobkyně plátcem. Náklady odvolacího řízení žalobkyně činí 5 312 Kč. Za vyjádření k odvolání odvolací soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť s ohledem na doručení tohoto podání bezprostředně před jednáním a nemožnost se s ním před jednáním seznámit, odvolací soud nepovažoval tento úkon za účelný.

26. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod, platební místo pro náhradu nákladů řízení bylo určeno podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací