Výrok
I. Žalovaný 1) a 2) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci částku ve výši 238 000 Kč spolu s 6% úrokem z částky 238 000 Kč ode dne 5. 4. 2020 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 793 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný 1) a 2) jsou povinni zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11 940 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se domáhal vůči žalovaným zaplacení směnečné sumy ve výši 238 000 Kč, spolu se směnečným úrokem z uvedené směnečné sumy ode dne splatnosti směnky do zaplacení, směnečné odměny a nákladů řízení. Žalobce uvedené nároky uplatnil návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu, a to na základě předložené směnky vlastní, vystavené žalovaným 1) v [obec] dne 4. 4. 2018 a splatné dne 4. 4. 2020. Směnka byla avalovaná žalovaným 2). Žalobce tvrdil, že žalovaní dosud na směnku ničeho nezaplatili.
2. Soud ve zkráceném řízení vydal směnečný platební rozkaz (dále jen SPR), ve kterém uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci směnečnou sumu s postižními právy ve smyslu žaloby, včetně nákladů řízení.
3. Podle ustanovení § 175 odst. 1 věta druhá o.s.ř., směnečný platební rozkaz musí být doručen do vlastních rukou žalovaných, náhradní doručení je vyloučeno.
4. Jelikož se nepodařilo doručit uvedené rozhodnutí žalovaným podle citovaného ustanovení zákona, soud vydaný SPR zrušil.
5. Soud vyzval účastníky v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř., zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Účastníci se k výzvě nevyjádřili, a protože byly soudem řádně poučeni o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud považovat jejich nečinnost za vyslovený souhlas s tím, aby soud vyhlásil rozsudek veřejně bez uskutečnění jednání.
6. Soud zjistil z prvopisu směnky vlastní, že žalovaný 1) vystavil v [obec] dne 4. 4. 2018 jako výstavce směnku, v níž se zavázal zaplatit žalobci v místě placení [obec] dne 4. 4. 2020 směnečnou sumu 238 000 Kč. Směnka byla avalovaná žalovaným 2). Směnka obsahuje doložku„ bez protestu“.
7. Směnka má náležitosti stanovené pro směnku vlastní v čl. I § 75 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen ZSŠ), když obsahuje označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu a vyjádřené v jazyce, v němž je tato listina sepsána, bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu, údaj splatnosti, údaj místa, kde má být placeno, jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno, datum a místo vystavení směnky a podpis výstavce. Směnka je tudíž platná.
8. Podle čl. I § 78 odst. 1 ZSŠ je výstavce směnky vlastní zavázán stejně jako příjemce cizí směnky.
9. Podle čl. I § 48 ZSŠ může majitel (směnky) postihem žádat směnečný peníz, pokud nebyla směnka přijata nebo zaplacena, s úroky, byly-li ujednány, šestiprocentní úroky ode dne splatnosti směnky, útraty protestu a podaných zpráv, jakož i ostatní útraty a odměnu ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši.
10. Podle § 30 ZSŠ zaplacení směnky může být pro celý směnečný peníz nebo pro jeho část zaručeno směnečným rukojemstvím. Tuto záruku může dát třetí osoba nebo i ten, kdo se už na směnku podepsal.
11. Podle § 32 ZSŠ je směnečný rukojmí zavázán jako ten, za koho se zaručil. Závazek směnečného rukojmího je platný i tehdy, je-li závazek, za který se zaručil, neplatný z jiného důvodu než pro vadu formy. Zaplatí-li směnečný rukojmí směnku, nabývá práv ze směnky proti tomu, za koho se zaručil, a proti všem, kdož jsou této osobě směnečně zavázáni.
12. Podle § 47 ZSŠ všichni, kdož směnku vystavili, přijali, indosovali nebo se na ní zaručili, jsou zavázáni majiteli rukou společnou a nerozdílnou (1). Majitel může žádat plnění na každém z nich nebo na několika z nich anebo na všech dohromady a není vázán pořadím, v kterém se zavázali (2). Stejné právo má každá osoba, která se podepsala na směnku a ji vyplatila (3). Uplatnění nároku proti některé osobě směnečně zavázané nebrání majiteli, aby se domáhal svých nároků na ostatních, třebas následují za tím, proti komu byl nárok uplatněn nejprve (4).
10. V projednávané věci uplatnil žalobce nárok na zaplacení vlastní směnky proti žalovanému 1) jako jejímu výstavci a žalovanému 2) jako jejímu avalovi. Protože směnka nebyla při splatnosti zaplacena, vznikl žalobci vůči žalovaným, podle ustanovení čl. I § 28 odst. 2, § 47, § 48 a § 78 ZSŠ, přímý nárok na zaplacení požadovaného směnečného peníze ve výši 238 000 Kč, s 6 % úrokem ode dne splatnosti směnky do jejího zaplacení a směnečné odměny ve výši 793 Kč.
11. Žalovaní pak v řízení nesdělili žádné skutečnosti či nenabídli důkazy ke zpochybnění směnečného nároku ani po zrušení SPR. Soud proto ve věci rozhodl na základě těch důkazů, které byly provedeny (§ 120 odst. 2 o.s.ř.).
12. O náhradě nákladů řízení v rozsahu zaplaceného soudního poplatku ve výši 11 940 Kč, ve prospěch žalobce, pak bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 1 a 3 o.s.ř., tj. s přihlédnutím k výsledku tohoto řízení.