UsneseníZměněno

Spisová značka

10 Co 10/2026

Soud: Krajský soud v PlzniDatum rozhodnutí: 2026-01-14Č. j.: 10 Co 10/2026-32Předsedkyně senátu: JUDr. Jana ŠalomounováAgenda: Odvolací (civilní) (Co)Zveřejněno: 2026-02-23Předmět řízení: o 41 585 Kč s příslušenstvím,ECLI:CZ:KSPL:2026:10.Co.10.2026.1
náklady řízeníodvolánízaviněníadvokátní tarifpeněžité plněnínáhrada nákladů
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení.

Použité předpisy

Označená místa (1) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném výroku II. mění tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobci na účet jeho zástupce náklady řízení ve výši 13 441,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

Soud prvního stupně shora citovaným rozsudkem vyhověl žalobě, ve výroku I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci dluh ve výši 41 585 Kč s příslušenstvím a v napadeném výroku II. přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši 4 984 Kč. Náklady sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku 2 080 Kč, tří úkonů právní služby ve výši 700 Kč a tří režijních paušálů po 100 Kč podle ust. § 14b advokátního tarifu a dále k nim náležela DPH ve výši 504 Kč.Žalobce se včas odvolal proti výroku o nákladech řízení a namítl, že soud prvního stupně při stanovení výše nákladů nesprávně použil ust. § 14b advokátního tarifu, protože se nejednalo o nárok, který by žalobce uplatňoval návrhem na ustáleném vzoru, použitým opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech.Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v napadeném rozsahu podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a shledal, že odvolání bylo podáno důvodně.Žalobce se ve věci domáhal ve smyslu ust. § 2820 odst. 1 o. z. náhrady částky, kterou vyplatil pojištěnému [jméno FO] za pojistnou událost zaviněnou žalovaným.Soud prvního stupně postupoval správně, pokud o náhradě nákladů rozhodoval ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobci podle procesního úspěchu nárok na náhradu nákladů řízení. Při stanovení výše nákladů ale neměl použít ustanovení § 14b advokátního tarifu, protože podmínky pro jeho aplikaci nebyly splněny.Sazbu za úkony právní služby vykonané do podání žaloby by bylo možno stanovit podle ustanovení § 14b advokátního tarifu jen tehdy, že by byly současně splněny všechny jeho podmínky, tedy pokud by řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně stejným žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení by bylo peněžité plnění s tarifní hodnotou do 50 000 Kč a žalobci by byla přiznána náhrada nákladů. V posuzovaném případě se sice jednalo o peněžité plnění, které nepřevyšovalo 50 000 Kč, a žalobci bylo přiznáno právo na náhradu nákladů, ale řízení nebylo zahájeno žalobou, která by naplnila znaky vymezené v citovaném ustanovení.V případech, na které míří ustanovení § 14b advokátního tarifu, je použití vzoru umožněno charakterem uplatněného nároku a žaloby se liší jen individuálními údaji. Charakter nároku zůstává rozhodujícím kritériem pro posouzení vlastností žaloby. Jakkoliv lze předpokládat, že žalobce vůči svým klientům uplatňuje regresní nároky opakovaně, nemůže jít o nároky vzniklé za shodných podmínek a ze shodných příčin. Příprava žaloby pro takový spor obvykle vyžaduje individuální posouzení nároku co do důvodu i výše a nepostačí mechanické nahrazení konkrétních údajů v žalobním formuláři. Žalobu v souzené věci proto nelze považovat za vytvořenou pomocí ustáleného vzoru, protože charakter uplatněného nároku takové posouzení neumožňoval.Žalobce měl tedy podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů, jejichž výše měla být určena podle ustanovení § 7 advokátního tarifu, a to bez použití ustanovení § 14b téhož předpisu. Proto odvolací soud změnil napadené rozhodnutí podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a přiznal žalobci právo na náhradu nákladů, které sestávaly ze 3 úkonů právní služby po 2 780 Kč, 2 režijních paušálů po 300 Kč, 1 režijního paušálu po 450 Kč, DPH 1 971,90 Kč a soudního poplatku 1 664 Kč a 416 Kč.O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 150 o. s. ř. Žalobce byl sice v odvolacím řízení úspěšný, ale vedení odvolacího řízení nelze klást za vinu žalovanému. Pokud by přesto měla být žalovanému uložena povinnost nahradit žalobci ještě náklady odvolacího řízení, pak by se jednalo o postup v rozporu se zásadami spravedlivého procesu. Odvolací soud proto za této situace rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací