10 CO 200/2022

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 75 608 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení žalované k rukám její zástupkyně do tří dnů od právní moci rozsudku částku 28 174 Kč (výrok II.).

2. Proti tomuto rozsudku se včas odvolala žalobkyně s námitkou nesprávných skutkových zjištění a nesprávného právního posouzení věci ve smyslu ust. § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Žalobkyně nesouhlasí s názorem soudu prvního stupně spočívajícím v tom, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi jednáním žalované a vzniklou škodou. Připomněla, že se domáhá uhrazení nákladů léčení, které vynaložila na svého pojištěnce [jméno] [příjmení]. U jmenovaného došlo dne 1. 10. 2019 v [obec] k pádu ze střechy, kdy poškozený v rámci výkonu sjednané práce vylezl na hřeben střechy, kde mu podjely obě nohy, a spadl na zem. Oblastní inspektorát práce pro Plzeňský kraj a Karlovarský kraj prováděl kontrolu pro posouzení příčin a okolností pracovního úrazu, přičemž zjistil, že žalovaná nesplnila povinnost organizovat práci a stanovit pracovní postupy tak, aby byly dodržovány zásady bezpečného chování na pracovišti a aby zaměstnanci byli chráněni proti pádu či zřícení. Žalovaná na stavbě rodinného domu, kde k úrazu došlo, nezajistila instalaci ochrany proti pádu ze střechy po jejím obvodu, použitím bezpečné a k tomu účelu ochranné, případně záchytné konstrukce nebo použitím osobních ochranných pracovních prostředků proti pádu, v souladu s blíže citovanou podzákonnou úpravou (viz nařízení vlády č. 362/2005 Sb.). Žalovaná nesplnila svoji povinnost uloženou zákonem č. 309/2006 Sb. o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. V příčinné souvislosti s úrazem poškozeného uhradila žalobkyně poskytovatelům zdravotních služeb částku 151 216 Kč. Z dostupných podkladů bylo zřejmé, že poškozený nepoužil ochranný prostředek proti pádu a na svém zranění se částečně podílel, přičemž míru spoluzavinění poškozeného žalobkyně určila v rozsahu 50 % a v této míře požadovala po žalované vynaložené náklady léčení uhradit, tj. v částce 75 608 Kč. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že dle harmonogramu prací neměli pracovníci a tedy poškozený žádný důvod pohybovat se na střeše, a pokud se na střeše pohybovali, měli použít osobní jisticí prostředek. Žalobkyně zdůraznila, že na uvedené stavbě nebyl v rozporu s nařízení vlády č. 362/2005 Sb. nainstalován záchytný prostředek proti pádu do hloubky (viz § 3 odst. 2 nařízení vlády č. 362/2005 Sb.). Je rovněž otázkou, zda poškozený, který osobní bezpečnostní postroj nepoužil, tak mohl s ohledem k pracovním podmínkám činit, zejména, zda měl možnost postroj bezpečně ukotvit. Žalobkyně poukázala na úřední záznam Policie ČR ze dne 1. 10. 2019, úřední záznam o podání vysvětlení [jméno] [příjmení] ze dne 4. 10. 2019, dále [jméno] [příjmení] ze dne 26. 10. 2019, [jméno] [příjmení] ze dne 6. 11. 2019 a i výpovědi posledně jmenovaného před soudem prvního stupně ze dne 25. 5. 2022, z nichž vyplývá, že na střeše konal práci spočívající v montáži větracího potrubí, kdy na střechu vystoupil z důvodu, aby provedl montáž odvětrací tašky. Tento způsob montáže je možný, není neobvyklý a tak se nemůže jednat o exces zaměstnance. Pokud si poškozený počínal neopatrně, nezbavuje to v žádném případě žalovanou povinnosti organizovat práci a stanovit pracovní postupy tak, aby byly dodržovány zásady bezpečného chování na pracovišti a aby zaměstnanci byli chráněni proti pádu či zřícení. Této povinnosti se nelze zprostit tím, že je předpoklad pouze práce zaměstnanců v interiéru budovy, zejména za situace, kdy práce na střeše je v některých případech přímo nutná a ani se nelze zprostit povinnosti zajišťovat ochranu proti pádu tím, že žalovaná vystupovala jako subdodavatel vodoinstalačních a topenářských prací. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví, případně aby rozsudek v napadeném rozsahu zrušil a uložil soudu prvního stupně dále ve věci jednat a rozhodnout.

3. K odvolání žalobkyně se vyjádřila žalovaná s argumentací, že pokud se jeho zaměstnanec v předmětný den pohyboval na střeše, činil tak z vlastní vůle a iniciativy bez vědomí stavbyvedoucího [jméno] [jméno] či žalované. Dne 1. 10. 2019, kdy k úrazu došlo, neprobíhaly žádné práce na střeše ani nebyla zaměstnanci práce na střeše přidělena. V uvedený den na stavbě prováděl instalatérské práce a na střechu šel proto, aby zde umístil odvětrávací tašku, která však je obvykle dle zavedené praxe umisťována bezpečně z vnitřního prostoru půdy. Zaměstnanec se pohyboval po střeše zcela bez jakýchkoliv jisticích prostředků proti pádu a ochranných pomůcek, ačkoliv tyto měl od žalované jako zaměstnavatele k dispozici a mohl je kdykoliv použít. Zaměstnanec byl rovněž ze strany žalované řádně proškolen v oblasti BOZP, byl seznámen s bezpečností práce na pracovišti v [obec] a byly mu rovněž řádně předány ochranné pomůcky pro výkon jeho práce, tj. i pro účely případné práce ve výškách. Tyto skutečnosti byly v řízení před soudem prvního stupně náležitě prokázány a rovněž sděleny Policii ČR při šetření okolností vzniku pracovního úrazu a také Oblastnímu inspektorátu práce pro Plzeňský kraj a Karlovarský kraj se sídlem v Plzni. Žalovaná neporušila tudíž žádnou svoji povinnost na úseku BOZP a ani po ní nebylo možné spravedlivě požadovat, aby z pohledu BOZP zajistila jakékoliv ochranné prvky a sítě proti pádu z výšky vně stavby, pokud zaměstnanec žádné venkovní práce ve výšce 1,5 m nad okolní úrovní nekonal a ani nebylo zamýšleno, že by takové práce konal. Z uvedeného důvodu se žalovaná nemohla dopustit porušení povinností ve smyslu nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky, ani porušení povinnosti ve smyslu zákona č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy. Žalovaná je přesvědčena, že není dána její odpovědnost za vznik úrazu zaměstnance a není ani povinna k náhradě nákladů na léčení ve smyslu ust. § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, neboť k této povinnosti je vyžadováno zaviněné protiprávní jednání třetí osoby vůči pojištěnci, kterého se žalovaná zcela prokazatelně nedopustila a ani dopustit nemohla a dále také příčinná souvislost mezi vznikem škody a zaviněným protiprávním jednáním třetí osoby, která však v tomto případě není dána (viz judikatura Nejvyššího soudu). Žalovaná zdůraznila, že k poškození zdraví zaměstnance došlo výlučně v důsledku jeho vlastního jednání, když ze své vůle při instalatérských pracích, které jsou prováděny výlučně uvnitř domu, se pohyboval na jeho střeše bez ochranných prostředků, ačkoliv tyto měl od žalované k dispozici a byl rovněž z její strany řádně proškolen v oblasti BOZP a práci ve výškách.

4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející dle ust. § 212 a násl. o. s. ř., přihlédl k odvolání žalobkyně a k vyjádření žalované, a poté, co ve věci konal jednání, dospěl k závěru, že odvolání důvodné není.

5. Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že [jméno] [příjmení] byl zaměstnancem žalované v době úrazu, který se mu přihodil dne 1. 10. 2019, ve funkci montážního dělníka. Soud ho vyslechl jako svědka, přičemž potvrdil, že v rámci svých pracovních povinností měl vykonávat vodoinstalační práce (týkající se kanalizačních cest v domě, při kterých se umisťuje ventilační roura na střechu), nedařilo se mu tuto ventilaci řádně umístit na střechu, a proto na ni vylezl, aby se podíval, proč nelze ventilační zařízení umístit. Při snaze zprovoznit střešní prostor pro umístnění ventilace, aniž by byl zajištěn proti pádu, uklouzl a spadl. Svědek [příjmení] rovněž potvrdil, že byl řádně proškolen pro práci montážního dělníka i ochraně zdraví (viz také spis Oblastního inspektorátu bezpečnosti práce a potvrzené záznamy o provedení školení s podpisy zaměstnanců). Dle fotodokumentace nebylo třeba provádět tyto práce na střeše, což potvrdil i svědek [jméno] [příjmení], který dělal na této stavbě ve stejné době jako [jméno] [příjmení] vodoinstalační práce. Sice pád [jméno] [příjmení] ze střechy neviděl, ale mluvil s ním hned po pádu, když se ho ptal, co na střeše dělal, [jméno] [příjmení] odpověděl, že je hloupý. [jméno] [příjmení] rovněž potvrdil, že jako zaměstnanci na stavbě neměli žádný důvod lézt na střechu a jediný důvod je, když se na střeše umisťuje odvětrávací komínek u kanalizace, což však lze provádět zevnitř stavby. Způsob prací zaměstnanců žalované na stavbě v [obec] vyplývá ze stavebního deníku i z harmonogramu prací, rovněž z doložených fotografií.

6. Soud prvního stupně uzavřel, že zaměstnanci žalované neměli v předmětný den důvod k pohybu po střeše. Pokud [jméno] [příjmení] měl umístit odvětrávací zařízení na střechu, byl proškolen o tom, jakým způsobem se po střeše pohybovat, tedy že z vlastního rozhodnutí k tomuto pohybu po střeše musí být zabezpečen ochrannými pomůckami. Žalovaná žádný takový pokyn svému zaměstnanci nedala, [jméno] [příjmení] sám vyhodnotil situaci s vlastním rizikem, pokud lezl na střechu bez bezpečnostních pomůcek, v uvedeném jednání soud neshledal protiprávní zaviněné jednání žalované. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že mezi úrazem, který se [jméno] [příjmení] jako zaměstnanci žalované přihodil, jeho pracovními povinnostmi a vynaloženými náklady na jeho léčení jako poškozeného, není příčinná souvislost s protiprávním jednáním žalované, která nemá na úraze [jméno] [příjmení] žádný podíl a rozhodně neměla povinnost zajišťovat pro své zaměstnance podmínky pro práci na střeše z hlediska přijímání bezpečnostních opatření ve smyslu § 3 nařízení vlády č. 362/2005 Sb. Podle harmonogramu prací a charakteru konkrétních prací dodávaných žalovanou jako subdodavatelem při stavbě rodinného domu v [obec] na základě rámcové smlouvy se [právnická osoba] [anonymizováno] ve spojení s výpovědí [jméno] [příjmení], jednak před Inspektorátem bezpečnosti práce, a jednak před soudem, lze mít za to, že žalovaná jako subdodavatel vodoinstalačních a topenářských prací nebyla povinna zabezpečovat bezpečnost práce svých pracovníků na střeše, neboť k takové činnosti neměli pracovníci žádný důvod a ani o tom nesvědčí harmonogram práce a ani předkládané fotografie prováděných prací. [příjmení] [jméno] [příjmení] považoval za nezbytné se pohybovat po střeše, bylo jeho povinností použít prostředky osobní ochrany, jak byl i o tom proškolen, přičemž sám připustil tento nedostatek vlastního zabezpečení při výlezu na střechu. Opožděné ohlášení pracovního úrazu žalovanou nemá nic společného s jejím protiprávním zaviněním nákladů na zdravotní péči zaměstnance, který utrpěl pracovní úraz pádem ze střechy, aniž by k tomu měl pokyn, a aniž by sám o svém vlastním rozhodnutí dodržel povinnost ochrany při pohybu na střeše, o čemž byl proškolen. Soud prvního stupně žalobu zamítl pro nedostatek příčinné souvislosti protiprávního zaviněného jednání žalované a vynaložených nákladů na zdravotní péči pojištěného zaměstnance [jméno] [příjmení]. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil hlediskem úspěchu ve věci dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 28 174 Kč.

7. Odvolací soud souhlasí se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, pro stručnost proto na ně zcela odkazuje a ztotožňuje se i s přijatými právními závěry.

8. Dle § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Dle § 3 odst. 2 nařízení vlády č. 362/2005 Sb., ochranu proti pádu zajišťuje zaměstnavatel přednostně pomocí prostředků kolektivní ochrany, kterými jsou zejména technické konstrukce, například ochranná zábradlí a ohrazení, poklopy, záchytná lešení, ohrazení nebo sítě a dočasné stavební konstrukce, například lešení nebo pracovní plošiny.

9. V dané věci bylo nesporné, že dne 1. 10. 2019 se [jméno] [příjmení], v té době zaměstnanci žalované, stal při konání vodoistalačních prací, konkrétně prací týkajících se kanalizačních cest v domě, úraz, když oproti harmonogramu prací stanovených žalovanou vylezl na střechu domu, aniž byl zajištěn proti pádu, uklouzl a spadl. Bylo bezpečně prokázáno, že poškozený [jméno] [příjmení] byl žalovanou o bezpečnosti práce proškolený, vybavený ochrannými pomůckami pro výkon jeho práce, a to i pro účely případné práce ve výškách. I dle názoru odvolacího soudu bylo prokázáno, že poškozený [jméno] [příjmení] neměl důvod s ohledem na charakter prací, které měl konat, vylézt na střechu domu, a pokud tak učinil, pak z vlastního rozhodnutí a iniciativy, jak sám potvrdil ve svědecké výpovědi a rovněž i před Oblastním inspektorátem bezpečnosti práce.

10. S ohledem na popsanou situaci není namístě aplikovat shora citované ust. § 3 odst. 2 nařízení vlády, o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky, neboť nebylo v dané situaci povinností žalované zajistit prostředky kolektivní ochrany vyjmenované v uvedeném ustanovení citovaného nařízení vlády. V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, na níž přiléhavě odkazuje i žalovaná (sp. zn. 21 Cdo 4323/2015 či 21 Cdo 3845/2019), nelze žalované přičíst zaviněné protiprávní jednání, v důsledku kterého se poškozenému [jméno] [příjmení] jako jejímu zaměstnanci stal úraz, který byl odškodněn žalobkyní v pozici zdravotní pojišťovny, a která se s odkazem na ust. § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. domáhá regresem jejich náhrady po žalované. Zákonným předpokladem vzniku nároku zdravotní pojišťovny podle tohoto ustanovení je, že pojišťovna uhradila ze zdravotního pojištění náklady na péči o svého pojištěnce, které vznikly jako důsledek zaviněného protiprávního jednání třetí osoby proti němu. Povinnost zdravotní pojišťovny zaplatit svému smluvnímu zdravotnickému zařízení náklady péče poskytnuté jejímu pojištěnci je plněním její zákonné povinnosti, která existuje bez ohledu na to, z jakého důvodu byla léčebná péče jejímu pojištěnci plněním její zákonné povinnosti, která existuje bez ohledu na to, z jakého důvodu byla léčebná péče jejímu pojištěnci poskytnuta, zda šlo o léčení následků úrazu či jiného poškození zdraví způsobeného zaviněným protiprávním jednáním třetí osoby nebo následkem jiné události. Třetí osoba odpovídá pojišťovně pouze v tom rozsahu, v jakém její zaviněné protiprávní jednání je v příčinné souvislosti s náklady vynaloženými na ošetření a léčení pojištěnce. V rozsahu, v němž se na vzniku těchto nákladů podílely jiné okolnosti nebo v jakém byl způsoben spoluzaviněním pojištěnce, třetí osoba za škodu podle ust. § 55 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění zdravotní pojišťovně neodpovídá. V rozsudku sp. zn. 21 Cdo 4323/2015, ze dne 21. 11. 2016, Nejvyšší soud ve skutkově shodné situaci dospěl k závěru, že pokud odvolací soud uzavřel, že při práci na střeše rozestavěného domu z vlastní vůle poškozený nepoužil ochranné pracovní prostředky, které mu žalovaná poskytla, tedy ačkoliv je měl v daném okamžiku k dispozici, je právě tato okolnost, tedy že sám podle svého uvážení nepoužil osobní ochranné pracovní prostředky pro práci ve výškách (v odkazované věci jisticí lano s podsedákem) je právě tou jedinou důležitou podstatnou a značnou příčinou, která vedla ke vzniku škody, jejíž náhrady se žalobkyně domáhá a bez níž by ke vzniku této škody nedošlo, je jeho úsudek správný, neboť z okolností, které vyšly v řízení najevo, je zřejmé, že kdyby poškozený jisticí lano použil, k pádu a poškození zdraví by nedošlo, a tedy škoda by žalobkyni nevznikla tak, jak vznikla. Jde o výlučnou a samostatnou příčinu, která vyvolala vznik škody bez ohledu na to, zda žalovaná (v odkazované věci) zajistila, aby se před uzavřením pracovní smlouvy poškozený podrobil vstupní lékařské prohlídce či nikoliv.

11. Za daného stavu věci odvolací soud námitky žalobkyně neshledal důvodnými s tím, že za situace, kdy poškozený byl vybaven ochrannými pomůckami pro výkon jeho práce, a to pro účely případné práce ve výškách, které z vlastního rozhodnutí nepoužil, navíc neměl ani důvod práci ve výškách konat, což bylo bezpečně prokázáno, přičemž žalobkyně shledala spoluzavinění poškozeného pouze v rozsahu 50 %, dle názoru soudu je namístě vinit poškozeného [příjmení] ze 100 % a není proto dán předpoklad žádat náhradu po žalované.

12. Odvolací soud z důvodů shora uvedených napadený rozsudek dle § 219 o. s. ř. proto potvrdil, jen ve výroku II. doplnil formou správného znění částku, kterou je žalobkyně povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení, kterou soud prvního stupně opomněl ve výroku uvést (výrok I.).

13. Pokud v rámci vyúčtování nákladů řízení, předloženého po vyhlášení rozhodnutí, žalovaná požádala o přiznání daně z přidané hodnoty i za řízení před soudem prvního stupně s odůvodněním, že je s účinností od 1. 8. 2022 plátcem DPH, pak pokud o přiznání daně požádala teprve v rámci odvolacího řízení a rozhodnutí o registraci k dani z přidané hodnoty předložila až spolu s vyúčtováním, nebyl splněn předpoklad pro zpětné přiznání daně, byť zákon o dani z přidané hodnoty nárok na zpětný odpočet upravuje (osoba povinná k dani má nárok na odpočet DPH u přijatého zdanitelného plnění pořízeného v období 12 po sobě jdoucích měsíců před dnem, kdy se stala plátcem…), jak vyplývá z ust. § 14a advokátního tarifu (viz publikace Náklady řízení - Svoboda, Hromada, Levý, Vláčil, Tlášková, Pirk, C. H. Beck v Praze roku 2017).

14. Výrok II. o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla i v této fází řízení úspěšná, a proto žalobkyně je povinna zaplatit žalované k rukám její zástupkyně v obvyklé třídenní lhůtě, počínaje právní mocí tohoto rozsudku, z titulu odměny za dva úkony právní služby po 4140 Kč částku 8 280 Kč, dvakrát paušální náhradu po 300 Kč, tj. 600 Kč, náhradu cestovného ve výši 1 334 Kč a 21 % DPH vypočtenou ze součtu uvedených položek dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 2 144,97 Kč. V součtu jde o částku 12 359 Kč (po zaokrouhlení) dle vyhlášky č. 177/1996 Sb.