Výrok
I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.
II. Druhá žalovaná je povinna nahradit žalobcům na účet jejich zástupce náklady odvolacího řízení ve výši 32 863,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
Soud prvního stupně napadeným rozsudkem uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobcům společně a nerozdílně částku 180 000 Kč s příslušenstvím na základě dohody o narovnání ze dne 23. 11. 2023, jejíž součástí bylo i uznání dluhu. Podle této dohody žalovaní dříve prodali žalobcům nemovitosti, ale nepředali jim je a dál je užívali, a za jejich užívání se zavázali zaplatit shora uvedenou částku. Existence závazku byla nesporná, stejně jako skutečnost, že žalovaní užívali nemovitosti v období od května 2023 do dubna 2024 bez právního důvodu, žalovaní se nároku nebránili, proto soud žalobě vyhověl.Druhá žalovaná ve včasném odvolání namítla nedostatek své věcné legitimace, když její manželství s prvním žalovaným bylo rozvedeno ještě před prodejem nemovitostí. První žalovaný již na dluh částečně plnil a přislíbil jí, že celou věc bude řešit sám. Druhá žalovaná bydlí již od 4. 8. 2021 na jiné adrese, a proto žalobcům vůči ní nevzniklo bezdůvodné obohacení.Žalobci k odvolání uvedli, že žalovaní užívali nemovitosti od 28. 4. 2023 bez právního důvodu, za jejich užívání žalobcům nic nezaplatili a neplnili ani na dohodu o narovnání. Druhá žalovaná uznala celou částku co do důvodu a výše, celá její odvolací argumentace je chybná.Z podnětu odvolání podaného jen druhou žalovanou přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř., jakož i předcházející řízení, a dospěl k závěru, že odvolání nebylo podáno důvodně.Předmětem sporu byl nárok žalobců na zaplacení dluhu ze smlouvy o narovnání, uzavřené účastníky dne 23. 11. 2023 v souvislosti s řízením o vyklizení nemovitostí, vedeným u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 1 C 109/2023. Dohodu uzavřeli všichni účastníci, včetně druhé žalované. Podle obsahu dohody existoval mezi účastníky sporný závazek za užívání nemovitostí, které žalovaní prodali žalobcům, k nahrazení tohoto sporného závazku se žalovaní zavázali zaplatit žalobcům za užívání nemovitostí od května 2023 do dubna 2024 částku 180 000 Kč společně a nerozdílně a tento dluh také uznali.Smlouva o narovnání byla uzavřena platně ve smyslu ust. § 1903 o. z., byla v ní obsažena specifikace závazku mezi stranami pochybného a vyjádřena vůle k jeho nahrazení novým, jednoznačně ujednaným závazkem, který žalovaní navíc platně uznali ve smyslu ust. § 2053 o. z. Uzavřením této dohody zanikl původní závazek a byl nahrazen novým solidárním závazkem k zaplacení částky 180 000 Kč. V řízení nebyl uplatněn nárok na řešení dřívějšího sporného závazku z užívání nemovitostí, který byl dohodou o narovnání zrušen, ale nárok z platné dohody o narovnání, pro který byl rodinný vztah žalovaných zcela bezvýznamný.Druhá žalovaná přišla s obranou proti žalobě opožděně až v odvolacím řízení, a její tvrzení a důkazní návrhy se ve smyslu ust. § 205a o. s. ř. nemohly stát způsobilými odvolacími důvody.Soud prvního stupně ve věci rozhodl zcela správně, když žalobě vyhověl proti oběma žalovaným a uložil jim zaplatit dluh společně a nerozdílně, proto odvolací soud napadený rozsudek v celém rozsahu potvrdil podle ust. § 219 o. s. ř. Ve vztahu k prvnímu žalovanému nebyl rozsudek soudu prvního stupně odvoláním dotčen.O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu bylo přiznáno plně úspěšným žalobcům. Žalobci na odvolací řízení vynaložili dva úkony právní služby, dva režijní paušály a DPH, byli zastoupeni společným zástupcem, proto měl každý z nich právo na odměnu sníženou o 20 %, tedy ve výši 6 640 Kč za jeden úkon. Náklady jejich straně zahrnovaly odměnu za dva úkony právní služby při zastoupení dvou osob v celkové výši 26 560 Kč, dva režijní paušály po 300 Kč a DPH 5 703,60 Kč, tj. celkem 32 863,60 Kč.