Výrok
Rozsudek soudu prvního stupně se v části napadené odvoláním, tj. ve výroku pod bodem II, mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 303 710 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované [Jméno advokáta B]. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění
Napadeným rozsudkem soud prvého stupně zamítl žalobu o zaplacení 14 000 000 Kč (výrok I) a žalobci uložil zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 425 194 Kč (výrok II). Výrok o nákladech řízení odůvodnil s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. tím, že náklady řízení žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna v částce 49 900 Kč za každý ze 7 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, písemné vyjádření, replika z 2. 10. 2023, porada s klientem přesahující 1 hodinu ve dnech 28. 7. a 24. 11. 2023 a účast na 2 jednáních), 7 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč a 21 % DPH.Proti rozsudku podal žalobce včasné odvolání, přičemž proti výroku o nákladech řízení namítal, že úkony právní služby, a to replika ze dne 2. 10. 2023 a porady s klientem ve dnech 28. 7. a 24. 11. 2023, nejsou účelně vynaloženými úkony.Usnesením soudu prvého stupně ze dne 5. 8. 2024, č. j. 10 C 78/2023-165, ve znění usnesení odvolacího soudu ze dne 3. 4. 2025, č. j. 13 Co 785/2024-188, bylo zastaveno řízení o odvolání proti výroku I rozsudku.Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a násl. o. s. ř. napadený výrok o nákladech řízení, přihlédl k odvolání, a aniž musel nařídit jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.), dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro změnu rozhodnutí.V přezkoumávané věci soud prvého stupně napadeným rozsudkem žalobu zamítl, žalovaná tedy byla ve věci zcela úspěšná, a má proto podle zásady procesního úspěchu ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu vynaložených nákladů řízení. Soud ovšem může účastníku, kterému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení, přiznat jen náhradu těch nákladů, které byly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Náhrada nákladů řízení nemůže být takovému účastníkovi přiznána v celém rozsahu tak, jak náklady fakticky vynaložil, ale pouze v rozsahu těch nákladů, které byly nezbytně nutné k tomu, aby účastník své právo uplatnil či bránil.Odměna za zastupování advokátem je sama o sobě zpravidla nákladem potřebným k účelnému uplatňování nebo bránění práva. V konkrétních případech však nemusí být vždy jednotlivé úkony právní služby účelně vynaloženy k uplatňování nebo bránění práva. Tak tomu bylo i v přezkoumávané věci. Odvolací soud se ztotožnil s námitkou žalobce, že za účelně vynaložené náklady žalované na její zastoupení advokátem nelze považovat náklady na úkon právní služby, spočívající ve vyjádření ve věci ze dne 2. 10. 2023, které bylo replikou k vyjádření žalobce ze dne 21. 8. 2023, neboť žalované nic nebránilo zaslat pouze jedno vyjádření, již v podání ze dne 5. 9. 2023. Za účelně vynaložené náklady nelze považovat ani náklady na úkon právní služby, spočívající v „další poradě s klientem přesahující jednu hodinu“ dne 28. 7. 2023 ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu), neboť tento úkon nebyl potřebný k účelnému uplatnění nebo bránění práva, kdy průběh řízení nezbytně nevyžadoval konání další porady advokáta se žalovaným nad rámec porady v rámci přípravy zastoupení ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu.Odvolací soud se však neztotožnil s námitkou odvolatele, že v případě úkonu právní služby, spočívající v „další poradě s klientem přesahující jednu hodinu“ dne 24. 11. 2023, se jedná o neúčelný úkon právní služby, který na nic nenavazoval ani ničemu nepředcházel. Naopak, tato porada následovala po jednání dne 18. 10. 2023, při kterém žalobce uplatnil nové tvrzení, že námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy, a navrhl nové důkazy, a předcházela jednání dne 31. 1. 2024, při kterém byly provedeny nově navržené důkazy. Lze proto dospět k závěru, že tato další porada zástupce žalované s klientem byla úkonem potřebným k účelnému uplatnění nebo bránění práva, neboť bylo třeba reagovat na nové tvrzení a důkazní návrhy žalobce.Vzhledem ke shora uvedenému lze uzavřít, že žalovaná má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 303 710 Kč, sestávající z mimosmluvní odměny advokáta podle § 7 bodu 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), c), d) a g) advokátního tarifu za 3 úkony právní služby (tj. převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ve věci, další porada s klientem a účast na 2 jednáních), určené z tarifní hodnoty 14 000 000 Kč sazbou 49 900 Kč, 3 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu) a náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 1, 3 o. s. ř.) Odvolací soud proto napadený nákladový výrok změnil podle § 220 odst. 1 o. s. ř.Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 a § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení měl každý z účastníků úspěch v přibližně stejné části, navíc žádný z nich ani náhradu nákladů odvolacího řízení nepožadoval, a proto odvolací soud právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal žádnému z nich.