Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekPotvrzeno

Spisová značka

11 Co 177/2025

Soud: Krajský soud v PlzniDatum rozhodnutí: 24. 4. 2026Č. j.: 11 Co 177/2025-568Předsedkyně senátu: JUDr. Emilie ŠtěpánkováAgenda: Odvolací (civilní) (Co)Zveřejněno: 11. 9. 2026Předmět řízení: o určení vlastnictví k nemovitostemECLI:CZ:KSPL:2026:11.Co.177.2025.1
odborysmlouva darovacínáklady řízenívěcná břemenahodnocení důkazůadvokátní tarifdokazovánínáhrada nákladůpozůstalostznalecký posudekodvolání
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 18. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Označená místa (38) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovaným společně a nerozdílně náklady odvolacího řízení v částce 18 990 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupce, advokáta [Jméno advokáta B].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, jíž se žalobci domáhali určení, že [jméno FO], narozená [rodné přijmení] 11. 12. 1934 a zemřelá dne 9. 4. 2018, a [Jméno žalobce B], narozený [rodné přijmení] 1. 4. 1934 a zemřelý dne 24. 10. 2019, byli ke dni 9. 4. 2018 vlastníky (ve společném jmění manželů) nemovitostí zapsaných na LV č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], obec [adresa] (pozemek parc. č. st. [Anonymizováno] /[Anonymizováno], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno] rodinný dům stojící na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] /[Anonymizováno]). Dále uložil žalobcům povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalovaným náklady řízení v částce 93 350 Kč a náklady státu v částce 25 342,44 Kč.

2. V odůvodnění rozsudku dospěl soud prvního stupně k závěru, že v daném případě je dán naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem, neboť manželé [jméno FO] nebyli ke dni úmrtí zapsáni jako vlastníci nemovitostí v katastru nemovitostí a nemovitosti nebyly součástí pozůstalosti, k níž by žalobcům jakožto zákonným dědicům náleželo dědické právo. Manželé [jméno FO] uzavřeli dne 26. 3. 2018 darovací smlouvu, kterou darovali shora uvedené nemovitosti sestře dárkyně (manželky) [Jméno žalované A] (1. žalované). Žalobci tvrdili, že oba dárci nebyli schopni s ohledem na jejich zdravotní a duševní stav uvědomit si dosah svého jednání. Dárkyně uzavřela smlouvu v terminálním stadiu svého onkologického onemocnění a dárce listiny ani nečetl a nebyl si vědom toho, že by nebyl vlastníkem nemovitostí. V průběhu řízení ohledně dárce [Jméno žalobce B] setrvali žalobci na tvrzení, že darovací smlouva je neplatná, avšak z důvodu jednání dárce v omylu, kdy nepřeváděl nemovitosti na osobu, jíž je chtěl skutečně darovat, neboť se domníval, že jde o převod na vnučku [jméno FO]. Soud prvního stupně po velmi obsáhlém dokazování, včetně znaleckého zkoumání duševního stavu dárkyně, neshledal důvody neplatnosti smlouvy pro jednání [jméno FO] v duševní poruše, a zdůraznil, že kdo se odvolává na právní následek obsažený v § 581 o. z., toho tíží důkazní břemeno ohledně skutkových znaků právní normy včetně toho, že jednající nebyl schopen pro duševní poruchu právně jednat. Soud prvního stupně neshledal důvody pro přenesení důkazního břemene na protistranu, připomněl, že již při prvním jednání byli žalovaní poučeni soudem podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně uzavření předmětné darovací smlouvy, což učinili a v průběhu řízení navrhovali další důkazy k vyvrácení tvrzení žalobců o nezpůsobilosti dárců k uzavření darovací smlouvy. Soud prvního stupně respektoval judikatorní závěry, např. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. I. ÚS 173/13, podle něhož skutečnost, že plně svéprávná osoba jednala v duševní poruše, která ji v daný moment činila neschopnou právně jednat, musí být v řízení prokázána s vysokou pravděpodobností. Při hodnocení důkazů se soud prvního stupně vypořádal s rozdílnou interpretací dvou skupin svědků, kteří vnímali subjektivně projevy dárkyně odlišně. Větší váhu pak kladl výpovědím nezúčastněných svědků, zejména pak svědkyně [jméno FO], která ověřovala podpisy dárců i obdarované na darovací smlouvě. Z její výpovědi vyplynulo, že ani jeden z dárců nepůsobil jako osoba zmatená, jako osoba, která neví, co podepisuje, či snad dokonce jako osoba, která jedná pod nátlakem. Svědkyně věrohodně popsala průběh podepisování darovací smlouvy a ověření podpisů včetně skutečnosti, že dárci si listinu před svědkyní nepřečetli, avšak o své vůli ji podepsali. Významná část dokazování se týkala zkoumání zdravotního stavu dárkyně, které vyústilo ve zpracování znaleckého posudku. Ačkoli byla dárkyně v terminální fázi onkologického onemocnění, nebyla prokázána vysoká míra pravděpodobnosti, která by opodstatňovala závěr, že dárkyně jednala v duševní poruše, která ji v daný moment činila neschopnou právně jednat a která by vylučovala platnost uzavřené darovací smlouvy. Pokud jde o tvrzení žalobců o jednání dárce v omylu s tím, že nepřeváděl nemovitosti na toho, na koho chtěl, když se domníval, že jde o převod na vnučku [jméno FO], ani toto tvrzení se žalobcům nepodařilo prokázat, a to ani po poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. Pokud žalobci odkazovali na svědeckou výpověď [tituly před jménem] [jméno FO], dříve soudem ustanovené opatrovnice dárce, a zvukový záznam CD z rodinného setkání účastníků, bylo zjištěno, že dárce uváděl, že nevěděl, že podepisuje darovací smlouvu o převodu vlastnického práva k nemovitosti a nemovitost nechtěl nikdy nikomu darovat. Ze zvukového záznamu bylo zjištěno, že dárce se domníval, že nemovitost bude převedena na vnučku [jméno FO] a darovací smlouvu si nečetl. Soud prvního stupně se vypořádal s požadavkem žalobců, aby byla vyslovena neplatnost jednání vyvolaného omylem a dospěl k závěru, že se nejednalo o tzv. omluvitelný omyl ve smyslu § 583 o. z. Skutečnost, že dárce byl v omyl uveden druhou stranou, nebyla nikým z účastníků řízení tvrzena a z provedeného dokazování nevyplynula. Nebylo tedy možné účinně se dovolat relativní neplatnosti uvedené darovací smlouvy. Soud prvního stupně navíc zdůraznil, že občanský zákoník preferuje platnost právních jednání před jeho neplatností, proto je třeba na ně hledět spíše jako na platné než jako neplatné. Ze všech shora uvedených důvodů soud prvního stupně žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl dle kritéria úspěchu ve věci zakotveného v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů státu pak rozhodl dle § 148 odst. 1 o. s. ř. podle výsledku řízení, když se jednalo zejména o náklady na zpracování znaleckého posudku znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], náklady svědečného a odměny opatrovnice.

3. Žalobci ve včasném odvolání proti rozsudku uplatnili několik námitek. Zejména spatřují procesní vadu v nesprávném stanovení procesní strany, která nese důkazní břemeno, kdy dle jejich názoru měli žalovaní prokazovat, že darovací smlouva byla uzavřena platně a podle skutečné, svobodné, racionální a vážné vůle dárců. Dále namítli neúplně zjištěný skutkový stav, který spočívá v zamítnutí důkazního návrhu na vypracování revizního znaleckého posudku. Vytýkají soudu prvního stupně rovněž nesprávné skutkové závěry ohledně duševního stavu zemřelé, a to odkazem na lékařské zprávy a doklady od okresní správy sociálního zabezpečení. Dále považují věc za nesprávně právně posouzenou, pokud jde o podstatu uzavřené darovací smlouvy, kdy se mělo jednat o přechodné darování s tím, že skutečným konečným obdarovaným je jiný subjekt. Bylo možné, aby nemovitosti byly darovány tehdy nezletilé vnučce [jméno FO], a považují za absurdní řešení, které se promítlo v darovací smlouvě, aniž by byla k nemovitostem zřízena věcná břemena dožití. Rovněž se neztotožňují s právním posouzením omylu dárce, neboť dárce opakovaně sdělil, že se domníval, že nemovitost bude převedena na vnučku [jméno FO] a darovací smlouvu si nepřečetl. Je sice skutečností, že dárce měl možnost si darovací smlouvu přečíst a zjistit svůj omyl, omyl dárce ovšem dosahuje takové intenzity, že zde zcela absentuje vůle právní jednání učinit. Dárce evidentně nemovitosti 1. žalované darovat nechtěl, smlouva mu byla předložena obdarovanou. Dárce se za svého života nikdy s darováním nesmířil, což opakovaně sděloval své původní opatrovnici [tituly před jménem] [jméno FO]. Navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Žalovaní se k odvolání vyjádřili při jednání odvolacího soudu a uvedli, že soud prvního stupně provedl důkazní řízení vyčerpávajícím způsobem, byla provedena řada listin i svědeckých výpovědí. Výpovědi dvou skupin svědků jsou logicky rozporné, pokud se svědci vyjadřovali ke stavu dárkyně, a to v závislosti na tom, zda byli navrženi žalobci či žalovanými. Důležitá a objektivní je výpověď svědkyně [jméno FO], která ověřila podpisy na smlouvě. Zdůraznili závěry znaleckého posudku včetně jeho dodatku a rovněž odkázali na nahrávku, z níž je patrné, že dárce věděl, co podepsal a byl si vědom následků. Omyl je v tomto případě vyloučen. Ačkoli byla dárkyně po fyzické stránce na tom velmi špatně, nebylo prokázáno, že by nebyla po psychické stránce schopna smlouvu uzavřít. Navrhli rozsudek potvrdit.

5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a jemu předcházející řízení podle § 212 a násl. o. s. ř., přihlédl k obsahu odvolání žalobců i vyjádření žalovaných, přihlédl rovněž k obsahu spisu a dospěl k závěru, že odvolání nelze považovat za důvodné.

6. Především lze konstatovat, že odvolací soud mohl vycházet ze skutkového stavu, který zjistil soud prvního stupně, neboť dokazování před soudem prvního stupně bylo provedeno řádně a ve značném rozsahu. Odvolací soud rovněž neshledal žádnou absenci poučení ze strany soudu prvního stupně. Skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně má oporu v provedeném dokazování, hodnocení důkazů soudem prvního stupně nelze považovat za nesprávné či nelogické a soud prvního stupně také žádné z významných důkazů neopomněl. Vypořádal se rovněž s tím, proč některé z navržených důkazů neprovedl. Skutkový stav se nezměnil ani v průběhu odvolacího řízení. Odvolací soud tedy nemohl dojít k jiným skutkovým závěrům, než které učinil soud prvního stupně.

7. Rovněž závěr soudu prvního stupně o existenci naléhavého právního zájmu byl vyhodnocen správně, neboť sporné nemovitosti nebyly předmětem řízení o pozůstalosti po [jméno FO] (usnesení Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 6. 11. 2018, č. j. 11 D 328/2018-60). Pokud jde o problematiku naléhavého právního zájmu v obdobných věcech, odkazuje odvolací soud na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu (sp. zn. 24 Cdo 1891/2024).

8. Soud prvního stupně dovodil na základě provedeného dokazování, že darovací smlouvou ze dne 26. 3. 2018 [Jméno žalobce B] a [jméno FO] jako dárci darovali [Jméno žalované A] jako obdarované předmětné nemovitosti a obdarovaná tento dar přijala. Návrh na vklad práva do katastru nemovitostí byl podán dne 26. 3. 2018. Soud s ohledem na závěry o zdravotním stavu dárkyně dovodil, že smlouvu uzavřela platně, stejně tak jako dárce, u něhož nebyl prokázán omyl při právním jednání. Závěr o zdravotním stavu dárkyně byl spolehlivě prokázán znaleckým zkoumáním, a to na základě dostupné zdravotnické dokumentace. Rovněž závěr o úmyslu dárce byl spolehlivě dokazováním objasněn. Na tomto místě pouze odvolací soud doplňuje, že pokud dárce v následném období po uzavření darovací smlouvy uváděl, že postupoval v souladu s přáním manželky a myslel, že „je to na [jméno FO] “, je třeba uvést do kontextu, že tato svá vyjádření sděloval své tehdejší opatrovnici [tituly před jménem] [jméno FO] cca jeden rok poté, co byla darovací smlouva uzavřena. Pokud by skutečně jednal v omylu, mohl své stanovisko přehodnotit a učinit odpovídající právní kroky ve vztahu k samotné darovací smlouvě. To se však nestalo. Nelze vyloučit ani jakousi „obranu“ dárce před ostatními příbuznými, kteří výsledek darování nenesli příznivě (viz zvukový záznam). V řízení tedy nebylo prokázáno, že by dárce učinil jakýkoli úkon, kterým by byl nyní prokázán jeho omyl a nedostatek vůle darovat předmětné nemovitosti. Jeho vyjádření na zvukovém záznamu odpovídá tomu, co tvrdili žalované. Totiž že bylo původním úmyslem manželů nemovitosti darovat vnučce, která však v té době byla nezletilá, proto se dohodli s obdarovanou tak, že nemovitosti budou darovány jí a po nabytí zletilosti vnučky jí budou nemovitosti převedeny.

9. Pokud jde o námitku absence revizního znaleckého posudku, odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně konstatuje, že k takovému procesnímu postupu nebyl důvod. Znalkyně ustanovená soudem prvního stupně měla dostatek podkladů, aby učinila svůj závěr, který mohl být výchozím podkladem pro vyhodnocení schopnosti dárkyně právně jednat. Znalkyně zpracovala rovněž dodatek ke svému znaleckému posudku a byla vyslechnuta soudem. Všechny otázky stran i soudu v průběhu řízení zodpověděla a na svém závěru setrvala. O odborném závěru znalkyně není pochyb. Tento důkaz koresponduje s výpovědí pracovnice obecního úřadu (svědkyně [jméno FO]), která spontánně vypovídala o průběhu ověření podpisů na darovací smlouvě. Tato svědkyně je bez jakéhokoli vztahu k účastníkům a lze předpokládat s ohledem na její pracovní zkušenost, že by jistě poznala, že stav dárců neumožňuje opatřit darovací smlouvu podpisy. Žalobci navíc nepředložili soudu jiný znalecký posudek, který by obsahoval odlišné závěry od znaleckého posudku vypracovaného [právnická osoba], proto ani soud objektivně neměl důvod revidovat tyto již zjištěné závěry dalším (revizním) znaleckým posudkem.

10. Námitku o žalobců o možnosti převést nemovitosti na tehdy nezletilou vnučku dárců a absenci věcného břemene dožití pro dárce považoval odvolací soud za spekulaci. Podstatný je obsah smlouvy a její právní důsledky, o nichž dárci věděli.

11. Odvolací soud uzavřel, že skutkové i právní závěry včetně aplikace správné právní normy (§ 581 a § 583 o. z.) jsou v souladu se zákonem, proto je rozhodnutí soudu prvního stupně třeba považovat za správné.

12. S ohledem na shora uvedené odvolací soud zcela odkazuje na skutkové i právní závěry soudu prvního stupně, včetně podrobného odůvodnění napadeného rozhodnutí.

13. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek potvrdil podle § 219 o. s. ř., včetně správných výroků o nákladech řízení.

14. Náklady odvolacího řízení uložil odvolací soud žalobcům zaplatit společně a nerozdílně žalovaným rovněž dle kritéria úspěchu ve věci zakotveného v § 142 odst. 1 o. s. ř. s použitím § 224 odst. 1 o. s. ř. Náklady odvolacího řízení jsou tvořeny odměnou za zastoupení advokátem, a to za jeden úkon právní služby (účast u jednání odvolacího soudu), když základní hodnota jednoho úkonu z tarifní částky 500 000 Kč dle § 7 ve spojení s § 9a odst. 1 písm. d) advokátního tarifu činí 10 300 Kč a při zastupování druhého účastníka je v souladu s § 12 odst. 4 advokátního tarifu tento druhý úkon krácen o 20 % na částku 8 240 Kč. Celková odměna ve výši 18 540 Kč je navýšena o režijní paušál v částce 450 Kč na celkových 18 990 Kč. Jinou náhradu nákladů odvolacího řízení žalovaní neuplatnili, proto odvolací soud přiznal náklady odvolacího řízení ve shora uvedené výši, přičemž tyto náklady jsou v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. splatné k rukám zástupce žalovaných.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací