Výrok
I. Odvolání žalované se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění
Napadeným rozsudkem soud prvého stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 4 616,60 Kč s příslušenstvím a náklady řízení v částce 1 489 Kč.
Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná, která navrhla jeho zrušení s odkazem na svoji pozici v insolvenčním řízení.
Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl jeho odmítnutí, neboť předmětem řízení je plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, proto je odvolání nepřípustné.
Podle § 202 odst. 2 o. s. ř., odvolání není přípustné proti rozsudku vydanému v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozsudku peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží; to neplatí u rozsudku pro uznání a u rozsudku pro zmeškání.
V dané věci soud prvého stupně rozhodoval o pohledávce žalobce v částce 4 616,60 Kč s příslušenstvím, proto není odvolání proti rozsudku přípustné, o čemž byla žalovaná s odkazem na ust. § 202 odst. 2 o. s. ř. řádně poučena v písemném vyhotovení rozsudku. Za této situace nezbylo odvolacímu soudu, než odvolání podle § 218 písm. c) o. s. ř. odmítnout.
O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto s použitím § 224 odst. 1 o. s. ř. podle § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaná nebyla úspěšná, žalobce ve vyjádření k odvolání, k němuž nebyl soudem vyzýván, pouze sdělil, co je předmětem řízení. Nejde tedy o účelně vynaložené náklady, proto právo na jejich náhradu nebylo přiznáno žádnému z účastníků.