Výrok
I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I, pokud jde o lhůtu k vyklizení bytu, a ve výroku II potvrzuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění
1. Napadeným rozsudkem soud žalovanému uložil povinnost vyklidit a vyklizený odevzdat žalobci byt specifikovaný ve výroku I, a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku a dále mu uložil povinnost nahradit žalobci na nákladech řízení 5 000 Kč na účet advokáta žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku. Řízení do částky 28 600 Kč s příslušenstvím zastavil a rozhodl o částečném vrácení soudního poplatku. Rozhodnutí o lhůtě k vyklizení odůvodnil tím, že je přiměřená, neboť žalovaný si doby trvání nájmu byl vědom a náhradní bydlení si hledá. O nákladech řízení rozhodl dle plného úspěchu žalobce ve věci, jehož zástupce požadoval toliko náhradu nákladů spočívající v zaplacení soudního poplatku ve výši 5 000 Kč.
2. Žalovaný podal včasné odvolání proti výroku I toliko ohledně lhůty k vyklizení předmětného bytu a dále proti výroku II. S ohledem na jeho tíživou životní situaci byla lhůta k vyklizení bytu určena jako krátká. Žalovaný s vyklizením předmětného bytu souhlasil, jakož i se lhůtou jednoho měsíce běžící od právní moci rozhodnutí. V té době byl přesvědčen, že se mu podaří pro sebe a členy své rodiny najít jiný vhodný byt, avšak to se mu přes veškerou snahu nezdařilo. Při jednáních s vlastníky bytu naráží žalovaný buď na jisté předsudky, popřípadě na nepřiměřené finanční nároky v otázce výše kauce. V bytě navíc žije jeho družka, jeho syn [jméno], kterému je 18 let a dcera jeho družky, rovněž 18letá, když ani oni nemají v současné době jinou možnost bydlení. Hlavním důvodem, proč žalovaný podává toto odvolání, je snaha získat čas, aby si mohl najít finančně dostupné bydlení. Po dobu, kdy bude žalovaný v předmětném bytě bydlet, bude žalobci za užívání bytu hradit částky odpovídající náhradě nájemného a náhradě za služby spojené s užíváním bytu. Navrhuje proto změnu výroku I tak, že lhůtu pro vyklizení a odevzdání předmětného bytu stanoví na dva měsíce od právní moci rozsudku a dále rozhodne o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
3. Odvolání žalovaného není důvodné.
4. V přezkoumávané věci žalobce v žalobě podané 21. 2. 202 tvrdil, že nájemní smlouva žalovaného k předmětnému bytu skončila 31. 12. 2021. Počínaje 1. 1. 2022 žalovaný užívá předmětný bytu bez právního důvodu. Žalovaný dlužil žalobci nájemné za prosinec 2021 ve výši 10 600 Kč. Po skončení nájemního vztahu je povinen platit náhradu ve výši sjednaného nájemného, to znamená 9 000 Kč měsíčně, což nečiní a ke dni podání žaloby dlužil žalobci 18 000 Kč.
5. Při jednání dne 11. 4. 2022 žalovaný uváděl, že si hledá náhradní nájemní bydlení a myslí si, že se do konce měsíce vystěhuje i se svojí přítelkyní a dětmi. Od ledna za užívání předmětného bytu nic neplatí. Jeho přítelkyně pracuje, takže šetří. Kdyby zaplatili dluh„ na nájemném“, nebudou mít na nové bydlení. Dále z obsahu spisu vyplývá, že již 3. 2. 2022 byla sepsána předžalobní výzva k vyklizení bytu a zaplacení dlužného nájemného, v níž žalobce odkázal na dopis z 27. 8. 2021, kterým z důvodu stížnosti ostatních nájemníků v domě vytkl žalovanému závadné jednání a oznámil mu, že nájem předmětného bytu nebude z jeho strany prodloužen a nájemní smlouva tak skončí ke dni 31. 12. 2021 z důvodu uplynutí sjednané doby.
6. Žalovaný si tedy již od srpna 2021 mohl hledat jiné bydlení, které by uspokojilo potřebu bydlení jeho a členů jeho rodiny. Žalovaný nejenže bydlí v bytě bez právního důvodu, ale jeho dluh vůči žalobci každým měsícem roste. Za těchto okolností odvolací soud dospěl k závěru, že není namístě vyhovět odvolání žalovaného a prodloužit mu lhůtu k vyklizení bytu, neboť již soudem prvního stupně mu byla poskytnuta delší než běžná lhůta, která dle § 160 odst. 1 o. s. ř. činí patnáct dní od právní moci rozsudku. Žalovaný nevyužil této delší lhůty a nyní chce lhůtu prodloužit o další měsíce. K tomu však není důvod, neboť žalovaný neprokázal žádnou snahu o hledání nového bydlení a vše zůstalo pouze v rovině jeho tvrzení.
7. Přestože žalovaný v úvodu svého odvolání napadl i výrok II o nákladech řízení, k tomu neuvedl žádné odvolací důvody ani odvolací návrh. Zástupce žalobce navíc na nákladech řízení požadoval toliko 5 000 Kč za zaplacený soudní poplatek. Z těchto důvodů odvolací soud dospěl k závěru, že i tento výrok rozsudku je správný a v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř.
8. Odvolací soud proto výrok I, pokud jde o lhůtu k vyklizení předmětného bytu, a výrok II dle § 219 o. s. ř. potvrdil.
9. O nákladech odvolacího řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy v odvolacím řízení úspěšnému žalobci žádné náklady nevznikly.