14 Co 210/2023

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně zrušil spoluvlastnictví účastníků k pozemku st. parc. č. [hodnota] se stavbou rodinné rekreace č.e. 35, která je jeho součástí (dále jen „chata“), a pozemku poz. parc. č. [parcela] účastníky. Konstatoval, že kritéria pro určení, komu budou nemovité věci přikázány, jsou u obou účastníků velmi vyrovnaná, přičemž tím, kdo projevil faktický zájem na řešení konfliktních spoluvlastnických vztahů, byla žalobkyně, která podala žalobu. Výši vypořádacího podílu odvodil z ceny nemovitých věcí určené účastníky, kterou vzal za cenu obvyklou.

2. Žalovaný se proti rozsudku odvolal, namítaje, že kritéria rozhodná pro přikázání nemovitých věcí splňuje větší měrou on než žalobkyně, zejména tím, že prováděl pravidelnou údržbu chaty, zahájil její vnitřní rekonstrukci a zakoupil pro ni materiál, v daleko větším rozsahu hradil zálohy a poplatky za elektřinu, vodné a stočné a v letech 2014 až 2017 v chatě žil se svojí matkou, o kterou pečoval. Namítl také, že nabídl vyšší vypořádací podíl než žalobkyně a že soud prvního stupně při určení výše náhrady vycházel z neaktuálního znaleckého posudku. V závěru odvolacího řízení navrhl, aby nemovité věci byly přikázány do výlučného vlastnictví jemu za vypořádací podíl vyplývající z jím předloženého znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum], č. [hodnota] -[Anonymizováno] /[Anonymizováno].

3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že žalovaný neprovedl rekonstrukci chaty, ale její úplnou devastaci, a v Benešovicích má ještě další nemovitou věc, do níž může směřovat své finance. Ona by chtěla chatu užívat s celou svojí rodinou včetně dětí a vnoučat, přičemž její manžel a syn jsou zdatnými řemeslníky a budou schopni uvést chatu do obyvatelného stavu. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku ve výroku o přikázání nemovitých věcí do jejího výlučného vlastnictví. Výši vypořádacího podílu ponechala na úvaze odvolacího soudu.

4. Odvolání je důvodné pouze z menší části.

5. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování fotografiemi chaty na č. l. 70-80 spisu, z nichž zjistil stav interiéru chaty ke dni [datum]. Tehdy se v předsíni chaty nacházel [právnická osoba], mezi přízemím a prvním patrem chyběly schody a ve vstupu do toalety chyběl práh a dveře.

6. Odvolací soud dále podle § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] (č. l. 220-236 spisu), z nějž zjistil, že znalec při stanovení obvyklé ceny nemovitých věcí vycházel za nabídkových cen srovnatelných nemovitých věcí na realitním trhu, konkrétně z nabídky pozemku o výměře 514 m2 s chatou o podlahové ploše 40 m2 v Čížkově za cenu [částka], z nabídky pozemku o výměře 762 m2 s chatou o podlahové ploše 40 m2 ve [adresa] za cenu [částka] a z nabídky pozemku o výměře 404 m2 s chatou o podlahové ploše 30 m2 ve [adresa] za cenu [částka]. Nabídkovou cenu nemovitých věcí jako celku znalec u každé nabídky vydělil podlahovou plochou chaty a stanovil, že průměrná cena nabízených nemovitých věcí činí [částka] za metr čtvereční chaty, takže obvyklá cena předmětných nemovitých věcí upravená indexy porovnání činí 44 m2 x [částka] /m2 x 1,01 x 0,95 = [částka]. Výši nákladů na uvedení chaty do obyvatelného stavu znalec bez bližšího odůvodnění odhadl na [částka]. Následně byl znalec nekontaktní, k jednáním před odvolacím soudem ve dnech [datum] a [datum] se bez omluvy nedostavil a svůj znalecký úkon tak nedovršil.

7. Odvolací soud doplnil dokazování také znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] (č. l. 299-352a spisu), z nějž zjistil, že znalec vzhledem k absenci dostatečných údajů o realizovaných nebo inzerovaných převodech srovnatelných rekreačních domků a rekreačních chat nestanovil obvyklou cenu nemovitých věcí, nýbrž pouze jejich tržní hodnotu. Při jejím stanovení vycházel za nabídkových cen srovnatelných nemovitých věcí na realitním trhu, konkrétně z nabídky pozemku o výměře 705 m2 s chatou o podlahové ploše 73,7 m2 v [adresa] za cenu [částka], z nabídky pozemku o výměře 252 m2 s chatou o podlahové ploše 52,2 m2 v [adresa] za cenu [částka], z nabídky pozemku o výměře 351 m2 s chatou o podlahové ploše 44,1 m2 v Stříbře za [částka] a z nabídky pozemku o výměře 420 m2 s chatou o podlahové ploše 36 m2 ve Stříbře za cenu [částka]. Na základě těchto nabídek logicky a bezrozporně a je vypracován na základě dostatečného srovnávacího materiálu; jeho věcnou správnost odvolací soud není oprávněn přezkoumávat. Žádné námitky proti němu nevznesli ani účastníci.

8. Odvolací soud konečně doplnil dokazování výpisy z účtů na č. l. 288-292 spisu, z nichž zjistil, že žalobkyně měla na běžném účtu u [právnická osoba]. dne [datum] uloženo [částka], na spořicím účtu u téže banky měla ke dni [datum] uloženo [částka] a na účtu u stavebního spoření u téže banky měla ke dni [datum] uloženo [částka]. Její manžel měl na dvou účtech u [právnická osoba]. ke dni [datum] uloženo [částka] a [částka]. Z čestného prohlášení [jméno FO] ze dne [datum] (č. l. 293 spisu) odvolací soud zjistil, že jmenovaný uvedeného dne prohlásil, že je schopen a ochoten podílet se na financování úhrady vypořádacího podílu a na rekonstrukci chaty.

9. Odvolací soud provedl též důkaz realitními nabídkami předloženými žalovaným spolu s jeho podáním ze dne [datum] (č. l. 353-366 spisu), neučinil z nich však žádná skutková zjištění.

10. Na základě důkazů provedených v odvolacím řízení ve spojení s těmi skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, která nebyla odvoláním zpochybněna a z nichž odvolací soud vychází, dospěl odvolací soud k závěru, že podmínky pro zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitým věcech jsou vskutku splněny, přičemž nemovité věci je vskutku na místě přikázat do výlučného vlastnictví žalobkyně, a to za vypořádací podíl [částka].

11. Z provedeného dokazování vyplývá – a mezi účastníky o tom ani nebylo sporu –, že účastníci jsou sourozenci. Chata se začala stavět v roce 1986, kdy rodiče účastníků získali do osobního užívání tehdejší pozemek poz. parc. č. [parcela], a dokončena byla v roce 1990, přičemž na její realizaci se spolu s jejich rodiči podílela jak žalobkyně (drobnými pracemi a vařením pro přítomné), tak žalovaný (pomocí při výrobě oken a schodiště). Míra jejich účasti odpovídala jejich věku a schopnostem. Následně oba účastníci spolu s rodiči chatu navštěvovali, trávili tam své mládí a dospívání a fungovali jako rodina. Dne [datum] otec účastníků zemřel a nemovité věci přešly rovným dílem na žalobkyni a matku účastníků. Od roku 2014, po prodeji bytu ve Stříbře, začal žalovaný v chatě trvale bydlet, a to spolu s matkou účastníků, o kterou se tam staral; žalobkyně neměla od chaty klíče a jezdila do ní jen na krátkodobé návštěvy za matkou, přičemž žalovaný na dobu jejích návštěv chatu opouštěl. V březnu 2017 matka účastníků převedla svůj podíl na nemovitých věcech na žalovaného a ona a žalobkyně spolu přestaly komunikovat. V červenci 2017 matka účastníků zemřela, přičemž řízení o pozůstalosti bylo zastaveno pro nedostatek majetku. Žalobkyně přestala do chaty jezdit, neboť od ní neměla klíče. Chatu pak užíval výlučně žalovaný, v srpnu 2017 uzavřel smlouvu o dodávkách elektřiny do chaty a platil zálohy, na podzim 2017 se z ní však odstěhoval ke své přítelkyni na adresu [adresa] a bez vědomí žalobkyně započal s rekonstrukcí chaty. V červnu 2018 vznikl mezi účastníky spor o další osud chaty, žalovaný proto rekonstrukční práce ukončil, materiál pro rekonstrukci z chaty odvezl a následně prováděl pouze úklid chaty a sekání trávy na zahradě. Dne [datum] žalobkyně za asistence starosty a místostarostky obce [adresa] odvrtala zámek chaty, vstoupila do ní, pořídila fotografie interiéru a instalovala nový zámek, přičemž jeden klíč uložila pro žalovaného na Obecním úřadě [adresa]. Žalovaný si však klíč nevyzvedl a na chatu nejezdil, v březnu 2022 však chatu otevřel a provedl novou výměnu zámků. V současnosti je chata stále ve stavu, který žalobkyně označuje za devastaci a žalovaný za přípravu k rekonstrukci; žalovaný stále platí elektřinu, avšak pouze stálé platby, neboť odběr není žádný. Žalobkyně se nyní zdržuje na adrese [adresa] v rodinném domě, který má se svým manželem ve společném jmění, a žalovaný se zdržuje u své přítelkyně na adrese [adresa] v domě, který není v jeho vlastnictví, chce však se svou přítelkyní bydlet v chatě. Žalovaný je výlučným vlastníkem neobyvatelného rodinného domu na adrese [adresa], který nabyl dědictvím po své babičce a o který se nestará. Polovina předmětných nemovitých věcí je ve výsledku jediným majetkem po předcích, který žalobkyně zdědila; z bytu, Žalobkyně má dvě děti, a to [jméno FO], nar. [datum], který dosud nemá děti, a [jméno FO], nar. [datum]. Žalovaný je bezdětný.

12. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

13. Z ustanovení § 1147 o. z. vyplývá, že není-li rozdělení společné věci dobře možné a chce-li ji alespoň jeden ze spoluvlastníků, nemůže soud spoluvlastnictví vypořádat jinak než přikázáním věci do výlučného vlastnictví některého z nich. Na rozdíl od úpravy účinné do [datum] zákon již výslovně nestanoví, podle jakých kritérií soud určí, kterému ze spoluvlastníků – chce-li ji více z nich – věc přikáže, hlediska velikosti spoluvlastnických podílů a účelného využití věci, výslovně uvedená v ustanovení § 142 odst. 1 obč. zák., se však uplatní i nadále (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). U kritéria velikosti spoluvlastnického podílu by pro přikázání věci spoluvlastníku, jehož podíl je výrazně menší než podíly jiných spoluvlastníků, měly být dány závažné důvody (viz opět usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). U kritéria účelného využití věci se přihlíží k vyjasněné nebo naopak pouze mlhavé představě spoluvlastníka o konkrétním způsobu využití věci (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), přičemž spoluvlastníku plánujícímu veřejně prospěšné využití věci je při rovnosti ostatních kritérií třeba dát přednost před spoluvlastníkem plánujícím využití k účelům soukromým (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]); přihlíží se též ke schopnosti spoluvlastníka užívat věc v souladu s jejím účelem, k tomu, zda věc bude fakticky užívat sám spoluvlastník nebo pouze někdo jiný, kupříkladu jeho rodiče (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 5/2016), k okruhu osob, které budou věc užívat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), a ke schopnosti zajistit budoucí údržbu věci a k uvažovaným investicím do ní (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), přičemž spoluvlastníci, kteří chtějí věc užívat, by měli být preferováni před spoluvlastníky, kteří ji chtějí prodat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

14. Kromě těchto dvou kritérií formulovala soudní praxe pro určení, kterému ze spoluvlastníků bude věc přikázána, i kritéria další. K počátku spoluvlastnického vztahu se váže kritérium, za jakých okolností došlo k pořízení věci, a kritérium zásluhovosti na jejím pořízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). K průběhu spoluvlastnického vztahu se váže kritérium chování spoluvlastníka vůči ostatním spoluvlastníkům a sousedům (viz opět rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) a to, který ze spoluvlastníků dům dosud obýval a v jakém rozsahu, zda a jak se ten který ze spoluvlastníků podílel na opravách a údržbě společné věci a zda a jak do ní investoval (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Význam má i kritérium zajištění bytové potřeby spoluvlastníka (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) a vlastnictví dalších nemovitých věcí některým ze spoluvlastníků (viz opět rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 5/2016). K ukončení spoluvlastnického vztahu se váže kritérium schopnosti toho kterého spoluvlastníka zaplatit ostatním vypořádací podíl a ochoty zaplatit ho i v částce vyšší, než by vycházela z obvyklé ceny, byť se při rozhodování o přikázání věci nejedná o dražbu mezi spoluvlastníky lepší solventnosti, tedy dispozice vlastními prostředky oproti nutnosti jejich opatření zápůjčkou od třetí osoby (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Subjektivnější charakter mají kritéria citové vazby k předmětu spoluvlastnictví (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) a historických vazeb k rodinnému majetku (viz opět rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

15. Konečně je soudní praxe ustálena na závěru, že spoluvlastník se v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nemůže dovolávat těch kritérií svědčících v jeho prospěch, jejichž naplnění je důsledkem jeho vlastního protiprávního nebo nemravného jednání (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

16. V dané věci lze soudu prvního stupně přisvědčit, že kritéria svědčící tomu kterému z účastníků jsou velmi vyrovnaná. Měl-li snad soud prvního stupně za to, že v této situaci je rozhodující, kdo podáním žaloby projevil zájem na řešení konfliktních spoluvlastnických vztahů (viz bod 34. odůvodnění napadeného rozsudku), nelze mu zcela přisvědčit, neboť k tíži spoluvlastníka nelze klást samu skutečnost, že on o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví zájem nemá nebo nesouhlasí se způsobem vypořádání navrhovaným druhým spoluvlastníkem, pročež musela být podána žaloba. V dané věci přitom z provedeného dokazování nevyplývá, že by si žalovaný před zahájením řízení počínal obstrukčně, nereagoval na přípisy žalobkyně nebo si kladl nesmyslné požadavky (viz přípis jeho tehdejšího zástupce ze dne [datum] na č. l. 7 spisu, v němž žalovaný právem odmítá vypořádací podíl ve výši pouhých [částka]). K tomu, v čí prospěch vyznívají sledovaná kritéria více, se soud prvního stupně nevyjádřil. Odvolací soud se přitom domnívá, že vyznívají o něco více ve prospěch žalobkyně.

17. První základní kritérium, tedy velikost spoluvlastnických podílů, odpadá, neboť podíly obou účastníků jsou stejné.

18. Druhé základní kritérium, tedy účelné využití věci, hovoří pro žalobkyni. Jak již bylo řečeno, jedním z dílčích kritérií účelnosti využití věci je okruh osob, které budou po zrušení a vypořádání spoluvlastnictví věc užívat. [adresa] větší tento okruh je, tím více osob má prospěch z užitné hodnoty věci, takže spoluvlastníku, který bude věc užívat spolu se širším příbuzenstvem, je třeba – i v rámci podpory rodinného života – dát přednost před spoluvlastníkem, který bude věc užívat buď sám, nebo pouze s jednou či dvěma blízkými osobami (ledaže by hrozilo, že mnohost uživatelů věci povede k jejímu vybydlení či devastaci). To je významné i v souzené věci – zatímco žalovaný je bezdětný a chatu chce užívat pouze se svojí družkou, žalobkyně má kromě manžela také dvě děti a chatu tedy může v budoucnu užívat spolu s nimi a později i s jejich dětmi. O diskriminaci žalovaného z důvodu bezdětnosti se nejedná – žalovanému se nevytýká, že nemá děti, při posuzování účelnosti budoucího využití chaty však prostě nelze nepřihlédnout k tomu, že spolu se žalobkyní bude mít z užité hodnoty chaty prospěch i širší rodina. V ostatním vyznívá toto základní kritérium pro oba účastníky rovnocenně. Jak žalobkyně, tak žalovaný mají v úmyslu uvést chatu do obyvatelného stavu a oba na to také mají prostředky; žalobkyně a její manžel mají nyní na účtech celkem zhruba [částka] a žalovaný měl ještě v nedávné době zhruba [částka] (viz potvrzení na č. l. 158 spisu), oba jsou schopni a ochotni užívat ji v souladu s jejím účelem, její využití k veřejně prospěšným účelům neplánuje žádný z nich a žádný z nich ji nechce prodat.

19. Kritérium okolností pořízení věci a zásluhovosti na něm vyznívá pro oba účastníky shodně – pozemek získali a chatu vybudovali jejich rodiče. Při stavbě chaty jim pomáhali oba účastníci přiměřeně svému věku a schopnostem; žalobkyně byla tehdy dospívající dívkou ve věku zhruba patnácti let a na fyzicky náročných stavebních pracích se nutně podílela méně než žalovaný, který byl tehdy již mladým mužem ve věku osmnácti let. To jí však nelze klást k tíži.

20. Kritéria týkající se dosavadního průběhu spoluvlastnického vztahu vyznívají mírně ve prospěch tak ovšem bez vědomí žalobkyně jako druhé rovnodílné spoluvlastnice a bez rozhodnutí spoluvlastníků o provedení rekonstrukce, tedy v rozporu s ustanoveními § 1128 a 1129 o. z. Je pravdou, že po smrti matky v chatě krátce bydlel a platil zálohy na elektřinu a od podzimu 2018 tam dojížděl uklízet a sekat trávu, nicméně toho, že tak nečinila zároveň žalobkyně, se dovolávat nemůže, neboť jí neposkytl od chaty klíče a z užívání chaty ji vyloučil. Zahájení rekonstrukce chaty a její výlučné užívání a údržba v letech 2017-2021 jsou tedy kompenzovány jeho protiprávním chováním k žalobkyni jako druhé spoluvlastnici. Žalovanému je však třeba připsat k dobru bydlení v chatě v letech 2014-2017, kdy tam žil s matkou, o kterou se staral; z provedeného dokazování nevyplývá, že by žalobkyně s tímto stavem nesouhlasila nebo že by byla z užívání chaty vyloučena, a nikdo to ani netvrdil; jezdila do chaty na návštěvy za matkou, a to, že tak činila sporadicky, lze přičíst spíše jejím konfliktním vztahům se žalovaným než tomu, že by jí žalovaný v návštěvách chaty bránil. Jelikož druhým spoluvlastníkem chaty byla tehdy matka účastníků, nelze žalovaného vinit ani z toho, že by chatu bez placení náhrady žalobkyni nadužíval.

21. Kritéria zajištění bytové potřeby spoluvlastníka a vlastnictví jiných nemovitých věcí vyznívají pro oba účastníky stejně. Oba účastníci nyní mají zajištěno bydlení, a to žalobkyně v rodinném domě na adrese [adresa], který má s manželem ve společném jmění, a žalovaný u své družky na adrese [adresa], přičemž nebylo prokázáno ani tvrzeno, že družka by chtěla žalovaného ze své domácnosti v dohledné době vykázat. Žádný z účastníků tedy chatu nyní nutně nepotřebuje z důvodu, že by neměl kde bydlet. Kritérium zajištění bytové potřeby jistě nelze chápat tak, že je u některého ze spoluvlastníků dáno jen tehdy, je-li bezdomovcem přebývajícím na ulici; toto kritérium svědčí i tomu ze spoluvlastníků, který – na rozdíl od ostatních – nemá k dispozici bydlení ve vlastní nemovité věci. Žalobkyně takové bydlení k dispozici má. Žalovaný ho sice nemá, tento stav si však způsobil on sám tím, že již léta nepřikročil k takové částečné rekonstrukci domu na adrese [adresa], která by vedla alespoň k vybudování nebo rekonstrukci bytu v domě, který by mohl obývat, ačkoli prostředky na to má (ještě nedávno měl na účtech celkem zhruba [částka]).

22. Kritéria týkající se vyplacení vypořádacího podílu při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví svědčí mírně ve prospěch žalovaného. Obvyklá cena nemovitých věcí činí nyní [částka] (viz dále). Na vyplacení vypořádacího podílu ve výši [částka] mají prostředky oba účastníci – žalobkyně má nyní na účtech svých a svého manžela zhruba [částka] a žalovaný měl ještě v nedávné době zhruba [částka], přičemž žalobkyně netvrdila, že by nyní žalovaný touto částkou již nedisponoval. U obou účastníků se jedná o jejich vlastní zdroje, žádný z nich by výplatu vypořádacího podílu nefinancoval z úvěru nebo zápůjčky od třetích osob. Ochotu zaplatit vypořádací podíl v částce vyšší, než by odpovídalo obvyklé ceně nemovitých věcí podle do té doby provedeného dokazování, však dával najevo více žalovaný. Posudkem [jméno FO] ze dne [datum] byla obvyklá cena stanovena na [částka] a žalobkyně nabízela v žalobě přesně polovinu této částky. Naopak žalovaný v podání ze dne [datum] nabízel částku [částka] a tutéž nabídku zopakoval při jednání dne [datum], kde na ni žalobkyně reagovala pouze „dorovnáním“ vlastní nabídky na stejnou částku. Při jednání dne [datum] žalovaný zvýšil svoji nabídku na [částka], zatímco žalobkyně svoji nabídku snížila na [částka]. V podání ze dne [datum] ji žalobkyně zvýšila na [částka], čemuž žalovaný v podání ze dne [datum] kontroval nabídkou [částka]. Tu žalobkyně již „nedorovnala“ a při jednání dne [datum] prohlásila nabídku [částka] za konečnou. Je však pravděpodobné, že vstřícné návrhy žalovaného byly na počátku řízení motivovány i vědomím, že posudkem stanovená obvyklá cena [částka] je beztak nereálně nízká a že v průběhu řízení se téměř jistě prokáže cena vyšší, takže toto kritérium svědčí žalovanému jen mírně.

23. Kritérium citové vazby k předmětu vypořádání svědčí naopak ve prospěch žalobkyně. Žalovaný v letech 2014 až 2017 v chatě žil se svojí matkou, o kterou se tam staral a která tam také dožila. Žalobkyni je však třeba přisvědčit v tom, že nemovité věci jsou jejím jediným dědictvímžalovaný, dům, byt a garáž ve Stříbře zdědili po otci pouze její bratři a po matce žalobkyně nezdědila také nic. Při budování chaty přitom pomáhala i ona a až do roku 2014 na ni také jezdila. Od roku 2014 užíval chatu již jen žalovaný s matkou a žalobkyně tam jezdila pouze na návštěvy a v letech 2017 až 2021 na ni nemohla jezdit vůbec.

24. Odhlédne-li se od kritérií, která vyznívají pro oba účastníky shodně nebo ke kterým nelze přihlížet proto, že jejich naplnění způsobil žalovaný vlastním protiprávním jednáním, lze shrnout, že pro žalobkyni svědčí kritérium účelného užití věci v budoucnu a citové vazby na předmět vypořádání, zatímco pro žalovaného svědčí mírně kritérium dosavadního užívání věci a ochoty vyplatit žalobkyni v částce vyšší, než by odpovídala obvyklé ceně věci. Kritérium účelného užití věci v budoucnu patří však ke kritériím základním a odvolací soud je považuje za důležitější než kritéria svědčící pro žalovaného, jež se váží spíše k minulosti. Proto i odvolací soud dospěl k závěru, že při velmi vyrovnaných šancích obou účastníků je přeci jen spravedlivější přikázat nemovité věci do vlastnictví žalobkyně, a napadený rozsudek ve výrocích I a II potvrdil.

25. Výhrady žalovaného proti posudku [jméno FO] ze dne [datum] jsou neopodstatněné, neboť soud prvního stupně z něj nakonec nevycházel a svůj závěr o obvyklé ceně nemovitých věcí učinil z „ceny nemovitých věcí určené účastníky“. Účastníci však obvyklou cenu nemovitých věcí nespornou neučinili, a to ani prostřednictvím shodné výše nabízených vypořádacích podílů – žalovaný při jednání dne [datum] nabídl [částka], zatímco žalobkyně při tomtéž jednání nabídla [částka]. Soud prvního stupně tak neměl dostatečné podklady pro závěr, že jedné polovině obvyklé ceny nemovitých věcí odpovídá právě částka [částka]. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] má odvolací soud za spolehlivě prokázané, že současná tržní hodnota nemovitých věcí činí [částka], a nemá pochybnosti o tom, že stejnou částku činí i jejich obvyklá cena, proti čemuž ostatně účastníci ani nevznášeli žádné námitky a žalobkyně při jednání před odvolacím soudem dne [datum] dala najevo, že tuto částku je ochotna zaplatit. Proto odvolací soud změnil napadený rozsudek ve výroku III tak, že uložil žalobkyni zaplatit žalovanému vypořádací podíl v této výši, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť žalobkyně ji má na účtech svých a svého manžela již nyní k dispozici.

26. Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. a o skutečnost, že řízení mělo charakter iudicii duplicis, z něhož žádný z účastníků neodešel s hodnotou vyšší, než se kterou do ní vstupoval (viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23).